Vzpomínám si, že když jsem chtěl jet před rokem 1989 lety do Finska, musel jsem vystát x front na devizový příslib, musel jsem na Čedok vystát frontu, abych se dozvěděl, jak se vůbec do Finska dostanu, protože neexistovaly mezinárodní jízdní řády atd. Když jsem chtěl volat do jiného města, musel jsem jít na poštu, spojit se s ústřednou, tam mě přepojili – trvalo to několik minut. Donedávna když jsme chtěli poslat poštu, museli jsme koupit známku, obálku, po napsání dojít na poštu… Pamatují si, jak mě šokovalo, když mi asi před rokem přišel dopis jednoho kolegy – kazatele, napsaný rukou a vložený do poštovní obálky!!! Vlastně všude se nám nabízí, že nám někdo zjednoduší život. Pojištění na tři kliknutí, srovnání cen energií, jakákoli informace do pár vteřin na internetu, nejlevnější dovolená za opět minut. Vše je rychlé, snadné, dostupné. Dokonce už ani nemusíme stát fronty, do 24 hodin nám internetové obchody doručí, co potřebujeme. Prostě život je neskutečně jednoduchý. Skutečně jednoduchý?
Navíc dnes na všechno existuje manuál. Vůbec se tomu nechci vysmívat, nicméně někdy mám pocit, že mnohé manuály nám život když ne nekomplikují, tak moc nezjednodušují. Časem zjistíme, že je nepotřebujeme nebo že by stačila desetina informací. Stejné to je, když např. dostanete smlouvu ze spořitelny, banky atd. Chci povědět toto: Na jednu stranu se život jakoby zjednodušuje, na stranu druhou se stále více utápíme v informacích, manuálech, návodech… abychom zjistili, že uprostřed snahy zjednodušit si život, se život stává velmi složitý a mnohdy nepřehledný.
Když si shrneme doposud popsané, potom jako bychom viděli člověka, držícího mapu nebo dokonce GPS, který ale z nějakých podivných důvodů ztrácí orientaci. Na první pohled je důvod dvojí: Buď dotyčný neumí pracovat s mapou nebo GPS-kou nebo je špatná mapa či GPS. Převedeme-li toto na naše přemýšlení, potom nástroje, které se nám snaží zjednodušit život, špatné nezbytně nejsou. Přepokládejme, že náš finanční poradce to s námi myslí dobře, že jsme se rozhodli pro dobrou dietu, že jsme narazili na dobrý zdroj informací. Tedy chyba není na vysílači. Druhá možnost je, že jsme zatvrdlí my. Tedy vysílač (mapa, GPS, návod) fungují, ale my nevyhodnocujeme informace správně. Ale ani to nemusí být problém. Naše životy se prodlužují, máme práci, cestujeme, plníme si alespoň některé sny, které pro generace před námi dokázal popsat tak J. Verne a přesto… život není jednodušší, ale naopak složitější. GPS života je na první pohled v pořádku, my všemu rozumíme, ale něco se zadřelo.
Myslím, že existuje ještě jedna možnost. Konkrétně, že naše duše, vnitřní člověk, potřebuje k tomu, abychom se dokázali orientovat, určité zakotvení, odpovědi na nejhlubší potřeby života.
Jak si tedy zjednodušit život? Rád bych ukázal na text, který řekl Ježíš v Mt 6, 26 - 34
Pohleďte na nebeské ptactvo: neseje, nežne, nesklízí do stodol, a přece je váš nebeský Otec živí. Což vy nejste o mnoho cennější? Kdo z vás může o jedinou píď prodloužit svůj život, bude-li se znepokojovat? A o oděv proč si děláte starosti? Podívejte se na polní lilie, jak rostou: nepracují, nepředou - a pravím vám, že ani Šalomoun v celé své nádheře nebyl tak oděn, jako jedna z nich. Jestliže tedy Bůh tak obléká polní trávu, která tu dnes je a zítra bude hozena do pece, neobleče tím spíše vás, malověrní? Nemějte starost a neříkejte: co budeme jíst? Co budeme pít? Co si budeme oblékat? Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete. Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno. Nedělejte si tedy starosti o zítřek; zítřek bude mít své starosti. Každý den má dost na svém trápení.
