28 ledna, 2021

Covid a dělení církve

Doba covidová do církve přináší některé nové otázky, výzvy a nebezpečí. V posledních měsících jsem si více než kdy jindy uvědomil jedno z nebezpečí a to rozdělení.

Církev se dělila vždy. Když pročítáme Nový zákon, pak hlavní důvody nesvárů bylo falešné učení a silní jednotlivci. Dnes bychom je možná pojmenovali jako draci s dobrými úmysly.

Covid přináší další nebezpečný fenomén a to rozdělení kvůli interpretaci událostí okolo nás. Je normální, že na různé politické či etické oblasti máme jiný názor. Jenže naše doba z těchto otázek dělá otázky bytí a nebytí. Když to přeneseme do křesťanského spektra, pak otázky víry či nevěry.

V těchto dnech si pročítám Janovy epištoly a Jan v některých pasážích neváhá napsat, že existují oblasti nauky nebo života, které ukazují, zda někdo je či není následovník Krista. Např. kdo popírá Syna, nemá ani Otce. Nebo kdo nenávidí bratra, nepoznal Boha. Jeden příklad se týká učení, druhý etiky. Nejen Jan, ale pokud je mi známo ani nikdo jiný z pisatelů Nového zákona nepíše, že ten, kdo (ne)souhlasí s politickým systémem, je dobrý nebo špatný následovník Krista. Tím nechci tvrdit, že bychom měli jako křesťané být apolitičtí. Chci ukázat na sílící fenomén, který má potenciál rozdělit jak sbory, tak křesťany. Na potenciál, který se posunuje od „nesouhlasím, že to či ono vidíš jinak“ k „jak můžeš jak křesťan to či ono vidět jinak než já“ až k „protože na to máš tento názor, zřejmě nejsi křesťan (nebo jsi, ale nechci s tebou nic mít)“.

Abych byl ale konkrétní. Může křesťan volit nebo dokonce být v KSČM? ANO? Pro mnoho lidí je to těžko pochopitelné a nejde to dohromady s vírou. Jak může křesťan volit stranu hlásící se ke komunismu nebo stranu vedenou oligarchou, za kterým jde jeden skandál za druhým? Ale z druhé strany spektra se lidé ptají, jak můžete jako křesťané volit Piráty? Lidé Pro? Třeba kvůli jejich názoru na potraty? Na jednopohlavní sňatky? Neřeším nyní koho volit, nekomentuji to! Dostali jsme se do situace, kdy jako křesťané máme s apoštolem Janem jasno, že je třeba „milovat bratra“. Nebo „vyznávat, že Ježíš přišel v těle“. Nechápeme ale, jak bratr či sestra může být křesťan s tou či onou politickou preferencí.

Ale nejedná se jen o politiku. Radikálně (záměrně dávám slovo radikálně) se liší náš pohled na očkování, covid, EU, uprchlíky atd. Na tom by nebylo nic divného, kdyby se tyto odlišnosti nehrotily do rozměrů „pokud jsi křesťan, pak prostě nemůžeš mít takovýto pohled…atd.“ Navíc jen málokdo je schopný nebo ochotný naslouchat hlasu z druhé části spektra. Čtenář Respektu či Hospodářských Novin asi nebude číst nebo brát vážně Parlamentní listy či Aeronet. A stejné platí opačně. Ať chceme nebo ne, nějak nás věci veřejné (nemyslím politickou stranu) zaměstnávají. Zároveň je třeba, abychom se jimi jako věřící nenechali rozeštvat.

Asi některým hlava nebere, že vám váš bratr či sestra přepošle článek o tom, že za vakcínami stojí snaha vyhladit populaci našeho světa. Ale je to tak. Jiným hlava nebere, že křesťan volí stranu, která podporuje jednopohlavní sňatky, ale je to tak. Někomu hlava nebere, že si křesťan zadává s oligarchou, který dle názoru mnohých likviduje tuto zemi, ale je to tak. Někomu hlava nebere, že křesťan podporuje EU s jejími liberálními postoji, ale je to tak. Posunuli jsme se od „hlava mi nebere, jak můžeš“, k „nemůžeš být křesťan“. Amerika si to zažívá okolo prezidentských voleb, mi si to zažíváme v jiném vydání.

To co popisuji, může mít na církev devastující vliv a to ze dvou důvodů. Jednak hrozí rozdělení a jednak se sbory stanou uzavřenou sociální bublinou, která, byť nechtěně, mezi sebe nepustí příznivce té které jiné bubliny, nebo skupiny.

Jedni se na druhé dívají jako na ty, kteří vidí vše černobíle a nechápou současný svět, druzí pak vidí namyšlené narcisy a nezodpovědné liberály. Ano i tací se na obou dvou stranách spektra najdou, ale pozor na paušalizace.

