24 listopadu, 2019

Žena ať ve shromáždění mlčí?!


Také vám občas tento Pavlův výrok vrtá hlavou? Ještě „šťavnatější“ je jeho pokračování: „Nedovoluje se jim, aby mluvily; mají se podřizovat, jak to říká i Zákon. Chtějí-li se o něčem poučit, ať se doma zeptají svých mužů; ženě se nesluší mluvit ve shromáždění.“ 1 Kor 14, 34 - 35



Některé církve či sbory si tento text přizpůsobily k obrazu svému a zredukovaly ho na zákaz ženám v neděli kázat, jinde dokonce ženy v církvi nesmějí ani vyučovat. Verš z 1 Kor 14 přece mluví jasně, ne?! Jenže je zde problém. Slovo eklézia, které v 1 Kor 14 překladatelé překládají jako shromáždění, je jinde přeloženo jako církev. Verš by se tedy dal přeložit ženy v církvi (v eklézii) ať mlčí. Jenže zřejmě i ti nejbibličtější z biblických křesťanů nechají ženy vyučovat v besídce, v mládeži, v dorostu, což je v posledku v něčem ještě větší zodpovědnost než kázání nebo vyučování dospělých, protože dospělí si leccos přeberou, kdežto když kážete hereze dětem, tak děti to nerozpoznají. Zároveň i besídka, dorost, mládež či nejrůznější skupinky, kde ženy v rámci sboru učí, jsou církví (eklézií). Dále se asi nikdo neřídí slovy „nedovoluje se jim, aby mluvily, chtějí-li se poučit, ať se doma zeptají svých mužů.“ Dovedete si představit, že na otázku nějaké ženy po kázání odpovíte: Mlč a zeptej se až doma!



Dále jistě neplatí, že dary Ducha svatého, které nazýváme dary jazyka, jsou výhradně pro muže (např. proroctví, vyučování, slovo moudrosti, slovo poznání či evangelizace, která je často spojena s vyučováním). Jiná věc je, že mnohé ženy jsou schopnější než muži a to včetně vyučování, kázání, v práci s lidmi a v mnoha dalších oblastech.



Navíc v 11. kapitole do Korintu Pavel ženy nabádá, aby si zahalily hlavu, když se modlí a prorokují a ve 14. kapitole jim říká, aby mlčely… divné ne? Jednou je povzbuzuje k hlasitým projevům, podruhé nikoli (tedy pokud nepředpokládáme, že Pavel myslel, že mohou svoje modlitby a proroctví jen šeptat).



Podobný text je v 1 Tim 2, 12: Učit ženě nedovoluji. Žena nemá mít moc nad mužem, nýbrž má se nechat vést.Zde by žena snad ještě mohla učit děti, ale nikoli muže, tedy zřejmě od mládeže výše se ženám zakazuje učit, aby nad muži neměly moc. Jenže stejně jako v Korintu si Pavel na první čtení protiřečí, protože Timoteus byl z Efezu, kde působila Priscila, která učila Apolla. Na konci druhého listu Timoteovi a v listu do Říma Pavel Priscilu pozdravuje, tedy zjevně s ní neměl problém, byť na první čtení tím, že vyučovala muže, porušovala Boží řády. Anebo neporušovala, ale k tomu se dostanu…



Nejen v církvi, ale i na některých teologických školách ženy skutečně nemohou vyučovat, i díky textům, které jsem citoval, což považuji za veliké ochuzení, nikoli proto, že by žena měla učit kvůli nějakým povinným kvótám, ale protože někdy prostě je lepší a obdarovanější než muž, nicméně díky pohlaví má žena nebo spíše studenti smůlu. Prostě „ženská a systematická teologie je oxymoron.“



Jak k těmto textům přistupovat?



