Je čas založit si vlastní církev a prchnout z české ekumeny?

Když jsem ve svém posledním blogu popsal jistá nebezpečí vedoucí k sektářství, nečekal jsem, že článek vyvolá až takovou reakci. Soudě dle „lajků“, mnohým se článek líbí, soudě dle reakcí a diskusí na serverech, kde článek vyšel, mnohé další rozzlobil. Asi nejprovokativnější je první bod ohledně katolické církve. Snad z článku, ale i mých reakcí je jasné, že ze mě katolík nebude, že jej nijak neobhajuji a že se netajím se svým příklonem k evangelikalismu, byť vím, že jeho české pojetí je poněkud specifické a občas těžko definovatelné. Oponenti zdatně „gůglili“ v katolickém katechismu aby mi dokázali, že katolíci v podstatě nejsou křesťané – tedy pokud se řídí svým katechismem. Na obranu těchto mých, se mnou nesouhlasících milých bratří a sester musím napsat, že podobně se dívají leckteří katolíci na protestanty…

Všem těm, kdo vidí ŘKC takto černě bych chtěl sdělit, že by měli v rámci české protestantské kotliny začít něco dělat, protože zřejmě jsme jako protestanté v hluboké krizi, protože mnozí z nás se s katolíky paktujeme. Jak? Paktují se s nimi Alfa kurzy, které daly ŘKC povolení k vyučování těchto kurzů. Paktuje se s nimi festival UNITED, který již podruhé pozval Kateřinu Lachmanovou jako hlavního řečníka. O CB raději ani nebudu psát, jak známo, její bývalý i současný předseda jsou velmi silnými zastánci ekumenismu, stejně tak mnozí kazatelé. Za pár dní vypukne jedna z největších evangelizačních akcí – Dny víry, kterou táhnou katolíci, ale v hojné míře se k ní připojili i protestanté. Přiznám se k hrozné věci – chodil jsem se za tuto akci s jejími organizátory modlit! Když ČEA zastřešovala týden modliteb, pak jeden večer kázal D. Duka – konkrétně v Soukenické a pak následovaly společné modlitby. Jenže toto se nedělo jen v Praze v církevní hierarchii, ale i v menších městech. Když probíhal pořad EXIT 316, který byl určen jako evangelizační nástroj, byla ke spolupráci pozvána i ŘKC!!! Byla to ŘKC, která se vzdala ve prospěch protestantů části ukradeného majetku. Toto by měli slyšet zejména ti, kteří na jednu stranu brali restituční nároky, na stranu druhou se od katolíků distancují. Prostě v české kotlině vládne Sodoma - Gomora. Znepokojení jsou jak někteří protestanté, tak i katolíci. Vyzývají pryč od nich, od těch druhých. Pryč od papeženců, nebo pryč od nekatolíků. Vraťme se do časů inkvizice nebo první republiky. Kladivo na čarodějnice nebo pryč od Říma!

Smutné je, že ani jedni, ani druzí si častokrát nedají práci, aby pořádně a poctivě zkoumali ty druhé. Citují, ale neptají se, co ten který článek víry či katechismu znamená a také co neznamená. Vidí nížiny, které nepochybně na obou stranách spektra jsou, ale nechtějí vidět výšiny, které jsou rovněž. Vidí jen jedno či druhé, nikoli obojí. Nebo řečeno ještě vyostřeněji – vidí spasitelnost jen u sebe, ve své tradici a „pravověrné skupině“. Z těch a jim podobných mi vždy šel mráz po zádech.
Myslím, že česká ekumena je něčím jedinečná a není to vůbec proto, že bychom byli bezpohlavní a rezignovali na snahu teologicky pracovat. Ti, kteří předhazují katolicismu, že se jedná o biblickou herezi, až si třeba v rámci přípravy na kázání nebo na skupinku pročtou Stuttgartské komentáře. Moc lepších komentářů v češtině není, jakkoli nelze brát všechno. Asi nemá smysl, abych psal jména jako H. Nouwen, H. Kung, současný papež, ale i Mádr, Zvěřina, Lachmanová a další. Tito a mnozí další prokázali a prokazují velmi kritického ducha a to přes dogmatismy, které někteří diskutující citovali. Zároveň ale pro katolické bratry a sestry by neměla být neznámá jména jako J. Stott, D. J. Carson,       S. C . Lewis, ale i Bič, J. Heller, P. Pokorný, P. Hošek a další. Na obou stranách spektra se vede poctivý zápas o církev a Boží slovo, na obou stranách spektra jsou ale i úlety a to někdy úlety děsivé.

Ve sboru máme několik bývalých katolíků a jejich svědectví ohledně toho, co zažili, jsou smutná. Občas jsem viděl katolicismus v nejhrubší lidové podobě, redukovaný na prodej svatých obrázků a sošek. A mohl bych pokračovat.

V počítači mám několik desítek svědectví lidí zneužitých nejmenovanou křesťanskou skupinou, která se hlásí k protestantismu a k reformační tradici. Její členové citují Písmo jako nikdo jiný. A mohl bych pokračovat. Podobných nížin je celá řada. Tam i tam.

Co tedy dělat? Zde je několik návrhů.

Když se chceme vyhraňovat a diskutovat – jen dobře, ale doporučuji, pokud máte nejasnosti, ptejte se u odborníků. Já odpověď jak je to např. se svátostí smíření, křtem a odpuštěním hříchů či s neomylností papeže ve věcech víry neznám. Přes nepochybné schopnosti pracovat s google, ptejte se katolických odborníků jak se na toto dívat. A stejné platí naopak – jste-li katolík.

Neberte se smrtelně vážně a to ani v diskusích.

Když argumentujete Písmem, jen dobře, ale vězte, že poslední výklad neexistuje. Proč existuje tolik církví, denominací, řádů? Protože věříme svému výkladu Bible, protože poté, co přečteme text, půl hodiny říkáme, co chtěl autor říci. A ve výkladu se následně lišíme. Přesto ale nerezignujeme na Boží oslovení a důvěru, že Písmo je Duchem inspirovaný text.

Věřme, že Bůh pracuje na obou stranách křesťanského spektra. Můžeme nad tím kroutit hlavou, ale je to tak.

To nejdůležitější, co nás nakonec spojuje je Kristus, který zde tělesně žil, vstal z mrtvých a odpouští nám naše viny.

Nenechme si rozvrátit českou ekumenu. Pokud někdo má pocit, že to u nás přeháníme, může si založit nějakou čistou, „fakt biblickou“ nebo „fakt katolickou“ skupinu oproštěnou od nebezpečných heretiků z druhé strany. Vězte ale, že vaše uzavřenost vás dříve či později zdeformuje a to i přes to, že k vám občas přijede nějaký chytrý a zbožný učitel.

Buďte vděční za tradici, v které jste vyrůstali nebo v které jste se znovuzrodili a nezesměšňujte tradice jiné.

Odejít do jiné církve či společenství není to samé jako odpadnout od Boha. Spása skutečně není jen nebo především u vás ani mezi vámi.