19 ledna, 2016

Sňatek s nevěřícím


Jen málokteré téma dokáže vzbudit tolik emocí, jako téma chození a sňatek věřícího s nevěřícím. Zastánci názoru, že se nejedná o problém, většinou argumentují nějakým skvělým párem, kdy jen jeden věří a kterým to skvěle v manželství klape. K tomu pak přidají jinou zkušenost, kdy jsou manželé věřící a neklape to. Jiný argument je, že se jedná ze strany křesťanů o upjatost a někdy až jistý druh xenofobie vůči nekřesťanům. Láska přece přebíjí všechno – včetně (ne)víry! Stejně tak nikde v Bibli nenajdeme verš „neber si nevěřící“. Pravda je, že ve Starém zákoně najdeme varování před smíšenými sňatky, jenže starozákonní věřící toto varování jednak moc nenaplňovali, jednak nedodržovali mnohem zásadnější věc, kterou je monogamie a měřeno současnou optikou jim to Bůh poněkud překvapivě, toleroval. Nový zákon je jiný, polygamie je vnímána jako zásadní hřích. Manželství věřících a nevěřících se zde řeší s tím, že není vnímáno jako ideální stav, nicméně nevíra partnera není důvod k rozvodu. Často se argumentuje i textem 2 Kor 6, 14 o netáhnutí jha s nevěřícím. Ano, není to text explicitně o manželství, ale kdo v manželství je, pak jistě ví, že manželství táhnutím společného jha je.


Jak je to tedy s manželstvím věřících a nevěřících? Jakkoli nepochybuji, že ve svém okolí znáte příklady, kdy smíšený sňatek fungoval, mohl bych uvést mnoho případů, kdy to nefungovalo a kdy většinou věřící rezignoval a to nikoli nezbytně na víru, ale na chození do společenství… pro klid v manželství.

Proč je smíšený sňatek problém? „Problém“ je především v tom, jak pojímáte víru. Pokud je víra jen „správný názor“, který se nijak zásadně neodráží ve vašem životě, pak problém se smíšeným sňatkem možná nenastane. Pokud vaše víra ovlivňuje váš životní styl, pokud se promítá do vašich rozhodnutí, času, priorit, problémy nepochybně přijdou i kdybyste byli sebetolerantnější. Co mám konkrétně na mysli?

Pokud považujete víru a s ní spojený vztah s Bohem za nejdůležitější věc na světě, pak právě o této tak drahé a intimní oblasti se nebudete moci sdílet se svým nejbližším. A nejen to – jste-li muž, pak budete muset překousnout, že vaše věřící žena se o této oblasti bude čas od času sdílet s jakýmsi cizím chlapem, který si říká kněz, farář nebo kazatel… Netvrdím, že je to nemožné, ale nemusí to být snadné.

Časem narazíte na otázku peněz. Představte si, že váš věřící partner bude chtít dávat desetinu nebo jinou částku do církve! Netvrdím, že to nepřekousnete, ale opět platí, že to nemusí být snadné.

Předpokládám, že tvrdě pracujete a že si chcete odpočinout alespoň o víkendu. Představte si, že váš partner bude chtít chodit v neděli pravidelně do církve. Vám se tam nechce, a jak se domluvit? Jeden z vás bude muset couvnout. Jenže pro mnoho věřících se jedná o věc dost zásadní…

Dalším oříškem bude výchova dětí. Budete se s nimi modlit před jídlem? Budete je pravidelně vodit v neděli do církve? Do křesťanských klubů? Nebudete se bát, že jim věřící partner tak trochu víru vnucuje? A jste-li věřící, nebudete se bát, že jim nevěřící vnucuje nevěru?

Představte si, že se jako rodina dostanete do složitých problémů, za které se chcete modlit a ono není s kým  - tedy je, „jen“ ne se svým nejbližším.

Jste-li nevěřící, asi vám časem bude nepříjemná neustálá touha vašeho partnera, abyste uvěřili, stejně tak aby uvěřili vaše děti. Stejně tak pravděpodobně nebude snadné vysvětlit nevěřícím prarodičům, že váš partner vede děti k Bohu. Postavíte se na stranu prarodičů resp. svých rodičů, nebo partnera?

Nadhodil jsem jen několik možných problémových oblastí, ve skutečnosti jich je mnohem více. Víra se totiž promítá do všeho… a v manželství je nejen třeba se tolerovat, ale i rozumět si.  Proto si myslím, že je nemoudré brát si nevěřícího (jste-li věřící) nebo věřícího (jste-li nevěřící).

