Slovo na UNITED. Toy-Toy story aneb jak se rozhodovat.

David odtud vystoupil a usadil se na nepřístupných vrcholcích u Én-gedí. Když se Saul vrátil ze stíhání Pelištejců, oznámili mu: "Hle, David je v poušti Én-gedí." Saul tedy vzal tři tisíce mužů vybraných z celého Izraele a vydal se hledat Davida a jeho muže po Kozorožčích skalách. Došel až k ohradám pro stáda, které byly při cestě; byla tam jeskyně. Saul do ní vstoupil, aby vykonal potřebu.
V odlehlém koutu jeskyně však seděl David se svými muži. Tu Davidovi jeho muži řekli: "Toto je den, o němž ti Hospodin řekl: »Vydám ti do rukou tvého nepřítele.« Můžeš s ním naložit, jak se ti zlíbí." David se přikradl a odřízl cíp Saulova pláště. Ale pro to odříznutí cípu Saulova pláště si David potom dělal výčitky. Svým mužům řekl: "Chraň mě Hospodin, abych se dopustil něčeho takového na svém pánu, na Hospodinově pomazaném, a vztáhl na něho ruku. Je to přece Hospodinův pomazaný!" Těmi slovy David své muže zarazil a nedovolil jim povstat proti Saulovi. Saul vstal, vyšel z jeskyně a šel svou cestou. Potom vstal i David, vyšel z jeskyně a volal za Saulem: "Králi, můj pane!" Saul se ohlédl. David padl na kolena tváří k zemi a klaněl se. David Saulovi řekl: "Proč posloucháš lidské řeči, že David usiluje o tvou zkázu? Hle, na vlastní oči dnes vidíš, že tě dnes v jeskyni vydal Hospodin do mých rukou. Říkali, abych tě zabil. Já jsem tě však ušetřil. Řekl jsem: Na svého pána nevztáhnu ruku. Je to přece Hospodinův pomazaný. 1 Sam 24, 1 - 11

Pokusme se dostat do děje. David má za sebou vítězství nad Goliášem, kterým pomohl Saulovi k porážce Pelištejců. Je již pomazán za krále, byť je na trůnu stále ještě Saul. Je dobrým přítelem Saulova syna Jonatana. Prostě se mu daří, nicméně když jeho hvězda stoupá, začne Saul cítit nebezpečí a Davida stále více nenávidí. Nejdříve se Davidovi stane to, co každému hudebníkovi – tedy občas po něm někdo z posluchačů něco hází. V tomto případě se jedná o kopí, které po něm při hraní na harfu několikrát mrskne Saul. David prchá, obklopuje se svými přáteli a stává se psancem. Jeho popularita, pomazání za krále, jeho schopnosti, dokonce i jeho zásluhy o porážku Goliáše jsou zapomenuty. Místo královského paláce ho obklopuje poušť a místo vedení země vede nesourodou skupinu bojovníků. Možná si David říkal, zda to vše není omyl, zda se Bůh tak trochu nespletl. Uprostřed této, z Davidova pohledu tak trochu nesmyslné a nespravedlivé situace, se najednou Bůh jakoby slituje a dá mu fantastickou možnost vzít situaci do svých rukou. Jenže je to skutečně tak?

Kulisy děje jsou poněkud nebiblické, odehrávají se totiž na záchodě. Saul a David se honí jako kočka a myš. Davidovi a jeho bojovníkům se podaří schovat v jakési jeskyni, jenže najednou jde kolem Saul a jeho vojáci. Stane se to, co se stává všem lidem - včetně králů. Na Saula přijde potřeba. Jeho body-guardi s ním jdou jen ke vchodu jeskyně, a pak jim zřejmě jejich pán řekne, že zbytek umí udělat i bez nich. Není třeba popisovat, jak se koná potřeba, jen je jisté, že při ní člověk není zrovna v pohotovostní bojové poloze.

V textu čteme, že kdesi v koutě tomu všemu přihlíží David a jeho vojáci. Jejich reakce je jasná, navíc je „biblicky podložená“. Vidíme, že vojáci Davidovi říkají "toto je den, který ti dal Hospodin".  Jinými slovy říkají: „Davide, Bůh se dlouho díla na nespravedlnost, která se ti děje, ví dobře o tom, kdo ti brání, aby ses dostal na samotný vrchol, kdo ti brání v tom, abys dosáhl toho, co si zasloužíš. Nyní ti dal možnost s tím vším udělat rázný konec. Tady není co řešit“. Jediný problém je snad v tom, že je třeba se rozhodnout rychle. Nevím, zda měl Saul podobný zvyk, jako mnozí z nás a to číst si na záchodě noviny, ale i kdyby tento zvyk měl, přesto jeho konání nemohlo trvat dlouho. Jinými slovy řečeno - Davide dělej, jednej, neváhej, pospěš si, buď rozhodný. Možná si to na první čtení ani neuvědomujeme, ale v Davidově rozhodnutí museli hrát velikou roli i emoce. David neměl moc času si celou věc promyslet, prostě jakoby tato příležitost spadla z nebe. Otázka je, zda David popadne příležitost za pačesy.

V emocionálně nabité atmosféře jeskyně je jasné, co prožívá David a jeho bojovníci. Konečně tady máme toho gaunera, v němž se ztělesňuje všechno zlo, nepohodlí, strach, nejistota a nespravedlnost. Proto je jediné řešení - zabijme ho. Asi jen málokdy bylo tak snadné si tento krok odůvodnit.  ALE…nad Davidovým celkem logickým a očekávaným řešením stály jisté principy, podle kterých se David rozhodoval a které zabránily, aby David jednal tak, jak mu druzí radili.

