Nehrůzostrašné učednictví

Na blog píšu zhruba tři roky. Napsal jsem něco kolem stovky článků, nicméně žádný nevyvolal takovou reakci, jako článek o hrůzostrašném učednictví. Někdo to okomentoval „a co jsi čekal“? Moje odpověď je – moc jsem nad tím nepřemýšlel. Píšu co mi přinese slina na prsty v duchu "padni komu padni". Nikdy jsem neměl potřebu k původnímu článku něco napsat, ale vzhledem k tomu, co článek vyvolal, tak činím.

Hrůzostrašné učednictví

Jeden s opakujících se pastoračních fenoménů, se kterým se opakovaně (nejen) já setkávám, je pomoc těm, kteří prošli tzv. učednickým modelem. Tato „duchovní péče“ jim byla poskytnuta jak v různých sektách, tak paracírkevních organizacích, tak někdy i v církvích samotných. Jednalo se o pomoc, která byla dobře míněna a která chtěla dotyčnému pomoci většinou v jeho počátečních krocích víry. Výsledkem ale byla postupná (a třeba dodat nevědomá) ztráta osobní svobody, ztráta normálních lidských vztahů, opouštění zálib, které stále více byly vnímány ztráta času, černobílé vnímání světa, rostoucí závislost na svých duchovních učitelích a na řízení z centra a často i dost kritický pohled na církev (protože tam se „nedělá učednictví“). V neposlední řadě mi mnozí sdělovali i to, že až po svém odchodu si uvědomovali, že dlouhodobě prožívali silný tlak na výkon. Kdo výkon podával a kdo byl loajální, postupoval v hierarchii rychle nahoru, kdo nikoli… zbytek si domyslete.

Slovo o hudbě na festivalu VOX 2014

„Zde je můj služebník, jehož podepírám, můj vyvolený, v němž jsem našel zalíbení. Vložil jsem na něho svého ducha, aby vyhlásil soud pronárodům. Nekřičí a hlas nepozvedá, nedává se slyšet na ulici. Nalomenou třtinu nedolomí, nezhasí knot doutnající. Soud vyhlásí podle pravdy.“ Iz 42 1 – 2

Je zvláštní hovořit na hudebním festivalu o mlčení (téma festivalu bylo "hlas mlčícího"). Vybraný text je o trpícím služebníku, o tom, kdo nepotřebuje křičet a přesto o něm slyší celý svět. Jedná se o první z tzv. ebedských písní, kdy ebed znamená otrok, ten, kdo cele vykovává vůli svého pána, kdo je jeho prodlouženou rukou. Tento otrok nejen že nekřičí, nepozvedá hlas, ale nedolomí nalomenou třtinu. Když král vynášel rozsudek smrti, potom mu podali třtinovou hůlku, která reprezentovala odsouzencův život. Jakmile jí král zlomil, biřici vykonali popravu. Jiným symbolickým jednáním bylo zhasnutí plamínku. Zde je představen někdo, kdo činí pravý opak. Nejen že nezlomí třtinu, ale ještě jí dá dohromady. Stejně tak nezhasí doutnající knot. Navíc, i když na něj sáhne smrt, není jí zničen. Dnes se říká, že někdo vyhořel. Jedním z důvodů kdy se člověk dostane do tohoto stavu, může být, že má pocit, že neustále musí něco hasit. Tento služebník nevyhoří a naopak je dárcem života. Samozřejmě pro tento úkol musí být náležitě vystrojen. V době Izajáše místodržitel dostal meč, palcát, nějaké válečné vozy, tento dostane Ducha Hospodinova, kdy Duch je zdrojem života.

Když tě někdo udeří, nech si ještě naložit?!

Asi není třeba připomínat, že se jedná o trochu zjednodušený výklad Ježíšovy výzvy, když tě někdo udeří do pravé tváře, nastav mu i levou. Nedávno přišel jeden ze synů s problémem – byl ve třídě šikanován. Sice ne fyzicky, ale to není pro tento článek důležité. Důležitější je otázka, co jsem mu měl poradit. Měl se nechat napadat nebo dokonce agresora v duchu Ježíšovi výzvy požádat o ještě větší nálož?

