18 května, 2015

Sektářské rysy v křesťanských církvích a organizacích


Každé církvi, společenství či misijní organizaci hrozí určitá sektářská mentalita (včetně sboru, kde jsem kazatel). Dokonce i těm, kteří se dušují, že káží „čistou biblickou pravdu“. Jaké jsou ony sektářské rysy? Komu říci NE, byť se hlásí ke křesťanství?


Vypozoroval jsem několik následujících rysů s tím, že budu psát v protestantském kontextu.

  1. Silně negativní vztah ke katolické církvi. To, že se jako protestanté v mnohém lišíme - a to hodně, není třeba psát. To, že s katolíky je dobré vést kontinuální dialog, je též jasné. Sektářská mentalita ale vidí v katolících ty, od kterých je třeba se distancovat. Není možné s nimi spolupracovat a už vůbec ne dělat např. misii. Dny víry, které budou v Praze, jsou pro „pravověrné“ nepochopitelné. Jak se může „ortodoxní křesťan“ paktovat s katolíky? Nepíšu zde o laciném ekumenismu, nepíšu o laciném si padání do náruče a tvrzení, že nás nic nerozděluje, píšu o tom, že jednoznačně apriori negativní přístup ke katolicismu považuji v kontextu protestantismu za známku sektářství (a třeba dodat, že toto platí i obráceně).
     
  2. Uzavřenost. Protestanští sektáři na svoje akce (tedy jako řečníka) nepustí nikoho, kdo by narušil jejich pravověří. Jedni jsou pro ně liberálové, druzí nevěří, že svět byl stvořen v šesti dnech, třetí jsou arminiáni, další kalvíni, další jsou nebezpeční tím, že učí na „liberální teologické škole“, jiní jsou katolíci, jiní cébáci atd. Prostě každý má nějakou nálepku, mimo „nás pravých“, což pochopitelně posiluje pocit výlučnosti, ale i ohrožení. Jenže není správné mezi sebe pustit i ty, kdo nám občas zpochybní naše konstrukty? Nepoznáváme jen zčásti? Určitě je třeba se na jistých základních věcech shodnout, ale proč se shodnout na všem?
     
  3. Negativní přístup k ekumenismu. Nijak se netajím tím, že se hlásím k evangelikální tradici. Z toho co jsem poznal, mi dává největší smysl. Zároveň bych považoval za obrovskou chybu, kdybych sebe, ale i svůj sbor izoloval od jiných křesťanských tradic (oni by se ale ani nenechali), stejně tak jiné křesťanské tradice se mohou učit od evangelikálů. Jde totiž o to, že čím slabší identita, tím silnější je strach ohrožení od druhých. Jakmile se dostanete do společenství, které se uzavírá, utíkejte, dokud nezblbnete. Později bude pozdě.
     
  4. Pocit nadřazenosti a toho, že my kážeme „Boží slovo“. Nezpochybňuji zápas o kázání Božího slova, nemyslím si, že nemáme kriticky posuzovat různé výklady, nemám pochyb o tom, že Bible je nástroj Boží komunikace. Jenže poznávám z části, stejně tak moje církev. Jsou věci, přes které „nejede vlak“ (Kristovy zásluhy, dílo Ducha svatého, inspirovanost Písma atd.), jenže přes mnoho věcí „vlak jede“. Pokud toto některé křesťanské skupiny neunesou a dokonce s kvůli tomu izolují, mají blízko k sektě.
     
  5. Extrémy v učení o Duchu svatém. Zkráceně napsáno – jedni si myslí, že nadpřirozené působení Ducha je minulostí, druzí nemluví skoro o ničem jiném. Obojí vede k úletům. Jedno popírá Boží nadpřirozené působení a redukuje ho na posvěcení a obrácení jako jedinou známku nadpřirozena, druhé vede k anti - intelektualismu. Jistě – posvěcení a obrácení je známkou nadpřirozeného působení Ducha, ale nikoli jedinou. Jistě -  Duch pracuje nadpřirozenými způsoby, ale i tiše, nenápadně, přirozeně.
     
