Sňatek s nevěřícím

Jen málokteré téma dokáže vzbudit tolik emocí, jako téma chození a sňatek věřícího s nevěřícím. Zastánci názoru, že se nejedná o problém, většinou argumentují nějakým skvělým párem, kdy jen jeden věří a kterým to skvěle v manželství klape. K tomu pak přidají jinou zkušenost, kdy jsou manželé věřící a neklape to. Jiný argument je, že se jedná ze strany křesťanů o upjatost a někdy až jistý druh xenofobie vůči nekřesťanům. Láska přece přebíjí všechno – včetně (ne)víry! Stejně tak nikde v Bibli nenajdeme verš „neber si nevěřící“. Pravda je, že ve Starém zákoně najdeme varování před smíšenými sňatky, jenže starozákonní věřící toto varování jednak moc nenaplňovali, jednak nedodržovali mnohem zásadnější věc, kterou je monogamie a měřeno současnou optikou jim to Bůh poněkud překvapivě, toleroval. Nový zákon je jiný, polygamie je vnímána jako zásadní hřích. Manželství věřících a nevěřících se zde řeší s tím, že není vnímáno jako ideální stav, nicméně nevíra partnera není důvod k rozvodu. Často se argumentuje i textem 2 Kor 6, 14 o netáhnutí jha s nevěřícím. Ano, není to text explicitně o manželství, ale kdo v manželství je, pak jistě ví, že manželství táhnutím společného jha je.

Jak je to tedy s manželstvím věřících a nevěřících? Jakkoli nepochybuji, že ve svém okolí znáte příklady, kdy smíšený sňatek fungoval, mohl bych uvést mnoho případů, kdy to nefungovalo a kdy většinou věřící rezignoval a to nikoli nezbytně na víru, ale na chození do společenství… pro klid v manželství.

Proč je smíšený sňatek problém? „Problém“ je především v tom, jak pojímáte víru. Pokud je víra jen „správný názor“, který se nijak zásadně neodráží ve vašem životě, pak problém se smíšeným sňatkem možná nenastane. Pokud vaše víra ovlivňuje váš životní styl, pokud se promítá do vašich rozhodnutí, času, priorit, problémy nepochybně přijdou i kdybyste byli sebetolerantnější. Co mám konkrétně na mysli?

Pokud považujete víru a s ní spojený vztah s Bohem za nejdůležitější věc na světě, pak právě o této tak drahé a intimní oblasti se nebudete moci sdílet se svým nejbližším. A nejen to – jste-li muž, pak budete muset překousnout, že vaše věřící žena se o této oblasti bude čas od času sdílet s jakýmsi cizím chlapem, který si říká kněz, farář nebo kazatel… Netvrdím, že je to nemožné, ale nemusí to být snadné.

Časem narazíte na otázku peněz. Představte si, že váš věřící partner bude chtít dávat desetinu nebo jinou částku do církve! Netvrdím, že to nepřekousnete, ale opět platí, že to nemusí být snadné.

Předpokládám, že tvrdě pracujete a že si chcete odpočinout alespoň o víkendu. Představte si, že váš partner bude chtít chodit v neděli pravidelně do církve. Vám se tam nechce, a jak se domluvit? Jeden z vás bude muset couvnout. Jenže pro mnoho věřících se jedná o věc dost zásadní…

Dalším oříškem bude výchova dětí. Budete se s nimi modlit před jídlem? Budete je pravidelně vodit v neděli do církve? Do křesťanských klubů? Nebudete se bát, že jim věřící partner tak trochu víru vnucuje? A jste-li věřící, nebudete se bát, že jim nevěřící vnucuje nevěru?

Představte si, že se jako rodina dostanete do složitých problémů, za které se chcete modlit a ono není s kým  - tedy je, „jen“ ne se svým nejbližším.

Jste-li nevěřící, asi vám časem bude nepříjemná neustálá touha vašeho partnera, abyste uvěřili, stejně tak aby uvěřili vaše děti. Stejně tak pravděpodobně nebude snadné vysvětlit nevěřícím prarodičům, že váš partner vede děti k Bohu. Postavíte se na stranu prarodičů resp. svých rodičů, nebo partnera?

Nadhodil jsem jen několik možných problémových oblastí, ve skutečnosti jich je mnohem více. Víra se totiž promítá do všeho… a v manželství je nejen třeba se tolerovat, ale i rozumět si.  Proto si myslím, že je nemoudré brát si nevěřícího (jste-li věřící) nebo věřícího (jste-li nevěřící).

Už slyším argumenty o tom, jak jsem netolerantní, úzkoprsý, odsuzující. Nikoli – píšu to proto, abych varoval před problémy, na které si můžete zavařit.

Pokud se někdo rozhodne jít jinou cestou, není důvod ho odsuzovat, ale snažit se mu pomoci, aby cestu, kterou nastoupil, nějak zvládl. Ani manželství dvou věřících jistě není zárukou štěstí, nicméně třecích ploch bude pravděpodobně méně.

Byl bych nerad, kdyby to, co čtete, vyznělo jako „kladivo na čarodějnice“ jako výzva neberte si nevěřící, protože jsou oškliví. Ne! Jen chci napsat, pokud se takto rozhodnete, třecích ploch bude strašně moc a v mnoha případech to nakonec jeden z vás bude muset vzdát. Pravděpodobně (nikoli jistě) to bude ten, kdo věří. Bude muset slevit se svých představ o chození do církve, o křesťanské výchově dětí, o službě atd. Ani to ale není důvod k rozvodu, stejně tak k odsouzení.

Někdy je dobré některým oblastem se vyhnout. A smíšené manželství je jednou z těchto oblastí…