Už slyším argumenty o tom, jak jsem netolerantní, úzkoprsý, odsuzující. Nikoli – píšu to proto, abych varoval před problémy, na které si můžete zavařit.

Pokud se někdo rozhodne jít jinou cestou, není důvod ho odsuzovat, ale snažit se mu pomoci, aby cestu, kterou nastoupil, nějak zvládl. Ani manželství dvou věřících jistě není zárukou štěstí, nicméně třecích ploch bude pravděpodobně méně.

Byl bych nerad, kdyby to, co čtete, vyznělo jako „kladivo na čarodějnice“ jako výzva neberte si nevěřící, protože jsou oškliví. Ne! Jen chci napsat, pokud se takto rozhodnete, třecích ploch bude strašně moc a v mnoha případech to nakonec jeden z vás bude muset vzdát. Pravděpodobně (nikoli jistě) to bude ten, kdo věří. Bude muset slevit se svých představ o chození do církve, o křesťanské výchově dětí, o službě atd. Ani to ale není důvod k rozvodu, stejně tak k odsouzení.

Někdy je dobré některým oblastem se vyhnout. A smíšené manželství je jednou z těchto oblastí…             

7 komentářů:

Gaudencia řekl(a)...

Ano, to, co David popisuje mohu potvrdit.., žiju už 27 let v manželství s nevěřícím mužem. Boha jsem poznala až v manželství, v době, kdy jsem intenzivně hledala smysl života tady na zemi..., manžel byl v té době na dvouleté vojenské službě a já byla doma s naší prvorozenou dcerou..., moje zvídavá povaha a touha po odpovědích mě přivedla až k Ježíši..., od té doby, i když je můj manžel hodný a spolehlivý člověk, řešíme v manželství ,neřešitelné"..., takovou kvadraturu kruhu..., zatím jsme vždy došli jen k tomu, že se musíme vzájemně tolerovat, což není špatné.., ale k životu ve dvou, kde si ti dva mohou být opravdu nejbližšími osobami na zemi, to nestačí..., oba jsme ale bojovníci a nechceme to vzdát, i když to mnohokrít bylo oboustranně těžké..., nicméně opravdu nikomu nedoporučuji sblížit se s člověkem, kttrý svou víru nevnímá a neprožívá podobně jako vy.., samozřejmě nám to trochu víc rozšíří obzory a jistě nás to naučí mnoha zásadním věcem.., především pokoře a černobílému vidění.., ale také se může stát pravý opak...a oba, ač nebudete chtít, se budete trápit věcmi, které nedokážete přirozeně vyřešit...,nehledě na to, že ve 20ti těžko odhadnete, koho si vlastně berete..., já jsem měla štěstí, že můj manžel není závislý, arogantní nebo zásadně zraněný člověk..., a děkuji za to Bohu.., ptž věřím, že ON to vše má pod kontrolou, když už jsme se z mladické nerozvážnosti vzali před tím, než jsme dospěli a než jsme já objevila Toho, který mému života dal zásadní smysl...

Miroslav Pavlíček řekl(a)...

Technická : článek je dobrý, ale hodně špatně se mi čte. Malé, ale především barevně nevýrazné písmo na bílém podkladě... To odradí řadu lidí, kteří by se jinak možná začetli...

Miroslav Pavlíček řekl(a)...

Hmm.. teď už se mi to zobrazuje "černé na bílém", při prvním otevření z jakéhosi odkazu to ale bylo světlounce červené..

o autorovi tohoto blogu řekl(a)...

Pokusil jsem se to změnit dle tvého komentáře... snad je to čitelnější, ale krutě si s tím netykám...

Unknown řekl(a)...

