21 května, 2015

Je čas založit si vlastní církev a prchnout z české ekumeny?


Když jsem ve svém posledním blogu popsal jistá nebezpečí vedoucí k sektářství, nečekal jsem, že článek vyvolá až takovou reakci. Soudě dle „lajků“, mnohým se článek líbí, soudě dle reakcí a diskusí na serverech, kde článek vyšel, mnohé další rozzlobil. Asi nejprovokativnější je první bod ohledně katolické církve. Snad z článku, ale i mých reakcí je jasné, že ze mě katolík nebude, že jej nijak neobhajuji a že se netajím se svým příklonem k evangelikalismu, byť vím, že jeho české pojetí je poněkud specifické a občas těžko definovatelné. Oponenti zdatně „gůglili“ v katolickém katechismu aby mi dokázali, že katolíci v podstatě nejsou křesťané – tedy pokud se řídí svým katechismem. Na obranu těchto mých, se mnou nesouhlasících milých bratří a sester musím napsat, že podobně se dívají leckteří katolíci na protestanty…

Všem těm, kdo vidí ŘKC takto černě bych chtěl sdělit, že by měli v rámci české protestantské kotliny začít něco dělat, protože zřejmě jsme jako protestanté v hluboké krizi, protože mnozí z nás se s katolíky paktujeme. Jak? Paktují se s nimi Alfa kurzy, které daly ŘKC povolení k vyučování těchto kurzů. Paktuje se s nimi festival UNITED, který již podruhé pozval Kateřinu Lachmanovou jako hlavního řečníka. O CB raději ani nebudu psát, jak známo, její bývalý i současný předseda jsou velmi silnými zastánci ekumenismu, stejně tak mnozí kazatelé. Za pár dní vypukne jedna z největších evangelizačních akcí – Dny víry, kterou táhnou katolíci, ale v hojné míře se k ní připojili i protestanté. Přiznám se k hrozné věci – chodil jsem se za tuto akci s jejími organizátory modlit! Když ČEA zastřešovala týden modliteb, pak jeden večer kázal D. Duka – konkrétně v Soukenické a pak následovaly společné modlitby. Jenže toto se nedělo jen v Praze v církevní hierarchii, ale i v menších městech. Když probíhal pořad EXIT 316, který byl určen jako evangelizační nástroj, byla ke spolupráci pozvána i ŘKC!!! Byla to ŘKC, která se vzdala ve prospěch protestantů části ukradeného majetku. Toto by měli slyšet zejména ti, kteří na jednu stranu brali restituční nároky, na stranu druhou se od katolíků distancují. Prostě v české kotlině vládne Sodoma - Gomora. Znepokojení jsou jak někteří protestanté, tak i katolíci. Vyzývají pryč od nich, od těch druhých. Pryč od papeženců, nebo pryč od nekatolíků. Vraťme se do časů inkvizice nebo první republiky. Kladivo na čarodějnice nebo pryč od Říma!

Smutné je, že ani jedni, ani druzí si častokrát nedají práci, aby pořádně a poctivě zkoumali ty druhé. Citují, ale neptají se, co ten který článek víry či katechismu znamená a také co neznamená. Vidí nížiny, které nepochybně na obou stranách spektra jsou, ale nechtějí vidět výšiny, které jsou rovněž. Vidí jen jedno či druhé, nikoli obojí. Nebo řečeno ještě vyostřeněji – vidí spasitelnost jen u sebe, ve své tradici a „pravověrné skupině“. Z těch a jim podobných mi vždy šel mráz po zádech.
Myslím, že česká ekumena je něčím jedinečná a není to vůbec proto, že bychom byli bezpohlavní a rezignovali na snahu teologicky pracovat. Ti, kteří předhazují katolicismu, že se jedná o biblickou herezi, až si třeba v rámci přípravy na kázání nebo na skupinku pročtou Stuttgartské komentáře. Moc lepších komentářů v češtině není, jakkoli nelze brát všechno. Asi nemá smysl, abych psal jména jako H. Nouwen, H. Kung, současný papež, ale i Mádr, Zvěřina, Lachmanová a další. Tito a mnozí další prokázali a prokazují velmi kritického ducha a to přes dogmatismy, které někteří diskutující citovali. Zároveň ale pro katolické bratry a sestry by neměla být neznámá jména jako J. Stott, D. J. Carson,       S. C . Lewis, ale i Bič, J. Heller, P. Pokorný, P. Hošek a další. Na obou stranách spektra se vede poctivý zápas o církev a Boží slovo, na obou stranách spektra jsou ale i úlety a to někdy úlety děsivé.

Ve sboru máme několik bývalých katolíků a jejich svědectví ohledně toho, co zažili, jsou smutná. Občas jsem viděl katolicismus v nejhrubší lidové podobě, redukovaný na prodej svatých obrázků a sošek. A mohl bych pokračovat.

V počítači mám několik desítek svědectví lidí zneužitých nejmenovanou křesťanskou skupinou, která se hlásí k protestantismu a k reformační tradici. Její členové citují Písmo jako nikdo jiný. A mohl bych pokračovat. Podobných nížin je celá řada. Tam i tam.

Co tedy dělat? Zde je několik návrhů.

Když se chceme vyhraňovat a diskutovat – jen dobře, ale doporučuji, pokud máte nejasnosti, ptejte se u odborníků. Já odpověď jak je to např. se svátostí smíření, křtem a odpuštěním hříchů či s neomylností papeže ve věcech víry neznám. Přes nepochybné schopnosti pracovat s google, ptejte se katolických odborníků jak se na toto dívat. A stejné platí naopak – jste-li katolík.

Neberte se smrtelně vážně a to ani v diskusích.

Když argumentujete Písmem, jen dobře, ale vězte, že poslední výklad neexistuje. Proč existuje tolik církví, denominací, řádů? Protože věříme svému výkladu Bible, protože poté, co přečteme text, půl hodiny říkáme, co chtěl autor říci. A ve výkladu se následně lišíme. Přesto ale nerezignujeme na Boží oslovení a důvěru, že Písmo je Duchem inspirovaný text.