Podle čeho se tedy David rozhodoval?

1. Boží zákony – V. 6 David jasně odpovídá: „Nemohu vztáhnout ruku na Hospodinova pomazaného“.  David se nepotřeboval modlit a hledat Boží vůli zda má Saula zabít. Bůh jasně řekl, že pomazaný král se nesmí zabít. Tečka, není co řešit.

2. Boží principy. David principiálně neměl žádnou autoritu nahradit Saula sebou samým. Bůh z jistých důvodů, které David neznal, chtěl mít stále Saula jako krále, byť se Saul choval špatně. Princip byl (a je) v tom, že není třeba Bohu pomáhat, byť to takto černobíle není nikde v Písmu napsáno.

3. Boží moudrost. Když čteme kapitolu dál, vidíme, že se David Saulovi dá poznat a přes údolí na něj volá, co se stalo. David tímto před svědky ukazuje, že i když není král, jako král se chová. Kdyby David Saula zabil, asi by to ovlivnilo jeho reputaci a pověst po celé jeho další kralování. Byl by to ten, kdo se na trůn dostal skrze zákeřnou vraždu.

David nám v tomto příběhu ukazuje důležitou lekci: "Neporuším Boží zákony, principy a moudrost abych dosáhl svého cíle".  Žel později toto David nedodržel a zle se mu to vymstilo, ale zde toto dodržuje.             Z krátkodobého hlediska si uškodí, je dál psance, ale z dlouhodobého hlediska jeho rozhodnutí přinese výsledky. Podívejme se na to, o čem čteme podrobněji s tím, že budeme hledat, jak to praktikovat ve svých životech.

Každé naše rozhodnutí nás někam posouvá a to buď dobrým nebo špatným směrem. Každé rozhodnutí má svoje důsledky. Toto tvrzení vypadá jasně, ale mnohokrát podle něj nejednáme. Jinak bychom se nezadlužovali, naše vztahy by vypadaly jinak, některá slova bychom nikdy nevyřkli, atd. Pochopitelně některá rozhodnutí mají důsledky větší, ale všechny nějaké důsledky mají a my bychom neměli dovolit, aby jediným hnacím motorem našeho rozhodování byly naše emoce nebo naopak pouze chladná racionální spekulace, ale chceme se řídit pode jistých principů.

Ukázali jsme si tři východiska Davidova rozhodnutí - Boží slovo, principy v něm obsažené a moudrost. Pokusím se tyto tři principy aplikovat do každodenního rozhodování a to na základě několika otázek.  

Když stojíme před rozhodnutím, můžeme se ptát takto.

1.   Řekl o této oblasti Bůh něco ve svém slově? V Bibli není úplně všechno, ale je tam toho mnoho a leccos je tam poměrně jasně napsáno. Jen my to někdy nechceme vidět. Jeden kazatel mi říkal, že za ním přišel nějaký jeho "farník" či člen sboru a řekl mu, že hledá Boží vůli, zda má odejít od své ženy a dětí za milenkou... Je to poněkud extrémní přiklad kterým ale chci ukázat, že v Písmu na leckteré věci odpovědi existují, jen je chtít hledat. V popsaném případě nebylo třeba hledat Boží vůli, protože ta je jasně zjevená v Písmu.

2.   Druhá otázka je složitější, protože principy nejsou tak jasné jako Boží výroky. Principy jsou často stavěny na příčině a následku, proto bych se ptal, co od svého rozhodnutí očekávám za následek? Vede to, co dělám, k mnou i Bohem očekávanému výsledku? Odpověď může být bolestivá, ale může mě od lecčeho ochránit. Velmi často se totiž chováme tak, jako by následky našeho chování neexistovaly. Někdy se hovoří o tom, zda je v Bibli jasný verš, zda chodit či nechodit s nevěřícím. Pravdou je, že nejdeme ohledně této otázky pár náznaků a varujících textů, nikoli však text „nebudeš choditi s nevěřícím“. Jenže když se takto rozhodnu, je třeba si položit otázku, co si myslím, že mi tento vztah přinese, pokud se jednou vezmeme?  Jisté je, že hodně zápasů a bolesti kvůli výchově dětí, trávení nedělí, penězům darovaným sboru, nemožnosti spolu komunikovat jisté otázky víry atd.

3.   Třetí otázka se týká modrosti. Zkuste si někdy před svým rozhodnutím položit tuto otázku: „Co chci, aby se o mně povídalo, kdyby se to co dělám, veřejně vědělo“. Představte si, jak jednou David chová na svém klíně svého syna a ten se ho zeptá. "Tati a jak jsi se dostal na trůn"? David by odpovídal asi takto: „Ale to tak si jednou zašel Saul na záchod a když byl ke mně otočený zády, tak jsem ho kuchnul...“.  Osobně bych chtěl svým dětem ale i druhým říkat příběhy, za které se nemusím stydět a které nemusím tajit. Nikoli proto, že z nich vyjdu jako vítěz ale proto, že jsem s nimi prošel s Pánem Bohem.

David v tomto příběhu ctil Boží zákon, Boží principy a Boží moudrost. Výsledek se dostavil až později, nikoli okamžitě. Nicméně i kdyby se výsledek nedostavil nikdy, z Boží perspektivy David konal dobře. A to je v životě nejdůležitější, o to běží. Nemusí nám takovéto konání nutně zabezpečit úspěch, ale dá nám vědomí, že to co jsem konal,  konal jsem s Pánem Bohem, a proto jsem konal dobře. Toto bych moc přál nám všem.