Zřejmě jste někteří zaznamenali zprávy, že na Staroměstském náměstí bude opět vztyčen Mariánský sloup. Zcela pochopitelně tento čin vzbuzuje mnoho negativních emocí, především mezi protestanty. Hlavním důvodem potom není urbanismus, ani mariánský kult, ale to, co sloup, symbolizuje. Mariánský sloup byl vysvěcen 13. července 1652, za přítomnosti Ferdinanda III. Tento císař pokračovalv rekatolizaci českých zemí, i když dle historiků ne tak tvrdě, jako jeho otec Ferdinand II. Nápis na podstavci tohoto sloupu zněl: „Panně rodičce bez poskvrny počaté za obhájení a osvobození města zbožný a spravedlivý císař sochu postavil“. Sloup byl tedy postaven jako poděkování za záchranu Prahy před švédskými vojsky. Je třeba ale napsat, že tato vojska bojovala za zájmy protestantů (dá-li se ovšem se zbraní v ruce bojovat za křesťanství). Zároveň byl sloup vztyčen čtyři roky po podepsání Vestfálského míru, který znamenal definitivní konec náboženské svobody v našich zemích a pokračování v rekatolizaci. Dnes je tendence rekatolizaci relativizovat, poukazovat na ideologicky zabarvené Jiráskovy či Palackého knihy, ale je třeba napsat, že rekatolizace v našich zemích byla nejen velmi systematická, dlouhá, ale též krutá. Zároveň jedna z nejdůslednějších v Evropě.
Vraťme se ale ke sloupu. Známý historik Pekař napsal, že sloup oslavuje vítezství legitimity a katolicismu nad kacířským královstvím. Krátce po ustavení republiky (28. října 1918) se 3. listopadu vydal dav pod vedením jakéhosi Franty Sauera tento sloup zničit (nakonec ho na jeho podnět strhli hasiči). Důvodem bylo to, že sloup pro mnoho Čechů symbolizoval 300-leté spojení koruny a oltáře, tedy Habsburků, kteří reprezentovali nenáviděnou Rakouskou monarchii a kteří se hlásili ke katolické víře. V Praze existují jiné mariánské sloupy, které nikdy strženy nebyly. Důvodem je, že tyto sloupy nereprezentovaly na rozdíl od sloupu na Staroměstském náměstí žádnou politickou událost. O tom, že sloup byl ideologicky využíván, svědčí např., že v předvečer výročí bitvy na Bílé hoře, se zde konávala procesí s díky za vítězství nad reformací. Tato procesí byla zakázána až za Josefa II (1741 – 1780). Zřejmě kamenem úrazu jsou symboly vyobrazené na sloupu. V autentických dobových materiálech je prý popsán ideologický význam sloupu. Na čtyřech sousoších podstavce sloupu jsou anděl s mečem a anděl s křížem, kteří zneškodňují ďábly, představující protestantismus. Nad nimi stojí vítězná socha Panny Marie, která šlape po hlavě draka – představujícího reformaci.
Jiná a možná ještě důležitější je oblast duchovní. Ten, koho uctíváme je Kristu, nikoli člověk, kterým Marie byla. Marie má být příkladem víry, nikoli předmětem uctívání. Vztyčování sloupu s Mariinou sochou v centru Prahy navíc nastavuje mnohým nevěřícím podivný obraz o podstatě křesťanství.
Pochopitelně pro většinu obyvatel naší země je to, co popisuji zcela "mimo mísu". Jak kdosi napsal, v jedné diskusi "co na tom, alespoň budou mít japonští turisté o snímek více". Jediná diskuse pro mnohé je, zda se sloup na Staroměstské náměstí hodí či nikoli. Jenže pro mnohé, sloup problémem je. Na rozdíl od Husova sousoší na něm totiž není nápis ani symbol "pravdy každému přejte". Sloup symbolizuje opak. Proto si myslím, že by znovu vztyčen být neměl.
