Olympiáda a sport jako vyjádření lidských náboženských potřeb

„Dnes vypadl Berdych“, „Kvitová postoupila“, „snad to naši vyhrají“, „naši sportovci mají na oběd kuře“… Přemýšleli jste někdy nad určitou absurditou těchto a podobných tvrzení? Není to jedno, zda ten či onen vyhraje nebo co jí? Pro dotyčného to je jistě důležité, ale jak to souvisí se mnou? Proč sport a sportovci fascinují miliony lidí na celém světě a nikoli vědci, státníci, lékaři a další, kteří jsou pro lidstvo mnohem užitečnější? Určitě je úctyhodné dohodit oštěpem 80 metrů a velkou část života tomuto cíli obětovat, ale dovolím si tvrdit, že jsou úctyhodnější mety a cíle, o kterých se buď neví, nebo se vědět nechce. Jeden z důvodů je určitě reklama a pozornost médií, ale je to důvod jediný?

Misionáři, se kterými pracoval nebo viděl při službě a co se od nich učit

Když padla v roce 1989 železná opona, začali do Čech proudit snad stovky misionářů. Mnozí přijeli a zase odjeli, aniž by zanechali výraznější stopu. Někteří zůstali, ale též příliš výraznou stopu nezanechali. Někteří napáchali více škod než užitku – jednalo se především o ty, kteří se rozhodli „zachraňovat“ teologii CB. A nakonec zde byli misionáři, kteří zanechali hlubokou a požehnanou brázdu. V současné době v ČR pracuje několik misijních organizací, v jejichž řadách jsou nejen Američané, ale i Češi.  Nicméně mám-li hodnotit ty, kteří se protnuli s mým životem a službou, kteří pro mě byli či jsou inspirací a za nimiž vidím i výsledky, potom musím jmenovat organizaci KAM, dále jména rodin  McSchaeffery, Gregory a Griffith. Omlouvám se těm, kdo je neznají, ale některé jejich charakteristiky, které chci popsat, jsou nadčasové. Skvělých misionářů pochopitelně v ČR pracovalo a pracuje více, jenže s nimi mám jen malou nebo žádnou zkušenost popř. ne takovou, abych ji dával jako příklad. Čím se KAM a konkrétně jmenovaní misionáři stali alespoň v mých očích mimořádnými? Kde bylo tajemství jejich úspěchu? Proč bych jejich službu dal jako příklad pro ostatní? Proč tito misionáři a KAM mají řadu duchovních dětí?  

Kempy Atletů v Akci - fenomén minulých dvaceti let.

Po téměř dvaceti letech se Atleti v Akci rozhodli utlumit činnost… Jako jeden ze zakladatelů a dlouholetý vedoucí bych rád zrekapituloval oněch pár let. Atleti v Akci vznikly odtržením od americké organizace Athletes in Action. Hlavním důvodem tehdy bylo, že AIA se soustředili více na misii mezi vrcholovými sportovci, kdežto AVA chtěli jít víc outdoorovým stylem. Určitou dobu byly outdoorové kempy pod AIA, pak ale došlo k tomu, že každý z nás šel vlastní cestou.

Mariánský sloup v Praze

Zřejmě jste někteří zaznamenali zprávy, že na Staroměstském náměstí bude opět vztyčen Mariánský sloup. Zcela pochopitelně tento čin vzbuzuje mnoho negativních emocí, především mezi protestanty. Hlavním důvodem potom není urbanismus, ani mariánský kult, ale to, co sloup, symbolizuje. Mariánský sloup byl vysvěcen 13. července 1652, za přítomnosti Ferdinanda III. Tento císař pokračoval

Proč čekat se sexem až do manželství?

