Proměny a trendy v současném evangelikalismu

Ještě před tím, než se podíváme na naše téma, definujme si, co vlastně termín evangelikalismus znamená. Přehlednou definici evangelikalismu podává britský historik D. W. Bebbington, který tento fenomén charakterizuje čtyřmi základními důrazy: 1. Důrazem na potřebu obrácení, jako základního kroku člověka na cestě k Bohu. 2. Aktivním vyjádřením osobní víry. 3. Vztahem k Bibli jako hlavní normě ve věcech víry a života. 4. Zdůrazněním Kristovy oběti na kříži.

Václav Klaus jako vítěz těchto voleb.

Mnozí mi kladli otázku, koho volit a kdo si myslím, že vyhraje volby.  Do diskuse se zapojují mnozí křesťané, někteří křesťanští vedoucí prezentují koho volit… prostě mazec. Svoje politické názory prezentuji na blog iDnes, především proto, že nevěřící vám nastavují mnohem drsnější zpětnou vazbu, než vaší věřící kamarádi čtoucí váš blog. Tímto článkem dělám výjimku a dávám ho na svůj druhý blog. Je to výjimka potvrzující pravidlo… Tedy můj názor je, že ať volby dopadnou jakkoli, vyhrál je Václav Klaus.

O peníze jde až na prvním místě....

O podobenství o hřivnách jako o podobenství o… hřivnách aneb principy zprávy peněz a o peníze jde až na prvním místě.

Jedno z nejznámějších podobenství v Bibli je podobenství o hřivnách (Mt 25). Jeho děj je jasný a přímočarý, interpretace (možná) ještě jasnější. Pointa podobenství je v tom, že hřivny jsou určité talenty, schopnosti nám dané, které můžeme buď promarnit, nebo naopak využít. Nakonec i naše slovo talent je z řeckého talentoi, které je v některých překladech přeloženo jako hřivna. Zřejmě existuje tak málo jasných míst v Bibli. Jenže… je to skutečně tak jednoduché?

Mít či nemít děti a novoroční přání

Dnes brzo ráno jsem prožil další „super“ akci a to v podobě odvozu syna na pohotovost. Kdo máte děti, tak to asi znáte. Dítě pláče bolestí, vy nevíte co mu je, jediné co cítíte, je směs strachu a pocitu bezmoci… když se k tomu ještě připojí zvracení, těžké astma a blouznění, moc vám do smíchu není.

Smíření s blízkými - jde to vůbec?

Někteří se na Vánoce těší, protože se setkají s blízkými. Pro někoho jsou dobou, na kterou se netěší, protože se… setkají s blízkými. Jinými slovy vztahy v rodině mohou být harmonické a hezké. Ale stejně tak někdy platí i opak. Tím, co budu psát, nechci nikoho nabádat, aby nezbytně řešil konflikty o Vánocích. Konflikty máme řešit průběžně. Nicméně Vánoce jsou svátky, kdy rodiny a blízcí spolu bývají více než obvykle – proto pár následujících slov.

Když ublížíte vlastním dětem...

Před dvěma lety se mi podařilo při lyžování mému mladšímu synovi vyrazit přední zub. Prostě jsme se při výuce lyžování srazili a zub byl venku. Nepodařilo se ho najít a tedy nasadit zpátky (podle zubařů by to prý šlo – kdyby se našel). Problém byl v tom, že se jednalo o zub druhý, tedy nenahraditelný.

Církevní restituce – požehnání nebo prokletí?

Na úvod chci napsat, že myslím, že je dobře, že se zákon o restitucích a nápravě křivd podařilo prosadit a že se za celou kauzou udělá tlustá čára. Některá čísla a souvislosti proč restituce ano, jsem napsal v jiných článcích.  Ale… je zde řada ale, o kterých chci psát.

Před pár dny jsem na jednom setkání hovořil s několika kolegy – kazateli na téma restituce. Během rozhovoru si vzal slovo nejstarší a nutno dodat nejmoudřejší kazatel, který řekl cosi v následujícím smyslu. Církev čeká nejhorší zkouška za posledních x let.

Kdo jsme a nesnesitelná lehkost života

Pokud chceme hovořit o současném člověku, potom je velmi složité, z jakého úhlu pohledu tento úkol pojmout. Dnešní svět je natolik nespojitý, že cokoli vybereme, na něco dalšího zapomeneme. Nelze tedy definovat „typického člověka současné doby“. Zároveň se pohybujeme ve specifiku křesťanského kontextu – tedy mezi lidmi střední nebo vyšší třídy, kteří jsou jen částečným vzorkem společnosti. Přesto se pokusíme podívat na některá specifika naší doby s vědomím toho, že vybírám jen něco. Oním člověkem je příslušník střední třídy, s průměrným až vyšším příjmem, středního věku. Znovu zdůrazňuji, že se jedná pouze o částečný popis reality.

Jak daleko, abych nezašel příliš daleko…šedé zóny a existují meze naší svobody?

Před sebou mám zažloutlou fotku sjezdu mládeže v Lucerně z poloviny minulého století. Všichni mají obleky, děvčata potom sukně. Většina kazatelů vous. Druhá fotka je z konference CB z r. 1994. Starší kazatelé mají saka, sestry sukně, mladší „rebelové“ pletené svetry a košile bez kravat. Když se podíváte na současnost… pak uvidíte, jemně řečeno, rozdíl velký. Jenže kdyby se jednalo o šaty, byla by to pohoda.

Inflace slova, i toho Božího (kolik zvěsti týdně snese křesťanova duše?)

V poslední době jsem si opět uvědomil, jak negativně na mě působí média. Rád si čtu některé zpravodajské servery, jen mám pocit, že je tam, tolik negativního... Snad i proto se snažím, i přes poměrně velkou časovou vytíženost, číst knihy. V posledních týdnech mě např. hodně oslovila kniha Bůh a člověk hledající smysl (Viktor Frankl a Pinchas Lapide), vynikající sociologická analýza české religiozity Příliš slábi ve víře (Z. Nešpor), v současnosti čtu Fausta a obdivuji mj. genialitu překladatele. Přesto vím, že čtu méně, než bych měl a že mě média v mnohém hodně negativně ovlivňují.