Co znamená číst Bibli doslova?

Ani ti neblibličtější z biblických křesťanů (tedy pokud takto vůbec někdo o sobě uvažuje) se při čtení Bible nevyhnou otázce, „co tím vlastně chtěl básník říci“. Jinými slovy v Bibli máme mnoho textů, kterým gramaticky, žánrově, kontextově rozumíme, ale které nějak musíme vyložit.

Stvořil Bůh svět v sedmi dnech?

Jen málokteré otázka dokáže dát diskusi mezi křesťany takové emoce, jako je otázka stvoření. Někteří křesťané tvrdí, že záznam prvních veršů Genesis je doslovným záznamem na úrovni vědecké výpovědi a někteří jdou dokonce tak daleko, že ty, kdy by zastávali jiný pohled, nepovažují za „biblicky věřící křesťany“.

UNITED – pohled jednoho z řečníků

Kdybych na ubytovně, kde jsem spal, neztratil půjčenou knížku z knihovny a nečekala by mě pokuta za její ztrátu, byl by z mého pohledu festival UNITED téměř dokonalý…

Protože jsem mnohokrát organizoval křesťanské akce pro více než 1000 lidí, trochu něco vím o náročnosti podobné akce konat.

Slovo na UNITED. Toy-Toy story aneb jak se rozhodovat.

David odtud vystoupil a usadil se na nepřístupných vrcholcích u Én-gedí. Když se Saul vrátil ze stíhání Pelištejců, oznámili mu: "Hle, David je v poušti Én-gedí." Saul tedy vzal tři tisíce mužů vybraných z celého Izraele a vydal se hledat Davida a jeho muže po Kozorožčích skalách. Došel až k ohradám pro stáda, které byly při cestě; byla tam jeskyně. Saul do ní vstoupil, aby vykonal potřebu.

Bible a psychologie, management, sociologie přátelé nebo...?

Čas od času se vyskytne diskuse, zda management, sociologie, psychologie a další oblasti či metody patří či nepatří do církve. Zvláště rostoucím církvím či sborům jsou někdy vyčítány marketingové metody a jejich úspěch v podobě nárůstu členů je komentován tím, že používají směsici marketingu, sociologie, psychologie a nevím jakých dalších oblastí.  „Ryzí bibličtí křesťané“ by tyto věci prý používat neměli, protože přece „stačí kázat čisté evangelium“. Zní to krásně, je až skoro hřích namítnout, že to tak není, ale ono to tak skutečně není.

Když se nesnáší nejbližší a existuje řešení?

Skoro každý s kým jsem hovořil o vztazích, mi říkal něco ve smyslu, že nemá rád konflikty a že se jim vyhýbá. Myslím, že již v tomto tvrzení se skrývá tíže našeho tématu. Pokud někdo něco dělá špatně a pokud ho na jeho špatné chování upozorníme, riskujeme konflikt. Jako křesťané celkem bez problémů vyznáváme, že jsme hříšníci, horší ale je, když někdo za hříšníka považuje konkrétně mě a navíc z konkrétního důvodu.

Žena ve vedení? Ve světě ANO, v církvi NE.

Ještě před tím, než mě mi na základě toho článku dáte různé nálepky, vás chci povzbudit jednak k tomu, abyste jej dočetli až dokonce a jednak k tomu, že článek je příspěvek k širší diskusi a uvažování…

