Zemanovo vypouštění démona třídní nenávisti

Před pár měsíci jsem si řekl, že na adresu prezidenta Zemana nebudu nic psát, protože nechci vytvářet dojem, že v církvi nemají příznivci současného prezidenta místo. Nyní toto předsevzetí poruším s dodatkem, že svoje místo může v církvi najít každý napříč politickým spektrem. Píšu proto, že prezidentovo poslední sdělení národu bylo naplněné záští proti skupinám obyvatel, dikcí, která připomíná dva nejobludnější režimy minulého století. V prezidentových slovech byl ukryt jed, který v konečném důsledku otrávil v minulosti miliony lidí a který je zároveň nesmírně svůdný. O co jde?

Prezident opět neodolal pokušení a do úst si vzal to, čemu se říká „skupina obyvatel“, nebo „třída“. Zcela nepatřičně a rádoby vtipně se nechal slyšet, že umělci tvořili nejlepší díla, když byli hladoví. Na jiném místě pak zopakoval svůj údajně starší výrok o tom, že je třeba zavřít noční kluby á la Techtle Mechtle, do kterých chodí pražská smetánka, která pak bude sedět doma a zvyšovat tím svou beztak nízkou vzdělanostní úroveň. Jinde pak sdělil národu slova o tom, že neschopní podnikatelé zkrachují. Důvodem jejich konce má být jejich neschopnost využít pomoci od státu.

Prezident nám předložil tři nechtěné či neschopné skupiny obyvatel nebo sociální třídy: Pražskou smetánku (která je nevzdělaná a nemá co dělat), umělce (kteří za normálních podmínek netvoří nic kvalitního) a podnikatele (z nichž mnozí jsou neschopní). Na první čtení si člověk řekne, že se jedná o slova stárnoucího a stále více izolovaného člověka, ale přece jen se stále ještě jedná o hlavu státu. V čem jsou jeho slova tak jedovatá, v čem připomínají slova komunistických a nacistických demagogů?

V tom, že oba zmiňované režimy si dokázaly ústy svých představitelů vytipovat určité skupiny obyvatelstva a proti nim pak poštvali národ. Mistrně to popisuje např. T. Snyder v knize „Krvavé země“. Pokud byste tuto knihu nechtěli číst celou, projděte si kapitolu „Třídní teror“. Snyder např. píše: „Nacistický teror postupoval dosti podobně jako sovětský – místo aby trestal jednotlivce za to, co spáchali, trestal příslušníky politicky definovaných společenských skupin za to, že k nim patří.“ Zeman naštěstí netrestá, ale zesměšňuje konkrétní společenské skupiny. Navíc skupiny, vůči kterým nemalá část národa cítí určitý despekt. Jsou to přece „pražáci, kteří řídí jak prasata“, „pražáci, kteří berou vyšší platy než ostatní“, „umělci, kteří berou milióny a nemusí ráno vstávat do fabriky“, „podnikatelé, kteří dřou kůži z nebohých dělníků“. Možná si ještě někteří vzpomenete na slova někdejšího tajemníka KSČ M. Jakeše, který těsně před převratem v roce 1989 řekl, že nikdo z nás nebere takový platy, berou umělci. Jakeš se pokusil těmito slovy získat popularitu „pracujícího lidu“, ale bylo už pozdě. Žel, Zemanova slova v něčem slova M. Jakeše připomínají.

Jednou je onou nechtěnou skupinou či sociální třídou pražská smetánka, jindy neschopní podnikatelé či líní umělci, kdysi to byli Židé, cikáni, věřící, šlechta, kulaci, stejně jako u Zemana to v obou režimech byli umělci … atd. Možná namítnete, že srovnávám nesrovnatelné. Ano, v tom smyslu, že nikdo nikoho nezabíjí. Ne v tom smyslu, že Zeman štve národ proti určitým sociálním skupinám. Komunistický a nacistický teror nezačínal zabíjením, ani bitím, ale tím, že někdo v moci postavený začal cíleně dehonestovat a obviňovat jisté skupiny obyvatel.

Proč tato taktika funguje? Protože nám je vlastní za svoje frustrace, selhávání a úzkosti někoho vinit. Příklad vidíme i v Bibli (Ez 18,1 – 4) Jen neradi připouštíme, že za svůj stav si z velké míry můžeme sami (ne vždy, ale často ano) a že za úspěchy jiných jsou často především jejich schopnosti a úsilí. Pokud nějaký zpěvák bere miliony, a je-li to tak snadné se hudbou živit, kdo nám brání, stát se zpěvákem a vydělávat miliony? Pokud je podnikání cesta k milionům, kdo nám brání založit si firmu? Pokud je život v Praze idylka, kdo nám brání přestěhovat se do Prahy?

Realita je, že vydělávat miliony hudbou nebo podnikáním idylka není. Ve zmiňovaných totalitních režimech byla snaha dotyčné obvinit, že svůj majetek nakradli a vzít jim ho nebo v horším případě jim vzít i život. V případě Zemanově dotyčné zesměšňovat a vytvořit pocit, že za současné problémy více či méně mohou nebo alespoň se skrze kolektivně sdílenou nenávist vůči určité skupině obyvatel sjednotit.

Dějiny ukázaly, že to funguje. Je to úděsné zjištění, ale skutečně to funguje. Proto jsou zvláště v těchto nelehkých dobách Zemanovy výroky ještě trochu nebezpečnější, než dříve. Zároveň je třeba tuto snahu o dehonestaci společenských skupin zcela odmítnout.