Když jsem ve svém posledním blogu psal o očkování, strhla se nebývalá diskuse. Nečekal jsem, že se mnou budou všichni souhlasit, nicméně jedno vlákno diskuse se táhlo okolo rozhořčení, že si dovoluji citovat papeže.
13 září, 2021
Jak jsem se pro některé stal antikristem díky ekuméně
23 srpna, 2021
Pár slov předsedy Rady CB k očkování
Stále dokola se na mě lidé obrací s otázkou, co si myslím o očkování a zda církev vydá nějaké „oficiální prohlášení“. Nevím, jestli církev nebo organizace, které církev zastřešují, něco vydají. Nicméně moje osobní stanovisko je jednoznačné ano. Očkování považuji za účinný nástroj, jak zamezit šíření nemoci covid-19. Jistě lze namítnout, že nejsem lékař a že virovým onemocněním nerozumím. Je to tak, ale svoje ano říkám proto, že jsem v kontaktu s mnoha lékaři, kteří jednak v medicíně něco dokázali, a jednak očkování doporučují. Zároveň v tomto důvěřuji týmům specialistů, kteří na vývoji vakcín pracují. Zcela odmítám teorie o jakémsi světovém spiknutí, které chce pomocí vakcín rozvrátit svět. Zároveň jsem znepokojen obrovským nárůstem nejrůznějších falešných zpráv, které v souvislosti s očkováním po internetu kolují, a ještě více jsem znepokojen tím, jak mnoho křesťanů těmto zprávám věří a posílá je dál. Pochopitelně netvrdím (a ani nikdo z odborné veřejnosti), že očkování, testování a roušky jsou 100% ochranou, ale nic lepšího zatím lidstvo nemá.
14 srpna, 2021
Evangelium zlomených
Stvoř
mi Bože srdce čisté. Ž 51,12
Šimone,
synu Janův, miluješ mě? J 21,16
Co mají oba texty společného? Oba
jsou vyřčeny po selháních...
David píše poté, co zhřeší s Bat-šebou, Petr zradí svého Pána. Celý příběh o Petrovi je o to silnější, že pár hodin před svojí zradou se Petr dušuje, že i kdyby všichni odpadli, on určitě ne. Skutečně Ježíše v první chvíli brání, ale potom na otázku jakési služky odpovídá, že „toho člověka nezná".
Vidíme dvě ukázky lidského selhání.
Na tom by nebylo celkem nic divného, protože podobné příběhy se udály v mnoha
životech. Za zmínku stojí jiná věc. V okamžiku, kdy Petr zradí, má tentýž Petr
za sebou fantastické vyznání: „Ty (Kriste) máš slova věčného života, za kým
jiným bychom šli?“ (J 6,66–69). Zdaleka ne všichni k tomuto poznání došli.
Právě Petr poznává, že Ježíš je Bůh, protože jen Bůh má slova věčného života.
Ví, že Ježíš je Mesiáš a že pouze za ním učedníci jdou a půjdou. Stručně
řečeno, Petr měl veliké poznání toho, kdo je Ježíš. Když se podíváme na Davida,
Žalm 51 není první žalm, který David napsal. Už dřív David v žalmech popisoval
svoje problémy se Saulem, před kterým prchal, než se stal králem. David měl,
stejně jako Petr, veliké poznání Hospodina. Řekli bychom, že oba měli mnohem
větší poznání než lidé okolo nich. Právě toto měli společné. Přesto však
dělají, co dělají. Proč? Myslím, že tu jde o jeden nesmírně důležitý princip,
který bychom mohli shrnout asi takto: David a Petr znali Hospodina, ale David a
Petr neznali Davida a Petra, alespoň ne tak, jak Hospodin chtěl, aby sami sebe
poznali.
Proč Ježíš později třikrát pokládá
Petrovi otázku, zda ho má rád? Proč ho oslovuje jeho starým jménem? Proč David
prosí o čisté srdce? Bůh totiž ví, že pokud se nezmění Davidovo srdce, přijde
další Bat-šeba. Pokud Petr neprožije, že motorem vztahu k Ježíši je láska,
nikoli jeho síla, které měl Petr zřejmě dostatek, přijdou další pády a zrady.
