Kdo jsme a nesnesitelná lehkost života

Pokud chceme hovořit o současném člověku, potom je velmi složité, z jakého úhlu pohledu tento úkol pojmout. Dnešní svět je natolik nespojitý, že cokoli vybereme, na něco dalšího zapomeneme. Nelze tedy definovat „typického člověka současné doby“. Zároveň se pohybujeme ve specifiku křesťanského kontextu – tedy mezi lidmi střední nebo vyšší třídy, kteří jsou jen částečným vzorkem společnosti. Přesto se pokusíme podívat na některá specifika naší doby s vědomím toho, že vybírám jen něco. Oním člověkem je příslušník střední třídy, s průměrným až vyšším příjmem, středního věku. Znovu zdůrazňuji, že se jedná pouze o částečný popis reality.

Jak daleko, abych nezašel příliš daleko…šedé zóny a existují meze naší svobody?

Před sebou mám zažloutlou fotku sjezdu mládeže v Lucerně z poloviny minulého století. Všichni mají obleky, děvčata potom sukně. Většina kazatelů vous. Druhá fotka je z konference CB z r. 1994. Starší kazatelé mají saka, sestry sukně, mladší „rebelové“ pletené svetry a košile bez kravat. Když se podíváte na současnost… pak uvidíte, jemně řečeno, rozdíl velký. Jenže kdyby se jednalo o šaty, byla by to pohoda.

Inflace slova, i toho Božího (kolik zvěsti týdně snese křesťanova duše?)

V poslední době jsem si opět uvědomil, jak negativně na mě působí média. Rád si čtu některé zpravodajské servery, jen mám pocit, že je tam, tolik negativního... Snad i proto se snažím, i přes poměrně velkou časovou vytíženost, číst knihy. V posledních týdnech mě např. hodně oslovila kniha Bůh a člověk hledající smysl (Viktor Frankl a Pinchas Lapide), vynikající sociologická analýza české religiozity Příliš slábi ve víře (Z. Nešpor), v současnosti čtu Fausta a obdivuji mj. genialitu překladatele. Přesto vím, že čtu méně, než bych měl a že mě média v mnohém hodně negativně ovlivňují.