Svět se hrotí a současná situace spolu se zmenšující možností spolu komunikovat tomu vůbec nepomáhá. Pro naše sbory a církve to znamená výzvu nenechat se rozeštvat. Myslím, že to vůbec nebude snadné…

 

21 ledna, 2021

O svobodě slova a mazání účtů

Uvědomuji si, že tento článek je hodně diskutabilní, ale nakonec o tom mají články být…

V posledních týdnech se rozproudila diskuse ohledně zablokování twitterového účtu bývalého prezidenta D. Trumpa. Do diskuse se zapojil i náš současný prezident, který tento počin nazval zločinem a citoval Voltairův výrok „nesouhlasím s vámi, ale udělám vše pro to, abyste svůj názor mohl zastávat.“ (Pozor při citování tohoto populárního výroku, Voltaire ho nikdy nenapsal, což je ale detail)
Diskuse nad svobodou slova není nová a nevynořila se díky sociálním sítím. Začtěme se do slov G. K. Chestertona: „Vůbec není evidentní, že svoboda slova je správná, či spravedlivá. Není vůbec přirozené, ani spravedlivé, aby každý člověk mohl vyslovovat hlouposti a nehoráznosti, jak se mu zlíbí, zvláště když jsou špatné pro společnost, tak jako není přirozené a samozřejmé, aby někdo rozkopal veřejnou silnici nebo roznášel tyfus.“
Na jednu stranu lze Chestertonovi oponovat, že slovo není to samé jako rozkopaná silnice nebo tyfus, na stranu druhou si přiznejme, že slovo má obrovskou moc a v konečném důsledku má na svědomí více životů než epidemie tyfu nebo rozkopané silnice. Stačí připomenout Marxův a Engelsův Komunistický manifest či Hitlerův Mein Kampf. Oba dva spisy se staly jedním ze základů zrůdných ideologií, které mají na svědomí milióny životů. Nejen tyto knihy ukázaly, jakou má slovo moc.
Sociální sítě mají obrovskou přednost, která je zároveň jejich největší slabinou. Jedná se o svobodný prostor, kam může psát každý. Před pár týdny mi někdo řekl, že jsem „influencer“. Toto slovo jsem do té doby neznal, ale nyní už vím, že se jedná o někoho, kdo ovlivňuje větší počet lidí a to především na sociálních sítích. Nevím co jsem a popravdě je mi to jedno, jisté ale je, že influenceři existovali vždy, jen s tím rozdílem, že k ovlivňování druhých používali média dostupná jejich době, což byly především knihy, časopisy a veřejná shromáždění. Rozdíl byl v tom, že napsat knihu, publikovat do časopisu nebo svolat veřejné shromáždění není v porovnání se sociálními sítěmi až tak snadné. Navíc to od vašich čtenářů přece jen vyžaduje jistý duševní výkon v podobě čtení a zároveň pokud si netisknete knížky nebo časopisy sami, tak každé solidnější nakladatelství nebo redakce vám vaše psaní rediguje (což není to samé, jako cenzuruje!!!).
Na sociálních sítích nic takového neplatí. Několikavětný výkřik na twitteru nebo na facebooku navíc doprovozený obrázkem na jakékoli téma má pro mnoho lidí stejnou nebo větší hodnotu jako rozsáhlá studie. Navíc vám to dává pocit, že jste se pravdy dobrali velmi snadno a rychle. Abychom ale sociální sítě jen nekritizovali, skvělé na nich je, že své názory mohou sdělit i ti, kterým by nebylo nasloucháno a kteří z různých důvodů prostě knížku nebo časopisecký článek nenapíší, stejně tak nesvolají veřejné setkání. A třeba dodat, že mnohokrát mají co říci. Dále je dobré, že se v některých sektářsky skupinách se dostanou k lidem informace, které by jinak byli vedoucími těchto skupin zadržovány.
Abychom se ale vrátili k tématu článku. Pokusil jsem se ukázat na silné a slabé stránky sociálních sítí. Vlastně by se to dalo shrnout do jednoho slova: svoboda. „Voltaire“ citovaný Zemanem tvrdí, že je třeba poskytnout naprostou svobodu slova, Chesterton si tak jistý není. Jak to rozhodnout, když na sociálních sítích neexistuje redakční rada?
Mám za to, že svoboda nemá být ztotožňována s bezbřehostí. Pokud někdo veřejně podněcuje nenávist, násilí, zlobu, rasovou nesnášenlivost a pokud dotyčný má obrovský vliv, pak je správné, je-li mu v tom zabráněno. Je větší zločin (pokud použiji slova prezidenta) dotyčného odpojit nebo jsou zločinem jeho výzvy? Jsem si vědom, že toho lze zneužít, že se jedná o velmi tenkou linii, jenže čeho zneužít nelze? Vím, že v dějinách neexistuje žádné „kdyby“, ale kdyby nebo pokud by bylo zabráněno, aby vycházely některé rasové „studie“, které v konečném důsledku vedli k vyhlazování mnoha lidí, tito lidé by žili. Opět si jsem vědom, jak je to zneužitelné, mám ale na mysli informace, které vedou k zabíjení, nenávisti, rasismu atd. Nikoli názory, které se ostře vůči něčemu vymezují.
Navíc nejrůznějších demagogií, polopravd a lží na internetu koluje mnoho a nikdo to nemaže a ani mazat nebude. Případ Trump ale ukázal, že jakýsi Rubikon existuje. Zároveň jsou hranice vyjadřování stále velmi a velmi široké. Je správné stát na stráži svobody slova a jak vidíme na východě, není to nic samozřejmého. Stále ale i díky sociálním sítím veřejný prostor k vyjadřování se existuje a je hodně široký.
Na závěr pak jeden nápad. Pokud v něčem chceme jít do hloubky, pak twitter ani facebook, ale ani blog nejsou správnou cestou. Mohou být v lepším případě jen směrovkou ke knize, dobrému článku či rozhovoru s někým, kdo se v dané oblasti orientuje.
Nakonec i Písmo nás učí, že o Božích věcech máme „přemyšlovat“. Protože celý svět je Božím dílem, není nic špatného, když „přemyšlujeme“ o jeho stvoření a Jeho stvoření porovnáváme Jeho slovem. A dodejme, že někdy přemýšlení bolí.