Věřme, že Bůh pracuje na obou stranách křesťanského spektra. Můžeme nad tím kroutit hlavou, ale je to tak.

To nejdůležitější, co nás nakonec spojuje je Kristus, který zde tělesně žil, vstal z mrtvých a odpouští nám naše viny.

Nenechme si rozvrátit českou ekumenu. Pokud někdo má pocit, že to u nás přeháníme, může si založit nějakou čistou, „fakt biblickou“ nebo „fakt katolickou“ skupinu oproštěnou od nebezpečných heretiků z druhé strany. Vězte ale, že vaše uzavřenost vás dříve či později zdeformuje a to i přes to, že k vám občas přijede nějaký chytrý a zbožný učitel.

Buďte vděční za tradici, v které jste vyrůstali nebo v které jste se znovuzrodili a nezesměšňujte tradice jiné.

Odejít do jiné církve či společenství není to samé jako odpadnout od Boha. Spása skutečně není jen nebo především u vás ani mezi vámi.

18 komentářů:

Unknown řekl(a)...

Milí Davide,
Není mým zvykem psát komentáře pod články. Vlastně si nepamatuji, že bych to vůbec někdy udělal. U Tebe ale dělám během jediného dne už druhou výjimku. Z tvých postojů je mi totiž velmi smutno. Předem se omlouvám, že je má reakce poměrně obsáhlá.
Otázka vztahů s katolíky pro mě není téma na akademickou diskusi. Ty se možná setkáváš s katolíky, ale já v katolickém prostředí žiju. Mí sousedé jsou katolíci, chléb kupuji od katolíků. Učitelé mých dětí jsou katolíci. Mé auto mi opravuje katolík. S katolíky se navštěvujeme, společně s nimi grilujeme. Jeden katolík chodí týden co týden chystat aparaturu k nám do sboru a zvučit naši hudební skupinu. Potom nasedne do auta a jede do kostela na mši. Obdivuji jeho věrnost a vytrvalost. Občas si do něj trochu rýpnu a on mi mé vtípky vrací. Naše bohoslužby navštěvují i ženy z jiného katolického kostela, které na ně tak tak stíhají doběhnout z právě skončené mše. Vítám je úsměvem a objetím. Nejen proto, že nesou ty nejlepší koláče na světě. Mnoho z katolíků, kteří mě obklopují jsou pracovití, vydaní a spolehliví lidé. Mezi katolíky mám mnoho vzorů a vážím si jejich upřímnosti a jejich přátelství. Troufám si říct, že i oni u mne vidí nepředstíranou lásku. Kdybych před nimi hrál nějaké laciné hry, pravděpodobně bych brzo skončil. Jsem velmi průhledný člověk a nedokážu se tvářit jinak, než jak věci cítím. Naše nadstandartní vztahy vedli některé z nich k úvaze, že bychom mohli společně evangelizovat. V rozhovoru nad tím, jak by asi taková evangelizace vypadala pochopili, že to prostě nejde. Jak je možné, že mí katoličtí přátelé porozuměli tomu, co ty pochopit nedokážeš? NEMŮŽEME KÁZAT EVANGELIUM SPOLEČNĚ, PROTOŽE NAŠE VÝCHODISKA NEJSOU SPOLEČNÁ. Brání nám to vzájemně se milovat a respektovat? Naprosto ne. Je zcela zřejmé, že uvnitř katolické církve je množství lidí, kteří naprosto upřímně hledají Boha. Jsem přesvědčen, že pomocí je pro ně jasný a čitelný postoj evangelikální církve zvěstující plné evangelium. Zdůrazňovat rozdíly mezi biblickým evangeliem a katolickou soteriologií, je záležitostí aktivní, nefalšované Boží lásky, která je k sobě přitahuje. Elegantní uhlazování těchto rozdílů se nejen příčí pravdě Bible, ale i opravdové, Boží lásce. Takovým postojem evangelikální křesťan ukazuje svou lhostejnost k jejich osudu na věčnosti. Mí katoličtí přátelé se mnou v mnohém nesouhlasí, ale ví, že mi o ně opravdu jde.
V jedné věci s Tebou souhlasím. Česká evangelikální církev je v krizi. Je to krize identity. Ve svých postmoderních postojích jsme došli tak daleko, že jsme ochotni relativizovat naprosto všechno. Důkazem je téma, které právě řešíme. Na jedné straně stojí křesťané, kteří neváhají obětovat draze vydobyté pravdy reformace na oltář ekumeny. Na největší evangelikální akce zvou katolické řečníky. Ne proto, že bychom neměli obdarované řečníky mezi evangelikály, ale spíše proto, abychom si dokázali, jak jsme tolerantní, svobodní a vysoce duchovní. A na druhé straně stojí křesťané, kteří se tím cítí být tlačeni do militantních protikatolických postojů. Nic z toho mi není blízké. S politováním musím říci, že lidé jako Ty, tuto krizi identity stále více prohlubují. Říkáš, že ti běhá mráz po zádech z lidí, kteří vidí spasitelnost jen ve své tradici. Musím se přiznat, že mě běhá mráz po zádech, když slyším podobné vyjádření z úst respektovaného evangelikálního kazatele. Co myslíš tou jinou tradicí? Možná nepřijímáme spasení pouhou vírou? Možná to není pouhou milostí? Přestává snad být jediným měřítkem Písmo? Jak daleko jsi ochotný zajít? Excesy mezi protestanty srovnáváš s katolicismem v lidové podobě s prohlášením, že podobných nížin je celá řada tam i tam. Skutečně věříš tomu, že katolicismus ve své ryzí podobě je identický s biblickým evangeliem? Rád bych teď citoval čemu katolická církev věří, ale bojím se, že bych to schytal jako další „gůglovač“...

