Valentýn, Jákob, Lea, Ráchel a metafyzika pohlavní lásky

Podívejme se na text v Gn 29 na příběh vztahu, lásky, zamilovanosti, zrady, selhání… Příběh, který by mohl sloužit jako scénář k filmu. Izák má dva syny – Ezaua a Jákoba. Nadržuje Ezauovi, protože je to „chlap“. Rád loví, bojuje a asi nemá k ráně daleko. Oproti tomu Rebeka, Izákova žena miluje Jákoba, který je opakem Ezaua. Dnes bychom řekli, že se drží máminých sukní. Otcův oblíbenec Ezau a k jeho radosti má stát dědicem, jenže nakonec dojde k tomu, že díky lsti získá prvorozenství Jákob. Protože se bojí pomsty svého bratra, musí utéci. Nalezne útočiště u svého strýce Lábana a zde začíná „Valentinský příběh“. 

Lában měl dvě dcery. Starší se jmenovala Lea, mladší Ráchel. Lea měla mírné oči, Ráchel byla krásné postavy, krásného vzezření. Jákob si Ráchel zamiloval; proto řekl: "Budu ti sloužit sedm let za tvou mladší dceru Ráchel." Lában souhlasil: "Lépe, když ji dám tobě než někomu jinému; zůstaň u mne." Gn 29, 16 – 19

Lában poznává, že Jákob je schopný a nabízí mu, že pro něj může pracovat. Když se ptá na mzdu, odpověď je jednoslovná: Ráchel. Není náhodou, že text se zabývá tím, jak Ráchel vypadala. Není zde popis jejího charakteru, ale zato je zde vylíčeno, že byla krásné postavy a krásného vzhledu. Lidé zabývající se hebrejštinou tvrdí, že zde použité výrazy jsou hodně expresivní. Není divu, že Jákob byl pohledem na Ráchel uchvácen a že se do ní zamiloval. Hormony pracovaly naplno a mnohý muž v každém věku by o tom mohl povědět své. Prostě pohled na ženskou krásu je pro muže uchvacující.
To platilo v dobách Jákoba, to platí dnes.

Německý filozof Schopenauer kdysi napsal slavnou stať „Metafyzika pohlavní lásky“. Píše v ní, že láska je iluze, jejíž pomocí se příroda stará o zachování rodu. Vystřízlivění se dostavuje zejména v manželství uzavřeném z lásky, protože člověk naplní pohlavní pud, který ho žene do manželství a plození dětí, aby následně zjistil, že ho příroda ošálila. Jenže to už je pozdě. Jinak řečeno, kdybyste přemýšleli, nikdy byste se neženili či nevdávali, protože se tím ženete do náruče problémům. Najednou musíte brát ohledy na druhého, zplodíte děti, které vám sice přinesou radost, ale stejně tak mnoho starostí, ne vždy bude snadné s partnerem vyjít atd. Jenže „příroda“ chce, aby se lidstvo množilo, a proto musí ošálit náš rozum. U mužů to vyřešila tak, že přestanou uvažovat, když vidí ženské křivky. Jak to vyřešila u žen… nevím. (Sám Schopenauer se raději neoženil (-: )  Kdybychom Schopenauera spojili s Jákobem, potom Jákob dle metafyziky pohlavní lásky vidí nádhernou Ráchel, vidí její proporce a zamiluje se. V textu je poznámka, druhá Lábanova dcera, Lea, šilhala. Do které se asi Jákob zamiloval? A proč? Zřejmě nikoli kvůli charakteru…

Nakonec Jákob přichází s nabídkou. Budu pro ni pracovat sedm let, což byla neskutečná cena za nevěstu. Čteme, že sedm let „uplynulo jak pár dní, protože ji miloval“. Když se člověk zamiluje, udělá cokoli. P. Nedvěd v jedné písni zpívá, že by pro svoji dívku „roztlačil vlak“. Myslím, že dobře vystihuje, jak se chová zamilovaný. Nemusí roztláčet vlaky, ale dělat jiné neskutečné věci, které v manželství jsou někdy najednou problémem. Když skončí sedmý rok, Jákob přichází za budoucím tchánem a říká, dej mi mou ženu, má lhůta už uplynula. Toužím po ní. 