Domnívám se, že Pavel postoj k ženám v listu do Korintu psal kvůli specifické situaci, která nastala v tamním sboru, kde vládl chaos, který byl pohoršením pro lidi, mezi korintské křesťany přicházející. Stojí za zmínku, že v Korintě měl sídlo kult bohyně Afrodity, kde sloužilo 1000 kněžek – prostitutek. Velmi populární byl též kult zasvěcený Bakchovi, což byl bůh tance, vína. Kult více přitahoval ženy, které se mohly vymanit ze společenských konvencí. Je pravděpodobné, že některé z věřících žen v Korintě před obrácením touto zkušeností prošly, proto byly jejich projevy chaotické a divoké.  Text chápu jako namířený na specifický problém, kdy některé ženy rušily a Pavel je napomíná a říká, ať jsou ženy během bohoslužby ticho a neruší a pokud mají otázky, ať se zeptají později. Pokud by to byla univerzální Pavlova rada, nenabádal by jinde k tomu, ať ženy prorokují a modlí se.

V podobném duchu píše i D. Beňa, když formuloval stanovisko CB k otázce mužů a žen v církvi: „I Pavlova slova o pasivní účasti žen na bohoslužbě, zdá se, spíše než proti ženskému mluvení jako takovému míří proti místním výstřelkům: když podle pohanských zvyklostí buďto byly na úkor mužů upřednostňovány ženy „kněžky“, anebo se smazávaly vnější rozdíly mezi pohlavími (1K 11,2nn; 1Tm 2,9nn). Poté D. Beňa cituje vynikajícího novozákonníka N. T. Writa a jeho komentář k situaci v Efezu: „Někteří vykladači (např. N. T. Wright) se domnívají, že apoštol pro ženy žádá vůbec svobodu učit se spolu s muži, a to bez ohledu na mocenské otázky; známé místo lze přeložit: „Žena ať se učí bez vyrušování, v plné podřízenosti [Bohu]. Neříkám tím, že žena má učit muže či mu diktovat, nýbrž že se má učit bez vyrušování“ (2Tm 2,11nn; srov. L 10,38-42)." 

V Efezu Pavel řešil problém falešného učení. Rabínská tradice obviňovala Evu z toho, že způsobila pád. Trestem za to byla podřízenost ženy. Gnostici naopak popisovali ženu jako zdroj duchovního probuzení. Je pravděpodobné, že gnostický přepis Genezis byl jedním z mýtů propagovaných v Efezu, a že právě ženy byly zodpovědné za jeho šíření. Pavel na to reaguje tím, že ženám doporučuje studium v tichosti a podřízenosti. Zároveň nemají učit klamné gnostické nauky, které připisují ženám vládu nad muži. Oproti gnostickému mýtu božské ženy Pavel staví jako kontrast rabínskou interpretaci příběhu Adama a Evy. Je třeba dodat, že rabínský důraz na Evinu vinu koriguje Pavel v 5. kapitole listu Římanům učením o Adamovi, skrze kterého přišel do světa hřích. (Vyčerpávající popis dobových reálií, stejně tak vynikající teologické rozpracování problematiky postavení muže a ženy se nachází ve studii Daniele Pastirčáka „Dve oči, však jedna tvár“ (http://www.cbkaplnka.sk/sk/Kniznica/zeny-dp-1.html), z které jsem čerpal v odstavcích o situaci v Korintě a Efezu a kterou velmi doporučuji.

Nechci z toho, co jsem psal, udělat závěr, že bych byl nebo nebyl inspirován vyučováním nebo kázáním žen více než mužů. Inspiruje a povzbuzuje mě vyučování kohokoli, kdo má co dát a to nezávisle na pohlaví. Tedy žen a mužů. Minulý čtvrtek jsem slyšel vynikající vyučování na naší starší mládeži od ženy. Před měsícem jsem byl velmi obohacen supervizním seminářem, který vedla žena. Mohl bych uvést mnoho příkladů, kdy jsem byl povzbuzen a inspirován od mužů. Ano v našem sboru a v církvi je nepoměr ve vyučování žen a mužů (ve prospěch mužů), ale nemám potřebu tuto realitu obhajovat Biblí. Prostě momentálně to tak je, jsme v proudu jakési tradice a uvidíme, jak se tato situace bude či nebude měnit.



Nakonec ale respektuji, že pohled na tuto oblast mají někteří křesťané jiný, než mám já, byť s nim nesouhlasím. To, co absolutně nechápu, je, že otázka vyučování a kázání žen v církvi je pro některé křesťanské kruhy téměř otázkou pravověří. Kdo by nechal kázat nebo vyučovat ženu, nebere prý Bibli doslova nebo se nechal pohltit liberalismem či levicovým myšlením.



