03 ledna, 2013

O peníze jde až na prvním místě....


O podobenství o hřivnách jako o podobenství o… hřivnách aneb principy zprávy peněz a o peníze jde až na prvním místě.


Jedno z nejznámějších podobenství v Bibli je podobenství o hřivnách (Mt 25). Jeho děj je jasný a přímočarý, interpretace (možná) ještě jasnější. Pointa podobenství je v tom, že hřivny jsou určité talenty, schopnosti nám dané, které můžeme buď promarnit, nebo naopak využít. Nakonec i naše slovo talent je z řeckého talentoi, které je v některých překladech přeloženo jako hřivna. Zřejmě existuje tak málo jasných míst v Bibli. Jenže… je to skutečně tak jednoduché?
Kladu si otázku, zda je správné toto podobenství zduchovnit. Tedy vykládat řecké talentoi nebo naše hřivna pouze jako nějakou „šifru transcendence“, nebo-li jen jako symbol, který přece „nemůže znamenat něco tak neduchovního, jako jsou peníze“. Talent potom v tradičním „duchovním“ výkladu znamená dar zpěvu, učení v nedělní škole, dar kázat atd. Zní to hezky vzletně, skoro jako bychom jako křesťané peníze neřešili. Jenže…
Pokusme se podobenství převyprávět, a nebo jej číst prostě tak jak, je napsáno. Jeden bohatý muž měl mnoho majetku. Odjel na dalekou cestu a část svého majetku dal svým služebníkům s tím, aby majetek moudře zpravovali. Zcela konkrétně to znamenalo, aby správně zainvestovali. Pochopitelně aby přežili, mohli pánův majetek užívat i ke svým potřebám, ale toto se nemělo stát cílem. Cílem bylo pánův majetek rozmnožit. Někteří majetek správnými investicemi rozmnožili a ty Pán pochválil. Někteří majetek sice nepromarnili, ale ani nerozmnožili – prostě neinvestovali a ty Pán potrestal. Jaká je pointa tohoto příběhu (bez jakéhokoli zduchovňování)? Asi ta, že kdo má majetek, od toho se očekává, že jeho část nejen rozmnoží, ale i to, že část dá k potřebě svého Pána. Zároveň platí, že majetek, který rozmnožuji a který užívám je pouhým darem, daným mi do zprávy. Nejsem si úplně jist, proč bych měl toto podobenství vykládat tak, že majetek je alegorií např. na moji schopnost zpívat, vést děti v besídce atd.
Pojďme tedy se na hřivny či talenty (v řeckém textu je slovo talentoi) v tomto podobenství podívat jako na… talenty či hřivny, protože talent i hřivna znamenalo platidlo. V Římské říši talent byl v přepočtu 6000 denárů. Tříčlenná rodina s otrokem potřebovala na rok asi 600 denárů). Pět talentů tedy znamenalo 30000 denárů (5 krát 6000). Nicméně i jeden talent, který služebník dostal, bylo dost (10krát více než spotřebovala rodina za rok, pokud česká rodina na rok potřebuje cca. 300000 Kč, potom jeden talent byl zhruba ekvivalent 3 miliónů). Tedy Pán dává svým služebníkům slušnou sumu peněz a očekává, že dobře zainvestují.
Jenže dává peníze jen jim? Co když má toto podobenství hovořit i do našich dní? Pokud ano, potom to zřejmě znamená, že peníze byly darovány i nám. Namítnete, že nám nikdo nic (na rozdíl od služebníků) zadarmo nedal. Skutečně? Co třeba zdraví, díky němuž mohu peníze vydělat, intelekt, schopnosti, nízkou míru inflace v naší zemi, stabilní státní zřízení…a mohl bych pokračovat. Co chci napsat je, že sice nám Pán Bůh nedává peníze z nebe, ale vytváří nám, na rozdíl od většiny světa prostředí, kde se peníze vydělat dají a kde je stabilní měna. A toto prostředí (zdraví, intelekt, schopnosti) jsme si nijak nezasloužili a zároveň má takovou cenu, že je nevyčíslitelné peněz. (Podobně jako si nijak služebníci v podobenství nezasloužili, aby jim Pán svěřil peníze, se kterými hospodařili a díky nimž mohli profitovat).
Pokud talenty (peníze) v našem podobenství znamenají talenty (peníze), potom lze usuzovat, že Pán Bůh od nás čeká, že část těchto talentů (peněz) použijeme pro růst jeho království. Možností jak, je celá řada. Zajisté se jedná o přímé využití – tedy že část toho, co jsem díky schopnostem, které jsem nezaslouženě od Pána přijal, vydělal, daruji na práci Božího království. Důvodem potom není to, že dělám svému Pánu nějakou milost – tak jako služebníci v podobenství neprojevovali žádnou milost, když hospodařili se svěřeným majetkem. Co je tedy důvodem toho, že daruji? Vědomí, že to co mám, je darem od Hospodina a že mu část dobrovolně vracím. A to včetně majetku.