Jenže jak k tomuto sebepoznání
dochází? V obou textech vidíme, že Bůh si k tomu použije selhání. To však
nestačí. Všichni selháváme, padáme, děláme chyby. Na tom není nic mimořádného.
Mimořádné je, jak s tím, co provedeme, naložíme. Může se jednat jak o hřích,
tak o zkoušku. U obou zmiňovaných mužů jejich pády vedou k poznání toho, jací
jsou. Jenže s tím, jací jsou, jdou za Hospodinem. Tentýž Petr může o pár let
později napsat: „Proto jásáte, i když musíte projít ohněm zkoušky.“
Mnoho psychologických kurzů má jako
důležitý segment své výuky tzv. sebepoznávání. Tedy pomocí jistých simulovaných
situací vést zůčastněné k reakcím, jichž by se za normálních okolností
nedopustili. Zároveň by měli s těmito reakcemi pracovat a vyhodnocovat je.
Ačkoli tyto kurzy mohou být správné, myslím, že i život sám nabízí nepřebernou
škálu situací, ve kterých poznáváme, kdo jsme. Maminky by mohly vyprávět o
spánkovém deficitu, mnozí z nás o napjatých vztazích a pomluvách v práci, o
nečekaných finančních situacích o… příkladů je mnoho. Ani David či Petr si situace,
do kterých se dostali, nevymysleli. David najednou spatřil Bat-šebu, a hormony
začaly pracovat. Petr se ohříval o ohně a najednou přišel sled otázek. Když
přijde náraz v okamžiku, kdy se nemůžeme připravit a promyslet si, jak budeme
reagovat, vypadne z nás prostě to, co nosíme v srdci a kdo vlastně jsme, což
mnohdy nebývá příliš povzbudivé. Otázka potom je, co s tím uděláme.
Bůh nám skrze situace, kterými
procházíme a které někdy nezvládneme, nastavuje zrcadlo. Když se člověk dívá do
zrcadla, v zásadě může udělat několik věcí. Buď zrcadlo rozbije, nebo si řekne,
že zrcadlo zkresluje, případně se do něj raději nekouká, nebo se dívá a s jeho
pomocí něco dělá. Bůh Davidovi a Petrovi připravil situace, které se jim staly,
zrcadlem k poznání sebe samých. V konečném důsledku ani jeden z nich neobviňuje
ze svých selhání okolnosti či okolí, nelitují se. David prosí o čisté srdce;
Petr nejdříve hořce pláče a potom vyznává, že Krista má rád, a oba přijímají či
spíše obnovují poslání, které jim Bůh svěřil. Svoje poslání však obnovují jako
ti, kdo znají nejen Hospodina, ale i sami sebe. Zároveň se s tímto sebepoznáním
vyrovnávají správným způsobem. Tedy nikoli výmluvami či morbidním
sebezpytováním a nekonečným pocitem viny, ale tím, že jdou k Bohu – v tom
stavu, v jakém jsou – a přiznávají se.
David mohl napsat mnoho dalších
žalmů, ale Bůh chtěl, aby je psal jiný David. Petr již byl skálou, protože ho
tak Ježíš označil dlouho před Petrovým zapřením. Bůh však chtěl a chce pracovat
s lidmi, kteří prošli proměnou charakteru. Jinak naše služba a kontakt s
druhými lidmi vyústí v problémy nebo dokonce katastrofu.
Na závěr se podívejme, jak došlo k
onomu nahlédnutí do zrcadla. Nátan Davidovi odvětil: „Ten muž jsi ty! Toto
praví Hospodin, Bůh Izraele: Já jsem tě pomazal za krále nad Izraelem a já jsem
tě vytrhl ze Saulových rukou. Dal jsem ti dům tvého pána a do tvé náruče ženy
tvého pána, dal jsem ti dům Izraelův i Judův, a kdyby ti to bylo málo, přidal
bych ti mnohem víc. Proč jsi pohrdl Hospodinovým slovem a dopustil ses toho, co
je v jeho očích zlé? Chetejce Urijáše jsi zabil mečem a jeho ženu sis vzal za
manželku, zavraždils ho mečem Amónovců (2S 12,7–9).
