Strach z pravdy

Přečtěme si příběh, který se odehrál říjnu 1918 v Rusku – tedy ve stejném měsíci jako Velká říjnová revoluce, která v konečném důsledku připravila o život milióny lidí.
V říjnu 1918 se konal synod Ruské pravoslavné církev, na kterém se strhla velmi vzrušená rozepře ohledně barvy komže (komže je, jak jsem se dozvěděl ve slovníku cizích slov, „svrchní kněžská košile“). Někteří kněží zarputile obhajovali barvu bílou, druzí barvu růžovou… Bennan Manning, v jehož knize jsem tento příběh četl (The Signature of Jesus), situaci komentuje slovy, „Nero hrál na housle, zatímco Řím hořel“. Možná bych napsal, že si církev hrála na housle, zatímco Rusko hořelo. DeMello, další křesťanský spisovatel k této příhodě poznamenal, že je mnohem jednodušší zorganizovat si krásnou bohoslužbu, než se zabývat hádkami svých sousedů. (Pokud umíte anglicky, potom vás možná osloví, jak je popsaný problém vyjádřený v originále skrze rým: I’d rather say my prayers than get involved in neighbor quarrels.)

Věrnost, svaly a už mě to nějak nebaví…

Říká se, že děti jsou bezednou studnicí ilustrací. Nedávno se mi s mladší synem stalo něco, co myslím, dobře ilustruje jistý duchovní princip. Asi před týdnem jsem přišel domů a viděl, jak Martin (jméno mladšího syna), zdvihá pet-lahve naplněné vodou nad hlavu. Lahve zdvihl asi desetkrát a poté si vyhrnul rukávy od košile a zeptal se mě, zda mu povyrostly svaly. Odpověděl jsem, že trochu. Vzal tedy pet-lahve znovu a opakoval cvičení i otázku. Zopakoval tuto činnost několikrát a byl zjevně spokojen, že mu „roste hmota“. Dospělý se nad tímto počínáním zasměje, protože ví, že svaly rostou teprve když jsou namáhány dlouhodobě. Stejný zákon potom platí v učení se jazykům, na hudební nástroj atd.

O vedení jinak

Vím, že ne všichni, kteří čtou tento článek, někoho vedou či někomu pomáhají.
Proto bych se v následujících řádcích rád obrátil především na ty z vás, kteří vnímáte jako smysl svého života pomoc druhým (farář, kazatel, pracovník v církvi, vedoucí skupinky, ale i pracovník v pomáhajících profesích, pečovatel atd.).
Přemýšlejte chvíli nad následujícím citátem (z knihy Nouwen Henry, Zraněný
Ranhojič, vydal Návrat Domů): “Kdo může zachránit dítě z hořícího domu, aniž by riskoval, že mu ublíží plameny? Kdo může naslouchat příběhu o osamělosti a zoufalství, aniž by riskoval, že něco podobného zakusí i ve svém srdci nebo že přijde o svůj drahocenný klid?“

Jak nasytit sytého?

Touha vs. (S)Potřeba

„Vybrat si v cukrárně ze sedmi dortů, kdy na všechny z nich máme chuť i peníze, může být psychologicky bolestivé. V momentě, kdy se pro jeden rozhodnete, vzdáváte se dalších šesti chutí…nejlepší by byly ochutnat všechny, a tak z cukrárny odcházíte v rozpacích – nebo z přecpaným břichem, pokud jste nedokázali svému pokušení odolat. Pro ekonomy je taková situace těžko uchopitelná. Ekonomie totiž převážně počítá se situací, kdy je člověk nenasycen a rád by spotřebovával více. Naše prostředky ale narostly natolik, že si můžeme dovolit více něž jen plné nasycení. Dobře to dokresluje monolog z filmu Klub rváčů: „Člověk celý den pracuje v práci, kterou nesnáší, aby si mohl koupit věci, které nepotřebuje.“

O strachu ze smrti

Strach ze smrti, aneb co máš navždy, není vzácné

Před několika měsíci jsem se dostal do vážných zdravotních problémů, které mohly v nejhorším případě skončit i smrtí. I když jsem se o nebezpečí, které mi hrozilo, dozvěděl až když jsem byl mimo ohrožení života, zpětně na mne padl divný pocit, strach a úzkost. Musel jsem si položit otázku – proč se bojím? Přece po smrti přijde věčný život o němž jako křesťan vím, že bude lepší, než život vezdejší. Hodně jsem nad touto otázkou musel přemýšlet. Pokusím se odpovědět skrze dva příběhy, které mi pomohly do jisté míry odpověď najít. Možná pomohou i někomu dalšímu.