Naprostá pravda.Mám problém jiný. Asi horší je to žít manželství jako nevěřící a najednou jeden po 25 letech udělá kotrmelec o sto osmdesát stupňů. Chce se nechat pokřtít, chodí v týdnu na noční hovoty o víře. Neděle do kostela a farní kávu. Chce poznávat nové křesťany. Mluví s úžasem o všech , jakoby to co jste spolu prožili je nic proti tomu co mu dávají oni...Po těch letech se cítíte jako nula.Nemáte co nabídnout. Ani výlety ani zážitky...ni cení nádhernější než být s lidmy na faře nebo v kostele. Jedinné vo vám je tvrzeno že je jeho přání být i tam spolu, navšěvovat společenství. ...že vás tam nikdo neodmítne a všichni vás tam milují. ...Tak že si jdu zaplavat, jdu do sauny, nebo s přáteli. Tolik povrchní lásky protože to chce Bůh , Ježíš opravdu nechápu.Když má láska je nadevše a přitom je to málo. Opravdu to není lehké. Dopřát si rozvod aby mohl milovat víc lidí??? To po těch letech jde těžko a není důvot. Člověk a život je dar a ten se nedá jen tak vrátit že se nám nelíbí. Jde o hodnoty , ale kůli tomu nemusím propadat nesmyslným rituálům. Což věřící nepovolí. Jsem záda že to mého muže postihlo po letech a né hned
To bych nevydržela :-D a tak jako já se musím smířit s tím, že jde do kostela tak i on s tím, že já si myšlenky třídím jinak a jinde. To je tolerance. Umět využít čas jinak pro sebe v době kdy to prostě není možné být spolu.Je to čas pro Vás a Vaše přátele. Prostě to tak je. Onic se neochuzujete. Kolem nás je tolik lidí ku se můžete věnovat a nemusí to být protože musíte kvůli víře.A pokud nemáte nikoho, tak to co děláte v danou chvilku bez věřícího mamžela , manželky tak dělejte něco aspoň pro sebe. Pro radost, relax..odpočinek. Slzy , protesty a negativní postoj k situaci nic dobrého nikomu nepřinese. Jsou prostě věci, které nelze ěnit ani kdyby čert na koze rajtoval. Prostě to tak je.Co jsem se za rok natrápila.Bych já hako popírač mohla napsat knihu. :-D Když si muž vzal den volna, že jeho kamarád farář má deprese , že jedou na výlet. Potom vidíte fotky od karmelitánek -jeptišek na fb foto jak radostně s nimi skotačí a pošlou vám po manželovi jablečnou marmeládu od nich doma dělanou. Lidi myslela jsem že mu tou lahvičkou rozbiju hlavu. :-D.Jak může mít farář deprese? Teolog...nemohoucně uchopit věčnou logiku která má stále stejný argument mne dostávala k šílenství. Nikdy jsem se nenechala ničím tak rozhodit k vsteku jako poslouchat manželovo brblání o náboženství.Dárečky pro cizí lidi, cizí děti. Vyčítala jsem si , že jsem mu dala jen dva syny. Že nemám příbuzné a nemám co mu nabídnout. Tohle všechno mohl dávat rodině kterou nemáme.Utápěla jsem se tím v slzách.Až jednoho dne jsem si řekla. S....r na to.pardon.:-D Žijme spolu aspoň jako doposud. Jan muž s ženou, jako manžel s manželkou. Pokud jsme spolu tak budem dělat dál spolu a tam kde to nejde tam holt chvilku jinak. Ale vždy se k sobě vracíme.Tento rok jako by všechny datumy v kalendáři měl od toho nahoře naschvál s ním .:-D Zapsání ke křtu je vden naší svatby, hovory o víře jsou ve dnech narozenin a svátků v rodině...tatínek mi odešel na mé narozeniny..Je to jako výhra v loterii. Ale pro kojo? Možná bych si měla vsadit.:-D prostě bych se uplakala. Od jisté doby říkám že nic neslavím ani vánoce, ani velikonoce..narizeniny ...prostě nic svého
Ale našla jsem si důvod slavit dny jiných. Tam to aspoň je veselejší. Muž tvrdí, že i když jsem popírač náboženství, že mám v tom co dělám víc lásky a radosti než vyznávající křesťan.Proto si přeje abych všude chodila sním i do společenství. Což je pro mne naprosto nepřijatelné. Prý vše chce čas . Tak v důchodu budu možná ráda, že se došourám na kafe na faru. :-D

Darth Zira řekl(a)...

Miri, vím, o čem mluvíš.
Pokud by sis o tom chtěla pokecat, napiš mi (Ysanne.Isard@seznam.cz).

Ivan řekl(a)...

Já tedy nevím, unknown (nejspíš asi žena), ale mě to povídání dalo jen částečný smysl, a to nemluvím o chybách gramatických, kterých je tam desítky či spíše stovky. Nestálo by to zato trochu to opravit?