Přiznám se, že když sleduji dění na Slovensku, naskakuje mi husí kůže. Vím, že máme jako křesťané občanství v nebi, ale přesto… jsem vděčný, když naše pozemské občanství v naší zemi není ničeno různými demagogy. Tváří v tvář nárůstu nejrůznějším extrémním hnutím a jejich lídrům, si dovolím popsat pár bodů, jak fungují různé druhy organizací, v kterých se projevují sektářské a demagogické rysy a jejichž vliv má dopad na mnoho dalších lidí. Může se jednat jak o politiku, tak pochopitelně i o církevní společenství (mnohé sociologické zákony platí všude). Pokud vám naskočí některá jména či situace, pak je s tím třeba něco dělat. (Vycházím částečně z knihy Populismus pro začátečníky od rakouských autorů W. Ötsche a N. Horaczek)
Mocenským centrem je guru. Může dělat nebo nedělat co chce.
Organizace ho podporuje, nikdy ho nekritizuje, to, co by jiným neprošlo, jemu
bez problémů projde. Kritika je automaticky považována za vzpouru a ta se
netrpí.
Kolem guru se soustředí nejužší okruh vůdců. Tvoří jej
osoby, které si guru osobně vybral. Jejich nejvyšší „kvalitou“, na základě
které byli vybráni, není odbornost, ale poslušnost a loajalita. Proto se jedná
o lidi, kteří především bezpodmínečně poslouchají. Nejužší kruh působí jako
obranný val a chrání vůdce
před nepřáteli (tedy těmi, kdo s guru nesouhlasí či dokonce poukazují na
jeho chyby), ale i přáteli, kteří dostatečně nespolupracují nebo dokonce
spolupracovat nechtějí.
Kolem nejužšího jádra rotují jako satelity další okruhy
osob, kteří touží po přijetí do nejužšího kruhu. Pobyt v tomto okruhu je časově
omezen. Všechny kruhy pak představují hierarchii a všechny jsou přímo podřízeny
vůdci, který může kdykoliv na všech rovinách organizace zasáhnout. Oficiálně
sice platí pravidla organizace, ale neoficiálně guru stojí nad nimi.
Všichni členové mají ke guru vztah plný respektu někdy
dokonce i vztah láskyplný. Pro lidi mimo organizaci je to zcela nepochopitelné,
nerozumí zaslepenosti členů, ale to nic nemění na popisované oddanosti. V očích
jemu oddaných je guru vnímán jako veliký, mimořádný, silný, který vše vyřeší.
Mnozí proto vyhledávají jeho blízkost, díky jeho proklamované síle se cítí
bezpečně.
Pokud někdo není dostatečně loajální, guru ho okamžitě
vyloučí, zároveň se neštítí odpadlíky náležitě ponížit. Nezatěžuje se nějakými
sentimentalitami jako je staré přátelství či oddanost.
Guru často volí velmi silná slova, spojená s verbální
agresí, zastrašováním, vyhrožováním. Zdůvodňuje to tím, že bojuje za „svaté
cíle“. Za Boha, národ, národní zájmy. Dále často někoho „vyhlazuje“. Mohou to
být uprchlíci, Židé, homosexuálové, liberálové, konzervativci, Ukrajinci atd.
Guru systémově rozbíjí to, na čem společnost stojí.
Konkrétně slovy, že se nedá věřit vůbec ničemu. Média lžou, volby jsou
zkorumpované (tedy pokud je dotyčný nevyhraje), soudci jsou proti němu a proti
jeho partaji atd. Pokud se nedá věřit nikomu a ničemu, je zde ale maják: Guru!
Guru hraje dvojí hru. Směrem dovnitř organizaci stmeluje,
disponuje všemi důležitými pozicemi a vyžaduje moc ve všech významných
záležitostech. Směrem ven nepřebírá zodpovědnost za to, co dělá některý z jeho
vyvolených. Zároveň ale v případě pochybení je taková osoba sesazena nebo
vyloučena.
Autoritářská strana, společnost, sekta svěřuje člověku na
vrcholu tři monopoly:
Monopol vůle: Vůle guru stanovuje dynamiku organizace,
určuje její orientaci a aktuální taktické manévry.
Monopol vědění: Guru má všechny potřebné kompetence. Není
nikomu v orgabnizaci povinenskládat účty a sdělovat důvody svého jednání.
Monopol zdůvodnění: Jen guru, nebo jím pověření lidé jsou
oprávnění poskytovat dovnitř a navenek vysvětlení.
Tolik pár myšlenek, které mě napadají v souvislosti… to
už sem nebudu psát, každý ať si doplní sám.
A pokud vás nic a nikdo nenapadá, jste šťastní to lidé!
Žádné komentáře:
Okomentovat