  6. Pocit, že když někdo od nás odejde, odpadá od Krista. Několikrát se mi stalo, že mi někdo z nejmenovaného společenství sdělil, že dotyčný odpadl od Pána. Když jsem se s dotyčným potom setkal, zjistil jsem, že se mu vede duchovně velmi dobře, jen už není ve společenství, kam chodil. Nicméně členové nebo vedoucí společenství, z kterého odešel, to vyhodnotili jako odpadnutí popřípadě alespoň jako známku duchovní krize. Sektářská mentalita se jen těžko smiřuje s tím, že někdo může odejít jinam. „Jinde“ se přece nekáže čisté Boží slovo, naplno se neevangelizuje, nežije se tam „radikální křesťanství“ a nedějí se tam jiné věci. Ty se dějí jen u nás.
     
  7. Neodvolatelné vedení. Tento bod asi není třeba rozvádět. Jakmile se zpochybňování autorit začne vykládat jako „vzpoura“, „duchovní krize“, „neposlušnost“ a nevím jak ještě, je zle. Jde o to, že každý, včetně vedoucích občas blbne a proto potřebuje korekci a to nejen od jiných vedoucích, ale i od zcela běžných členů té které organizace. Pokud při korekci od druhých kolem sebe dotyčný vedoucí příliš kope, někde je problém. Ten je ještě horší, pokud nejsou páky, jak dotyčného odvolat, resp. když jsou, ale v podstatě jen formálně.

Jak jsem psal v úvodu, každé společenství křesťanů, křesťanská organizace, církev, denominace je v ohrožení upadnutí do určité sektářské mentality. Problém začíná v uzavřenosti, pocitu ohrožení nejen od světa, ale i od jiných křesťanských tradic, v přehnaném důrazu na nějakou část Písma, v arogantním přístupu k druhým, v glorifikaci vedoucích. Pokud toto nerozpoznáme včas, následky jsou tragické – jsou to různě pobití lidé. Proto je potřeba i o těchto oblastech mluvit a nebát se čas od času i jisté sebereflexe.

33 komentářů:

Martin Kop řekl(a)...

Člověk má chuť říct, že ví o kom druhém se píše. Jen mám obavu, že by se tím k nim sám zařadil. Dík za hezký článek snad se někdo zastaví.

Michaela Bauerova řekl(a)...

Něco na zamyšlení, diky...

hojocz řekl(a)...

1. Že to jsou služebníci ďáblovi, o tom nemůže být sporu. Už od dob proroků Bůh nabádal svůj lid, aby se nespolčoval s modloslužebníky, aby se ani nepřibližoval k odpadlíkům (aby je snad taky nezachvátil plamen, jako je); apoštol Pavel důrazně nabádá, abychom se v takovými lidmi nespolčovali, nenechali zapřáhnout do stejného jha, neboť co má společného světlo s temností????? A dokonce i lidové přísloví říká, že ať s kominíkem (čertem) zápasíme, nebo se objímáme, vždy se umažeme...
2. Neznám pastora žádného sboru, který by si nechal ex catedra hlásat nebiblické učení - to není uzavírání se před druhými. Diskuse jsou možné a vítané, ne ale z kazatelny. A ustupovat nebiblickému nelze v žádném případě! K čemu je shoda, vykoupená ústupky z biblických zásad?
3. Ekumena, vyjadřovaná ŘKC je cestou do pekel. Nevím, jestli pisatel o tom neví anebo pouze dělá, že to neví nebo dokonce to ví, ale chce svést mnohé: Jaké jsou zásady ekumeny, hlásané ŘKC? Přivést zbloudilé ovce zpět do lůna Matky Církve. S takovou ekumenou nemá mít biblicky věřící křesťan NIC společného.
4. Pocit nadřazenosti já pro sebe neznám. Když se podívám na svůj duchovní život posledních 20ti let, občas jsem měnil názory na některé záležitosti podle toho, jak mi Pán dával poznání. Nikdy nesoudím druhého, možná on anebo já mám nedostatečnou známost v té věci. To se ale nemůže týkat biblických principů a oblastí, kdy je konkrétně a jasně biblické stanovisko zapsáno. Navíc se držím zásady, že nelze vytvářet závaznou teologii tam, kde není naprosto jasný a nezpochybnitelný zápis o té záležitosti v Písmu; tady se rozcházím s mnohými spolukřesťany v církvi - nesoudím je za to a nepřeji si, aby kdokoliv za to soudil mne.
5 - 7 souhlasím

Kačka řekl(a)...

Co je podle Vás ekumenismus? Pokud je pod pojmem schován duchovní svazek s jinými náboženstvími (Dalajláma, Islám, New age), jak to poslední roky pod tímto pojmem vnímám z médií, pak nerozumím, proč by měl být negativní přístup k němu rysem sektářství...
Kačka

czechpastor řekl(a)...