Kdo si může o jedinou píď prodloužit život… asi nikdo. Jinými slovy zkus žít s myšlenkou na konec. Tím není řečeno neustále myslet na smrt, spíše myslet na to, že v životě nestihnu všechno a tedy do úsečky, které se říká lidský život, mohu dát jen něco. Pokud jen něco, potom bych zřejmě rád, aby se tam vešli věci správné a ty nejlepší. Pokud si toto uvědomíme, zřejmě leccos přehodnotíme. Možná si položíme otázku ve smyslu a skutečně na tom či onom až tak záleží? Mnozí lidé si to, na čem záleží, uvědomí až na smrtelné posteli, tedy když je pozdě, když si slovy Písma uvědomí, že nic k životu už nemohou nic přidat. Jenže to je pozdě. Jde o to, že někdy chaos, zmatek, složitost neplyne z toho, že se nevyznám v životě, ale že se do něj snažím nacpat moc věcí. Řešením potom není ještě více napnout síly, ale začít přehodnocovat – možná v kontextu své konečnosti. Příliš mnoho lidí, se kterými se setkávám, hovoří o tom, že nejsou spokojeni s tím, jak žijí a zároveň tvrdí, že to jednou skončí. Jenže většinou neskončí, protože toto je jejich životní styl. Spíše si tito lidé naberou další aktivity.
Podívejte se na lilie a nebeské ptactvo… Lilie je krásná, ale možná existují hezčí, větší, košatější květiny. Polní ptáci jsou krásní, ale existují papouškové, orlové atd. Jinými slovy buď rád za to co máš a kým jsi. Tím není řečeno, že nemáme usilovat o další věci či cíle, ale je řečeno, že teď se právě nacházíme – co se materiálních statků týká, v určité realitě, a pokud tato realita není strašlivá, pokud nejsme pod mostem, buďme vděčni. Vše okolo nás nám vlastně říká – nedívej se na lilie, ale na orchideje. Nedívej se na polní ptáky, ale na ptáky v zoologické zahradě. A nejen to – neustále se užírej myšlenkou, že tyto květy nemáš na zahradě a tito ptáci ti nelétají po zahradě. Pokud by tomu tak bylo, to bys byl teprve šťastný! Abychom potom dostali na svojí zahradu pomyslné lilie, roztáčíme obrátky života plnou parou. Jenže naším problémem není to, že nemáme, ale to, že jsme apriori nespokojeni. Tato nespokojenost se pak přenáší na nespokojenost nejen s materiálními statky, ale i z církví, s partnerem a v podstatě se vším. Myslím, že jednoduchý život mj. znamená spokojit se s tím, co mám a přemýšlet, zda skutečně musím mít víc a to nejen v materiálním slova smyslu.
Nestarejte se… Konkrétně bychom tato slova mohli vyložit jako starej se o to co budeš jíst, pít a oblékat se, ale nebuď úzkostlivý. Nenech se starostí zotročit. Konkrétně – ať se tvojí hlavní četbou nestanou katalogy, Aukro, slevomaty a podobné čtivo. Nepropadej depresím z toho, jak vypadáš, neřeš v jednom kuse svoji budoucnost popř. budoucnost svých dětí. Pokud se ti něco vymklo z rukou, zkus i za to děkovat. Žij zodpovědně, ale ne pod tlakem. Pokud se bojíš budoucnosti z různých důvodů, vyznej to Pánu Bohu, hovoř o tom s druhými, ale nenech se zotročit. Nauč se žít nyní a nikoli jen z toho, co přijde. Lidé, kteří chronicky nestíhají, kteří se ženou životem a prožívají chaos, jsou někdy lidé úzkostlivý a to nikoli že by se báli, ale mají úzkost, že kdyby se nepostarali, život by ztratil na kvalitě. Někdy ano, mnohokrát nikoli.
