Covid, nástrahy slov, zodpovědnost za ně a na počátku bylo… Slovo

15. října 1989 V. Havel pronesl ve Frankfurtu proslov k udělení Mírové ceny německých knihkupců, který je znám jako Slovo o slově. Mj. zde Havel uvedl: „Na počátku všeho je slovo. Je to zázrak, kterému vděčíme za to, že jsme lidmi. Ale je to zároveň nástraha, zkouška, lest a test. Větší možná, než se může zdát vám, kteří žijete v podmínkách velké svobody slova, tedy v poměrech, kde na slovech zdánlivě tolik nezáleží. Záleží na nich. Záleží na nich všude.“

Po 41 letech jsme svobodní a jsme součástí světa, ke kterému náš první polistopadový prezident hovořil a téměř si neumíme představit, že by tomu mohlo být jinak. Zažíváme svobodu slova, jakkoli je vyvíjen tlak dostat některá média pod křídla mocných. Přes tuto svobodu ale vidíme to, co si Havel velmi dobře uvědomoval tehdy ještě z pohledu občana nesvobodné země. Uvědomoval si a varoval, že spolu se svobodou slova přichází i mnohá nebezpečí, která v sobě slova nesou. A přesně toho jsme svědky nyní v míře nebývalé.

Podívejme se ještě na jeden postřeh, který napsal slavný polský spisovatel a režisér T. Konwicky v souvislosti se slovy: „Slova tekou z úst roztřeštěného davu, z rozhlasových přijímačů, z televizorů, z magnetofonů a walkmanů, ze schůzí a kostelů, z tiskovin i z kosmu. Ohromné řeky otrávených slov plynou odnikud nikam. Obrovské mraky mrtvých slov se vznášejí do stratosféry. Ze strusky spálených slov se tvoří nebetyčné hory. Slovo je smetí. Slovo je nejlevnějším plastikovým modelem. Slovo je obtížným odpadkem současné civilizace… Jak v tom všem odlišit věci důležité od nepatrných, trvalé od pomíjivých, jak odhalit pravdu pod jarmarečními hadry, jak zjistit, co je vlastně odění a co převlek, co je čeho nápodobou, co se za co vydává?“

Na jedné straně máme Havla a jeho varování před nástrahami slova, na straně druhé pak Konwického, který tvrdil, že slova jsou smetí, že je jich v naší době příliš, že ztrácí hodnotu. Jsou uvedené dva postřehy v rozporu? Nejsou, doplňují se. Slovo má – přes jeho inflaci danou množstvím zpráv stále obrovskou moc. Jenže právě i kvůli inflaci slova danou množstvím informací, už více nejsme schopni rozeznat pravdu od lži.

A právě tato neschopnost rozeznat pravdu od lži vede k tomu, že jsme doslova krmeni záplavou děsivých zpráv a zároveň mnoha konspiračními teoriemi. Zároveň jen málokdo nese zodpovědnost za to, co vypouští do davu, který se neorientuje. Jeden odborník tvrdí, že do Vánoc budeme bez covidu. Druhý tvrdí, že za 10 dní až dva týdny budou v ulicích mrazáky na mrtvoly. Oba dva jsou zajisté většími odborníky než drtivá většina z nás (nejedná se o názory gynekologů, zubařů, kardiologů a jiných odborníků, ale na jiné lékařské obory), nepodezřívejme je z nekalých úmyslů, zároveň se jedná o protikladné výroky, mezi kterými je pak široké spektrum dalších názorů. Závěrem pro některé pak je, že odborníci jsou mimo, protože se neshodnou, což vede k příklonu k nejrůznějším bizarním konspiračním teoriím.

Jenže ono je to ještě trochu složitější. Situace nepochybně vážná je, mnozí odborníci komentující stávající stav, skutečně odborníky jsou, byť se v lecčem neshodnou (na hlavních důrazech se ale v drtivé většině shodují), zároveň nereprezentují žádné temné síly v pozadí pandemie.

Jako neodborníci jsme vystaveni určitému „uvažování nahlas“, v kterém když se někdo „sekne“, tak nijak nenese následky svých omylů, byť ty vyvolávají v mnohých strach. Toto je kombinované nepsaným mediálním zákonem, který zní „dobrá zpráva, žádná zpráva“. Tento fakt nemá nic společného se spiknutím, ale se zcela obyčejnou snahou, aby se „moje“ média četla (zvláště když po rozkliknutí naskakuje placená reklama). Jiná varianta je pomocí některých médií zneužít situaci a cíleně rozvrátit společnost. V tomto prostředí obstát není a nebude snadné.

Slovy V. Havla, slova procházejí v naší době obrovskou zátěží. I to je daň za svobodu a jakkoli je to daň vysoká, svobody se zbavit nechceme. Raději jí chceme použít ke kritickému uvažování.

Tváří v tvář této realitě ještě jedna poznámka. Obě části Bible začínají důrazem na slovo. „Bůh řekl“ a „na počátku bylo slovo“. Židovsko-křesťanská tradice je postavena na Slově a to jak psaném, tak vtěleném. Je postavena na přesvědčení, že slovo má význam, že tvoří realitu a naše porozumění realitě. Zároveň pokud ve vtělené Slovo věříme, nemusíme se bát mnoha slov, která jsou vypouštěna do éteru a která působí strach a úzkost. Koho neovládá strach, ten je hůře manipulovatelný, protože strach mu nevypíná mozek a schopnost úsudku. Přál bych si, abychom díky vtělenému Slovu dokázali rozpoznat, na jakých slovech záleží a jaká slova jsou mimo. Zároveň abychom přijali zodpovědnost za to, která slova pouštíme dál.

Slova mají moc… Větší, než si někdy připouštíme.