Tak bych chtěl ty, kdo ženu za kazatelnou nebo řečnickým pultem v církvi nesnesou, uklidnit, že my, co to vidíme jinak, nejsme ani liberálové, ani levicově smýšlející. Jen Bibli v něčem čteme jinak.



Na závěr ještě jedna citace ze studie D. Pastirčáka: „Wesley  byl zpočátku v otázce služby žen rezervovaný. Okolo roku 1771 ho však  zkušenost a hlubší porozumění evangeliu vedli ke změně postoje. S jeho požehnáním působilo vícero velmi vlivných ženských kazatelek. Adam Clark, biblický učenec a blízký spolupracovník  Johna Wesleyho  o působení ženských kazatelek napsal toto: „Díky požehnanému duchu křesťanství tyto ženy mají stejná práva, stejná privilegia, stejné požehnání, a dovolte mi dodat: jsou i stejně užitečné.“

20 komentářů:

C.Z. řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
C.Z. řekl(a)...

Www.youtu.be/yUQene-d15U

Petr Mareš řekl(a)...

1/2
Ahoj Davide,
vracíš se k tématu žen za kazatelnou a já znovu nabízím zpětnou vazbu. Vím, že pohledy jsou různé a necítím nutnost vymezit se nebo škatulkovat. Ale přesto pár slov k tomu, proč je tato otázka pro některé "téměř otázkou pravověří". Já to tak sice nemám, ale ten postoj chápu. Proto bych Ti snad coby "vnějšímu pozorovateli" mohl být užitečný v jeho přiblížení.
Teologických důvodů je celkem mnoho. Některé jsou možná trochu prvoplánové, ale neřekl bych, že se dají odbýt jako bezvýznamné. Pán Bůh stvořil muže i ženu jako sobě rovné a oba stejně k obrazu svému. Ale když zhřešili, jako prvního si na kobereček zavolal Adama. K sepsání svého Slova inspiroval muže. Kněžími v chrámu byli muži. V synagogách kázali muži. PJ měl učednice i prorokyně, ale neměl apoštolky. Mnozí tu vidíme určitý princip a záměr, k jehož vědomému přehlédnutí nebo vyprázdnění nemáme odvahu. Můžeme v Písmu hledat individuální licence pro opuštění této praxe - třeba tu Priscillu - ale zdá se mi to slabé, pochybné a trochu účelné. V případě Priscilly se jednalo o soukromou pastoraci/svědectví/vyučování, navíc nikoli její osobní, ale společně s Akvilou. Priscilla byla možná z těch dvou schopnější, je tam několikrát jmenována první. Ale stačí to k vytvoření nového principu pro změnu chápání církve? Naslouchám této argumentaci, ale od naslouchání je k víře ještě dlouhá cesta.
Pokud tedy takto prvoplánově pozorujeme, že Pán Bůh do čela svého lidu ženy nestaví, je logické ptát se proč, a jestli to platí i dnes. Nikdo ze seriózních komplementaristů neodpoví, že je to kvůli vyšší kompetenci mužů. Nebo snad proto, že ženy nerozumí teologii. Jistě že ženy jsou talentované, obdarované a stejně schopné proniknout do zákoutí poznatelného - rozumem i Duchem. Jistě, že si je Pán Bůh může na tomto poli použít a používá. Důvodem pro "tradiční" vnímání je tu věc jiná a zdánlivě banální: zachování mužsko-ženské dynamiky. Dynamiky, kdy muži vedou a vědí to. Cítí zodpovědnost. Svět, v němž muži vést nemusí, protože to není nutné, je pro muže poškozující - a v důsledku i pro ženy. Nejsou-li muži potřeba, ztratí zájem. O církev a možná i o ženy. Proč vede muž v tanci ženu a ne naopak? Protože je to krásné. Proč nabízí muž ženě pomoc s kufrem do schodů, ačkoli by to zvládla? Protože je to správné. Proč by se muž cítil trapně, kdyby měl nechat svůj kufr k odnesení ženě? Proto, že by tím přicházel o něco ze svého mužství. A *to* je argument W. Grudema, J. Pipera, C. S. Lewise, a pokud vím, třeba i P. Černého, proč nemáme ženy kazatelky a proč je to dobře. Je to taška, kterou nese žena za muže. Je to tanec, v němž vede žena.