Ekumenismus je lidská snaha dosáhnout shody. Není až tak marná, ale má své limity.
Apoštol Pavel říká, že se máme snažit zachovat jednotu ducha.
Rozdmýcháváním nenávisti, zdůrazňováním rozdílů boříme práci, kterou dělá nebeský Otec mezi svými dětmi.
Ten, kdo dává ducha katolíkům, dává ho i letničním a (tíše, nenápadně a přirozeně) i Církvi bratrské.
Se všemi je možné mít shodu, s každým, kdo má živý vztah k Bohu. Jediné co nám brání je vlastní pýcha a pocit vlastní důležitosti. Pozor na své srdce.

o autorovi tohoto blogu řekl(a)...

Ekumenismus je snaha spolu mluvit, porozumět si a zároveň když si nerozumí, tak díky rozhovoru vím, proč si nerozumím. Je to možnost nechat se inspirovat jinými křesťany a přesvědčení, že mi mají co nabídnout a já jim. Je to i možnost spolu nesouhlasit a to někdy dost zásadně. Kde se ale nemluví, padají odsudky a nadávky a předsudky.

Arthur řekl(a)...

V kostce je článek o tom, že ten kdo se odmítá nechat strhnout hlavním proudem, kde ekumena s ŘKC hraje významnou roli, ten se stává sektářem. Je ale nutné zkoumat ve světle Písma, jestli je tento „hlavní proud“ v očích Pána Ježíše Krista dobrá, nebo špatná věc.

o autorovi tohoto blogu řekl(a)...

To Artur: Ale nikoli. ŘKC je jiná a to hodně, to v článku píšu. Až když si toto uvědomím, přestanu se obávat o svoji identitu a stanu se partnerem pro rozhovor. Zároveň bych ale svému společenství neříkal, že vše v ŘKC je zlé, že tam nejsou křesťané atd. Podobné silné výroky je slyšet z obou stran...

Tonda V. řekl(a)...

< Řekl bych, že označení „sektářská mentalita“ je poněkud nepřesný výraz. Sekta označuje skupinu lidí, kteří se v rámci určité denominace začnou oddalovat od ustanovené biblické ortodoxie. V tomto slova smyslu protestanství je vlastně sekta, neboť během reformace se protestanté teologicky odloučili od římskokatolické ortodoxie. Tam kde se protestantismus prosadil a dominoval tam pak postupně nabyl oficiální „nesektářský“ status.

V kontextu této upřesněné definice chci jen obecně poukázat na určitou nekonsistenci, která se týká hlavně prvních 4 bodů. Na jednu stranu je zde hájena protestantská ortodoxie jako velmi odlišná od katolické a na druhou stranu je na úkor spolupráce s katolíky ignorována. Nemyslím, že Luter a spol by tento postoj chápali nebo dokonce chválili. Ne, že by nám tolik záleželo na tom co si o nás myslí Luter, ale pokud se člověk hlásí k protestanské církvi měl by chápat a držet se její tradice.

Pochybuji, že poté co se protestanti odtrhli od katolíků, kvůli rozlišné teologii, tak by se hned pokoušeli o znovunavázání vztahů (s výjimkou evangelizace katolíků), které by v podstatě popíraly základní teologické rozdíly kvůli kterým se původně oddělili. Také pochybuji, že např. Luter by si do Wittenbergu pozval Ecka, aby vyučoval o ospravedlnění či autoritě slova. Určitě by ale spolupracoval s ostatními stejně smýšlejícími protestanty. Pokud by došlo ke spolčování s katolíky bylo by to spíše v duchu Speyer II.

Postoj v blogu zní jako nový druh tolerance, který již nehájí práva na existenci rozlišných názorů, ale vyžaduje, že všechny názory jsou si rovny. To vše bez ohledu na to zdali tyto názory jsou vůbec logické a konsistentní. Já bych se ještě hlásil ke staromódní definici tolerance, která umožňuje diskuzi (v denominaci i mezi denominacemi), souhlas i nesouhlas, poznatelnost pravdy, logickou konsistenci a nevyžívá se postmoderní dekonstrukci.

Dalo by se i možná říci, že pokud se hlásíme k určité denominaci a její teologické identitě, kterou považujeme za ortodoxní, naše praktiky by tomu měly odpovídat. Začneme-li se však oddalovat tím co praktikujeme od toho co označujeme za naší věrouku, je naše chování více podobné sektářství v pravém smyslu definice.

