Vzkříšení a tajemství Boží moci

Druhý den se shromáždili jeruzalémští představitelé židů, starší a znalci zákona, velekněz Annáš, Kaifáš, Jan a Alexandr a ostatní z velekněžského rodu, dali předvést Petra a Jana a začali je vyslýchat: "Jakou mocí a v jakém jménu jste to učinili?" Tu Petr, naplněn Duchem svatým, k nim promluvil: "Vůdcové lidu a starší, když nás dnes vyšetřujete pro dobrodiní, které jsme prokázali nemocnému člověku, a ptáte se, kdo ho uzdravil, vězte vy všichni i celý izraelský národ: Stalo se to ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, kterého vy jste ukřižovali, ale Bůh ho vzkřísil z mrtvých. Mocí jeho jména stojí tento člověk před vámi zdráv. Ježíš je ten kámen, který jste vy stavitelé odmítli, ale on se stal kamenem úhelným. V nikom jiném není spásy; není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni." Když viděli odvahu Petrovu i Janovu a shledali, že jsou to lidé neučení a prostí, žasli; poznávali, že jsou to ti, kteří bývali s Ježíšem.

K základům křesťanství I.

K základům křesťanství I. (osnova promluvy k sérii na P13)

Hovořit nebo psát o věcech, které se zdají být zcela základní, bývá někdy velmi těžké, zvláště když se chcete vyhnout jistým klišé, které navíc dávají smysl spíše těm, kdo se pohybují uvnitř té dané komunity. Zeptáte-li se člověka z ulice co si myslí, že je křesťanství, potom zřejmě uslyšíte cosi o souboru příkazů a zákazů, v horším případě o hamižné církvi. Když se zeptáte křesťanů na to, proč věří, potom se většinou dozvíte, že víra jim dává pokoj, radost, lásku, dobré společenství a naději věčného života. Tyto pozitiva jsou jistě skvělá, jenže…

Pocit viny a práce (nejen) duchovních

Na úvod bych chtěl napsat, že nic z toho co budete číst nelze zevšeobecnit.

Když jsem jako kazatel někdy někomu nabídl možnost rozhovoru, slyšel jsem někdy zajímavou reakci. „Proč, přece jsem nic neprovedl. Co se děje“? Jakoby dotyčný neměl čisté svědomí. Přemýšlel jsem, že bych mohl reagovat takto (pochopitelně myšleno v nadsázce): „Ale děje, oba moc dobře víme, co se děje.

Proměny a trendy v současném evangelikalismu

Ještě před tím, než se podíváme na naše téma, definujme si, co vlastně termín evangelikalismus znamená. Přehlednou definici evangelikalismu podává britský historik D. W. Bebbington, který tento fenomén charakterizuje čtyřmi základními důrazy: 1. Důrazem na potřebu obrácení, jako základního kroku člověka na cestě k Bohu. 2. Aktivním vyjádřením osobní víry. 3. Vztahem k Bibli jako hlavní normě ve věcech víry a života. 4. Zdůrazněním Kristovy oběti na kříži.

Václav Klaus jako vítěz těchto voleb.

Mnozí mi kladli otázku, koho volit a kdo si myslím, že vyhraje volby.  Do diskuse se zapojují mnozí křesťané, někteří křesťanští vedoucí prezentují koho volit… prostě mazec. Svoje politické názory prezentuji na blog iDnes, především proto, že nevěřící vám nastavují mnohem drsnější zpětnou vazbu, než vaší věřící kamarádi čtoucí váš blog. Tímto článkem dělám výjimku a dávám ho na svůj druhý blog. Je to výjimka potvrzující pravidlo… Tedy můj názor je, že ať volby dopadnou jakkoli, vyhrál je Václav Klaus.

O peníze jde až na prvním místě....

O podobenství o hřivnách jako o podobenství o… hřivnách aneb principy zprávy peněz a o peníze jde až na prvním místě.

Jedno z nejznámějších podobenství v Bibli je podobenství o hřivnách (Mt 25). Jeho děj je jasný a přímočarý, interpretace (možná) ještě jasnější. Pointa podobenství je v tom, že hřivny jsou určité talenty, schopnosti nám dané, které můžeme buď promarnit, nebo naopak využít. Nakonec i naše slovo talent je z řeckého talentoi, které je v některých překladech přeloženo jako hřivna. Zřejmě existuje tak málo jasných míst v Bibli. Jenže… je to skutečně tak jednoduché?

Mít či nemít děti a novoroční přání

Dnes brzo ráno jsem prožil další „super“ akci a to v podobě odvozu syna na pohotovost. Kdo máte děti, tak to asi znáte. Dítě pláče bolestí, vy nevíte co mu je, jediné co cítíte, je směs strachu a pocitu bezmoci… když se k tomu ještě připojí zvracení, těžké astma a blouznění, moc vám do smíchu není.

Smíření s blízkými - jde to vůbec?

Někteří se na Vánoce těší, protože se setkají s blízkými. Pro někoho jsou dobou, na kterou se netěší, protože se… setkají s blízkými. Jinými slovy vztahy v rodině mohou být harmonické a hezké. Ale stejně tak někdy platí i opak. Tím, co budu psát, nechci nikoho nabádat, aby nezbytně řešil konflikty o Vánocích. Konflikty máme řešit průběžně. Nicméně Vánoce jsou svátky, kdy rodiny a blízcí spolu bývají více než obvykle – proto pár následujících slov.

Když ublížíte vlastním dětem...

Před dvěma lety se mi podařilo při lyžování mému mladšímu synovi vyrazit přední zub. Prostě jsme se při výuce lyžování srazili a zub byl venku. Nepodařilo se ho najít a tedy nasadit zpátky (podle zubařů by to prý šlo – kdyby se našel). Problém byl v tom, že se jednalo o zub druhý, tedy nenahraditelný.

Církevní restituce – požehnání nebo prokletí?

Na úvod chci napsat, že myslím, že je dobře, že se zákon o restitucích a nápravě křivd podařilo prosadit a že se za celou kauzou udělá tlustá čára. Některá čísla a souvislosti proč restituce ano, jsem napsal v jiných článcích.  Ale… je zde řada ale, o kterých chci psát.

Před pár dny jsem na jednom setkání hovořil s několika kolegy – kazateli na téma restituce. Během rozhovoru si vzal slovo nejstarší a nutno dodat nejmoudřejší kazatel, který řekl cosi v následujícím smyslu. Církev čeká nejhorší zkouška za posledních x let.