22 prosince, 2015

Hlednání jednoty Boha a Allaha


V posledních dnech se mezi křesťany rozhořela diskuse, zda Allah a Bůh jedno jsou. Vlnu kritiky zvedla kauza na Wheathon Colledge, která se částečně této problematiky týkala. Pokusme se bez toho, abychom si dávali nálepky liberál, nevzdělanec, fundamentalista, primitiv, ortodox, neznalec křesťanských vyznání toto téma otevřít. Velmi rád uslyším vaše – nepochybně dobré postřehy a námitky.


  1. Je jedno, jak Bohu říkáme? Je. Slovo Bůh není nic víc než tři písmena. Mnohem důležitější je, k čemu slovo „Bůh“ (Allah, Jehova, God) odkazuje. Vzpomínám si, jak v našem sboru uvěřila jedna jehovistka v Ježíše Krista a jedním z klíčových momentů pro ní bylo, když křesťané, kteří se s ní modlili, oslovili Boha Jehovo. Dobře věděla, že „Jehova“, kterého křesťané oslovují, je trojjediným Bohem, zjeveným v Bohu – Ježíši Kristu. Jejím problémem nebyl koncept „křesťanského“ Boha v tom smyslu, že Bůh je otec, stvořitel, že je všemohoucí atd. V tom jsme se docela rychle shodli. Problém byl Kristus. Zároveň ale tím, že křesťané kvůli ní v modlitbě oslovili Boha Jehovo, pocítila přijetí a to jí posunulo v jejím hledání dál. Po asi patnácti letech od doby jejího uvěření není pochyb, že se jednalo o radikální rozhodnutí následovat Bohu (nebo Jehovu), zjeveného v Kristu. Tímto příkladem chci ukázat, že spor není o to, zda Allah nebo Hospodin ve smyslu pojmenování. Nakonec přesné jméno Pána Boha nikdo nezná (jsem, který jsem…). Znalost jména nás skutečně nespasí.

  2. Když čteme křesťanské vyznání víry, pak není pochyb, že s jeho první částí se mohou muslimové ztotožnit. I oni věří v Boha otce všemohoucího, stvořitele nebe i země. Třeba ale dodat, že v tomto nejsou a nejsme jediní. I jiná náboženství vyznávají či vyznávala Boha otce všemohoucího, který je stvořitelem.

  3. Problém nastává v tom, že věříme v trojjediného Boha, tedy nejen v Boha otce všemohoucího (stejně jako muslimové) ale i v Ježíše a Ducha svatého. Zastavme se krátce u Ježíše. Názor na Ježíše mají muslimové nepochybně jiný než křesťané, byť mu Korán dává velikou vážnost. Dle Koránu ale není nikdo, kdo by byl Bohu roven – tedy včetně Ježíše. Slova „já a Otec jedno jsme“ by muslimům zněla rouhavě (více doporučuji např. Kung H., Křesťanství a Islám s. 157 – 163) Pokud máme stejného Boha, co si počít s trojicí, s božstvím Ježíše a Ducha svatého? Jak je odseparovat od Boha, aniž bych pokřivil jednotu v trojici? Je zde i další problém. Pokud chci, aby někdo poznal kdo je Bůh, obyčejně mu o Bohu něco řeknu (s vědomím svého omezeného poznání) a odkážu ho na Bibli. Pokud máme stejného Boha, pak by přece bylo jedno, zda ho odkážu na Korán nebo Bibli. V obou se píše o Bohu, který je stejný. Bůh jako Bůh…

  4. Znamená tvrzení, že máme jiného Boha pýchu, netoleranci? Jsem přesvědčen, že nikoli. Naopak v tomto vidím základní možnost jak začít skutečný dialog a praktikovanou toleranci. Tolerance přímo předpokládá, že jsme jiní a právě díky jinakosti se učíme toleranci. Falešná tolerance tvrdí, že rozdíly v podstatě neexistují a pokud ano, dělejme, že o nich nevíme. Zároveň je třeba dodat, že vědomí jiného Boha nijak nepopírá, že patříme do společné rodiny abrahámovských náboženství a že některé podobné rysy sdílíme.

  5. Znamená tvrzení „máme Boha“ snahu si Boha ochočit, přivlastnit? Výraz „mít“ je poněkud nešťastný, pochopitelně že Boha nemáme, nevlastníme jej, Bůh je tajemstvím, nezjevil nám o sobě všechno atd. Přesto se však rozhodl nám o sobě něco sdělit. Na mnoha místech Písma jsou popisy Božího charakteru, Božího působení atd. F. Rosenzweig, podobně jako mnozí další, napsal, že „o Bohu nevíme nic“. De Saint Cheron k tomu dodává, že proto žid (na rozdíl od křesťana – moje poznámka) raději mluví s Bohem než o Bohu (Wiesel E., Zlo a Exil). Je pravdou, že nám hrozí (jako každému náboženství), že o Bohu mluvíme příliš, že ho převracíme do bezpečných a předvídatelných soustav. Na to je třeba si dát pozor, zároveň stále platí, že o Bohu něco víme, že tajemství není jediným jeho atributem, a to nikoli díky naší zvídavosti, ale jeho milosti. To, co jsme z Božího tajemství mohli poodhalit, je Bůh sestupující k člověku v Bohu – Kristu, což je věc naprosto jedinečná. Zároveň se jedná o oblast odlišující křesťanství od islámu ale i od islámského porozumění Bohu.  

    Je na tom něco špatného? Arogantního? Nesnášenlivého? Je – pokud je odlišnost něčím špatným a nevítaným.

2 komentáře:

Karel Konečný řekl(a)...

K bodu 1. Člověk často uvažuje tělesně a tak pod jménem Bůh si představuje nějakou osobu do které promítá své představy. To je zřejmě společné i pro muslimy. Můžete si ale také říci, že Bůh je také vztah.
K bodu 3. Křesťané věří v trojjediného Boha a pro pochopení je známý příměr štít víry. Jednota je v tom, že vše(myšleno trojice)vychází v lásce z Boha. Dalo by se říci, že máme stejného Boha s muslimy, ale jsou různé představy o Bohu a to se jistě týká i různých lidí mezi muslimy jako i mezi křesťany. Jaký je koho Bůh nezáleží na tom co lidé říkají, ale na tom jaké mají postoje a jednání. Víme dobře, že lidé mohou mít Bohů více. Tak se může stát, že ten kdo čte Korán jedná jako křesťan a ten kdo čte bibli jedná nekřesťansky.
K bodu 5. Ano Bůh je tajemství a když si vzpomenete na starý zákon na Mojžíše když šel pro desatero nebo na příhody kolem truhly úmluvy tak to vypadá, že setkání člověka s Bohem může znamenat pro člověka i jeho konec. V církvích se často opakují různé slogany ve vztahu k Bohu, ale nikdo neví co to je.

Jan Xaver Boštík řekl(a)...

kvituji, dobrý článek, snášenlivý a moudrý, byť se asi i v církvi setká se širokým spektrem dootázek.
Za mě palec nahoru.