Ono zrcadlo je ve slovech „ten muž
jsi ty“. Bůh si tu používá druhého člověka. Je zvláštní, že Nátan Davidovi
neříká nic nového. Jenže někdy je člověk vůči svým chybám a selháním zcela
slepý a to, co je pro jeho okolí jasné, on sám nevidí. David se Nátanovu slovu
nebrání, ale prosí Boha o odpuštění a zároveň o čisté srdce. Petr po svém
zapření dostane od Ježíše stejný počet
otázek, jako byl počet jeho zapření. Navíc ho Ježíš neoslovuje „skálo“ – Petře,
nýbrž Šimone, jeho původním jménem. Myslím, že smyslem je připomenout Petrovi
jeho zranitelnost a závislost na Kristu.
Jeden z velkých myslitelů minulého
století T. Merton (1916 – 1968) řekl opatům cisterciáckých klášterů, aby do
svých klášterů přestali přijímat kandidáty, kteří neprošli alespoň jednou
duchovní krizí a nevyšli z ní pozitivní a plní naděje. Dokonce šel tak daleko,
že opatům navrhoval, aby pro každého novice připravili duchovní krizi a
sledovali, jak se s ní vyrovná, dříve než ho přijmou. Ve svém životě jsem
pronesl zřejmě stovky či tisíce promluv. Vím, že když mluvím, napadají
posluchače nové myšlenky a někteří jsou jimi občas i inspirováni. Ale většina z
nich neprojde hlubokou proměnou, protože k té je zapotřebí více než slov. To,
co lidi promění, je konfrontace, nutnost poprat se s něčím, s čím se poprat
nechtějí. Záměrně volím slovo „poprat“, protože mnohokrát od nepříjemných
situací i hříchů utečeme a zůstaneme neproměnění. Slovem „neproměněni“ myslím
to, když nemáme odvahu slyšet, že něco je třeba změnit, odvahu vidět naše
špatné postoje.
Nakonec vidíme, že jak David, tak
Petr skrze bolestivé zkušenosti s vlastním selháním nedošli k depresím, k
zatrpklosti ani ke zlehčování toho, co se stalo, ale k poznání Hospodina a také
sebe samých. A to jim v konečném důsledku pomohlo měnit životy svoje i životy
druhých. Mohli pak žít bohatším a
smysluplnějším životem a hlouběji poznat, kdo je Bůh. Může to někdy bolet, ale i správné zacházení s bolestí může být cesta
vpřed. I to může být evangelium.
29 června, 2021
Malý průvodce demagogií a poučení od Adolfa s Josefem
Zanedlouho nás čekají volby, o kterých mnozí hovoří jako o klíčových. Zda budou klíčové, nevím, co ale vím, je, že pro mnohé je představa, že tuto zemi nadále povede nikoli ANO, ale Andrej Babiš, hrozná. Zároveň jsem předcházející větu zvolil záměrně, protože ANO je (podobně jako SPD) tzv. strana autoritářského a vůdcovského typu, kde alespoň navenek neexistuje vnitřní opozice. V religionistice tento styl vedení vidíme u sekt a někdy i u některých církevních uskupení.
04 června, 2021
Hradní tragédie očima archetypů...
V nedávných dnech jsme byli svědky snahy několika senátorů sesadit M. Zemana z postu prezidenta z důvodu, že není schopen vykonávat funkci. Miloš Zeman ve své funkci zůstane, zároveň v jeho osobě vidíme tragédii člověka, který neumí stárnout a který naplňuje jistý archetyp… sami posuďte podle následujícího textu.
