Jako křesťané jsme vystaveni velikému tlaku právě v oblasti sexu. Častá otázka zní, proč se sexem čekat až do manželství? Pokusím se předložit několik odpovědí s tím, že ne každá musí být zcela uspokojující. Všech třináct bodů ale může vytvořit jistou mozaiku. Myslím, že čekání se sexem do manželství, je nejen součástí Stvořitelova plánu, ale zároveň že jeho plán má i svoji logiku. Stejně tak chápu, že pro nevěřící, ale i pro některé křesťany mohou (nejen) moje názory znít jako sci-fi. Mnozí psychologové by mi zajisté řekli, že mají zkušenosti s neurotickými křesťany, kteří svoji neurózu získali díky sexuální zdrženlivosti. Nechci soutěžit v tom, kdo se více bavil s mladými – zda já se svojí 25-letou praxí nebo oni. Jisté je, že osobně zkušenosti s neurotiky mám jen minimálně, že alespoň v CB (jiné církve neznám natolik, abych se k problému vyjadřoval) spolu lidé před svatbou nežijí (jakkoli tímto netvrdím, že nikdo nikdy z nich před svatbou v oblasti sexu neselhal) a že v drtivé většině se nejen nerozvádí, ale manželství zde fungují. Pochopitelně ne vždy, ale v porovnání se světem kolem, jsme někde naprosto jinde Není to proto, že do CB se hlásí nadlidé, ale proto, že se snažíme brát Stvořitelovi řády vážně vědomi si své upachtěnosti a hříšnosti.
1. Sex jako akt tělesného spojení mezi mužem a ženou, stanovil až do manželství Bůh (ne církev). Starozákonní význam slova „smilnit“ znamená žít s někým mimo smlouvu, dále viz texty např. Řím 7, 2 – 3, 1 Kor 6, 18, 7, 8 – 9.
2. V Bibli je smlouva stvrzována krví. Určitým symbolem uzavření smlouvy mezi mužem a ženou je krev ženy, při prvním pohlavním spojení.
3. Sex bez lásky byť na základě zamilovanosti, je redukcí původního Božího záměru a degradováním lásky na zamilovanost. Problém je v tom, že láska bez závazku je stejně absurdní jako sex bez lásky. Manželstvím na sebe člověk bere závazek, kterým druhému sděluje, že vztah s ním chce budovat i v dobrém i ve zlém. Věřím, že tento kontext je pro lidskou sexualitu mnohem lepší než pohled na sex jako na hru nebo jako na pouhé vyjádření vzájemné přitažlivosti.
4. Argument, že ani manželství není zárukou dobrého vztahu, je stejný jako argument, že ani pásy v autě nejsou stoprocentní jistotou, že se při bouračce nezabiji a proto se nebudu poutat. Pochopitelně žádný akt (včetně manželského) není magickým úkonem zajišťujícím recept na štěstí. Nicméně může být dobrým předpokladem – určitě lepším než heslo „nevaž se“ (jak se může láska nevázat???).
5. Věřím, že ovládání tužeb není ničím degradujícím. Otázka je spíše opačná – zda ten, kdo není schopen ovládat svůj chtíč, se bude schopen ovládat v manželství, kde jsou periody, kdy sex není možný.
6. Tím, že v chození nemám pohlavní styk, (pro některé možná paradoxně), projevuji tomu, s kým chodím svoji lásku. Dávám mu totiž najevo, že chci dát celou svoji bytost až tomu, koho si vyberu na celý život. Pokud to nebudu já, je dobře, že spolu nebudeme mít sex. Tento předpoklad ale vychází z toho, že sexuální spojení je více než spojení dvou těl…
7. Jakkoli naše společnost křičí hesla o volné lásce, většina jak věřících tak nevěřících dívek by si přála, aby pro něj byla tou jedinou, první a poslední. Stejné si přejí kluci. Jinými slovy většina normálních žen a mužů nevidí jako největší výhru chodit s někým, kdo je „zkušený“ v tom smyslu, že před vztahem se mnou žil v promiskuitě a proto ovládá nejrůznější sexuální techniky.
8. Tvrzení, že je třeba si před manželstvím prozkoušet, zda si sedneme v posteli, považuji za pověru. Chození je jedinečná možnost sbližování se po duchovní a duševní stránce. Sex se potom stává určitým završením těchto dvou aspektů osobnosti. Pochopitelně nemusí hned od začátku manželství dojít k dokonalému souladu, nicméně právě proto, že spolu nežijeme na zkoušku a že se máme rádi, se i nesoulad dá proměnit v soulad a radost a to mnohem spíš, než když po pár neúspěších to zkusím s jiným, jinou.
9. Sexuálním spojením druhému dávám i kus své duše. Pochopitelně tomuto tvrzení se hrubě
materialisticky orientovaná společnost může vysmát, nicméně smích není argument. Bible pro sexuální spojení muže a ženy má výraz stát se jedním tělem nebo poznat se. Obojí evokuje hluboké spojení na všech rovinách osobnosti. Toto hluboké vzájemné oddání se, jaksi nelze rozdávat kde komu nebo jen proto, že jsem se zamiloval. „Sex vás sjednotí s člověkem, který vám nenáleží. Navzájem se prolnete a určitá jeho část zůstává s vámi. Ten samotný člověk s vámi zůstává. Pokud máte jednotlivého partnera, jeho specifická osobnost a tělo s vámi zůstávají. Pokud je jich více, bude vás obklopovat dav bez jednotlivých tváří. I váš partner s nimi budě žít, protože oni poznamenali vašeho ducha i vaše tělo.“ (T. Stafford, Sexuální chaos, s. 89)
10. Překonávat sexuální pud není snadné, protože sexualita patří k nejsilnějším pudům v člověku. Nicméně argument „že je to silný“ není argumentem, proč něco dělat nebo nedělat. Křesťanství není o následování svých instinktů, ale o dání instinktů do jistých hranic.
11. Vztahy založené především na sexu nemohou vydržet, protože když vyprchá tělesná přitažlivost, zmizí i láska.
12. Věrnost a sex v manželství je ochranou i před pohlavními chorobami. Tento argument ale většinou uznávají až ti, kdo nějakou pohlavní chorobou trpí. Argument, že kondom nás ochrání je absurdní. Zřejmě není příliš lidí, kteří by i s kondomem dobrovolně měli pohlavní styk s člověkem nakaženým např. nemocí AIDS.
13. Zkušenost mnohých křesťanů a nakonec i moje ukazují, že se sexem dá počkat až do manželství a že to lidskou sexualitu nijak nenaruší a ani neohrozí. Stejně tak celoživotní věrnost jednomu partnerovi nijak neohrožuje moji sexualitu. Zcela rozumím tomu, že nevěřící s tímto nesouhlasí. Mrzí mě však, že na čekání se sexem do manželství rezignují i ti, kdo se hlásí k církvi či k víře.
Tím, co popisuji, nijak neodsuzuji ty, kteří se rozhodli pro jiný životní styl v oblasti sexuality. Chci jen napsat, že počkat se sexem do manželství má svoje důvody, které nejsou nastaveny na nějakých bezduchých pravidlech.