A nakonec rada a zaslíbení – hledejte nejprve Boží království… a vše další ti bude přidáno. Někdy by nám vyhovoval opačný postup. Pane dej mi a z přebytku ti budu něco obětovat. Jenže takovýto postup neexistuje. Hledat nejprve znamená, že vše chci poměřovat Božími normami a hodnotami Božího království. Království znamená vládu a vliv. Tímto vlastně vyznávám, že chci, aby se Boží vláda projevovala nad vším, co Ježíš vyjmenovává. Pokud čteme „vše bude přidáno“, potom zde je jakoby v pozadí myšlenka, že něco postrádám. Když řeknu „přidám vám plat“, potom vycházím z toho, že uvítáte víc peněz. Ježíš říká, poměřuj svoje rozhodnutí hodnotami mého království, řiď se podle nich a neboj se, že o něco přijdeš. Otevřeně říká, že hledání jeho království něco stojí. Jenže zároveň dodává – neboj se a důvěřuj mi. Dám ti kompas, který ti pomůže orientovat se v zapeklitých životních zákrutách.
Navíc dnes na všechno existuje manuál. Vůbec se tomu nechci vysmívat, nicméně někdy mám pocit, že mnohé manuály nám život když ne nekomplikují, tak moc nezjednodušují. Časem zjistíme, že je nepotřebujeme nebo že by stačila desetina informací. Stejné to je, když např. dostanete smlouvu ze spořitelny, banky atd. Chci povědět toto: Na jednu stranu se život jakoby zjednodušuje, na stranu druhou se stále více utápíme v informacích, manuálech, návodech… abychom zjistili, že uprostřed snahy zjednodušit si život, se život stává velmi složitý a mnohdy nepřehledný.
Když si shrneme doposud popsané, potom jako bychom viděli člověka, držícího mapu nebo dokonce GPS, který ale z nějakých podivných důvodů ztrácí orientaci. Na první pohled je důvod dvojí: Buď dotyčný neumí pracovat s mapou nebo GPS-kou nebo je špatná mapa či GPS. Převedeme-li toto na naše přemýšlení, potom nástroje, které se nám snaží zjednodušit život, špatné nezbytně nejsou. Přepokládejme, že náš finanční poradce to s námi myslí dobře, že jsme se rozhodli pro dobrou dietu, že jsme narazili na dobrý zdroj informací. Tedy chyba není na vysílači. Druhá možnost je, že jsme zatvrdlí my. Tedy vysílač (mapa, GPS, návod) fungují, ale my nevyhodnocujeme informace správně. Ale ani to nemusí být problém. Naše životy se prodlužují, máme práci, cestujeme, plníme si alespoň některé sny, které pro generace před námi dokázal popsat tak J. Verne a přesto… život není jednodušší, ale naopak složitější. GPS života je na první pohled v pořádku, my všemu rozumíme, ale něco se zadřelo.
Myslím, že existuje ještě jedna možnost. Konkrétně, že naše duše, vnitřní člověk, potřebuje k tomu, abychom se dokázali orientovat, určité zakotvení, odpovědi na nejhlubší potřeby života.
Jak si tedy zjednodušit život? Rád bych ukázal na text, který řekl Ježíš v Mt 6, 26 - 34
Pohleďte na nebeské ptactvo: neseje, nežne, nesklízí do stodol, a přece je váš nebeský Otec živí. Což vy nejste o mnoho cennější? Kdo z vás může o jedinou píď prodloužit svůj život, bude-li se znepokojovat? A o oděv proč si děláte starosti? Podívejte se na polní lilie, jak rostou: nepracují, nepředou - a pravím vám, že ani Šalomoun v celé své nádheře nebyl tak oděn, jako jedna z nich. Jestliže tedy Bůh tak obléká polní trávu, která tu dnes je a zítra bude hozena do pece, neobleče tím spíše vás, malověrní? Nemějte starost a neříkejte: co budeme jíst? Co budeme pít? Co si budeme oblékat? Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete. Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno. Nedělejte si tedy starosti o zítřek; zítřek bude mít své starosti. Každý den má dost na svém trápení.
Kdo si může o jedinou píď prodloužit život… asi nikdo. Jinými slovy zkus žít s myšlenkou na konec. Tím není řečeno neustále myslet na smrt, spíše myslet na to, že v životě nestihnu všechno a tedy do úsečky, které se říká lidský život, mohu dát jen něco. Pokud jen něco, potom bych zřejmě rád, aby se tam vešli věci správné a ty nejlepší. Pokud si toto uvědomíme, zřejmě leccos přehodnotíme. Možná si položíme otázku ve smyslu a skutečně na tom či onom až tak záleží? Mnozí lidé si to, na čem záleží, uvědomí až na smrtelné posteli, tedy když je pozdě, když si slovy Písma uvědomí, že nic k životu už nemohou nic přidat. Jenže to je pozdě. Jde o to, že někdy chaos, zmatek, složitost neplyne z toho, že se nevyznám v životě, ale že se do něj snažím nacpat moc věcí. Řešením potom není ještě více napnout síly, ale začít přehodnocovat – možná v kontextu své konečnosti. Příliš mnoho lidí, se kterými se setkávám, hovoří o tom, že nejsou spokojeni s tím, jak žijí a zároveň tvrdí, že to jednou skončí. Jenže většinou neskončí, protože toto je jejich životní styl. Spíše si tito lidé naberou další aktivity.
