Slovo na UNITED. Toy-Toy story aneb jak se rozhodovat.

David odtud vystoupil a usadil se na nepřístupných vrcholcích u Én-gedí. Když se Saul vrátil ze stíhání Pelištejců, oznámili mu: "Hle, David je v poušti Én-gedí." Saul tedy vzal tři tisíce mužů vybraných z celého Izraele a vydal se hledat Davida a jeho muže po Kozorožčích skalách. Došel až k ohradám pro stáda, které byly při cestě; byla tam jeskyně. Saul do ní vstoupil, aby vykonal potřebu.

Bible a psychologie, management, sociologie přátelé nebo...?

Čas od času se vyskytne diskuse, zda management, sociologie, psychologie a další oblasti či metody patří či nepatří do církve. Zvláště rostoucím církvím či sborům jsou někdy vyčítány marketingové metody a jejich úspěch v podobě nárůstu členů je komentován tím, že používají směsici marketingu, sociologie, psychologie a nevím jakých dalších oblastí.  „Ryzí bibličtí křesťané“ by tyto věci prý používat neměli, protože přece „stačí kázat čisté evangelium“. Zní to krásně, je až skoro hřích namítnout, že to tak není, ale ono to tak skutečně není.

Když se nesnáší nejbližší a existuje řešení?

Skoro každý s kým jsem hovořil o vztazích, mi říkal něco ve smyslu, že nemá rád konflikty a že se jim vyhýbá. Myslím, že již v tomto tvrzení se skrývá tíže našeho tématu. Pokud někdo něco dělá špatně a pokud ho na jeho špatné chování upozorníme, riskujeme konflikt. Jako křesťané celkem bez problémů vyznáváme, že jsme hříšníci, horší ale je, když někdo za hříšníka považuje konkrétně mě a navíc z konkrétního důvodu.

Žena ve vedení? Ve světě ANO, v církvi NE.

Ještě před tím, než mě mi na základě toho článku dáte různé nálepky, vás chci povzbudit jednak k tomu, abyste jej dočetli až dokonce a jednak k tomu, že článek je příspěvek k širší diskusi a uvažování…

Evangelium "snadno a rychle" a radostná temnota kříže E. Steinové

Před pár dny jsem dostal katalog s křesťanskou literaturou, který by se dal shrnout do dvou slov: Snadno a rychle. Na 30 stranách jste zjistili tajemství zbožnosti, problém bolesti potřeboval trochu hlubší rozbor – celých 42 stran. Demaskování evoluční teorie spolu s jasným argumentem ve prospěch sedmidenního stvoření se odehrávalo na zhruba 40-ti stranách atd. Když jsem katalogem procházel, skoro jsem slyšel hlasy některých křesťanských přátel, kteří se mi svěřovali, že křesťanské texty delší než A4 nečtou (proto asi leckdo tento článek nedokončí). Vím, víra není především či pouze o sečtělosti, či o kritickém myšlení, přesto bych se nerad dočkal, že nejúspěšnějším nástrojem komunikace evangelia se stanou facebooková sdělení, komiks nebo několika-větné sdělení na některých křesťanských serverech.  Přesto se obávám, že trend doby a spolu s nezanedbatelným proudem křesťanstva se touto cestou ubírá.  Mnozí očekávají informace, které jsou snadné, černobílé a nekomplikované. Očekávají stejnou „hloubku“ informací, které se na ně valí všude kolem…

Stát se duchovním otcem, rodičem... Lk 15

Podobenství o ztracených synech čteme tak, že v synech hledáme paralelu s námi a Otec potom vykresluje Boží charakter. Takto bylo podobenství zřejmě míněno. Nicméně pokusme se na otce podívat trochu jinak. Konkrétně jako na inspiraci pro naše „otcovství“ čímž myslím duchovní i biologické rodičovství. Zkusme podobenství vidět nejen jako výzvu k návratu, ale i výzvu k tomu, abychom se duchovními otci resp. rodiči sami stali.