Závěrem, pokud se zde diskutuje otázka víry měla by zcela jistě obsahovat nejenom horizontální, ale především vertikální dimenzi. Reformátoři si uvědomovali, že vše co činí bylo "před tváří Boží." Tato dimenze je v tomto příspěvku zcela ignorována a otázky rozlišné věrouky jsou řešeny pouze na horizontální humanistické úrovni. Spíše jako se řeší rozdílné politické názory. To je přípustné pokud se člověk baví o sekulárnich ideologiích ne však pokud se jedná o věci víry. Takové zredukování (pouze na horizontální úroveň) za účelem teologického dialogu nelze jen tak předpokládat a pokud je použito k argumentaci mělo by být patřičně opodstatněno.

T.V.>

Arthur řekl(a)...

To autor: Jistě že je extrém říkat, že vše v ŘKC je zlé.
Pro mně je ale otázkou, co jsou, podle vás Davide, ty věci, přes které nejede vlak? A ty, přes které vlak jet může? A kdo ty věci určuje?

Co budete Davide na společné misii s římskými katolíky lidem zvěstovat? Když tam budete třeba stát vedle římského katolíka a přijde za vámi nevěřící člověk a zeptá se „co mám dělat, abych byl spasen?“ A ten římský katolík mu před vámi řekne to, co ho učí katolický katechismus. Což je (mimo mnohé další věci), že dojde spásy vírou, křtem a plněním přikázání (katol. katech. 2068). Že křest ho očistí nejen od všech hříchů, nýbrž udělá z něj - nově pokřtěného (novokřtěnce) „nové stvoření“ (1265). Že jedině prostřednictvím katolické církve, která je všeobecným nástrojem spásy, je dosažitelná plnost všech prostředků spásy (816). Co budete v takové chvíli dělat?

Jiří Hanák řekl(a)...

Milý Davide,
mám silně negativní vztah ke katolické církvi!
Miluju katolíky. Mám jich tady v Bystřici pod Hostýnem okolo sebe pravděpodobně víc, než většina z vás za svůj život v Praze viděla ☺. Přátelíme se. Organizujeme společně Veřejné čtení Bible, nebo občas nějakou přednášku na odborné téma. V zimě jsme měli v naší Valmezské modlitebně 150 katolíků včetně faráře a náš kazatel u nich v kostele kázal. Vzbudilo to velmi příznivý ohlas. Nemám potřebu se proti katolické církvi veřejně vyhrazovat, dokud nečtu podobný článek uprostřed evangelikálů. Někteří z mých příbuzných jsou u Tebe ve sboru, jiní u baptistů. Kdykoliv budu mít příležitost, rád s vámi budu spolupracovat na misijním poli a přát vám růst, protože kážeme stejné evangelium. Velmi mladá móda společného misijního působení s katolickou církví se dnes mezi evangelikály nosí jako známka vysoké duchovní zralosti. S tímto trendem absolutně nesouhlasím. Evangelium katolické církve není totožné s evangeliem, které kážeme my. Nehodnoťte prosím katolickou církev podle pár osobností a kamarádů, které mezi nimi máte. Dívejte se na její tisíciletou historii a hlavně na její učení. Misijní spolupráce s katolickou církví vyžaduje nepřijatelné kompromisy. Ustoupíme snad od kázání spásy pouhou milostí a pouhou vírou? Prodáme tak snadno ve jménu všeobjímající lásky reformační pravdy, za které naši otcové ve víře prolévali svou krev? Asi ne. Spíše očekáváme, že naši katoličtí přátelé opustí půdu pravověrného katolicismu a přiblíží se nám. Toto by ale bylo vrcholem pokrytectví a absolutní ztráty respektu vůči katolíkům. Takže mě zbývá už jen třetí možnost. Sice cítíme ty obří rozdíly, které mezi námi a katolickou církví jsou, ale děláme, jakože to není až tak hrozné. Důležitá je přece láska a nadhled. Milý Davide, mezi českými evangelikály jsi považován za mediální autoritu. S tím je spojená značná zodpovědnost. Ať si to připouštíš a nebo ne, tvé postoje ovlivňují další generace křesťanů v této zemi. Mám rozhovory s mladými lidmi, kteří se nadšení vrátí z monstrózní akce pořádané evangelikály, na které kázal katolický kněz. Vyprávějí mi, jak to bylo báječné, a že rozdíly mezi námi a katolickou církví jsou zanedbatelné. Zlobím se na pořadatele takové akce a zlobím se i na tebe, protože si myslím, že v tom zvláště mladým lidem děláte pořádný zmatek. Podle mého si zralý evangelikál uvědomí nepřekonatelné rozdíly mezi katolickou a evangelikální církví, s pokorou je přijímá a respektuje je.
S úctou
Jirka Hanák

jkvas řekl(a)...

