Nevím, zda výrok o tom, že pravda je relativní, je pouze módním výstřelkem naší doby, nebo zda se to říkalo vždy. Ať je to jakkoli, lidé vždy pravdu hledali, a to navzdory jakýmkoli rádoby intelektuálním úvahám o relativitě pravdy. Naskýtá se nutně otázka proč. Proč se stále nacházejí lidé, kteří tvrdí, že pravda existuje a že stojí za to ji hledat? Možná proto, že jednou z charakteristik pravdy je, že má vliv na naše životy, a že pokud ji nerespektujeme, může se nám to vymstít. Ukažme si tento fakt na několika příkladech. Např. nikdo nepochybuje o pravdivosti zákona přitažlivosti. Prostě je pravda, že vše hmotné je přitahováno k zemi. Pokud tuto pravdu nebudeme respektovat, doplatíme na to. Je pravda, že vysoké napětí zabíjí. Je pravda, že pokud moc jíme, budeme tlustí... atd. Pokud se zamyslíme nad uvedenými příklady, lehce nám dojde, že tyto pravdy platí zcela nezávisle na tom, zda se nám líbí, nebo ne. Zároveň zde máme další důležitou stopu. Pokud ony pravdy nebudeme respektovat, více či méně si nabijeme. Lidé si tuto vlastnost pravdy odedávna uvědomovali, a i proto ji toužili v každé oblasti života nalézt. V jejím stínu je totiž bezpečně, platí v ní jakýsi řád.
Totéž platí i v oblastech nefyzikálního nebo neexaktního charakteru. Např. pokud se budu posmívat svým dětem, vyrostou z nich zakomplexovaní jedinci. Pokud se budu chovat ke své ženě zle, bude mezi námi komunikační hradba atd. Proto hledáme, jaká je pravda o výchově dětí, v partnerských vztazích. Možná v těchto oblastech existují různé výjimky, přesto věříme, že určitá pravda v nich existuje. Jinak bychom nekupovali knihy o vztazích, o výchově. Víme, že nerespektování jistých pravd bude znamenat těžké nabití si. A s tímto souhlasí i největší postmoderní relativista. Může sice tvrdit, že pravda je relativní, ale nakonec to stejně nežije, protože ví, že mimo výseč pravdy je nebezpečí. Respektuje nejen pravdy fyzikální, ale pokud mu záleží třeba na jistém vztahu, potom i vztahové.
A i z tohoto důvodu stojí za to se ptát, zda pravdu má křesťanství - nebo něco jiného. Pokud totiž Kristus tvrdí, že je pravdou a pokud souhlasíme s tím, co bylo o pravdě doposud psáno, potom to znamená, že být mimo tuto pravdu znamená riskovat (stejně jako riskujeme, když nerespektujeme zákony fyzikální, vztahové). Taková už prostě pravda je - existuje nezávisle na nás a nerespektovat ji znamená téměř vždy sebezničení, popř. sebeničení. Zároveň je třeba dodat, že učení křesťanství a jiných náboženství je tak odlišné, že skutečně není možné, aby vlastně bylo jedno, čemu věříme.
Proto se lidé odedávna ptali, zda není cosi nad námi - nebyla to známka jejich hlouposti. Naopak - moc dobře věděli, pokud existuje Bůh a my budeme dělat, jako by tu nebyl, může se nám to vymstít.
Podívejme se ale ještě na jiný rozměr pravdy - vycházející z etymologie. Německé wahrheit (pravda) a wahr (pravý) pochází z germánského waer, které původně znamenalo spolehnutí, smlouvu, slib. Spolu s latinským verus (pravý) má společný indoevropský kořen se slovanským viera a s naší vírou: znamenalo to, čemu věříme a nač se můžeme spolehnout.
K velmi podobnému závěru lze dojít pozorováním hebrejského slova pravda. Od slova AMAN - tedy víra - je odvozeno mj. slovo EMET - pravda, OMEN - věrnost. Nový zákon, jak známo psaný v řečtině, hebrejské AMAN překládá slovem PISTIS, které mj. znamená... víra, důvěra, záruka, věrohodnost.
V uvedených etymologiích lze vidět zajímavou stopu. Pravda souvisí s tím na co se mohu spolehnout, a proto tomu věřím. Ukazuje to na závěr, že pravda je to, čemu věřím? Že jsem to já, kdo svojí subjektivní vírou tvořím pravdu?
Myslím, že nám popisované ukazuje v souvislosti s pravdou na něco jiného - na hodnotu pravdy. Pravost pravdy se prokazuje v okamžiku, kdy se rozhodnu spolehnout se, vsadit na ni. Pokud použiji příklad, potom je hezké, když tvrdím, že led je dostatečně silný, a že mě proto unese. Ale ve skutečnosti to nic moc neznamená. Jiné je, když ve víře, že tvrdím pravdu, na led vstoupím, spolehnu se na něj. Pokud se led proboří (pravda je na mně nezávislá), musím poctivě přiznat omyl, hledat dál.
V současné době mnoho lidí tvrdí, že věří v Boha a v Krista, ale jejich postoje a život vypovídají o něčem jiném. Důvodem je, že možná "v něco nad námi věří", ale nikdy se na Boha nespolehli. Tímto vlastně oddělují pravdu od víry, chybí u nich existencionální prvek víry. Domnívám se se, že podobná "pravda" je spíše ideologickým prohlášením.
Žádné komentáře:
Okomentovat