Unknown řekl(a)...

...Vadí mi také, jak mícháš hrušky s jabkama a podezřívám tě, že to děláš úmyslně. Nikdo rozumný nemůže zpochybnit, že mezi miliardou katolíků jsou mimořádné osobnosti, které mohou být v různých oblastech velkým vzorem. Mají odborníky od kterých se můžeme mnoho naučit. Rezignovat ale kvůli tomu na poreformační uspořádání křesťanského světa je velmi krátkozraké a hloupé.
Kladu si otázku, co by asi na našem místě udělal Ježíš? Neváhal se věnovat těm, nad kterými jiní zlomili hůl. Pro všechny měl zvěst o nebeském království. Na druhou stranu však nešel pro ostré slovo daleko, pokud někdo stavěl překážky evangeliu. Proč neumíme zaujmout takový střízlivý postoj? Je pro nás opravdu tak těžké skutečně lidi milovat a přitom stát na cestě pravdy?
Jako nepodstatné pomíjím, jakým způsobem se stavíš ke svým oponentům. Nevím, kde všude a jak lidé reagovali na tvůj článek, ale podle tvých slov bych usuzoval, že to jsou všechno nesvéprávní, nevzdělaní a zabednění jedinci, kteří se tak maximálně zmůžou na „gůglování“ v katolickém katechismu. Svým katolickým přátelům prokazuješ pozoruhodné porozumění. Pro tvé oponenty z evangelikální církve už ti nějak nezbývá. Skutečně ti nestojí názory tvých sourozenců k zamyšlení? Je něčemu užitečné, když je zesměšňuješ zjednodušujícími výkřiky tipu „Pryč od papeženců“? Skoro bych řekl, že tě to není hodno. Pak je tu ale tvá rada (i když doufám myšlená v nadsázce), aby ti co nesouhlasí s ekumenou, jak ji ty podáváš, založili svou čistou církev. To je mnohem silnější káva. Stavíš se do role představitele jakéhosi hlavního proudu. Kdo s vámi nesouhlasí, měl by odejít. Zastav se prosím nad tímto svým velmi nebezpečným postojem, kdy se z lidské ekumeny stává měřítko, kdo má a kdo nemá právo být součástí církve. Až příliš mi to připomíná heslo: „Republiku si rozvracet nedáme!“
Nechci, aby byla tato má reakce špatně pochopena. Chovám velkou úctu k dílu, které v Praze 13 budujete. Jsem hrdý na to, že součástí tohoto díla je i má rodina. Společně jsme strávili minulý Silvestr, kde jsem tě poznal jako milého a vnímavého člověka. Možná právě proto cítím naléhavost vyjádřit se k tomu co píšeš, namísto, abych se učil ke státnicím, které mě za pár dní čekají. Přeji ti vše dobré.
S bratrskou láskou
Jirka Hanák

o autorovi tohoto blogu řekl(a)...

Milý Jirko, díky za komentář. Jednak Tě chci ujistit, že ke katolicismu nesměřuji. Píšu, že má svoje nížiny a to je asi všem jasné. Nechci relativizovat evangelikalismus. Spíše povzbudit buďme kde jsme a pokud je to možné, inspirujme se. Je tu ale ještě jiná věc. Někteří protestanští vedoucí mlčí nebo dokonce ke katolíkům zaujímají negativní vztah a pak s nimi dělají akce, které popisuji nebo od nich berou restituční prachy. To se mi nelíbí. Já s nimi spolupracuji - někdy, protože i přes nepochybné rozdíly vidím, že u nich také pracuje Bůh. Mám děti na katolické základce a mají náboženství, takže vím, o čem píšu - tedy trochu vím. Mohu dodat - mnoho z toho co se učí je z mého pohledu mimo. Jenže se bráním vylít celou vaničku. A druhé věc - nevidím kdo je spasený, ale osobní setkání s některými katolíky, četba některých jejich autorů mě inspiruje a nechce se mi věřit, že by to bylo jen proto, že jsou "hodní lidé". Svými články tvrdím buďme evangelikálové, nelezme katolíkům kamsi, ani nikomu jinému a toto nechť je naše výchozí pozice pro dialog s nimi.

Unknown řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Unknown řekl(a)...

Poslední věc Davide a pak už nebudu otravovat.
Ať už k církevním restitucím zaujímáme jakýkoliv postoj, jasné je, že protestantští vedoucí neberou restituční prachy od katolíků. Mám pocit, že podobné výroky, které nejen zjednodušují, ale naprosto deformují realitu si nemůžeš jako mediálně profláknutá osobnost dovolit. Pan Dominik Duka vystoupil svého času v senátu a prohlásil, že by bylo morálně neobhajitelné, pokud by malé protestantské církve neměli na restitucích podíl. Sedím 7 km od katolického kostela, který je postaven na základech modlitebny Jednoty bratrské. Že byla většina naší země před násilnou rekatolizací protestantská je fakt. Že byli naši otcové ve víře mučeni tak dlouho, dokud si neuvědomili, že jsou katolíci je fakt. Že tyto křivdy a bezbožné chování nebylo ze strany katolické církve nikdy napraveno je fakt. Mám kvůli tomu cítit hořkost vůči katolíkům? Absolutně ne! Pokud je to tak, že katolíci procházejí kvůli své minulosti sebereflexí, velmi jim tento uzdravující proces přeji. Realita je ale pravděpodobně mnohem prostší. Nebyla to vroucí láska k protestantům, ale politický tlak, který byl tou hlavní motivací. Co se týká historie, cítím vůči katolické církvi mnoho emocí. Vděčnost k nim ale nepatří. Soud a spása je v Božích rukou. Velmi toužím po tom, aby bylo v nebi co nejvíce katolíků. Jako Kristův svědek jim v tom pomohu, když budu vydávat svědectví pravdě. Ve středu budu obhajovat diplomovou práci věnující se Husově soteriologii. Vybral jsem si toto téma právě proto, abych mohl sledovat, jak o spáse uvažuje uvnitř katolické církve člověk, který považuje Písmo za nejvyšší autoritu. I Přes své upřímné hledání to takoví lidé nemají vůbec snadné. Pojďme je na této cestě povzbudit.
Jirka Hanák

o autorovi tohoto blogu řekl(a)...