Vážený Davide N. Ve svém článku píšete: „Sektářská mentalita ale vidí v katolících ty, od kterých je třeba se distancovat. Není možné s nimi spolupracovat a už vůbec ne dělat např. misii.“
Znám různé evangelikální organizace, které nezahrnují do ekumenické spolupráce ŘKC. Omezují se na ekumenickou spolupráci výhradně v rámci evangelikálních denominací a odmítají oficiálně spolupracovat s ŘKC a už vůbec nechtějí dělat společnou misii s ŘKC . Mezi ně patří kupř. Univerzitní křesťanské hnutí. Z toho co píšete, logicky plyne, že podle vás lidé v těchto organizacích díky tomu vykazují sektářskou mentalitu a taková organizace má sektářské rysy. Váš článek může podkopávat důvěryhodnost těchto organizací a lidí, kteří v nich věrně slouží Kristu v očích těch, které vaše články čtou. Což je velmi tragické. Z tohoto důvodu bych považoval za rozumné raději stáhnout váš článek ze všech médií a webových stránek, na kterých je dostupný. V případě, že se mně budete snažit přesvědčit, že problém je ve mně, že jsem vaše slova špatně pochopil, a taková aplikace není přiléhavá, potom bych vás chtěl upozornit, že riziko, že vaše slova takto pochopila spousta dalších lidí, je tak velká, že by stálo za to alespoň zvážit, jestli si váš článek nezaslouží úpravu, která by takovým pochopením lépe předcházela.

o autorovi tohoto blogu řekl(a)...

Nikde jsem nezaznamenal oficiální distanc UKH od RKC

jkvas řekl(a)...

Univerzitní křesťanské hnutí patří mezi evangelikální organizace, které nezahrnují do ekumenické spolupráce ŘKC. Omezují se na ekumenickou spolupráci výhradně v rámci evangelikálních denominací a odmítají oficiálně spolupracovat s ŘKC a už vůbec nechtějí dělat společnou misii s ŘKC. Ověřte si to u zdroje. Pokud tvrdíte, že UKH oficiálně zahrnuje do ekumenické spolupráce ŘKC a oficiálně s ní spolupracuje a chce dělat a dělá s ŘKC misii, tak k tomu podejte důkaz. (Mluvím o oficiální úrovni ŘKC-UKH, ne Franta z UKH spolupracuje s katolíkem Karlem).

o autorovi tohoto blogu řekl(a)...

A u jakého zdroje? Kde je to napsáno? Na jejich stránkách jsem to nenašel. Tam je naopak "víra v duchovní jednotu církve, jejíž členy jsou všichni opravdově věřící". Navíc to, že někdo s někým nechce spolupracovat není problém, problém je, když ho odsoudí. Tedy kdyby UKH prohlásilo, nespolupracujeme, protože ŘKC není křesťanská církev.

o autorovi tohoto blogu řekl(a)...

To Artur - dobře se ptáte... a pochopitelně nad tím přemýšlím. Kdyby se stalo to, co popisujete, pak bych se od spolupráce distancoval a ještě před tím bych se ptal, jak si to mám vyložit. Před evangelizací, jako budou třeba dny víry jsme se domluvili, že budeme zvěstovat něco jiného. Co konkrétně? Jednoduché evangelium. Jak si to katolíci porovnají s katechismy nevím, ale už teď se těším, že se jich na to zeptám. Vždy když jsme něco dělali dohromady, byli v tomto velmi evangelikální - použijeme-li toto slovo.
Co mě ale fakt překvapuje je, že mnozí v diskusích dávají rovnítko mezi ŘKC a jakoukoli sektu. V podstatě je nepovažují za církev (což ovšem platí i vice versa). To mi přijde přes závit. Já nemám problém říci tento a tento jejich článek je mimo, zde a zde hrubě nesouhlasím, ale postavit je na roveň sekty, modlářů atd... to není dobré.

jkvas řekl(a)...