Evangelium "snadno a rychle" a radostná temnota kříže E. Steinové

Před pár dny jsem dostal katalog s křesťanskou literaturou, který by se dal shrnout do dvou slov: Snadno a rychle. Na 30 stranách jste zjistili tajemství zbožnosti, problém bolesti potřeboval trochu hlubší rozbor – celých 42 stran. Demaskování evoluční teorie spolu s jasným argumentem ve prospěch sedmidenního stvoření se odehrávalo na zhruba 40-ti stranách atd. Když jsem katalogem procházel, skoro jsem slyšel hlasy některých křesťanských přátel, kteří se mi svěřovali, že křesťanské texty delší než A4 nečtou (proto asi leckdo tento článek nedokončí). Vím, víra není především či pouze o sečtělosti, či o kritickém myšlení, přesto bych se nerad dočkal, že nejúspěšnějším nástrojem komunikace evangelia se stanou facebooková sdělení, komiks nebo několika-větné sdělení na některých křesťanských serverech.  Přesto se obávám, že trend doby a spolu s nezanedbatelným proudem křesťanstva se touto cestou ubírá.  Mnozí očekávají informace, které jsou snadné, černobílé a nekomplikované. Očekávají stejnou „hloubku“ informací, které se na ně valí všude kolem…

Stát se duchovním otcem, rodičem... Lk 15

Podobenství o ztracených synech čteme tak, že v synech hledáme paralelu s námi a Otec potom vykresluje Boží charakter. Takto bylo podobenství zřejmě míněno. Nicméně pokusme se na otce podívat trochu jinak. Konkrétně jako na inspiraci pro naše „otcovství“ čímž myslím duchovní i biologické rodičovství. Zkusme podobenství vidět nejen jako výzvu k návratu, ale i výzvu k tomu, abychom se duchovními otci resp. rodiči sami stali.

Záštiplní svatí a patologie temnoty

Lk 15 – starší syn

Čteme-li podobenství o ztracených synech, potom ztracenost mladšího syna je jasná. Rozházel majetek, který mu otec dal, žil nemorálním způsobem a v určitém okamžiku prozřel. Je zde jasná rovnice – selhání a cesta zpátky. Nemusíme být křesťané, abychom věděli, že evangelium varuje před bezuzdností a prostopášností. Na ty, kteří se těchto věcí dopouští, je snadné ukázat nebo se s identifikovat. Mnohem horší je poznat sama sebe v druhém bratrovi. Jedná se o poctivého člověka, který se snaží konat všechny otcovy příkazy. Kdybyste měli ukázat na nějaké jeho morální selhání, asi byste toho moc nenašli. Přesto je ztracen – je ztracen ve své zášti.

Jednodušší život uprostřed chaosu… jde to?

Vzpomínám si, že když jsem chtěl jet před rokem 1989 lety do Finska, musel jsem vystát x front na devizový příslib, musel jsem na Čedok vystát frontu, abych se dozvěděl, jak se vůbec do Finska dostanu, protože neexistovaly mezinárodní jízdní řády atd. Když jsem chtěl volat do jiného města, musel jsem jít na poštu, spojit se s ústřednou, tam mě přepojili – trvalo to několik minut. Donedávna když jsme chtěli poslat poštu, museli jsme koupit známku, obálku, po napsání dojít na poštu… Pamatují si, jak mě šokovalo, když mi asi před rokem přišel dopis jednoho kolegy – kazatele, napsaný rukou a vložený do poštovní obálky!!! Vlastně všude se nám nabízí, že nám někdo zjednoduší život. Pojištění na tři kliknutí, srovnání cen energií, jakákoli informace do pár vteřin na internetu, nejlevnější dovolená za opět minut. Vše je rychlé, snadné, dostupné. Dokonce už ani nemusíme stát fronty, do 24 hodin nám internetové obchody doručí, co potřebujeme. Prostě život je neskutečně jednoduchý. Skutečně jednoduchý?