O majetku

Podobenství o hřivnách trochu jinak

Jedno z nejznámějších podobenství v Bibli je podobenství o hřivnách (Mt 25). Jeho děj je jasný a přímočarý, interpretace (možná) ještě jasnější. Pointa podobenství je v tom, že hřivny jsou určité talenty, které můžeme buď promarnit, nebo naopak využít. Nakonec i naše slovo talent je z řeckého talentoi, které je v některých překladech přeloženo jako hřivna. Zřejmě existuje tak málo jasných míst v Bibli. Jenže… je to skutečně tak jednoduché? Kladu si otázku, zda je správné toto podobenství zduchovnit.

V jednoduchosti je...

Pět jednoduchých pravidel, které hrají klíčovou roli v lidském životě aneb žijte jako moudří (Ef 5, 16)

Nedávno jeden můj známý zjistil, že jeho nadváha začíná být poněkud nepříjemná. Snad to souviselo s krizí středního věku, snad z reálného zhodnocení situace. Každopádně se rozhodl s tím něco dělat. Zakoupil rotoped a hned jak ho donesl domů, ujel na jeden zátah 15 kilometrů (i rotoped má tachometr). Když se ráno probudil, skoro nemohl chodit. Od té doby rotoped slouží spíše jako věšák… a s nadváhou se nic neděje (mimo výmluv typu že na cvičení není čas a že se ukázalo, že na sport asi nebude).

Požehnání dětí

   Dnes proběhlo ve sboru další požehnání čtyř dětí. Přiznám se, že jsem měl větší trému, než před přednáškou pro několik set lidí... Hlavně jsem měl obavy, aby mi děti nevypadly z ruky, aby nezačaly ječet, aby... prostě cokoli děláte s dětmi, je velká neznámá a dobrodružství... Kdykoli probíhá to, čemu se v církvi říká "požehnání dětí" tak si uvědomuji, že narození dítěte je dar.

Kdo jsem - aneb moje identita...

Kdo jste četli knížku Zlomy a vrásnění, možná jste se dostali i k mému příspěvku, ve kterém jsem popisoval zdravotní problémy, které jsem prodělal před zhruba dvěma lety. Některé následky se mi po dvou letech vrátili v podobě velikých bolestí, které díky Bohu a lékařskému zákroku nyní pominuli. Nechci ale v tomto článku popisovat svoje bolesti. Jde mi o jinou věc. Když vás kroutí opakovaná bolest, začínáte si klást otázky, zda to někdy vůbec skončí, zda ještě budete moci vykonávat práci a službu, kterou děláte rádi, zda budete mít sílu na výchovu dětí atd. Prostě vám rychle ubývají síly a vy najednou cítíte, že za moc nestojíte.

(Ne)být fanatik

Hlavně (ne)být fanatik...

Přemýšleli jste někdy nad tím, co slovo fanatik znamená? Kde se vzalo? Původ tohoto slova je z  latinského fanum, což znamená svatyně nebo bohu zasvěcené místo. V Římě se fanatici nazývali kněží cizích božstev, např. Isidy, Kybely. Protože jejich kult připadal Římanům divoký a vášnivý, přenesl se tento vedlejší význam později do dalších jazyků. Když se dnes o někom řekne že je fanatik, vybaví se někdo, kdo se neohlíží napravo, nalevo a jde slepě za svým cílem, který je většinou špatný. Na jednu stranu je pravda, že pokud jde člověk slepě za svým, potom mu nepochybně hrozí fanatismus, na druhou stranu si kladu otázku, zda nenazýváme fanatismem oblasti jako oběť, nasazení se pro věc, vytrvalost, statečnost atd.