To autor - Prosím o ty důkazy o kterých mluvím v předešlém příspěvku. Předem děkuji.

o autorovi tohoto blogu řekl(a)...

Asi se v diskusi ztrácím, ale myslíte toto? "Pokud tvrdíte, že UKH oficiálně zahrnuje do ekumenické spolupráce ŘKC a oficiálně s ní spolupracuje a chce dělat a dělá s ŘKC misii, tak k tomu podejte důkaz." Kde to tvrdím?

jkvas řekl(a)...

To autor - Dobrá, formuluji to trochu jinak. Pomohl byste mi prosím vás najít jasný, přímý důkaz, že UKH oficiálně zahrnuje do ekumenické spolupráce ŘKC a oficiálně s ní spolupracuje a chce dělat a dělá s ŘKC misii? (mluvím o oficiální úrovni, nemluvím o úrovni "Karel s Frantou") Byl bych vám moc vděčný. Děkuji.

o autorovi tohoto blogu řekl(a)...

Nepomohl, ale pokud vím, toto ani nikde netvrdím. Nebo to někde píšu?

Honza H. řekl(a)...

Děkuji za článek. Považuji jej za velice výstižný a zcela s ním souhlasím.

I u nás jsme se pustili do debaty na toto téma a také byl hlavním předmětem sporu bod 1 - postoj ke ŘKC. Je zřejmé, že protestanti jsou v této otázce (alespoň v naší zemi) velmi rozděleni.
John Lennox říká (v kontextu výkladu Genesis 1), že když je křesťanská obec takto rozdělena na dva tábory, které spolu zásaně nesouhlasí, je na místě velká opatrnost a pokora při zaujímání radikálního stanoviska. Samotný fakt rozdělení totiž naznačuje, že daná otázka není rozhodně tak jednoznačná, jak ji oba tábory vidí. Na obou stranách jsou přece zastoupeni upřímní křesťané, kteří nejsou hloupí. Tuto opatrnost u pana Nováka vidím a děkuji za to.

jkvas řekl(a)...

To autor - psal jsem "pokud tvrdíte".
Takže je pravda, že Univerzitní křesťanské hnutí patří mezi evangelikální organizace, které nezahrnují do ekumenické spolupráce ŘKC. Omezují se na ekumenickou spolupráci výhradně v rámci evangelikálních denominací a odmítají oficiálně spolupracovat s ŘKC a už vůbec nechtějí dělat společnou misii s ŘKC.
Kdybyste zjistil, že je tomu opačně, a měl k tomu jasný, přímý důkaz, tak mi prosím vás dejte vědět, nerad bych se v tomto mýlil. Děkuji.
Váším výrokem, který jsem citoval shora, je tedy logicky řadíte mezi ty, kteří vykazují sektářské rysy. To je logická aplikace toho, co píšete. Znovu opakuji, že to je tragické takhle značkovat různé věrné služebníky Kristovi.

o autorovi tohoto blogu řekl(a)...

Aha, už chápu... UKH dokonce finančně podporujeme - tedy náš sbor. Vím, že takto to mají nastavené a rozumím jim. Zároveň se mi líbí, že se omezují na konstatování, že prostě s ŘKC oficiálně ne. Mají k tomu svoje důvody. Jenže nespolupráce není nepřátelství a v tom je ten rozdíl. Tedy tak to alespoň chápu.

jkvas řekl(a)...

To Honza H - Jak správně říkáte, John L. hovořil v kontextu Genesis 1. Netýká se to tedy bodu 1. v článku D.N. Lennox zde neřešil rozdíly ve věrouce ŘKC vs evangelikální, ke které se hlásí on. Zajímal by mně ale názor Johna L. na to, co učí o spáse ŘKC. A jestli by pro něj byl nebo nebyl problém společně evangelizovat s ŘKC.

jkvas řekl(a)...

To autor - problém je v tom, že vy v článku řadíte mezi ty, kteří vykazují sektářské rysy kohokoli, pro koho není možné s ŘKC spolupracovat a už vůbec ne dělat např. misii. Tedy také UKH a mně. Přál bych si abyste pochopil, v čem je váš článek nebezpečný a jak může někoho poškodit, i když to zřejmě nemáte v úmyslu.
Mimochodem, já osobně katolíky miluji, jsem s nimi neustále v kontaktu, studuji s nimi Bibli, máme skvélé vztahy, oni mi dokonce nosí dárky za to, jak skvělý čas nad Biblí spolu máme atd. atd. Ale když mi někdo řekne, že když s ŘKC odmítám dělat misii a nechci spolupracovat s ŘKC na oficiální úrovni, tak mám sektářské sklony (což váš článek dělá), tak mu musím říct, aby si uvědomil, co vlastně říká a co tím může způsobit.