Díky Jirko za tento komentář, evidentně jsi v obraze - i díky tématu diplomky. Některé souvislosti mně nenapadli. Nepochybuji o tom, co popisuješ. Rekatolizace, křivdy, nakonec ale i různé dogmatismy a pověry. Zde je třeba věci nazývat jak jsou a to v článku označuji jako nížiny. Zároveň uvnitř této církve vidím nejen hodné lidi - to vidím např. i u Jehovistů, ale - tedy dle mého lidského soudu, lásku ke Kristu, snad bych řekl navzdory některým věcem. Proto se bráním ŘKC odsoudit jako celek.

Unknown řekl(a)...

Zdravím Vás, Davide a Jirko, dovolte mi vyjádřit se ke dvěma tématům, které jste se tady dotkli. Asi tím odvedu diskuzi ze hlavního topicu uvedeného článku, ale tato vedlejší témata považuji za důležitá.

1) I přes to, co zde psal Jirka, se osobně domnívám, že bereme peníze od ŘKC. A co hůře, bereme je od předIIVatikánsko koncilní ŘKC. Ano, vidím akvituji, že ŘKC činí pokání z křivd na nekatolících, jsem za to rád a vděčný. Na druhé straně tu jsou věci, ze kterých ŘKC pokání nečiní a ani nemůže, nebot se bytostně dotýkají jeji sebeidentity. Na druhé straně to jsou však věci, pro které naši otcové ve víře v tom 15. století odešli z ŘKC a a založili Jednotu bratrskou. To byl od nich velice odvážný krok víry. Majetek, jehož výnosy v rámci Církevních restitucí přijímáme, nevznikl ve své většině roce 1948, ale jde hlouběji do minulosti. Jedná se o výnosy z věcí, které právě naši otcové kritizovali a pro které opuštili ŘKC. My však, tím, že tyto výnosy, přijímáme, tyto věci legitmizujeme a vyjadřujeme s nimi souhlas. Přece nemůžeme kritizovat něco, když výnosy toho něčeho přijímáme a využíváme. Je to obdobné, jakoby nějaký majitel nevěstinců sponzoroval místní církvi řekněme stavbu modlitebny. Mohla by tato církev kázat o manželské věrnosti a proti prostituci, když z výnosů prostituce staví svůj chrám? Moýná ano, ale činilo by to z ní nedůvěryhodný a pokrytecký spolek.

Co jsou ty věci, pro které naši otcové opouštěli ŘKC? Jedná se o prodej odspustků, mší, svátostí, celých úřadů. Jedná se také o učení o trojím lidu, kterým ŘKC podporovalal a budovala režim, jejichž vlastnosti si nijak nezadají s režimem, který zde byl mezi léty 1948 - 1989. Naši otcové odcházeli z ŘKC, nebot poznali, že papežství ovládá duch antikristovský, kterému se nemohou klanět a nemohou mu sloužit. My, od tohoto antikrista, však peníze přijímáme.

Opět, zdůraznuji, že dze nekritizuji podruhovatíkánksou ŘKC, lae její středověkou a raně novověkou předchůdkyni a prkatiky, ze kterých však ŘKC ve valné většine, snad až na to prodívání úřadů, nečiní. Důkazem toho je už pouhá skutečnost, že ŘKC tvrdě na svých nárocích stojí.

Jsme tedy v podivném postavení. Tím, že lřijímáme peníze, vyjadřuje souhlas s praktikami, pro které naši otcové odešli z ŘKC. Jinými slovy tím přiznáváme, že naši otcové ve víře neměli relevantní důvody ŘKC opouštět. Jsou dvě možnosti: Bud jsme tedy pokrytci, kteří přijímají výnosy z věcí, které kritizují, anebo schizmatici, kteří opustili církev z nelegitmních důvodů.

Ekumena církevních restitucí není ekumena s postIIvatikánskou ŘKC, ale s její středověkou a raně novověkou předchůdkyní.

Unknown řekl(a)...

Druhá věc, na kterou bych zde upozornil. Jedná se o spásu "pohou vírou." Avšak "pouhá víra" neexistuje. Neexistuje vakuovaná víra, která se vznáši nad obláčky, izolovaná od všecho pozemskoého. Nikoliv. Vše, co zde na zemi vykonáváme, pramení z toho, komu a čemu v té dané chvíli věříme. Naše víra se odárží na našem životě. Neexistuuje pouhá víra - existuje víra živá nebo víra mrtvá. Co však neexistuje, to nás spasit nemůže.

Děkuji za trpělivost. Přeji hezký víkend...

Petr Mareš řekl(a)...