Pokusme se z tohoto podobenství odvodit některé další principy pro naši zprávu majetku.

1. Ne všichni služebníci dostali stejně. Tedy myšlenka nějakého křesťanského komunismu je špatná. Správné je, že někdo má více talentů – tedy peněz a někdo méně, že jsou ve sboru lidé bohatší a chudší. Bohatí se za svoje bohatství nemusí stydět. Nesprávné je, když bohatý ke svému majetku přišel nepoctivě. Hříchem ale není být bohatý.

2. Pán Bůh nás bude posuzovat podle toho, jak moudře jsme s majetkem, který nám byl svěřen, hospodařili. Vše v našem životě patří pod jeho vládu, včetně peněz. Neexistují svaté oblasti a oblasti, do kterých Pánu Bohu nic není. Toto nás nemá vést k asketismu, ale k moudrosti a otázce, zda to, jak utrácím peníze, se líbí Pánu Bohu. Marnit můžeme nejen čas, ale i peníze (což spolu souvisí, protože vydělat peníze stojí čas, který případným nesmyslným utrácením znehodnocujeme). Mám za to, že moudrost od Boha se mj. ukazuje na tom, jak člověk dlouhodobě zpravuje majetek (ne nadarmo je v tomto textu řečeno, že pán se vrátil za dlouhou dobu).

3. Boží království poroste i díky našim penězům. Tím není řečeno, že si Pána Boha koupíme, ale mnohé křesťanské projekty prostě bez peněz realizovat nelze. Smutné je, že tento fakt mnohé sbory nepochopily ani čtvrt století po pádu komunismu. Stále někde vidíme ohyzdné interiéry modliteben, neprofesionálně provedené církevní weby, amatérsky odvedenou práci s mladou generací, neexistenci křesťanských autorů, nechuť zaplatit další lidi na plný úvazek atd. Tímto nechci tvrdit, že si máme za každou službu v církvi nechat platit, že co je zadarmo, musí být ošklivé. Jenže nám hrozí druhý extrém. Budeme v církvi dělat zadarmo a po práci úplně všechno. Ono lze dělat leccos, ale pokud věci chceme dělat perfektně, potom platí, že na to potřebujeme čas a že z něčeho živy být musíme. A to platí i o duchovní službě (a zdaleka ne pouze o té kazatelské).

4. Podobenství nám ukazuje i na schopnost moudře peníze investovat. Asi víme, že peníze vydělávají další peníze, nicméně musíme vědět jak tohoto docílit. Oblasti jako investování peněz obvykle s Bohem neřešíme. Peníze přece do „duchovních oblastí nepatří“. Toto podobenství nám ukazuje, že pod Boží vládu patří i tato oblast a že není nic špatného i zde hledat moudrost – „s modlitbou investovat do akcií, do pozemků, do…“.

