Evangelizační slovo na United 2012

Co dává Ježíš….

Text: Pojď a následuj mne…

Jak asi víte, kdysi jsem založil společné s několika dalšími přáteli sportovní misii, nazvanou Atleti v Akci. O kempech přežití, které jsme organizovali, kolují někdy neskutečné zkazky. Mnohé z nich jsou již přibarvené… z 3 Km cvrnkání ping-pongáče se stalo 10. Km. Ze hry od dvanácti do tří do rána celonoční hra, z lehké nevolnosti zvracení. Je hezké sledovat, jak se tvoří mýty a ještě hezčí když se to odehrává za vašeho života a když v některých mýtických příbězích hrajete důležitou roli (-:  Ať jsme ale na akcích AVA zažili cokoli, zřejmě by mnozí účastníci souhlasili s heslem, kterým jsme se řídili: „Zážitek nemusí být příjemný, hlavně když je silný“. Hodně jsem přemýšlel, proč tolik lidí na tyto akce jezdilo a proč mnoho lidí změnilo svůj pohled na víru. Zřejmě proto, že tito lidé časem zapomněli na jistou nepříjemnost zážitku, ale pamatovali si na jeho sílu. Změnila je zkušenost. Když přemýšlím nad Ježíšem, co mi dal, potom začnu zdánlivou frází, za kterou je ale kus života, něco, co ani nedokážu přesně obout do slov, přesto mám tu drzost vás k tomu, co přesně nedokážu popsat, pozvat. Ježíš mi dal sám sebe. Vše ostatní jako milost, odpuštění, smysl života, přátelé, skvělou ženu a děti, zároveň i mnohé jizvy a nepříjemné věci a mnoho dalšího je jen důsledkem této věty nebo lépe řečeno zkušenosti.

Námitky k církevním restitucím – pokus o řeč čísel:

Církve by neměly být placeny z daní, ale měly by se financovat sami!  Amen – toto platí pro každou nestátní organizaci. Sice v některých zemích (Norsko, Švédsko, Německo a další) jsou tzv. státní církve státem financovány, protože stát vidí jejich přínos, ale tento model je v České kotlině zřejmě neprůchodný. Jenže financování církví si církve nevymohly. Toto nevzešlo z jejich vůle, a proto nechápu, proč je za to církev pranýřovaná. Bylo jim to vnuceno komunistickým režimem po „vítězné únoru“. Z důvodů, které si inteligentní čtenář domyslí sám, se komunistický režim církve bál a viděl v ní úhlavního nepřítele, proto řada církevních představitelů byla zlikvidována, majetek byl ukraden (vlastně tehdejší terminologií převeden).  Na „oplátku“ byl duchovním poskytnut státní plat a cituji:  "Veškerý soukromý a veřejný patronát nad kostely, obročími, a jinými církevními ústavy přechází na stát." (č. 218/1949 Sb.) Stát se tedy zavázal spravovat na svoje náklady církevní majetek. Jak to vypadalo, asi není až na pár výjimek, třeba dodávat… Pro církev to znamenalo naprostou ztrátu finanční svobody. Před světem se ale komunistický režim pyšnil tím, že v komunistickém ráji si stát dokonce platí duchovní! Problém je v tom, že zákon z roku 1949 si jednak nevymysleli církve, jednak stále platí a žádná vláda od roku 1989 jej nezrušila. Kde ale udělala církev chybu? Přece církev nemůže rušit zákony.  

Plnočasový služebník Boží - anděl nebo zvíře?

Nedávno proběhla na Christnetu rozprava ohledně předmanželského sexu. Reakce jsem zaznamenal jak na Christnetu, tak na některých jiných serverech. Nechci v tomto článku více psát na toto téma. Docvakla mi věc jiná, kterou jsem nosil zasunutou kdesi v podvědomí. Někteří diskutující argumentovali poukazem na pokrytectví církve (rozuměj – kněží a kazatelů). Prý moralizují a sami nejsou schopni naplnit laťky, které nastavují. V lidech jen vyvolávají pocit viny. Někteří diskutující argumentovali tím, že by duchovní neměli jít proti lidské přirozenosti. Tím, že ji jako kněží (kazatelé) popírají, dělají věřícím lidem život složitější.