Ahoj Davide, také bych přispět do diskuze, protože i já jsem se podle Tvých kritérií kvalifikoval jako ten, kdo má sektářské rysy. Myslím, že už Tvůj první článek, a druhý tím víc, tu debatu dost polarizuje: vyber si, čtenáři - opustíš své obavy z katolicismu a vykročíš směrem k ekuméně a misijní spolupráci, nebo jsi ten arogantní manipulativní protestant, který "káže čisté Slovo Boží"? Existuje přece velké množství motivací, životních zkušeností, perspektiv a charakterových vlastností, které u každého z nás vstupují do procesu. Není myslím správné, když obavy z katolicismu karikuješ a tlačíš do extrému. Nejsme černobílí. Stejně jako Ty reflektuješ to, s čím se v katolické církvi neidentifikuješ, tak i já reflektuji to, co v ní vidím obdivuhodné, ba "voňavé". Vážím si biskupa Malého, rád poslouchám Vojtěcha Kodeta, knížka Dvojí tvář lenosti Kateřiny Lachmanové mi sáhla do duše. Dokáži obdivovat katolíky, dokážu se s nimi modlit. Ale zároveň ano, vnímám od katolické církve ohrožení. Ptali se kdysi Karola Sidona, jak hodnotí současný vztah českých církví k židům. Odpověděl, že je rád za dobré vztahy, jen se trochu obává, aby křesťané židy samou láskou nesnědli (citováno z hlavy). Moje emoce vůči katolické církvi je podobná. Stále čekají na náš návrat a snad moc nezkresluji realitu, když řeknu, že právě to je i jejich perspektiva ekumenických vztahů. Ty tenhle prvek nevnímáš? Setkání Taizé to řeklo výslovně se svou výzvou pro zastřešující roli papeže nad církvemi a pro setkávání křesťanů v místních katedrálách a chrámech. Má k tomu Církev bratrská nějaké stanovisko? Osobně si myslím, že to je špatný směr. Také jsem byl nedávno upozorněn jednou aktivní a teologicky vzdělanou katoličkou, že víra v "penální substituci" (= zástupnou oběť Pán Ježíše) je hereze. Beru to s odstupem, především proto, že to bylo v komunikaci na Facebooku. Ale přesto - znejišťuje mne to, ano mám obavy z misijní spolupráce. Ale to přece neznamená, že si myslím, že jen já kážu "čisté Slovo Boží."
A ještě mě mrzely Tvé úvahy o souvislostech s restitučními penězi. Osobně jsem rád, že vůbec došlo k nějaké dohodě církví a státu a že se vše uzavřelo. Nicméně z těch peněz, kterých se katolická církev zřekla ve prospěch ostatních (a konkrétně tedy CB), jsem nesvůj. Ne proto, že bych zpochybňoval jejich původ, ale proto, že jsme nyní ŘKC svým způsobem zavázáni. Raději bych se těchto peněz vzdal, nicméně respektuji kolektivní rozhodnutí. A pak čtu Tvou úvahu o tom, že "restituční peníze brali, ale od katolíků se distancují." To je přece znovu hodně polarizující. Znovu dáváš na výběr: bereš peníze? - tak se nedistancuj. Distancuješ se? - tak neber peníze. Opravdu dáváš jen tyhle dvě možnosti? Tu druhou, radikální, si zrovna minulý měsíc vybral jeden bratr od nás ze sboru. Zradikalizoval se přesně podle toho modelu, který nabízíš. Odmítl restituční peníze zavazující ho k mlčení ohledně jeho obav z ekumenismu a odešel ze sboru a CB. Kam půjde, nevím, následovat ho nebudu a ano, znělo mi to od něj sektářsky a rozmlouval jsem mu to. Ale Ty mu vlastně dáváš svou restituční úvahou za pravdu, tj. že jsme teď opradvu zavázáni.
Vím, že moje poznání je částečné. Neberu se smrtelně vážně. Ba co víc, vím, že protestantské a evangelikální poznání je jen částečné. Vážím si katolíků. Necítím potřebu se prvoplánově distancovat. Přesto jsem s nimi ve vnitřní polemice, která mi brání v aktivní misijní spolupráci. Mrzí mě, že takový postoj už vnímáš za hranou zdravého.

Unknown řekl(a)...

Víte, osobně nechápu jednu věc. Jaký je rozdíl mezi středověkým a ranně novověkým feudalismem a komunistickým režimem, který tu byl mezi léty 1948 - 1989? Copak se nevolníci mohli volně stěhovat? Mohli snad svobodně uzavírat sňatky? Copak měli svobodu svědomí, svobodu projevu, svobodu shromážďování? Mohlo se zakládat něco na způsob politických stran? Mohlo se veřejně kritizovat vrchnost? Jaktože nám toto nevadí? Proč nám nevadí peníze, které vznikly jako výnos tohoto systému? Jestliže odsuzujeme komunismus jako zločinný, proč neodsuzujeme jako zločinný i feudalismus? Jaktože nám nevadí peníze z prodeje odpustků, svátostí a celých mší, peníze, které přicházejí jako výnos učení o trojím lidu?

Neboť ŘKC získala (určítě velmi významnou) část svého majetku od panovníka právě proto, že podporovala feudální uspořádání společnosti. Církve, které toto uspořádání nepodporovaly, ty nebyly panovníkem podporovány, naopak, byly světskou mocí pronásledovány a hubeny (Valdénští v Itálii, jednota bratrská a táborská církev u nás, a to dokonce i kališnickým králem Jiřím z Poděbrad). Další (významná) část připadá na zdroje ze svatokupectví (prodeje odpustků, mší, svátostí) Jistě, v rámci majetku zabaveným komunisty jsou i výnosy nejrůznějších sbírek a desátků. Ale dají se od sebe z té jedné hromady vyexportovat peníze tyto od peněz tamtěch? Bývalý prezident Václav Klaus kdysi údajně řekl, že nerozezná čisté peníze od špinavých. Opravdu je rozeznáme z té hromádky tzv náhrad z církevních restitucí my? A co svědomí samotných bratrú z ŘKC či z ateistického prostředí, toto svědomí nás nezajímá (1Kor 8,10!)?

Jasně. Nemůžeme mít pro historická období stejná měřítka jako pro současnost. Ale když přijímáme peníze, které z tohoto období pochází, tak říkáme své ano i té době, i těm praktikám. Toto ano říkáme veřejně, aktivně, stavíme si z nich svou pověst, obrazně řečeno stavíme na nich své modlitebny (je to skála, nebo hlína?). Znova přijímáme za své učení o trojím lidu, přikyvujeme prodejům odpostků, přikyvujeme nevolnictví a poddanství a vyděláváme na něm.

Unknown řekl(a)...