Josef z Egypta, Keynes, Otčenáš a tvorba rodinného rozpočtu

Podíváme-li do evangelií potom je nápadné, jak moc Ježíš mluví o majetku. Sice jsem to nikdy nepočítal, ale myslím, že většina podobenství má co dělat s majetkem a tedy i penězi. Nejsou pouze o majetku, ale na majetku Ježíš ukazuje mnohé principy. Několik příkladů: O pokladu v poli, o ztracené ovci, o zakutálené minci, nakonec i podobenství o ztraceném synu (otče dej mi majetek), o chudé vdově, o milosrdném Samařanu, o hřivnách atd. Místo aby Ježíš o majetku cudně mlčel a dělal, že se jedná oblast patřící do sféry hmoty, používá velmi často tuto oblast k různým ilustracím. Zároveň se nejedná jen o podobenství. Známe příběh o bohatém mládenci, slova o tom, že apoštolové „opustili sítě“ – tedy svůj byznys a následovali Ježíše, známe příklad s mincí a slova co je císařovo dej císaři, u Jidáše je zdůrazněno, že držel pokladnu a kradl (místo aby se evangelia více věnovala některé jeho nedobré charakterové vlastnosti)…

Bůh je mrtev, velké cíle se ztrácejí, ale všem je to fuk. Hlavně ať je to vzrušující...

Tento týden jsem přednášel na téma Nietzsche. Četl jsem pomatencovy výroky o smrti Boha a děsivé diagnózy, které pomatenec na základě tohoto konstatování vyjadřuje. Mnohokrát jsem na toto téma přednášel a… mnohokrát jsem odcházel otráven. Až příliš často byla reakce zhruba následující: „Docela dobrý a bude i z toho zkouška?“ Tedy jinými slovy nám je to jedno, hlavně když to od nás nebudeš chtít u zkoušky. O tom ale psát nechci...

Pokora, ztráta soudnosti a Narcis

Snad ještě moje generace byla vychovávána v tom, že jedním z velkých nebezpečí pro dobrý charakter je nedostatek pokory. V církvi i doma jsem slýchával, že si o sobě nemám moc myslet. Pokud jsem byl pochválen, pak za věci, které dávaly podle světa dospělých smysl. Určitě tedy ne za to, když jsem sjel nějaký kopec na lyžích, vstřelil gól nebo si spravil kolo.

Vzkříšení jako naivní story nebo jako eukatastrofa...

Před pár měsíci se moje manželka vrátila z filmu Bídníci. Vrátila se doslova nadšená. Není třeba připomínat velmi silný děj Bídníků… O to větší bylo její rozčarování, když četla recenze některých kritiků. Film byl jimi doslova strhán.

Vzkříšení, povinnost, vouchery a Tolkien...

…Petr se rozběhl ke hrobu, nahlédl dovnitř a uviděl tam ležet jen plátna. Vrátil se v údivu nad tím, co se stalo. Lk 24, 12

Když se Petr doslechne, že Ježíš vstal z mrtvých, čteme, že „běží“. Proč asi?

Strach, negativismus a naděje

Možná jste někteří všimli, mám blog na iDNES. Nemám moc času číst příspěvky různých bloggerů (nejen na iDnes), nicméně občas si všímám, které příspěvky mají nejvíce bodů a které jsou nejčtenější. V zásadě se jedná o tři druhy článků: Kritika EU, kritika vlády a kritika Romů. Čím drsnější kritika těchto tří skupin, tím více bodů. Co na tom, že kritika je dost často hodně zavádějící (zároveň vláda, Romové a EU jsou jedny ze skupin, do kterých se dobře promítá to, co Jung nazval stínové já. Jedná se o oblasti, které jsme na sobě nepřijali, a proto je nenávidíme.), důležité je zanadávat si a vypsat se ze svých frustrací. Netvrdím, že každá kritika je nemístná, ale když se jedná téměř a pouze o kritiku, něco není v pořádku.

