V poslední době jsem si opět uvědomil, jak negativně na mě působí média. Rád si čtu některé zpravodajské servery, jen mám pocit, že je tam, tolik negativního... Snad i proto se snažím, i přes poměrně velkou časovou vytíženost, číst knihy. V posledních týdnech mě např. hodně oslovila kniha Bůh a člověk hledající smysl (Viktor Frankl a Pinchas Lapide), vynikající sociologická analýza české religiozity Příliš slábi ve víře (Z. Nešpor), v současnosti čtu Fausta a obdivuji mj. genialitu překladatele. Přesto vím, že čtu méně, než bych měl a že mě média v mnohém hodně negativně ovlivňují.
Ve stole mám zašlý článek, který byl pronesen 15. října 1989 V. Havlem. Havel jej pronesl ve Franfurktu nad Mohanem u příležitosti udělení Mírové ceny německých knihkupců. Článek je znám jako „Slovo o slově“. Mj. zde Havel uvedl: „Na počátku všeho je slovo. Je to zázrak, kterému vděčíme za to, že jsme lidmi. Ale je to zároveň nástraha, zkouška, lest a test. Větší možná, než se může zdát vám, kteří žijete v podmínkách velké svobody slova, tedy v poměrech, kde na slovech zdánlivě tolik nezáleží. Záleží na nich. Záleží na nich všude.“ (Oproti tomu Faust tvrdí, že se mu nechce slovo v úctě míti, proto byl na počátku čin…)
O pár týdnů později po Havlově projevu padla železná opona a s jejím pádem jsme po letech začali zakoušet svobodu slova. Po více než dvaceti letech této svobody stále více zjišťujeme, že se „zázrak lidského slova“ a s ním souvisejícího sdělení stále více rozpadá. Tuto realitu dobře popisuje S. Baumann v knize Ubavit se k smrti: „Slova tekou z úst roztřeštěného davu, z rozhlasových přijímačů, z televizorů, z magnetofonů a walkmanů, ze schůzí a kostelů, z tiskovin i z kosmu. Ohromné řeky otrávených slov plynou odnikud nikam. Obrovské mraky mrtvých slov se vznášejí do stratosféry. Ze strusky spálených slov se tvoří nebetyčné hory. Slovo je smetí. Slovo je nejlevnějším plastikovým modelem. Slovo je obtížným odpadkem současné civilizace…. Jak v tom všem odlišit věci důležité od nepatrných, trvalé od pomíjivých, jak odhalit pravdu pod jarmarečními hadry, jak zjisti, co je vlastně odění a co převlek, co je čeho nápodobou, co se za co vydává?“
Na tomto místě si dovolím otázku: „Platí popisovaná devalvace slova i na slovo Boží? Můžeme jako křesťané dojít k závěru, že Boží slovo, je-li ho příliš, je, řečeno s Baumannem, smetí, odpadek? Problém takto položené otázky je v tom, co znamená „příliš“. Strachy o to, aby Božího slova nebylo moc, aby nepodlehlo inflaci, většinou slýchávám od lidí, u kterých toto nebezpečí skutečně nehrozí. Pokud si vyslechnete v neděli kázání, jednou týdně absolvujete biblickou hodinu či skupinku a občas si přečtete z Bible, skutečně se nemusíte bát, že vám Boží slovo zevšední nebo že se z něj stane smetí.
Máme-li obnovovat svoji mysl (Řím 12), potom se tento proces neodehraje automaticky, ale musíme mu napomáhat. Je zvláštní, že jakkoli jsme unaveni slovem, nečiní nám problém přečíst si ranní Metro, projít si některé informační servery, začíst se zcela banálních článků v časopisech či novinách, přijímat informace skrze televizi či rozhlas. Tyto a další informace po nás rychle „stečou“, nicméně nás poznamenávají, formují naše názory, postoje a hodnotové orientace. Vše popsané musíme kompenzovat jiným zdrojem, kterým je pro křesťana mj. Boží slovo a to v nejrůznější podobě a formě. Kdosi řekl: „Jsi tím, na co se díváš, co čteš a co posloucháš.“ V případě některých, toto není příliš povzbudivé tvrzení…
Mám-li být v souvislosti s informacemi a inflací slova konkrétnější, potom bych navrhoval několik kroků.
- Přemýšlej, zda to či ono skutečně musíš vidět, slyšet, poznat. Hledej, zda jisté věci, které do sebe vpouštíš, nemají destruktivní vliv na tvoje vnímání reality, na tvoje postoje, na vztahy k druhým atd.
- Přemýšlej, co si v poslední době četl. Pokud se jednalo jen a pouze o zprávy na internetu, časopisy nebo noviny, možná je někde problém. Všechny výše zmíněné zdroje informací jsou totiž hodně povrchní a často i negativní. Máš nějaké zdroje, kterými příliv často povrchních a negativních informací vyvažuješ?
- Máš-li pocit zavalenosti informacemi, hledej, které bys chtěl osekat.
- Na základě výše položených otázek si polož ještě jednu. Myslíš, že vyvažuješ informace, které do sebe vpouštíš Božím slovem?
- Pro ty z nás, kteří kážeme a vyučujeme na všech úrovních – od besídky po nedělní kázání (laici i kazatelé) je na místě otázka, zda se naše slovo nestává „struskou či smetím“…
- Nakonec si polož otázku, zda jsi spíše v situaci, kdy ti hrozí přecpání se Božím slovem, nebo naopak podvýživa. Pokud to druhé, přemýšlej, co je třeba změnit.
Před tím, než jsem se stal kazatelem, jsem se živil jako elektrikář v tiskárnách a měl jsem tedy přístup k mnoha deníkům. Každý den jsem (zadarmo), přečetl řadu novin. Časem mi začalo docházet, že mě zprávy, které denně konzumuji, hodně negativně ovlivňují a musel jsem se učit i v této oblasti jisté disciplíně. Dnes mohu mít zadarmo smršť novinek z internetu a dalších médií s podobnými následky. Když k tomu připočtu mnohé smutné věci, se kterými se setkávám (jakkoli těch krásných je též mnoho), různé osobní zápasy a úzkosti, pocit nestíhání, který někdy mám, potom se není co divit, že snadno mohu podlehnout černým myšlenkám nebo prostě přijmout styl myšlení světa kolem mě. Toto nevyřeším tím, že se informacím vyhnu, i když doporučuji je selektovat. Řešením je informace vyvažovat Božím slovem ale i dobrou a inspirativní literaturou. Osobně se o to pokouším, zároveň vidím, že ne vždy se mi to daří tak, jak bych si představoval.