Vážený Davide N.
Není mým prioritním úkolem řešit otázky ekumeny. Zdrcující většinu času se věnuji zcela jiným službám. V posledních několika letech jsem ale cítil povinnost k tomuto tématu alespoň něco napsat (viz mé tři články). Stejně tak to cítím po přečtení vašich článků „Je čas založit si vlastní církev a prchnout z české ekumeny?“ a „Sektářské rysy v křesťanských církvích a organizacích“ Proto zde uvádím reakci v pěti bodech, které spolu souvisí. S bratrským pozdravem Jiří Král

1. Troufám si tvrdit, že byste odmítnul dělat ekumenu a společné misie se svědky Jehovovými i kdyby oni o to teoreticky měli zájem. Je to snad proto, že je odsuzujete? Nemilujete? Nebo že jen vy patříte k té „pravověrné skupině“? Dal jste si dostatečnou práci a poctivě je zkoumal? Jste si jistý, že víte všechno o věrouce SJ a co přesně tím kterým učením mají na mysli? Jak si jejich různá učení vykládají v daném kontextu a co pro ně osobně znamenají? Četl jste všechna jejich díla a poslouchal všechna jejich kázání? Vidíte každému jednotlivému SJ do srdce? Neučí snad spoustu věcí v souladu s Písmem? Neučí snad, že Ježíš Kristus je Boží Syn? Není to biblické? Tak proč být takový hnidopich?
Máte snad v každém ohledu celiství a zaručeně objektivní obraz o této organizaci a o lidech, kteří se k ní hlásí?
Troufám si tvrdit, že ne. Ale opravte mě, jestli se mýlím. Já tedy nemám. Přesto jsem si jistý, že se SJ není možné dělat ekumenu a už vůbec ne s nimi dělat misii, nebo zvát jejich řečníky na naše akce. Je to podle vás špatně?

Já jsem plně přesvědčený, že navzdory tomu, co uvádím shora, je rozumné a zodpovědné rozhodnutí se na určité úrovni vymezit vůči organizaci SJ. Určit si jisté hranice, přes které „vlak nejede“.

Ale pozor! Nedávno jsem se bavil s Paní Janou od SJ. Řekla mi, že Pán Ježíš Kristus je Bůh (toto se mi skutečně stalo). Mám na základě toho změnit názor? A co když takových lidí od SJ, kteří mi řeknou stejnou věc, bude sto, nebo dokonce tisíc? Mám potom změnit názor a začít s nimi misijně působit? Jsem naprosto přesvědčený, že ne. Nemůžu vycházet z osobní zkušenosti několika (byď by jich bylo mnoho) jedinců. K tomu, abych udělal tak závažné rozhodnutí, musím vycházet z nějakého jejich základního věroučného materiálu. Nemůžu se odvolávat na lidi, kteří odmítají bludy jejich vlastní organizace.

Unknown řekl(a)...

2. Jednou jste uvedl, Davide, že jste si vědom, že mezi katolíky a evangelikály jsou rozdíly a to velké. Zajímalo by mně, které to podle vás jsou? Vaše názory na spolupráci s ŘKC dokonce i na půdě misijní totiž vzbuzují právě opačný dojem. Že rozdíly ve věrouce jsou naprosto zanedbatelné. V tomto jste pro mě velmi neprůhledný. Přál bych si, abyste si dal práci sepsat rozdíly mezi evangelikály a ŘKC, které jsou podle vás tak velké, že přes ně nejede vlak. A vysvětlil, jaký praktický dopad mají na spolupráci s ŘKC.

Unknown řekl(a)...

3. Píšete o částečném poznání. Ano, písmo mluví o tom, že nyní poznáváme částečně. I já tedy poznávám jen částečně. Nemůžeme tím ale vytěsnit fakt, že Bůh nám dal poznat slovo pravdy, totiž evangelium. Písmo totiž nemluví jen o částečném poznání, ale také nás učí, že máme dospět všichni k jednotě víry a plného poznání Syna Božího (pro kontext Efeským 4:11-15 a také Kol 2:2-4, 3:10) Na základě Písma jsem přesvědčený, že nelze dávat důraz na jednu věc na úkor druhé. Věřím, že lze růst ve víře a rozhojňovat se v lásce (2 Tes 1:3). Jsem si ale jistý, že lze přijít k poznání pravdy (1 Tim 2:4). Že lze mít jistotu, v tom co je pravda evangelia. A díky tomu lze logicky odvodit i to, co není.

V diskusi na vašem blogu napsal J. Hanák: „Je pro nás opravdu tak těžké skutečně lidi milovat a přitom stát na cestě pravdy?“ Jak moc mi mluví ze srdce!! Vaše články, jakoby nedávaly jinou alternativu - buď katolíky miluješ a dokážeš to tím, že s nimi budeš dělat ekumenu a misii, nebo je nemiluješ. Špatně jsem vás pochopil? Doufám, že ano!
Ale to, že ten kdo nedělá misii s ŘKC má podle vás sektářskou mentalitu a sektářské sklony, to jste ve vašem článku vyjádřil jasně. Hlásíte se k evangelikální tradici a žádný jiný možný důvod, proč by někdo nechtěl dělat misii s ŘKC neuvedete? Není to otázka zachování pravdy evangelia? Nebo je snad pro vás „pravda evangelia“ už tak relativní pojem, že se mně dokonce zeptáte o jaké „pravdě evangelia“ mluvím? Doufám, že ne.
Apoštol Pavel, když mluví v listě Tesalonickým o evangeliu, tak nás vyzývá, abychom stáli pevně a drželi se učení, které nám předali. To předpokládá, že je čeho se držet a v čem pevně stát. Kdybychom měli částečné poznání ve všem, i v otázkách spásy, neměli bychom světu co říct a jakákoli misijní činnost by pozbyla smysl.
Je pro nás opravdu tak těžké skutečně lidi milovat a přitom stát na cestě pravdy?

Unknown řekl(a)...

