Úvaha předkázací
Dnes a včera jsem zhruba 20 hodin učil. Zítra, tj, v neděli mám kázat. Délka nepřekročí 30 minut. Přesto pociťuji, že náročnější je pro mne je kázání. Proč? Poměr 20 hodin ku půl hodině přece hovoří jasně v tom smyslu, že měřeno časem, náročnější by měl být maraton přednášek. Důvodem naznačeného opačného poměru zřejmě bude, že je rozdíl mezi snahou sdělit to, čemu říkáme "Boží slovo" a sdělením našeho slova. Přednáška, jakkoli se jedná o smysluplnou, nesnadnou a důležitou činnost, je alespoň v mém případě předáváním mého poznání a moudrosti. Nikoli vyřizováním Boží vůle. Kázání sice též někdy je pouze sdělováním mé moudrosti, nicméně bych si přál (a nejen já, ale ani každý kazatel či kněz), aby tomu tak nebylo. Do kázání totiž vstupuje ještě jeden faktor a tím je Bůh. Když lidé naslouchali Ježíšovým slovům, potom to, čím se jeho slova lišila od jiných učitelů bylo, že "měla moc". Nikdo zřejmě nedokáže technicky vysvětlit, jak se moc v jeho kázáních projevovala (někdy zajisté skrze znamení, ale zdaleka ne vždy a přesto to co říkal, mělo moc), zda lidé něco hmatetelného cítili. O to ale až tak nejde. Co víme je, že lidé v Ježíšových slovech moc nějak vnímali. A o tuto moc se vede při kázání zápas. Nikoli o moc nad druhými, ale o moc slova, které si samo o sobě nad lidmi autoritu buduje. Ne tím, že káže charismatický řečník, ale že se jedná o slovo Boha. Tedy o stejné slovo, kterým byly stvořeny věky a svět. Řečník je pouhým kanálem, skrze který slovo proudí. Jeho úkolem potom je, dát Božímu slovu průchod. Toto všechno zní poněkud abstraktně, nicméně zřejmě ne vše se dá popsat technickými a tedy měřitelnými termíny. Jak to nakonec všechno dopadne musí zhodnotit ti, kterým bude slovo určeno.
Žádné komentáře:
Okomentovat