11 ledna, 2021

O potřebě naočkovat proti blbosti

 

Čas od času se mi zná, že hloupost dosáhla svého dna, ale dnes se mi zdá, že dno o něco opět kleslo a to díky některým odpůrcům očkování, kteří si na demonstraci proti vládním omezením souvisejícím s covidem na kabáty připnuli Davidovu hvězdu, s písmeny připomínajícími hebrejskou abecedu s nápisem "ne očkování".

Nejde o to, že někdo má pochyby o tom, zda a kdy se nechat očkovat či nikoli. O tom tento blog není. Je o tom, že použití davidovské hvězdy v souvislosti s protestem proti očkování je hrubý zneužitím symbolu smrti a ponížení, symbolu, z kterého leze i po mnoha letech mráz po zádech. Je to plivnutí do tváře obětem holokaustu, jejich pozůstalým a možná všem slušným lidem. Navíc tento způsob protestu nechutným způsobem hrotí otázku vakcinace a rozdmýchává další kola nenávisti, kterou naše společnost už tak přetéká. Očkování proti covidu tito jedinci totiž srovnávají s holokaustem…

Dotyční tímto způsobem ukázali, že se ve své propagaci zaměřené proti očkování neštítí ničeho a že nemají žádné zábrany. Že jsou schopni zneužít i tak citlivého symbolu, jakým je žlutá hvězda. Toto se navíc děje v době, kdy některé nemocnice praskají ve švech a stovky zdravotníků jsou v karanténě, a kdy vakcína je jednou z nadějí, že na konci tunelu svítá světlo. Kdyby se očkovalo proti cynismu, tito jedinci by měli jít první. Jenže nic podobného neexistuje. Zajímalo by mě, zda dotyční jsou někým organizováni, nebo to vyšlo z jejich hlavy… ale to není hlavní pointa článku.

Opět chci napsat, že respektuji, pokud někdo má před vakcínou strach nebo jí nevěří, jakkoli můj názor je jiný. Chápu, že pro mnohé lidi jsou omezení vlády likvidační, souhlasím, že mnohá nařízení nedávají někdy smysl a rozumím naštvání mnohých

To, co není hodno respektu, tolerance ani pochopení je zneužití symbolu holokaustu. Někdo může namítnout, že „žijeme v demokracii a proti si každý může vyjadřovat, co chce“. Ano, sice žijeme v demokracii, ale to není stejné jako idiokracie...

Na závěr cituji z jednoho diskusního příspěvku, který jsem pod tímto článkem měl na facebooku: Tušíte vůbec, co zažívali Židé, kteří nosili hvězdu za druhé světové války? Co pro ně tento symbol znamenal? Dá se to srovnat s čímkoli? Až vás jako otce odděleného soudem od svých dětí pošlou do plynu jen proto, že jste otec, pak bude mít tento symbol takto použitý své opodstatnění. Jinak je to tragické nepochopení a chucpe…