Petr Mareš řekl(a)...

2/2
Ano, je pravda, že dokud nepouštíme ženy za kazatelnu, přicházíme o polovinu talentů. Jistě by to zvládly, stejně jako tu tašku. Ale myslím, že tím zároveň zachováváme něco hodnotného. Zodpovědnost mužů. Vědomí, že musí nasadit krk, jinak to půjde s rodinou a církví s kopce. Tam, kde ženám svěřujeme duchovní vedení církve, posíláme mužům vzkaz, že jsou nadále vítaní, ale technicky již ne nutní. Jejich mužství je v tomto modelu k ničemu nezavazuje. O své "duchovní mužství" vlastně přijdou, protože nebude mít žádný obsah. Místo něj jim zůstane jen "obecné duchovní lidství". A tím se bude řídit i to, jak se v církvi zapojí. Ne už proto, že to mají od Pána Boha specificky svěřeno; už jenom "dle chuti a uvážení". Myslím, že ovoce tohoto režimu se už dá při pohledu na Západ i některé české církve hodnotit. Ženy posílí kazatelský sbor, mužům se uleví, odpovědnost z nich spadne - a zůstanou doma. Jestliže je církev z velké části o vztazích a komunikaci, proč nenechat iniciativu ženám, u kterých vidíme na tomto poli velké obdarování. Odpověď je k zahlédnutí třeba v pěveckých, výtvarných a vyráběcích kroužcích, na dětských hřištích, v tanečních apod. Jde ve značné míře o ženské kluby. Muže by tam velmi rády měly, ale neumí je tam v uspokojivé míře "dostat". Bez vědomí zodpovědnosti zůstanou muži doma u své práce, která jim dá vědomí užitečnosti, a u svých hraček, u kterých mohou vypnout. Ženy dostanou plný prostor pro realizaci svých (od Boha skutečně daných!) talentů, ale budou je čím dál více rozvíjet ve službě sobě navzájem a divit se, kde jsou ti praví muži, kteří vedou - v církvi, ve vztahu i v rodině. Kteří se budou o ženy ucházet a postaví se do čela proti větru. Ne čekat, až budou někam dovedeni a vztahově a duchovně "obslouženi".
A nakonec: dynamika mužství a ženství má v Písmu svůj explicitní teologický význam. Muž se obětuje za ženu, jako Kristus za církev. Žena se podřizuje muži, ne jako tyranu, ale jako Kristu. A také jako Kristus Otci. Ve svých rolích oba dva, každý jinak, napodobují Krista. A zároveň touto praktikovanou mužsko-ženskou dynamikou o Kristu něco "vyprávějí" svému okolí. A všem by přitom mělo být jasné a zřejmé, že nejde o nic víc a méně než o (divadelní/životní) *role*. Muž není lepší a žena horší či neschopná. Vedení a podřízení oba dva jen "hrají" podle Božího scénáře, který chce muže i ženu, každého jinak a oba naplno, použít. A chce touto jinakostí také něco autorsky sdělit.
Z tohoto úhlu pohledu je myslím zřejmé, proč jde o tak mimořádně citlivou věc. Nejde tu přímo o otázku pravověří, protože nejde o spásu. Ale přesto je to téma, které má kořeny blízko teologické a eklesiologické identity člověka. Je to něco, kvůli čemu lidé (doufejme) bratra nepřestanou zvát bratrem, ale možná to bude kritérium, podle nějž si zvolí církev.
A ještě jedna myšlenka k případnému kulturně-teologického posunu v této věci: pokud se nově shodneme, že jsme tuto otázku chápali spolu s Adlofem, Černým nebo Lewisem špatně, pokud nejde o obecný Boží záměr, ale jen o kulturně podmíněné teologické předpojetí, jež lze bezpečně opustit s poukazem na několik specifických veršů, které naši otcové přehlédli - v čem všem jsme se pak spolu s nimi mýlili ještě? Na obzoru máme několik dalších jasných kroků, které od nás doba žádá, několik nezbytných zesouladění teologie se společenskou poptávkou, abychom nebyli chápáni jako hodnotový skanzen. Nemám na to konkrétní čísla, ale myslím, že ženy za kazatelnou jsou obvykle jen prvním z kroků a další často v obdobném duchu a obdobným zdůvodněním následují. Nedělal bych to. Šel bych cestou znovuobjevování toho, že všechna Boží "pravidla", ač se dají zákonicky zneužít, jsou dobrá, z lásky daná, a máme jít po jejich podstatě, ne liteře. Přál bych si, aby v tomto církev i za cenu komplikací zůstala skanzenem, kde se dá připomenout něco dobrého, co ostatní zapomněli. Třeba budou jednou hledat prostředí, kde to lze najít.
Zdravím Tě,
Petr

