Reakce na článek v Respektu (20, 2011)

Před pár dny vyšel v Respektu (č. 20, 2011) článek, kde je mj. i rozhovor se dvěma instruktory Atletů v Akci. Hlavním tématem je potom růst malých církví. To, co mě ovšem zaujalo, jsou komentáře autora článku – zvláště ve druhé části článku. Autor dochází k závěru, že se nakonec církev moc neliší od klubu hodně výkonných zahrádkářů a nazývá nás „přísnými aktivisty“.

Realita vs. ideál a jak do toho zapadá kazatel?

Když přemýšlím nad rolí kazatele/pastora, potom se zde tradičně kloubí tři funkce, které se od něj obyčejně očekávají. Jedná se o toho kdo káže, dále kdo se věnuje pastoraci a nakonec kdo vede. Pochopitelně jsou i další oblasti (práce s věkovými generacemi, alespoň základy administrativy, schopnost komunikovat v písemné podobě atd.), které by měl zvládat, zároveň ale kázání, vedení a pastorace je základ. Pochopitelně, že v některá z těchto tři oblastí může být silnější nebo naopak slabší, nicméně asi si lze jen těžko představit kazatele, který přijde na sbor s tím „že nebude kázat“, nebo „nebude mít rozhovory s lidmi“ nebo se odmítne podílet na vedení.

Požehnání dětí

   Dnes proběhlo ve sboru další požehnání čtyř dětí. Přiznám se, že jsem měl větší trému, než před přednáškou pro několik set lidí... Hlavně jsem měl obavy, aby mi děti nevypadly z ruky, aby nezačaly ječet, aby... prostě cokoli děláte s dětmi, je velká neznámá a dobrodružství... Kdykoli probíhá to, čemu se v církvi říká "požehnání dětí" tak si uvědomuji, že narození dítěte je dar.

Před kázáním

Úvaha předkázací         

    Dnes a včera jsem zhruba 20 hodin učil. Zítra, tj, v neděli mám kázat. Délka nepřekročí 30 minut. Přesto pociťuji, že náročnější je pro mne je kázání. Proč? Poměr 20 hodin ku půl hodině přece hovoří jasně v tom smyslu, že měřeno časem, náročnější by měl být maraton přednášek. Důvodem naznačeného opačného poměru zřejmě bude, že je rozdíl mezi snahou sdělit to, čemu říkáme "Boží slovo" a sdělením našeho slova. Přednáška, jakkoli se jedná o smysluplnou, nesnadnou a důležitou činnost, je alespoň v mém případě předáváním mého poznání a moudrosti.