Pavel Stepan řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Pavel Stepan řekl(a)...

Vážený Davide,
(dovoluji si užít křestního jména, přece jen jsem nějaký ten „pahorek“ pod vaším vedením odpotil … :-) ),

vyjádřím se pouze k bodu 7.
Toto téma tu není poprvé, z reakcí čtenářů lze odvodit, že tento problém je plošný, napříč církví. Ovšem mám z tohoto odstavce dojem rezignovanosti, což mě překvapuje. Co tím dělá RCB? Jste členem vedení, dával jste tento problém jako důležitý bod jednání? Co Vám brání zavést pravidla rušící neodvolatelnost vedení ? Je nějaká snaha RCB o změnu v této oblasti? Máte nějakou zpětnou vazbu ze sborů? Jakou, pokud ano, a jak je zaručena objektivita a nezávislost zprávy? Zajímá se RCB o výsledky zprávy? A nakonec, jakým způsobem RCB řeší případné zádrhele, vyskytnou-li se vůbec?
(Nejsem členem CB, a tak na mě vůbec nemusíte reagovat)

Pavel Stepan řekl(a)...

Pane jkvas,

přiznám se, že mě Vaše příspěvky, výhradně zaměřené na ŘKC, celkem pobavily. Mám z nich dojem, že se před setkáním s katolíky kropíte svěcenou vodou. Nepřemýšlel jste nad tím, že by pro katolíky měla být na Zemi i v nebi zřízena nějaká rezervace? :-p

Ze své zkušenosti s katolíky, se kterými se v běžném životě setkávám, stejně jako s protestanty, můžu říct, že zrovna oni jsou tolerantnější, méně vyhraněnější, otevřenější k naslouchání názorů s nimiž nesouhlasí, než někteří protestanti.
Před zhruba 20 lety jsem jel vlakem s jedním libereckým katolickým knězem a požádal ho, aby mi něco napsal na čistou stranu kartičky, kterou jsem měl zrovna u sebe. Napsal mi: „Buď vždy dobrým člověkem.“ Od té doby mi žádný duchovní nedokázal sdělit větší moudrost. Napsal jinými slovy základní pravidlo morálky, jdoucí skrz filozofické směry i náboženství a které je též užité v Mt 7/12, či Lk 6/31.

Rozhodně ale nesouhlasím s Vaším názorem, že by David Novák měl svůj článek stáhnout, nebo přepracovat kvůli pasáži s ŘKC. Nechte posouzení autorova názoru na čtenářích samotných. Pro mě osobně je taková cenzura nepřípustná, je tu diskuze, která slouží k vyjádření souhlasných i rozdílných názorů a k polemice.

(Za svůj předchozí smazaný příspěvek se omlouvám, byla tam chyba, nenašel jsem možnost editace)

o autorovi tohoto blogu řekl(a)...

To Pavel Stepan

Co se odvolatelnosti RCB týká, pak toto upravuje Řád, který netvoří Rada, ale komise pro řád. Rada ale odvolatelná dle řádu je. V komisi pro řád je 10 lidí a z toho jen dva z RCB. Stejně tak volba RCB je věcí demokratickou, rozhodují o tom staršovstva. V nejhorším tedy je rada odvolatelná po čtyřech letech skrze další - tajnou volbu. Na sborech CB jsem velmi často a zpětné vazby mám a to hodně. Jsou většinou dobré, ale i záporné. To ukazuje, že se lidé nebojí o problémech hovořit a že s jistými věcmi ve vedení církve jsou někdy nespokojení. Co se zádrhelů týká, potom záleží o co jde, ale obyčejně na sbor někdo z RCB jede a pokouší se problém pomoci vyřešit. Jako kazatel sboru se ale snažím, abychom si pomohli především sami, protože alespoň v mém sboru si za problémy můžeme my, nikoli RCB.

jkvas řekl(a)...