Záštiplní svatí a patologie temnoty

Lk 15 – starší syn

Čteme-li podobenství o ztracených synech, potom ztracenost mladšího syna je jasná. Rozházel majetek, který mu otec dal, žil nemorálním způsobem a v určitém okamžiku prozřel. Je zde jasná rovnice – selhání a cesta zpátky. Nemusíme být křesťané, abychom věděli, že evangelium varuje před bezuzdností a prostopášností. Na ty, kteří se těchto věcí dopouští, je snadné ukázat nebo se s identifikovat. Mnohem horší je poznat sama sebe v druhém bratrovi. Jedná se o poctivého člověka, který se snaží konat všechny otcovy příkazy. Kdybyste měli ukázat na nějaké jeho morální selhání, asi byste toho moc nenašli. Přesto je ztracen – je ztracen ve své zášti.

Jednodušší život uprostřed chaosu… jde to?

Vzpomínám si, že když jsem chtěl jet před rokem 1989 lety do Finska, musel jsem vystát x front na devizový příslib, musel jsem na Čedok vystát frontu, abych se dozvěděl, jak se vůbec do Finska dostanu, protože neexistovaly mezinárodní jízdní řády atd. Když jsem chtěl volat do jiného města, musel jsem jít na poštu, spojit se s ústřednou, tam mě přepojili – trvalo to několik minut. Donedávna když jsme chtěli poslat poštu, museli jsme koupit známku, obálku, po napsání dojít na poštu… Pamatují si, jak mě šokovalo, když mi asi před rokem přišel dopis jednoho kolegy – kazatele, napsaný rukou a vložený do poštovní obálky!!! Vlastně všude se nám nabízí, že nám někdo zjednoduší život. Pojištění na tři kliknutí, srovnání cen energií, jakákoli informace do pár vteřin na internetu, nejlevnější dovolená za opět minut. Vše je rychlé, snadné, dostupné. Dokonce už ani nemusíme stát fronty, do 24 hodin nám internetové obchody doručí, co potřebujeme. Prostě život je neskutečně jednoduchý. Skutečně jednoduchý?

Josef z Egypta, Keynes, Otčenáš a tvorba rodinného rozpočtu

Podíváme-li do evangelií potom je nápadné, jak moc Ježíš mluví o majetku. Sice jsem to nikdy nepočítal, ale myslím, že většina podobenství má co dělat s majetkem a tedy i penězi. Nejsou pouze o majetku, ale na majetku Ježíš ukazuje mnohé principy. Několik příkladů: O pokladu v poli, o ztracené ovci, o zakutálené minci, nakonec i podobenství o ztraceném synu (otče dej mi majetek), o chudé vdově, o milosrdném Samařanu, o hřivnách atd. Místo aby Ježíš o majetku cudně mlčel a dělal, že se jedná oblast patřící do sféry hmoty, používá velmi často tuto oblast k různým ilustracím. Zároveň se nejedná jen o podobenství. Známe příběh o bohatém mládenci, slova o tom, že apoštolové „opustili sítě“ – tedy svůj byznys a následovali Ježíše, známe příklad s mincí a slova co je císařovo dej císaři, u Jidáše je zdůrazněno, že držel pokladnu a kradl (místo aby se evangelia více věnovala některé jeho nedobré charakterové vlastnosti)…

Bůh je mrtev, velké cíle se ztrácejí, ale všem je to fuk. Hlavně ať je to vzrušující...

Tento týden jsem přednášel na téma Nietzsche. Četl jsem pomatencovy výroky o smrti Boha a děsivé diagnózy, které pomatenec na základě tohoto konstatování vyjadřuje. Mnohokrát jsem na toto téma přednášel a… mnohokrát jsem odcházel otráven. Až příliš často byla reakce zhruba následující: „Docela dobrý a bude i z toho zkouška?“ Tedy jinými slovy nám je to jedno, hlavně když to od nás nebudeš chtít u zkoušky. O tom ale psát nechci...