Vítek Šťastný řekl(a)...

Davide, Vaši domněnku, že 1K 14 je specifickým příkazem do konkrétní situace bez univerzální platnosti, vyvracejí slova apoštola Pavla: "Jako ve všech obcích Božího lidu, ženy ..." (1K 14, 33b) Tento výrok zcela opomíjíte. Také stojí za pozornost závěr celého Pavlova argumentu: "Pokládá-li se někdo za proroka nebo člověka obdařeného Duchem, měl by poznat, že to, co vám píšu, je přikázání Páně. Kdo to neuznává, nedojde sám uznání." (1K 14, 36 - 38) Více k této pasáži a zdánlivému rozporu mezi 1K 11 a 1K 14 viz můj článek https://muzizenybible.cz/vyskrtneme-verse-z-bible/

Vítek Šťastný řekl(a)...

A dále, ve verši 1K 14, 33b a 34a je slovo církev v obou případech v řečtině množném čísle, doslova: Jako ve všech církvích svatých, ženy ať v církvích mlčí..." (2x eklésiais) Plurál ukazuje, že se nejedná o místně omezený příkaz pro jeden sbor, ale o obecně platné pravidlo. Nejlepší vysvětlení tohoto "mlčení" je asi to, že Pavlovi v 1K 14 nejde o mlčení absolutní, ale o mlčení při rozsuzování proroctví, o kterém se mluví v předchozích verších (29 - 32). Rozsuzování proroctví je totiž forma duchovního vedení církve, což ženám nepřísluší, protože se mají podřizovat - hypotassó v. 34. Na druhou stranu, hlasité modlitby a proroctví, o kterých je řeč v 1K 11, ty formou vedení církve nejsou (proroctví v církvi vždy podléhá rozsuzování), proto jsou u žen v pořádku. Pavel je v této věci zcela konzistentní, jen je třeba číst pečlivě. Více viz odkaz v předchozím komentáři.

C.Z. řekl(a)...

Neni o cem diskutovat.
Falsovat Boží Slovo.

Viz ----

Www.youtu.be/yUQene-d15U

C.Z. řekl(a)...

1/2

Ale to nejhorsi CB kona zde.

Prectete prosim toto -----


Dr. Pavel Černý, ETS Praha, předseda a kazatel Církve bratrské, Soukenická ulice, Praha a předseda Ekumenické rady církví v ČR.


Praha, Arcibiskupský palác, 27. září 2009


Vaše svatosti – drahý bratře v Kristu,

je pro nás všechny výsadou a radostí, že se s Vámi můžeme setkat při příležitosti Vaší návštěvy v České republice.

Jako zástupci církví – ekumeny České republiky, si vážíme tohoto společného setkání a vítáme Vás také jménem věřících našich církví.

V tomto roce Vaší návštěvy České republiky si připomínáme dvacet let občanské i náboženské svobody od pádu totalitního režimu. Je to pro nás příležitost, abychom hlouběji přemýšleli, jak jsme Bohem darovaná léta svobody využili ke službě potřebným a ke sdílení Kristova evangelia milosti a lásky. Velmi silně si uvědomujeme, že v samém srdci Evropy, jak někdy nazýváme svou vlast pro její geografickou a historickou pozici mezi Západem a Východem, není situace snadná. Patříme mezi státy silně zasažené ateistickou propagandou různého stupně, pluralismem a relativismem. Prožíváme, že pouze jako celé křesťanstvo můžeme společně hodnověrně svědčit o Kristu a nově rozvíjet službu, která byla před lety válkou a potom dobou komunismu omezena. Na druhou stranu si uvědomujeme vzácné dědictví ekumenického hnutí v naší zemi.