Vzkříšení a tajemství Boží moci

Druhý den se shromáždili jeruzalémští představitelé židů, starší a znalci zákona, velekněz Annáš, Kaifáš, Jan a Alexandr a ostatní z velekněžského rodu, dali předvést Petra a Jana a začali je vyslýchat: "Jakou mocí a v jakém jménu jste to učinili?" Tu Petr, naplněn Duchem svatým, k nim promluvil: "Vůdcové lidu a starší, když nás dnes vyšetřujete pro dobrodiní, které jsme prokázali nemocnému člověku, a ptáte se, kdo ho uzdravil, vězte vy všichni i celý izraelský národ: Stalo se to ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, kterého vy jste ukřižovali, ale Bůh ho vzkřísil z mrtvých. Mocí jeho jména stojí tento člověk před vámi zdráv. Ježíš je ten kámen, který jste vy stavitelé odmítli, ale on se stal kamenem úhelným. V nikom jiném není spásy; není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni." Když viděli odvahu Petrovu i Janovu a shledali, že jsou to lidé neučení a prostí, žasli; poznávali, že jsou to ti, kteří bývali s Ježíšem.

K základům křesťanství I.

K základům křesťanství I. (osnova promluvy k sérii na P13)

Hovořit nebo psát o věcech, které se zdají být zcela základní, bývá někdy velmi těžké, zvláště když se chcete vyhnout jistým klišé, které navíc dávají smysl spíše těm, kdo se pohybují uvnitř té dané komunity. Zeptáte-li se člověka z ulice co si myslí, že je křesťanství, potom zřejmě uslyšíte cosi o souboru příkazů a zákazů, v horším případě o hamižné církvi. Když se zeptáte křesťanů na to, proč věří, potom se většinou dozvíte, že víra jim dává pokoj, radost, lásku, dobré společenství a naději věčného života. Tyto pozitiva jsou jistě skvělá, jenže…

Pocit viny a práce (nejen) duchovních

Na úvod bych chtěl napsat, že nic z toho co budete číst nelze zevšeobecnit.

Když jsem jako kazatel někdy někomu nabídl možnost rozhovoru, slyšel jsem někdy zajímavou reakci. „Proč, přece jsem nic neprovedl. Co se děje“? Jakoby dotyčný neměl čisté svědomí. Přemýšlel jsem, že bych mohl reagovat takto (pochopitelně myšleno v nadsázce): „Ale děje, oba moc dobře víme, co se děje.

Proměny a trendy v současném evangelikalismu

Ještě před tím, než se podíváme na naše téma, definujme si, co vlastně termín evangelikalismus znamená. Přehlednou definici evangelikalismu podává britský historik D. W. Bebbington, který tento fenomén charakterizuje čtyřmi základními důrazy: 1. Důrazem na potřebu obrácení, jako základního kroku člověka na cestě k Bohu. 2. Aktivním vyjádřením osobní víry. 3. Vztahem k Bibli jako hlavní normě ve věcech víry a života. 4. Zdůrazněním Kristovy oběti na kříži.

Václav Klaus jako vítěz těchto voleb.

Mnozí mi kladli otázku, koho volit a kdo si myslím, že vyhraje volby.  Do diskuse se zapojují mnozí křesťané, někteří křesťanští vedoucí prezentují koho volit… prostě mazec. Svoje politické názory prezentuji na blog iDnes, především proto, že nevěřící vám nastavují mnohem drsnější zpětnou vazbu, než vaší věřící kamarádi čtoucí váš blog. Tímto článkem dělám výjimku a dávám ho na svůj druhý blog. Je to výjimka potvrzující pravidlo… Tedy můj názor je, že ať volby dopadnou jakkoli, vyhrál je Václav Klaus.

O peníze jde až na prvním místě....

O podobenství o hřivnách jako o podobenství o… hřivnách aneb principy zprávy peněz a o peníze jde až na prvním místě.

Jedno z nejznámějších podobenství v Bibli je podobenství o hřivnách (Mt 25). Jeho děj je jasný a přímočarý, interpretace (možná) ještě jasnější. Pointa podobenství je v tom, že hřivny jsou určité talenty, schopnosti nám dané, které můžeme buď promarnit, nebo naopak využít. Nakonec i naše slovo talent je z řeckého talentoi, které je v některých překladech přeloženo jako hřivna. Zřejmě existuje tak málo jasných míst v Bibli. Jenže… je to skutečně tak jednoduché?