Jako křesťané jsme vystaveni velikému tlaku právě v oblasti sexu. Častá otázka zní, proč se sexem čekat až do manželství? Pokusím se předložit několik odpovědí s tím, že ne každá musí být zcela uspokojující. Všech třináct bodů ale může vytvořit jistou mozaiku. Myslím, že čekání se sexem do manželství, je nejen součástí Stvořitelova plánu, ale zároveň že jeho plán má i svoji logiku. Stejně tak chápu, že pro nevěřící, ale i pro některé křesťany mohou (nejen) moje názory znít jako sci-fi. Mnozí psychologové by mi zajisté řekli, že mají zkušenosti s neurotickými křesťany, kteří svoji neurózu získali díky sexuální zdrženlivosti. Nechci soutěžit v tom, kdo se více bavil s mladými – zda já se svojí 25-letou praxí nebo oni. Jisté je, že osobně zkušenosti s neurotiky mám jen minimálně, že alespoň v CB (jiné církve neznám natolik, abych se k problému vyjadřoval) spolu lidé před svatbou nežijí (jakkoli tímto netvrdím, že nikdo nikdy z nich před svatbou v oblasti sexu neselhal) a že v drtivé většině se nejen nerozvádí, ale manželství zde fungují. Pochopitelně ne vždy, ale v porovnání se světem kolem, jsme někde naprosto jinde  Není to proto, že do CB se hlásí nadlidé, ale proto, že se snažíme brát Stvořitelovi řády vážně vědomi si své upachtěnosti a hříšnosti. 

Evangelizační slovo na Brodfestu 2012

 'Posilněte proto své zemdlené ruce i klesající kolena' a 'vykročte jistým krokem', aby to, co je chromé, docela nezchromlo, ale naopak se uzdravilo. Žd 12, 12

 Nedávno jsem dočetl knížku, která má v podtextu zajímavý název: „2. 2. 1956 jsem byl v malé kapli ve městě Loretto v Pensilvánii znenadání přepaden Ježíšem z Nazareta.“ Knihu napsal kněz, který řadu let sloužil oddaně Bohu, ale až když ho dle jeho slov přepadl Ježíš, stalo se něco důležitého – obnovila se jeho vášeň k Bohu. Nikoli jeho víra, ale vášeň a to je někdy rozdíl…Onen kněz si uvědomil, že jeho víra byla dlouhou dobu nemocná, nebo slovy našeho textu zchromlá. V textu čteme: Posilněte to, co je na zemdlení a co je chromé…

Otec, syn a chvála úderu

V několika minulých článcích ohledně mužské spirituality jsem psal o tom, že dřívější generace mladých mužů museli projít tzv. iniciací, kterou prováděli výhradně starší muži. Iniciační rituály mladíkům sdělovaly, že úcta a respekt nejsou zadarmo a že se tedy musí nějak získat. Toto se dělo nejen v primitivních kulturách, ale děje se tak např. v armádě, sportu a v dalších kolektivech, či činnostech. Když vzpomínáme na svoje učitele, trenéry, vychovatele ale i duchovní rádce, potom nejčastěji vzpomínáme na ty, kteří dokázali spojit lásku s jistou dávkou tvrdosti.

Alkohol a křesťané

Dnes jsem se dočetl na Seznamu, že zhruba 800000 Čechů je závislá na alkoholu... Nevím, jak moc toto číslo lze brát vážně, ale není žádným tajemstvím, že alkohol pro mnoho lidí problémem skutečně je. Existuje nějaké pravidlo, podle kterého se má řídit věřící člověk? A lze toto pravidlo nebo pravidla zevšeobecnit? Nesklouzne jakákoli diskuse na toto téma buď do bezbřehého relativismu nebo naopak k zákonictví? Pokusím se v tomto článku pár kritérií ohledně alkoholu nastavit s tím, že si nečiním nárok na konečné vyjádření jak to tedy je. Spíše se pokusím o pár námětů k přemýšlení, pro některé možná o některé konkrétní nápady, jak se k alkoholu stavět.

Strach stát se mužem a hledání mužské identity

Předně chci napsat, že některé popsané věci mohou prožívat pochopitelně i ženy. Nicméně nejsem žena a navíc jim často nerozumím, proto se omezuji na popis mužských zápasů a hledání. Zároveň se jedná o třetí článek na podobné téma, proto pokud tento blog někdo čte, potom se omlouvám, že se některé myšlenky budou opakovat.

Když vzpomínám na svého otce, potom se mi mimo jiné vybaví, že jednou jedinkrát se na mě šel podívat na fotbal, který jsem několik let hrál závodně. Nebyl proti fotbalu, ale měl mnoho jiných povinností. Dodnes si pamatuji, kde seděl a jak utkání skončilo. Je tomu zhruba 25 let a přesto si na popisovaný den pamatuji.

Vzkříšení - další z křesťankých mýtů?

Blíží se Velikonoce a s nimi i připomenutí Kristova vzkříšení. Opět budeme slyšet dva extrémy: „Ber to vírou“ nebo „je to další křesťanský mýtus“. Podívejme se na problém podrobněji (tedy pokud se nespokojíme s jedním z uvedených extrémů).