Pravidla dialogu a komunikační fauly v diskusích

Jedna z nepochybných výhod internetových článků, je možnost diskuse. Pokud píšete do tištěných médií, pak se reakce čtenářů nedozvíte a pokud ano, potom za příliš dlouhou dobu. Číst reakce nebo vidět diskuse je někdy zajímavé. Někdy se ovšem jedná o pěknou stoku, která je dána především anonymitou.

Migranti, xenofobové a křesťané

Když vidím, jak se k problematice uprchlíků staví naše vláda, docela se stydím za to, že jsem Čech. Ke xenofobům typu Okamura a spol. se tentokrát zcela otevřeně přihlásil i Klaus stupidním tvrzením, že „migranti hledají jen lepší život, proto jim nemusíme pomáhat“. Na podobně xenofobní vlně se, žel, vezou i mnozí křesťané. O to více si vážím jasného stanoviska ČBK, CČE a jsem rád, že i CB se k těmto hlasům hlásí. Třeba dodat, že tyto, ale i další církve, organizace a křesťané nepřichází jen s prohlášeními, ale i konkrétní nabídkou pomoci. Mám naději, že vláda toto vezme vážně.

Deep doubts and messianic feelings

We meet John the Baptist at the very beginning of John’s Gospel. Even before the public appearance of the Lord Jesus Christ, John the Baptist comes on the scene. He becomes a famous preacher who calls for national repentance. We read that crowds quickly gather around him, John’s renown grows, and because the Jews have been awaiting the Messiah, they surely began to wonder whether this John might be the one they were expecting. That’s why they send emissaries to him, asking if he is the Messiah. In the time when John, and also the Lord Jesus Christ, appeared, there were also others who claimed to be the promised Messiah. The Roman occupation and rule were unacceptable to the Jews, and so the Messianic expectations increased. From time to time someone would appear, claim to be the Messiah, sometimes even call for a rebellion which was violently put down, and then history would repeat itself.

Cůl čerč v kultuře zábavy

Asi není náhoda, že nejlépe placenými lidmi jsou baviči a to ať v podobě herců, sportovců či dalších. Nutno dodat, že mnozí z nich jsou mistry svého řemesla… Jsou placení ale nejen proto, že jsou (někdy) dobří, ale proto, že pomáhají odstraňovat jednu z údajných pohrom moderní společnosti, kterou je nuda. Kde se nuda bere? Drtivá většina z nás si může dopřát volný čas. Jistě, chodíme do práce, studujeme, vychováváme děti, máme plné kalendáře, ale kdybychom si udělali analýzu svého času, většinou by se nějaký volný čas našel (např. já teď píšu tento blog). Už jen proto, že nejsme roboti a proto nejedeme na plný výkon sedm dní v týdnu 16 hodin denně (pokud někdo ano, tak dál ať raději nečte). Protože máme volný čas, chceme se bavit nebo řečeno prozaičtěji, chceme ho nějak zaplnit. K tomu nám slouží tisíce různých prostředků a způsobů. Zřejmě nikdy v historii nemělo lidstvo tolik možností se bavit, zároveň nikdy v historii tolik lidí neprožívalo pocit prázdnoty a nudy.

Zakládání nových sborů, úskalí a výhody

Mnozí z nás si kladou otázku nad tím, proč církev u nás stagnuje, co se početního růstu týká a mnozí si pokládáme otázku, co s tím. Jedním z návrhů řešení, je zakládání nových sborů. Jedná se o fenomén, který se odehrává na mnoha místech světa a ukazuje se, že i toto (pochopitelně nejen toto) může být jedna z cest jak napomoci skeptickému středoevropanovi najít cestu do církve. V současné době existuje několik skupin, které se o zakládání nových sborů pokouší i v české kotlině. To, jak moc je tato věc pro ČR přenosná a aplikovatelná záleží především na tom, jaké se zakládáním nových sborů budou zkušenosti.

Je čas založit si vlastní církev a prchnout z české ekumeny?

Když jsem ve svém posledním blogu popsal jistá nebezpečí vedoucí k sektářství, nečekal jsem, že článek vyvolá až takovou reakci. Soudě dle „lajků“, mnohým se článek líbí, soudě dle reakcí a diskusí na serverech, kde článek vyšel, mnohé další rozzlobil. Asi nejprovokativnější je první bod ohledně katolické církve. Snad z článku, ale i mých reakcí je jasné, že ze mě katolík nebude, že jej nijak neobhajuji a že se netajím se svým příklonem k evangelikalismu, byť vím, že jeho české pojetí je poněkud specifické a občas těžko definovatelné. Oponenti zdatně „gůglili“ v katolickém katechismu aby mi dokázali, že katolíci v podstatě nejsou křesťané – tedy pokud se řídí svým katechismem. Na obranu těchto mých, se mnou nesouhlasících milých bratří a sester musím napsat, že podobně se dívají leckteří katolíci na protestanty…

Sektářské rysy v křesťanských církvích a organizacích

Každé církvi, společenství či misijní organizaci hrozí určitá sektářská mentalita (včetně sboru, kde jsem kazatel). Dokonce i těm, kteří se dušují, že káží „čistou biblickou pravdu“. Jaké jsou ony sektářské rysy? Komu říci NE, byť se hlásí ke křesťanství?

Pastors, Missionaries and Helper Syndrome

German psychologist W. Schmidbauer, in his book “The Helper Syndrome”, defines four dangers that tend to emerge for those in the helping professions. I would venture to add that similar dangers arise for pastors. Hopefully the readers will forgive me for not trying to present a different typology from the Bible for each example. I have seen such attempts in some “Christianized” versions of psychological tests, and they seemed to me to be fruitless and simply splitting hairs.

Cesta s pomocí do míst války, cesta na východní Ukrajinu

Jedna z věcí, která mě hodně zajímá, je situace na východní Ukrajině. Proto když se hledalo, kdo by jel spolu s Petrem Kučerou předat sbírku, kterou naše církev dělala na postižené probíhajícím vojenským konfliktem, chtěl jsem jet. Před zhruba měsícem jel na západní Ukrajinu s první částí sbírky spolu s Petrem Kučerou předseda naší církve D. Fajfr, nyní já. O této cestě bych napsal pár řádků.

S. Gross a skandál milosti

Před několika lety vyšla kniha „Nekončící milost“ od P. Yanceyho. Tehdy se jednalo o bestseller a třeba dodat, že právem. Yencey je vynikající vypravěč, zároveň nijak nezjednodušuje to, o čem píše. V podstatě ukazuje na sílu vyprávění – což je nakonec styl podstatné části Písma. Ne všechny tzv. teologické pravdy jsou hned srozumitelné, podobenství, které je ilustrují, srozumitelné jsou.