To Pavel Stepan Píšete: "Rozhodně ale nesouhlasím s Vaším názorem, že by David Novák měl svůj článek stáhnout, nebo přepracovat kvůli pasáži s ŘKC."
Asi reagujete na příspěvek někoho jiného.
Nikde jsem nepsal, že by měl DN stáhnout nebo přepracovat článek kvůli "pasáži s ŘKC". Jedině snad kvůli tomu, že DN označil za lidi se sektářskou mentalitou a sektářskými rysy každého (v rámci evangelikálů), kdo není ochotný misijně spolupracovat s ŘKC. Stojím za tím, že někoho z těchto důvodů takto označkovat je zcela zavádějící a takové výroky by si zasloužili nápravu.
Dál píšete:
"přiznám se, že mě Vaše příspěvky, výhradně zaměřené na ŘKC, celkem pobavily. Mám z nich dojem, že se před setkáním s katolíky kropíte svěcenou vodou. Nepřemýšlel jste nad tím, že by pro katolíky měla být na Zemi i v nebi zřízena nějaká rezervace? :-p"
Je smutné, že jste se uchýlil ke snaze o zesměšnění a karikaturizaci, namísto konstruktivního věcného dialogu. Mně by ani nenadlo podobným způsobem jednat právě s katolíky. Mám k nim úctu, mám je upřímně rád, mám mezi nimi mnoho osobních přátel, vyučuji některé katolíky Bibli a oni jsou za to vděční. Na různé úrovni s nimi dokonce spolupracuji. Snad vám to pomůže překonat vaší stereotypizaci mé osoby.

Pavel Stepan řekl(a)...

To David Novák

Nerozumíme si, mluvíme o rozdílných věcech. Mojí vinou, nevyjádřil jsem se přesně. (Jak vidno, včera mi to nemyslelo ve více ohledech). Vzhledem k faktu, že nejsem členem CB, pohybuji se na tenkém ledě.
Rozhodně jsem neměl na mysli volbu a odvolatelnost RCB. Taktéž jsem nepsal, že za problémy může RCB.
Jde mi o první a poslední větu odstavce 7, „neodvolatelné vedení“ a „páky“. Vyložím-li si to tak, že jde o vedení sboru, tak řád CB odvolání umožňuje, je to tak? Potom se ale nejedná o neodvolatelnost a celé to nedává smysl, ledaže by se jednalo o ty páky. (Vedení na nižších stupních by mělo být v kompetenci sboru samotného. Je také možné, že oba myslíme rozdílná vedení, v tom případě je naše diskuze bezpředmětná).
Mé předchozí dotazy směřované na adresu RCB byly míněny jinak. Ví RCB, že jsou lidé, kteří se popsanými problémy trápí, přiznávají, že existují, zažívají je a musejí se s nimi vypořádávat? Mluvíte o tom? Jak se to řeší? RCB je výkonný orgán, který má moc s tím něco dělat a to je důvod, proč se ptám Vás a právě tady. Oběma nám je jasné, že Vaše případná odpověď není určená primárně mně.

Pavel Stepan řekl(a)...

To jkvas

O stažení článku Davida Nováka ze všech médií a webových stránek, na kterých je dostupný, či možné úpravě jste psal ve svém příspěvku z 22.5. 10:34.
Nesouhlasím s Vámi, že z článku logicky plyne, že kdo nespolupracuje s katolíky, je sektář. Článek tak napsán není, osobně si zmíněnou pasáž vykládám jako popíchnutí k těm, kdo z principu nechtějí spolupracovat s lidmi, kteří nemají ten „správný“ pohled, tedy ten „který mám já/my“. Touto části mého komentáře chci pouze sdělit, že není důvod článek měnit, či stahovat, každý čtenář ať si to přebere po svém. Nic víc, nic míň.

K druhému bodu – máte pravdu, osobní negativní postoj ke katolíkům jste nenapsal, respektive jste vyjádřil opak nejen v reakci na mě, ale i předtím. Špatně jsem to pochopil, diskuzi jsem pročetl letmo, mrzí mě to, takováto chyba by se mi stávat neměla. Přimějte prosím mou omluvu za věc samotnou i způsob vyjádření. :-)

Jan Xaver Boštík řekl(a)...

zdravím, obecně dobrý článek a obsahově správný, řekl bych.
pouze tlak k ekumeně by neměl existovat, měla by to být věc jednotlivců nikoli RCB, ERC a sborů. Být povinně ekumenický by bylo stejně sektářské jako vše ostatní.
Vono úplně stačí spolek ERC, která udělala už pár kroků za které bych jako člen CB ruku nedal.
Ono i církevní restituce v režii ERC byly sektářsky vedené...