Pár myšlenek k zákazu potratů

 V pátek 24. června Nejvyšší soud USA zrušil rozhodnutí v kauze Roeová versus Wade z roku 1973. Tehdy Nejvyšší soud rozhodl, že podle americké ústavy mají všechny ženy ve Spojených státech právo na volný přístup k umělému ukončení těhotenství zhruba do 23. týdne těhotenství. Důležité je připomenout i to, že výše popsané rozhodnutí se odkazovalo na 14. dodatek americké ústavy, který mluví o právu na soukromí. Od té doby musely všechny americké státy potraty legalizovat. Nyní bude potrat legální jen v některých státech, konkrétně ve dvaceti a v hlavním městě Washingtonu D. C., v dalších je potrat protizákonný. Výjimka bude možná v případě ohrožení života matky. Většina států ale nedovoluje umělé ukončení těhotenství ani v případě, kdy se jedná o znásilnění nebo incest.

Na první čtení se zdá, že z křesťanského pohledu není co řešit. Možná jste slyšeli výrok, že potrat je vražda a tečka. I proto do velmi silné skupiny, která pro zrušení potratů bojovala, patřili jak mnozí američtí evangelikálové, tak katolíci. Mediálně nejznámějším případem bylo vyloučení předsedkyně Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiové ze „svatého přijímání“ arcibiskupem Cordileonem kvůli tomu, že potraty dlouhodobě obhajovala.

Jenže je to tak jednoduché? Jakkoli nechci potraty relativizovat, nemohu se vyhnout několika otázkám, které mi vrtají hlavou.

Jak jsem napsal, někteří křesťané mají jasno, že potrat rovná se vražda. Podívejme se ale na následující text: Když se muži budou rvát a udeří těhotnou ženu, takže potratí, ale nepřijde o život, musí pachatel zaplatit pokutu, jakou mu uloží muž té ženy; odevzdá ji prostřednictvím rozhodčích. Jestliže o život přijde, dáš život za život. Ex 21, 22 – 23

Jak to, že za usmrcení živé ženy byl vyšší trest než za usmrcení plodu? Proč „život za život“ platí až o narozených? Jako odpověď se nabízí vysvětlení, že narozený život má vyšší hodnotu než nenarozený. Nebo jak jinak tento text vysvětlit?

Další text je v Num 5, 20 – 27. Jde o to, že je-li žena nařčena z nevěry, má jí kněz dát vypít vodu prokletí, která vyvolá potrat. Ponechme stranou poněkud drsné praktiky tehdejší doby a ptejme se po principu. Jak je možné, že má být z Božího dopuštění vyvolán potrat? Starý zákon znal popravy, ale vždy se jednalo o lidi, kteří se provinili. Nenarozené dítě se neprovinilo. Nikde v Bibli není výzva k usmrcení nevinného člověka kvůli hříchu někoho jiného, mimo potracení plodu. Opět se nabízí otázka, zda má nenarozený plod stejnou hodnotu jako živý člověk. Rabi J. Sacks, kterého občas cituji, píše: „Až do chvíle zrození nemá plod právní status osoby. Tak na to nahlíželi učenci v zemi izraelské.“ (Sacks J., Denní čtení z Tóry, s. 154)

K tomu, aby došlo k početí, musí být muž a žena. Za početí nového života tedy nesou plnou a stejnou zodpovědnost oba. Jenže v případě rozhodnutí Nejvyššího soudu je za potrat trestána jen žena, což považuji za nespravedlivé. Poněkud přízemně řečeno, Pepík si ulevil, ale kriminalizovaná bude jen Mařenka. Pokud má být potrat trestný, měli by být potrestáni oba aktéři. Proč má nést následky jen žena!? Trochu mi to připomíná kamenování cizoložné ženy. Rozběsnění konzervativci ji s biblickými verši na rtech chtějí ukamenovat, jen ve svém svatém zápalu zapomněli, že žena zřejmě nesouložila sama ze sebou, a proto muže, který si s ženou užíval, nechali být.

Pro střední a vyšší vrstvy obyvatelek USA tento zákon znamená jednu zpáteční letenku navíc. Konkrétně do států, kde se potraty provádět mohou. Naopak pro chudší vrstvy to bude znamenat více nechtěných dětí nebo více ilegálních potratů se všemi špatnými následky. Mám za to, že restrikce v tomto případě nic zásadního nezmění.

V etice platí pravidlo dvou extrémů, kdy jedním extrémem je dogmatismus, druhým pak relativismus. První dává pravidla bez toho, aby posuzoval kontext té které situace, druhý pak na jakákoliv pravidla rezignuje a řídí se heslem: dělej, co je ti příjemné. Obojí je krok špatným směrem. Když za mnou přichází lidé, kteří stojí před těžkým životním rozhodnutím, a ptají se mě, co mají dělat, mám-li jim pomoci, potřebuji znát jejich životní situaci. Proto velmi nerad odpovídám na otázku, zda je to či ono hřích či selhání, aniž bych znal okolnosti. Abychom to vztáhli k našemu tématu. Máme-li zaujmout postoj k potratu, musíme znát konkrétní příběh, který stojí za rozhodnutím na potrat jít. Mnohé ženy, které tento zákrok podstoupí, na něj totiž nejdou jen tak z plezíru.

Pokud církve a věřící hlasitě protestují proti potratům, pak je třeba, aby dokázali udělat i krok druhý, tj. aby pomohli vytvářet prostředí nebo záchytné sítě pro to, aby na tento zákrok jít nebylo třeba. Křičet, že potrat je vražda, nejen že nestačí, ale má to zcela opačný efekt, než bychom si jako věřící přáli.

Já sám zastávám názor, že obecně je potrat špatná volba a že život vzniká při početí, ale chápu, že nežijeme v teokratickém zřízení a že i tato špatná volba má výjimky, a to nejen ohrožení života matky.