13 května, 2021
Pár myšlenek k (zatím) pomalu končící pandemii
Včera jsem oslavil rozvolnění pandemických restrikcí koupí ponožek, protože staré už se trhají, kupovat si nové přes internet se mi nechtělo a štupovat staré je dnes jaksi mimo (pamatujete ještě na dřevěné houbičky?). Během tohoto ponožkového rituálu jsem si nějak více uvědomil, že pandemie ustupuje a že je jistá naděje, že to bude brzy za námi. Na druhou stranu mě napadají slova: nikdy neříkej nikdy…
09 května, 2021
Německo, Rusko, výročí konce války a vyrovnávání se s vinou
31 března, 2021
Bože můj proč jsi mě opustil a ztráta smyslu hřích
Jedny z posledních slov Pána Ježíše na kříži jsou Bože můj, proč jsi mě opustil. Jednak Ježíš poprvé a naposledy nazve Boha Bohem a nikoli otcem, jednak poprvé a naposledy řekne, že ho Bůh opustil. Porovnejme si Ježíšova slova s posledními slovy jiných mučedníků.
23 března, 2021
O manželství, volném svazku a nejen citovém závazku
Před pár týdny jsem četl rozhovor s jakýmsi duchovním, v kterém se redaktor ptal, jak se slučuje jeho duchovenský stav s tím, že žije se svojí partnerkou ve volném svazku. Už si přesně nepamatuji odpověď, každopádně dotazující se redaktor vyjádřil radost nad tím, že se dotyčný „nedrží církevních dogmat a že jde s dobou“. Tento rozhovor mě přivedl k tomu, že se jako kazatel chci zamyslet nad těmi, které jsem oddával a proč jsem přesvědčen, že manželství a s ním spojený závazek je sice těžký úkol, zároveň však stále ten nejlepší. Pan redaktor by ale ze mě moc radost neměl, asi bych v jeho očích nebyl dostatečně kráčející s dobou.
01 března, 2021
Covid - 19 a krize vedení
Nebyli jsme v Čechách zvyklí, aby se nás
dotýkaly světové katastrofy. Slova jako terorismus, uprchlická krize, hlad,
nedostatek, pandemie, války pro Čechy znamenala nepříjemné informace, ale nic
víc. Někteří si dokonce gratulovali k naší holubiččí povaze, díky které se tady
nemlátíme, jiní k tomu, jakou výhodu má naše švejkovská povaha, která problémům
čelí příslovečným humorem. To, jak jsme skvělí a jedineční se nakonec potvrdilo
ve sloganu „best in covid“. První dny a měsíce pandemie optimistům potvrdili,
„že prostě jsme nejlepší“. Náš premiér se pasoval do role špičkového krizového
manažera, který po světě rozdával rozumy jak zvládnout covid a kterého by nám
mnozí mohli závidět.
V těchto a podobných situacích více než
kdy jindy vyniká, kdo je ve vedení. Z dějin ale i ze současnosti jsou známé
slavné proslovy k národům, ve kterých velcí lídři dávali naději a šli
příkladem. G. L. Flynn, generálporučík Námořní pěchoty USA napsal: „Pravou
cenou vedení je ochota klást potřeby ostatních nad své vlastní. Velkým vůdcům
opravdu záleží na těch, které mají tu čest vést, a chápou, že skutečnou cenou
privilegia vést je potlačení vlastních zájmů“. Sami si odpovězte, zda toto lze
povědět o vedení naší země…
Toto vše a mnohé další v mnohých lidech
budí nejen pocit marnosti, ale i strach a nedůvěru co bude dál. Slovy Přísloví
tato realita „rozptyluje lid“. Pokud je slabé, arogantní či zkorumpované
vedení, společnost se rozpadá, „rozptyluje“ na malé jednotky, které bojují o
přežití. Došli jsme do stavu, kdy lidé nevěří vedoucím a vedoucí nevěří lidem a
to není dobré.
Nechci se vézt na vlně laciné kritiky,
nechci tvrdit, že za všechno mohou „ti nahoře“ a v rámci svých možností a vlivu
budu dělat všechno pro zmírnění pandemie. Zároveň se chci modlit za to, aby se
Pán Bůh smiloval nad naší zemí a aby dal, aby se do jejího čela dostali lidé
moudří, kteří ctí Jeho zákony. A aby, řečeno s Marií, „Bůh prokázal sílu svým
ramenem, rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně; vladaře svrhl z trůnu a
ponížené povýšil“. Nebudu jmenovat, koho má Pán Bůh svrhnout, protože jen Bůh
vidí do srdce lidí a to mě nakonec osvobozuje…