V době nedávného pronásledování církví, mnozí duchovní i laici, bez rozdílu církevní příslušnosti, společně trpěli, společně se modlili a povzbuzovali ve vězeňských celách i při skrývaných bohoslužebných a vzdělávacích akcích. Tam padaly přehrady a předsudky a rodilo se nové ekumenické hnutí.

Naše země je známá tím, že zde od počátků reformace docházelo k hlubokému
rozkolu s katolickou církví. Osoba Mistra Jana Husa po celá staletí rozdělovala církev i pochopení dějin. Jsme vděčni, že z iniciativy mnoha odborníků – teologů a historiků a pod záštitou Vašeho předchůdce – papeže Jana Pavla II. došlo k historickému symposiu před deseti lety v Římě, které nám pomohlo, abychom Jana Husa mohli
společně brát jako postavu středověkého křesťana, který sjednocuje a jehož charakter a zápas o pravdu má co povědět do našich zápasů i dnes.


V situaci české ekumeny si uvědomujeme, že na mnoho úkolů nestačíme v jednotlivých církvích a že musíme sloužit a pracovat společně. Dobrým dědictvím je ekumenický překlad Písma, na kterém po řadu let pracovali odborníci z většiny církví.

Ekumenická rada církví má velmi dobrou spolupráci s Českou biskupskou konferencí. Společně připravujeme a projednáváme řadu projektů. Vysíláme kaplany do Armády ČR, do služby ve věznicích, v poslední době i do nemocnic a zdravotnických zařízení.

V rozhlase a televizi vysíláme střídavě křesťanské bohoslužby. Pořádáme ekumenické bohoslužby a v řadě měst se společně scházejí kněží a pastoři k modlitbám a k přípravě společných projektů služby. Uskutečnili jsme ekumenicky i některé evangelizační iniciativy a postupně dál rozvíjíme sociální službu. Většina církví společně podepsala
dokument Charta oecumenica a zavázala se k další spolupráci a dialogu ve vzájemné úctě. 
V naší společnosti prožíváme, že dobrá služba kterékoli z našich církví dává věrohodnost všem křesťanům, ale zároveň za chyby kterékoli církve platíme všichni ztrátou důvěry.


Na ekumenické cestě spolupráce samozřejmě prožíváme i chvíle, kdy naše touha po jednotě ještě nedochází dalšího naplnění. Vzájemně si uznáváme trojiční křest, ale ještě nemáme společné slavení eucharistie. Víme o překážkách, ale přesto toužíme po tom, abychom jednou mohli být společně kolem Pánova stolu a sdílet tajemství jeho oběti.


C.Z. řekl(a)...

2/2

Mnozí z nás četli Vaše knihy a znají také Vaše encykliky a pastýřské listy.

Oceňujeme Váš vztah k Písmu svatému i mnohé Vaše teologické dokumenty. Právě vydaná Vaše nová encyklika Caritas in veritate je pro nás inspirací, abychom společně v pravdě sloužili jako nástroje Boží lásky. Také my věříme, že zjevená „pravda otevírá a sjednocuje mysl každého z nás ve Slově (logos) lásky – v křesťanském zvěstování a svědectví lásky,“ jak jste napsal v Caritas in veritate, paragraf 4.


Je nám upřímně líto, že církve v Evropě ztratily v mnoha směrech svou svědeckou úlohu, zeslábly a dostatečně neplní své poslání. Obdivujeme dynamiku a službu mnoha sesterských církví v tzv. Dvoutřetinovém světě a modlíme se, abychom i my v Evropě prožili duchovní obnovu a novou zodpovědnost za re-evangelizaci Evropy, rozvinutí sociální služby a dovedli pravdivě a v lásce reagovat na závažné výzvy přítomnosti.

Vaše návštěva i toto setkání je pro nás povzbuzením. Přejeme Vám, aby Vaše apoštolská cesta do České republiky splnila své poslání v Římskokatolické církvi a aby byla také podnětem k duchovnímu ekumenismu a sdílení Kristovy lásky všemi křesťany.


Ať Bůh žehná Vám i Vaší zvěstovatelské, učitelské i pastýřské službě!