4. Hlásíte se k protestantským tradicím? Naši předkové, jako Luter, Kalvín, Komenský a tisíce dalších byli stejně jako já přesvědčeni, že důvod se vymezit a zůstat odloučený od ŘKC a už vůbec ne s nimi dělat misii je dostatečně vážný. I bez toho, že by „gůglili“. Otázkou pro nás není, jestli se vůbec nějak vymezit vůči ŘKC. Jako evangelikálové, se totiž v historickém kontextu křesťanství vymezujeme vůči ŘKC už tím faktem, že nejsme členy ŘKC.

Ten kdo je ale přesvědčený, že je špatné se na jakékoli úrovni a z jakéhokoli důvodu vůči ŘKC vymezovat, tak je potřeba se ho zeptat, co ještě dělá v nějaké evangelikální denominaci? Dveře do ŘKC jsou mu jistě dokořán otevřené (viz článek Kam směřuje ekumena s římskokatolickou církví?).

Historicky existovaly protestantské denominace z důvodu přesvědčení, že katolická církev není skutečná církev Kristova, vyučuje falešné nauky (nejen) ve věcech spásy a není ochotná přistoupit k nápravě. Oddělení se, bylo ve světle Písma jediné možné a nutné řešení. Taková přesvědčení, jsou součástí protestantské (evangelikální) tradice. Odvolávat se na tradici a jít proti ní mi nedává smysl. Já se na tradici neodvolávám. Snad jedině tak, že se odvolávám na Písmo, které mně vede ke stejnému postoji, jako měli v tomto ohledu (ne ve všech) oni.

Pokud ale někdo dnes věří, že v ŘKC již neexistují věci, přes které by nemohl „jet vlak“, pak by se měl ptát jaký smysl existence má jeho vlastní denominace? Měl by se ptát, jestli se nevymezuje vůči ŘKC z jeho pohledu jen z nějakých zanedbatelných důvodů přes které jednoduše „vlak jet“ může? Pokud bude přesvědčen, že ano, proč by měl dál zůstávat v denominaci, která z tohoto pohledu pozbývá smysl? Tím spíš, když je přesvědčen, že ti, kteří zapříčinili vznik těchto denominací, se v tak zásadních otázkách tragicky mýlili. Logické by potom bylo přestoupit do ŘKC. Jinak by takový člověk pokračoval v tom z jeho pohledu tragickém omylu, kterému dali vzniknout naši předkové. Kdyby tak neučinil tak by tím tento „omyl“ udržoval dál při životě a z jeho pohledu snad i provokoval Boha, který si tolik přeje církevní jednotu.

Unknown řekl(a)...

5. Závěrem
Evangelikálové se dnes různí v názorech proč se vymazovat vůči ŘKC a jak má takové vymezení vypadat v praxi. V otázkách z jakého důvodu a v jakých oblastech je možné s katolíky spolupracovat, resp. nespolupracovat nastal pro mnohé názorový posun (oproti třeba Luterovi, Kalvínovi, nebo Komenskému).

To co nás rozděluje je přesvědčení, přes co v otázkách věrouky vlak nejede a přes co klidně jet může. A to se potom odráží v praxi (viz misie s ŘKC). Já jsem přesvědčený, že vlak nesmí jet přes cokoli, co se týká učení o spáse. Není možné zlehčovat, ignorovat, nebo v církvi tolerovat a už vůbec ne věřit bludům, které učí ŘKC. O jaké bludy jde, si může každý dohledat a v souvislostech je studovat v základních, pro katolíky závazných věroučných materiálech ŘKC jako je třeba katolický katechismus.

Ujišťuji vás, že tam najdete takové bludy, které musí být nepřijatelné pro jakéhokoli skutečného křesťana. K tomu abych si tím byl jistý, nepotřebuji rozumět naprosto všemu, tak jak to vysvětluji v bodě 1. na příkladu SJ. Ani to neznamená, že katolíky odsuzuji, nebo je nemiluji. Ä jediný Biblický způsob, jak s takovými bludy naložit je jejich náprava. Ale pokud nelze takové bludy napravit, pak nezbývá než se vymezit.

Důvod proč se vymezit i dnes je tedy z mého pohledu jasný. Protože ŘKC učí dál takové bludy, přes které „nejede vlak“. Zejména v otázce spásy. Stejně jako tehdy Luter, Kalvín, Komenský a tisíce dalších, stojím pevně za tím, že ŘKC učí ohledně spásy bludy, od kterých je třeba se jasně distancovat. A proto vůbec není možné s ŘKC dělat třeba společnou misii.

Co se týče toho, jak by takové vymezení mělo vypadat v praxi, jsem přesvědčen, že rozhodování by mělo určovat právě to, jestli se spolupráce přímo i třeba nepřímo týká věroučných otázek. Kupř. společná ekumenická bohoslužba, nebo společná evangelizace, se nevyhnutelně týká otázek věrouky. Na druhou stranu se já osobně nestydím za to, že s některými katolíky na osobní úrovni spolupracuji např. v boji proti vraždění nenarozených dětí - potratům. Jsem přesvědčen, že je celá řada oblastí spolupráce, která může být ponechána na svědomí daného člověka. Že existuje celá řada oblastí spolupráce, kde není možné říct, že toto je už špatně a toto ještě v pořádku. Přesto považuji za velmi důležité řešit právě ty hranice, za které by ten, kdo se řadí mezi evangelikály, jít neměl. A to zásadně ve světle Písma!

Rád bych vyzval ty, kteří se řadí mezi evangelikály, aby si navzdory vašim názorům dál udrželi jasnou hranici, přes kterou „vlak nejede“. Kdybych měl uvést jen jednu věc, tak by to byla právě misijní činnost s ŘKC. ŘKC totiž nehlásá světu stejné evangelium, které hlásal Pán Ježíš a jeho apoštolové. Přál bych si, aby si evangelikálové udrželi prozatím alespoň tuto jasnou hranici a vymezili se jasným „NE spolupráci s ŘKC při evangelizaci“.