Podívejte se na lilie a nebeské ptactvo… Lilie je krásná, ale možná existují hezčí, větší, košatější květiny. Polní ptáci jsou krásní, ale existují papouškové, orlové atd. Jinými slovy buď rád za to co máš a kým jsi. Tím není řečeno, že nemáme usilovat o další věci či cíle, ale je řečeno, že teď se právě nacházíme – co se materiálních statků týká, v určité realitě, a pokud tato realita není strašlivá, pokud nejsme pod mostem, buďme vděčni. Vše okolo nás nám vlastně říká – nedívej se na lilie, ale na orchideje. Nedívej se na polní ptáky, ale na ptáky v zoologické zahradě. A nejen to – neustále se užírej myšlenkou, že tyto květy nemáš na zahradě a tito ptáci ti nelétají po zahradě. Pokud by tomu tak bylo, to bys byl teprve šťastný! Abychom potom dostali na svojí zahradu pomyslné lilie, roztáčíme obrátky života plnou parou. Jenže naším problémem není to, že nemáme, ale to, že jsme apriori nespokojeni. Tato nespokojenost se pak přenáší na nespokojenost nejen s materiálními statky, ale i z církví, s partnerem a v podstatě se vším. Myslím, že jednoduchý život mj. znamená spokojit se s tím, co mám a přemýšlet, zda skutečně musím mít víc a to nejen v materiálním slova smyslu.
Nestarejte se… Konkrétně bychom tato slova mohli vyložit jako starej se o to co budeš jíst, pít a oblékat se, ale nebuď úzkostlivý. Nenech se starostí zotročit. Konkrétně – ať se tvojí hlavní četbou nestanou katalogy, Aukro, slevomaty a podobné čtivo. Nepropadej depresím z toho, jak vypadáš, neřeš v jednom kuse svoji budoucnost popř. budoucnost svých dětí. Pokud se ti něco vymklo z rukou, zkus i za to děkovat. Žij zodpovědně, ale ne pod tlakem. Pokud se bojíš budoucnosti z různých důvodů, vyznej to Pánu Bohu, hovoř o tom s druhými, ale nenech se zotročit. Nauč se žít nyní a nikoli jen z toho, co přijde. Lidé, kteří chronicky nestíhají, kteří se ženou životem a prožívají chaos, jsou někdy lidé úzkostlivý a to nikoli že by se báli, ale mají úzkost, že kdyby se nepostarali, život by ztratil na kvalitě. Někdy ano, mnohokrát nikoli.
A nakonec rada a zaslíbení – hledejte nejprve Boží království… a vše další ti bude přidáno. Někdy by nám vyhovoval opačný postup. Pane dej mi a z přebytku ti budu něco obětovat. Jenže takovýto postup neexistuje. Hledat nejprve znamená, že vše chci poměřovat Božími normami a hodnotami Božího království. Království znamená vládu a vliv. Tímto vlastně vyznávám, že chci, aby se Boží vláda projevovala nad vším, co Ježíš vyjmenovává. Pokud čteme „vše bude přidáno“, potom zde je jakoby v pozadí myšlenka, že něco postrádám. Když řeknu „přidám vám plat“, potom vycházím z toho, že uvítáte víc peněz. Ježíš říká, poměřuj svoje rozhodnutí hodnotami mého království, řiď se podle nich a neboj se, že o něco přijdeš. Otevřeně říká, že hledání jeho království něco stojí. Jenže zároveň dodává – neboj se a důvěřuj mi. Dám ti kompas, který ti pomůže orientovat se v zapeklitých životních zákrutách.
Žádné komentáře:
Okomentovat