ThDr. Pavel Černý, Th.D. Pavel Černý, předseda, za Ekumenickou radu církví v ČR.




Antikrist papež druhý den na letišti Praha, Stará Ruzyně, 28. září 2009, se rozloučil slovy:

"Ať Pražské Jezulátko je i nadále vaší inspirací a vede všechny rodiny vašeho národa. 


Kéž vám všem Bůh žehná!"

C.Z. řekl(a)...

A porovnejte to s timto ----


https://youtu.be/4k_5GIK9KA8


.

C.Z. řekl(a)...

Zde je to lepsi.
Tento odkaz na kazani zen.

https://youtu.be/a2yNwjO_MEE

C.Z. řekl(a)...

Tento odkaz na kazani zen je lepsi ---

https://youtu.be/a2yNwjO_MEE

C.Z. řekl(a)...

Ao. Pavel pise.
Nejsme jako nekteri.
Nefalsujeme Boží Slovo.
U tzv kazatelek to fakt nejde zfalsovat, i kdyz chut evidentne je.


Viz --- https://youtu.be/a2yNwjO_MEE

Ruža Tomašić řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.
Unknown řekl(a)...

Měl bych také jeden "neteologický" argument, proč považuji roli žen jako kazatelek v církvi za nesprávnou a to je lidská (mužská/ženská) přirozenost. Je nepřirozené, aby žena vedla muže (vládla nad). Je to proti přírodě, jejíž řády ustanovil Pán Bůh... I když on to zas tak "neteologický" argument není:

I. Kor 11:13-16 (ČSP)
13Sami posuďte: je vhodné, aby se žena modlila k Bohu nezahalená?  14Neučí vás sama příroda*, že nosí-li muž dlouhé vlasy, je mu to pro ostudu,  15ale nosí-li dlouhé vlasy žena, je jí to k slávě? Neboť dlouhé vlasy jsou jí dány místo pokrývky. 16Kdyby však měl někdo sklon se přít — takový zvyk nemáme ani my, ani Boží sbory.

* ř. fýsis také jako přirozený řád věcí

Ondřej Grabmyler

Michael Buban řekl(a)...

Já v vámi souhlasím a co říkáte kvituji. Na svém blogu jsem o tom psal asi dvakrát (např. zde... https://selah.cz/biblistika/jak-egalitariani-vykladaji-instrukce-ohledne-zen/) a je to mé oblíbené téma i pro diskusi se studenty.

Všímám si ale jiného nešvaru, a sice toho, když se z egalitariánství stane ekvitismus. Vím o narůstajícím počtu případů, kdy se žena dostane za kazatelnu ne proto, že na to má pomazání, dary, vzdělání, vlohy, atp., ale proto, že je to žena. Od toho nás Pán Bůh chraň!

C.Z. řekl(a)...

.

Zde jeste delsi vysvetleni -----


https://youtu.be/F-_2ib4BM3g

C.Z. řekl(a)...


Pane Novaku.
Jeste mi to neda Vam nenapsat toto.

Jak je vubec mozne, ze neco takoveho zde pisete?

Viz ----


https://youtu.be/F-_2ib4BM3g

.

Martin Kop řekl(a)...

Ahoj Davide,

dík za článek s inspirací k dalšímu studiu. Zaujal mne zmínka od N.T. Wrighta a přijde mi, že i jeho postřehy v 12 minutovém interviu na toto tématem jsou velmi podnětné https://youtu.be/os8M9ln2cM0 a rozšiřují vnímání Ježíšova chování k ženám zvlášť vzhledem k Marii sestře Lazarově.

Anonymní řekl(a)...

Láska je vždy krásná, když jste s pravou osobou, vy a skutečný milenec. Jsem Mayruris Camplelo Můj přítel se se mnou rozešli a byl jsem osamělý, takže jsem byl nasměrován na velmi laskavý a velké kouzlo zaklínač Dr ADELEKE, který mi pomohl přivést zpět svého milence ke mně a požádal mě o 340 eur za položky potřebné pro kouzlo a dnes jsem s ním teď a my jsme spolu šťastní. Jsem velmi vděčný za to, co jste udělali pro mě Dr ADELEKE můžete E-mail mu aoba5019@gmail.com nebo Whatsapp mě přes +27740386124 .