10 března, 2015

Je plný úvazek v církvi či misii správná varianta?

Na moje poslední blogy, které se týkaly plnočasových pracovníků a lidí v pomáhajících profesích, reagovalo poměrně dost lidí. Někteří osobně, někteří v diskusích. Jsem rád, když se občas povede vyvolat smysluplnou diskusi. Pojďme se podívat na ještě jeden zajímavý aspekt.

Na dvou místech apoštol Pavel připomíná, že nebyl místnímu sboru na obtíž, protože si vydělával na práci vlastníma rukama (1 Tes 2, 16 a 2 Tes 2, 9). V 1 Kor 4, 12 Pavel výslovně připomíná, že „s námahou pracuje vlastníma rukama“ (spolu s dalšími apoštoly). Ve Sk 18, 3 Pavel zůstává v Korintu, kde slouží slovem, ale „nepracuje na plný úvazek“, nýbrž se živí civilní prací, konkrétně šije stany. Zmínek o propojení civilní práce a prací duchovní je v NZ dost, i když bychom z nich asi nemohli udělat nějaký zásadní princip. Tyto zmínky chápu velmi dobře, protože v mém životě byly doby, kdy jsem pro sbor pracoval zadarmo. Dávalo mi to jednu důležitou věc – vnitřní svobodu. Tu mám stále, nyní především díky skvělému sboru, kde působím.

Mezi křesťany je běžné, že pokud se někdy rozhodne jít do misie, na sbor nebo obecněji do plnočasové služby, začne hledat sponzory nebo se předpokládá, že se o něj postará sbor či vedení církve. Chápu to. Z vlastní zkušenosti vím, že pracovat na „full - time“ je práce vystačující na mnoho hodin denně a že se skutečně nenudíte. Nenudíte se ale ve většina zaměstnání, takže není třeba se litovat… Skoro nikdy jsem se ale nesetkal s pohledem, který též vidíme v Písmu a to dokonce u Pavla – tedy že si obživu nebudu shánět oslovováním sponzorů, ale běžnou prací. Jistě toho tolik nestihnu, ale přesto… Pavel někdy tuto variantu volil. 

Občas slýchávám – a v diskusích pod mými články o plnočasových pracovnících to i zaznělo, že by si každý misionář a kazatel měl vyzkoušet civilní práci. Asi ano, ale třeba dodat, že ani civilní zaměstnání z vás automaticky neudělá lepšího kazatele nebo misionáře. Někdy vám to ale pomůže lépe se vžít do těch, se kterými pracujete. Občas když poslouchám požadavky některých plnočasových křesťanských přednášejících na jejich posluchače, nemohu si odpustit heretickou myšlenku, jak by svoje nároky aplikovali oni, kdyby byli v sekulárním kolektivu, v kanceláři, kde by jim na zdech místo biblických veršů visely obnažené ženy, když by si nemohli dovolit jít s horečkou do postele, protože by je zaměstnavatel vyhodil z práce, kdyby si museli ze svých peněz platit různé konference a vzdělávací kurzy, tak jak je to např. u zdravotních sester, kdyby na to, aby z nich byli „top leadeři“, museli projít tvrdou konkurencí sekulárního vedení atd. Netvrdím, že by to dotyční neustáli, ale ani že by to ustáli. Jen by nám – zdůrazňuji NÁM, jistě nebylo na škodu si to zkusit. Příklad nakonec vidíme u Pavla.

Zároveň ale nelze ve všem, co chci od druhých, být příkladem, protože prostě ne všechno v životě stihnu. Navíc by bylo lacinou výmluvou kazatelovy požadavky shodit ze stolu s tím, že si to sám nikdy nezkusil. Přesto bych se přimlouval, aby někdy kazatelé či misionáři byly ve svých požadavcích na ty, které vedou, milosrdnější. Vzpomínám si, když jsem před pár lety přišel na jednu školu učit. Byl jsem nadále zaměstnán v církvi, ale dal jsem si ještě něco civilního k tomu (což dělám průběžně během své celé kazatelské dráhy). Mnozí očekávali, že teď se konečně začnou dít věci. Mnozí mě znali z evangelizačních akcí, přednášek a zřejmě uvažovali ve smyslu „David to tu obrátí“. Zkrátím to… nestalo se nic. Nyní učím na jiné škole (pár hodin měsíčně) a za asi tři roky uvěřil jen jeden člověk. Tedy opět se nestalo skoro nic. Nerezignuji na nároky evangelia, jen mě to nutí k větší pokoře a porozumění „civilům“.

Zároveň chápu Pavla, který pěkně naplno řekne, že si na práci vydělával vlastníma rukama. Jedna z přidaných hodnot tohoto tvrzení je, že plnočasová služba pro mě není zdroj obživy, bez něhož skončím na pracovním úřadě. Je-li tomu tak, pak ztrácím vnitřní svobodu. Může dojít k tomu, že i když se mi v církvi nebo v misii nelíbí, stále je to lepší než žít na podpoře. A to je dost hrozný postoj.

Věřím, že takto to ale u většiny nebo snad všech plnočasových pracovníků nefunguje. Jen si na to musíme dávat pozor. Jak na to, abychom byli nároční, ale především na sebe, měli soucit ve svých požadavcích a zároveň viděli, že existují i jiné varianty, než je tzv. full – time, jakkoli je full-time dobrá varianta.

2 komentáře:

Martin Kop řekl(a)...

Ahoj Davide,

moc děkuji za článek. Líbí se mi a je aktuální. Nemám žádné připomínky, ale při čtení mne napadlo pár souvisejících úvah.
1. Jsem rád, že máme ve sboru kazatele na plný úvazek a těší mne, že usiluje o naplnění Sk 6:4. Pro mne to není něco abstraktního, ale myslím, že člověk našich dnů potřebuje někoho, kdo mu zpřítomní Boha a to jde dlouhodobě obtížně bez studia s velkým nasazením.
2. Myslím si, že plnočasový kazatel nemůže udržet porozumění světu, i když v něm předtím pracoval ve světském zaměstnání. Myslím si, že je to dobře a nesmí se po něm toto porozumění chtít. Možná jde pro tento popis použít službu Mojžíše. Mnohokrát v Dt sebe definuje jako prostředníka mezi Bohem a lidmi.Mojžíš přece, když vyváděl lid z Egypta, tak tam 40 let nežil a předtím patřil ke smetánce. Dokázal přiblížit a uvést lid do života s Bohem. Podle mne je postavení prostředníka mezi Bohem a člověkem jedním za základních postavení plnočasového pracovníka. Je velmi být prostředníkem, který pomáhá člověku slyšet Boží hlas, aniž by člověka přímo instruoval, ale pomohl mu postavit se přímo před Boha a ne jej vést k cílům, které by pro něj byť i dobře viděl.
3. Věřím v možnost služby silného staršovstva bez plnočasového pracovníka. Myslím si, že dlouhodobá služba laických bratří je nemožná bez toho, že se naučí moudře pomáhat biblické komentáře a výklady. Být schopni přežvýkat si předžvýkané a pomoci s tím k vedení lidí k Bohu. Myslím, že je velkou slabinou české církve, že neumíme používat pomůcky které máme.

No nějak jsem se rozjel. Snad to poslouží

MartinK

Duše Světa řekl(a)...

Jsem ráda, že nacházím blogy s tématem duchovním. Krásně psané články.