5. Jakkoli i poslední služebník měl dost v porovnání s obvyklým příjmem v Římské říši, měl méně než jiní dva služebníci. Ani méně peněz ale nebyla výmluva, aby to co dostal, zakopal. Někdy jsem slyšel argument, že nemohu dát na Boží království, protože nemám dost. Tento argument ve světle tohoto podobenství neobstojí. I ten, kdo měl méně, měl investovat, protože i méně bylo darem od Pána.

6. Je zvláštní, kolik podobenství se v Bibli týká majetku a peněz. Důvod je jednoduchý. O peníze jde až na prvním místě. A toto pořekadlo platí v mnohém i o duchovních věcech. Jak na tom s Pánem Bohem jsme, vypovídá i to, kolik přispíváme na jeho dílo. Nejedná se o jediný ukazatel, ale je to ukazatel důležitý. Peníze a majetek jsou oblasti nesmírně citlivé mj. i proto, že nám dávají svobodu, moc a jistotu do budoucnosti. Proto jsme na oblast majetku tak citliví. Investovat peníze do Božího království je poněkud abstraktní, protože jsme toto království neviděli. Pokud do něj neinvestujeme, je otázkou, jak moc v toto neviditelné království skutečně věříme.

7. Pán nakonec říká, že tomu kdo má, bude přidáno, kdo nemá, tomu bude vzato. Vzato bylo tomu, kdo neměl, protože se své peníze bál investovat. Možná je to zkušenost některých z vás, že se Pán přiznal k tomu, co jste dali na Jeho království. Naopak, pokud někoho v oblasti dávání svazuje strach, o požehnání, stejně jako poslední služebník, přichází.

Na závěr bych chtěl akcentovat známou pointu tohoto podobenství – nad málem jsi byl věrný, ustanovím tě nad mnohým. Těch peněz, které měl služebník, ale zas tak málo nebylo… Jenže text pokračuje – protože jsi byl věrný, vejdi v radost svého pána. Majetku ke spravování bylo dost, ale v porovnání s radostí svého pána, do kterého mohl služebník vejít, to nic neznamenalo. Rozumím tomu tak, že jakýkoli majetek, včetně radosti z něj, je ničím v porovnání s radostí z našeho Pána. K tomu, abychom s ním ale radostně žili, se potřebujeme učit věrnosti a to i ve správě svého majetku. Pokud budeme věrni v této oblasti, možná se snadněji naučíme věrnosti k Pánu a radosti z něj.

3 komentáře:

TímDruhým řekl(a)...

Díky... mluví mi to z duše...

Mikuláš Minář řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Bietka řekl(a)...

“O peníze jde až na prvním místě.” – vyborny nazev, rozesmal me
“Tedy myšlenka nějakého křesťanského komunismu je špatná.” :D – skvely postreh
"Stále někde vidíme ohyzdné interiéry modliteben, neprofesionálně provedené církevní weby, amatérsky odvedenou práci s mladou generací..” – tak tohle se moc nikdo na plnou papulu rict neodvazi a o to vic je to jak safran, ne ze by na tom vsechno stalo, ale myslim, ze to je tez dost dulezite!
jeste me k tomu podobenstvi napada jedna vec – neni to take tak, ze jak hodne lidi rika, uvidim, co mi Buh rekne co mam delat a jen cekaji a cekaji, s rukama zalozenyma v kline, ze co maji teda delat, a pritom, nejedna s nami Buh jako otec s ditetem? ze proc by nam mel porad rikat, rano vstan z postele, navlec si ponozky, vycistit si zuby, jdi do prace... jako kdyz nam byly 4 roky. ale namisto toho, bychom meli byt aktivni my a kdyz bychom se vychylili nekam kam bychom nemeli, tak nam da jasne vedet, treba tim ze zavre dvere. takze bychom naopak meli byt pro-aktivni, protoze Buh nechce abychom cekali na to, az ‘co on nam rekne’, ale jako velci a dospeli lide (uz ne deti) proste sli a pracovali sami?