Věřím, že můj názor sdílí tisíce dalších evangelikálů v ČR. Chci vás všechny povzbudit, abyste vytrvale zápasili o víru, která byla jednou provždy svěřena svatým, ničeho se nezalekli, stáli pevně a drželi se učení, které nám předal Pán Ježíš Kristus a jeho apoštolové a ničím se nenechali oklamat (zejména v kontextu 2 Tes kap. 2).

S bratrským pozdravem Jiří Král

o autorovi tohoto blogu řekl(a)...

Děkuji za reakci skutečně si toho vážím a přemýšlím nad tim.Byl bych moc vděčný, kdyby někdo napsal polemický článek třeba na Křesťan Dnes. Ať jsou slyšet jiné pohledy než moje.

David Kolman řekl(a)...

Mili diskutujici, zajimave, zajimave...

Dobry a k zamysleni shledavam ten priklad se SJ (predpokladam ze se tim nemysli Societas Iesu :-)) - ano, intuitivne souhlasim, ze oni verbuji pro jiny system a jine spaseni nez my, a tedy nemuze byt clovek zaroven 'obracen' pro clenstvi v cirkvi a uceni SJ, a cirkvi a uceni katolicke ci evangelicke. Proc to u evangeliku (resp. katoliku) jde u a SJ ne? Musim se trosku vic zamyslet. Dobry point!!!

Z trochu jine strany, ale evidentne nic noveho pod sluncem: I me jde o poznani a cineni pravdy, jako vsem Vam, coz jsou v ceske kotline a vetsine Evropy zejmena katolici a protestante. Co pravoslavni? Kdyz uz chceme resit zalezitost systemove, co s nimi? A cirkvi armenskou atd atp? Skutecne jsou v praktickem zivote - a tedy m.j v otazce evangelizace na uzemi CR - rozhodujici veroucne dokumenty materske organizace toho ktereho krestana? netrapi nas ve skutecnosti spise nabozenske formy a projevy toho ci onoho? Ano, u nas se protestanti i katolici tvari velmi podobne, bohosluzby jsou v zasade primerene racionalni, spis zamerene na inteligenci atd atp... Z katolicke cirkve ve Spanelsku a Latinske Americe se mi chce uz na dalku zvracet, pravdepodobne uz i v Polsku. Obdobne se mi dela ale zle z protestantskych cirkvi v Africe apod, kde je to take projev lidove kultury a jak se rusky rikalo 'zizneradostnosti', casto s velmi malo spojnicemi ke skutecnehu 'pravovernemu' 'evropskemu/zapadnimu' evangeliu. A co skutecne usili rady uprimnych clenu pravoslavne cirkve o posveceny zivot nekde na Ukrajine ci Rusku?...

Ti chci rict, ze delit svet podle cirkevne-politickych kriterii nikam nevede a ani konsistentne nejde. Tedy mozna by slo v te Stredni Evrope nekde od Avignonu po Ciernu pri Cope, ale diky vyse uvedenemu rozkladu to povazuji za anti-evangelijni a kontraproduktivni.

David Kolman řekl(a)...


Jeste z jine strany: Nekdo zminil Taize, kde bratri usiluji i hmatatelneji o demonstraci Kristovy jednoty v krestanske cirkvi nez jen o odkaz na jednotu 'cirkvi neviditelne'. Fajn, ne kazdy se tomuto ukolu/usili venuje, to je jasne. Ted jsme tam s rodinou tyden byli, bohuzel ci bohudiky se mi za cely tyden s jedinou vyjimkou nepodarilo u nikoho zjistit, zda je 'katolik' nebo 'evangelik'. A mozna i ten jediny - totiz muz s trickem s napisem 'Born Again' - byl treba katolicky provokant :-) Navic, jen jako komentar k vizi nekterych bratri definovat rimskeho biskupa jako urciteho spolecneho pastyre cirkve, si dovoluji pripomenout, ze komunitu zalozil a pul stoleti vedl syn svycarske reformace, protestan Roger Schütz.

Posledni poznamka, take jeste ne dost reflektovana - nase rodina se prateli s jednou mormonskou rodinou, s nimiz navstevujeme jejich bohosluzby, kdyz jsme u nich na navsteve. Jak se to kloubi s tim prikladem SJ uplne nevim, nemam intelektualne zpracovane; na prakticke urovni to jde dobre - oslava o oslovovani Krista jako Pana a Boziho syna se nezda delat problem.

Sumarum: Jak pisete vsichni, hledejme to co je podstatne, v praktickych momentech a praktickem zivote a s temi, kterym jde o stejne Bozi kralovstvi jako nam. Kristus mel jiste velmi vyprecisovane zasady, pres ktere jeho vlak nejel, ale presto jeho hlavnim pristupem k lidem bylo 'nechte' ci 'kdo neni proti nam, s nami je': nechte rust vsechny rostliny spolu az do zne, nechte deti a jine prichazet ke mne, nechte zenu, ktera pro mne obetovala drahou mast, nechte vymitace dabla v mem jmenu at vymita...

PS: Jeste metodologicka poznamka: o co se vlastne preme neni primarne zda s tou ci onou skupinou/cirkvi ano ci ne, ale jde nam o smysl naseho zivota a nalezeni vhodne naplne do nej. Takovou kotvou pro vetsinu z krestansky diskutujicich bude pribeh o Kristove zivote, smrti, vzkriseni a bozstvi; nekteri si za svuj zivotni program stanovili napr. obranu reformacniho dedictvi, jini se nechaji umucit za presvedceni, ze ke knezskemu povolani jsou Kristem vybrani pouze jedinci pohlavi muzskeho radne vysveceni svetitelem s dolozitelnou apostolskou succesi. Bohuzel ja Vam tady jednoznacnou odpoved nenabidnu...