T. Keller jeho slova přirovnává k tomu, jako kdybyste místo žádosti o ruku budoucímu tchánovi řekli něco ve smyslu tak už mi dej svoji dceru, už s ní chci mít sex. Na jednu stranu chtít mít sex s tou, která se mu líbí, po které touží, do které je zamilován, je přirozené. Jenže…

Když se podíváme na Jákobův život, potom v něm vidíme obrovské prázdno. Jákob zradil svého otce, kterého obelstil, když sebral svému bratrovi nárok na prvorozenství, utíkal před svým bratrem, kterého se bál, neměl kontakt se svojí matkou, utíkal i před Bohem – než ho později Bůh zastavil na Jaboku… Jákob je psanec před sebou, lidmi i Bohem. Možná, že uvažoval tak jako mnozí muži dnes. Kdybych měl Ráchel, nebo obecněji, kdybych vystoupil do vztahu, můj život by dostal smysl. Kdybych prožíval vztah s tou či s tím, „roztlačil bych vlak“. Je to příběh prázdnoty, se kterou se vyrovnával nejen Jákob, ale mnozí z nás. Zároveň příběh hledání jak tuto prázdnotu vyplnit. Jákob dělá to, co tisíce jiných. Očekával, že nejhlubší touhy jeho srdce naplní vztah. Jedna píseň říká, jsi nikdo, dokud tě nikdo nemiluje.

Lában nakonec vymyslí lest. Během svatební oslavy zřejmě zneužije Jákobovi opilosti a podstrčí mu Leu. Lában shromáždil všechny muže toho místa a uspořádal hody. Večer vzal svou dceru Leu a uvedl ji k Jákobovi, a on k ní vešel. Za služebnici své dceři Leji dal Lában otrokyni Zilpu. Ráno Jákob viděl, že to je Lea. Vyčítal Lábanovi: "Cos mi to provedl? Což jsem u tebe nesloužil za Ráchel? Proč jsi mě oklamal?" Lában odvětil: "U nás není zvykem, aby se mladší vdávala dříve než prvorozená. Zůstaň u ní po celý svatební týden a dáme ti i tu mladší za službu, kterou si u mne odsloužíš v dalších sedmi letech. Jákob tak učinil a zůstal u ní po celý týden. Pak mu Lában dal za ženu svou dceru Ráchel. Gn 29, 22 – 28 

Lea nebyla tak krásná jako Ráchel, zřejmě měla jakousi oční vadu, někteří říkají, že šilhala. Vv. 25 čteme, že ráno Jákob viděl, že je s ním Lea. Kdysi toto komentuje následovně: „Toto je zmenšenina toho, co mnozí prožili. Ráno je vedle nás nikoli Ráchel, ale Lea.“ Co tím chce autor povědět? Člověk od něčeho -  v tomto případě vztahu ale i zamilovanosti nebo sexu strašně moc očekává. Až spolu budeme, až se pomilujeme, kdybych s ní, s ním mohla strávit alespoň pár chvil… změnilo by to můj život. Je tak krásný, krásná, naslouchající atd.

Jakkoli je všechno zmiňované krásné, vždy v lásce nakonec zjistím, že mi nemůže dát to, co očekávám. Reakce potom je: Zkoušíme to s jiným – třeba někdo jiný naplní moji touhu být milována, milován, nebo viníme sami sebe a upadáme do pocitů méněcennosti nebo upadneme do cynismu „všichni chlapy, ženský jsou…“, nebo se smíříme s tím, že jsem kdysi asi udělal chybu, že náš vztah už nikdy nebude hořet, ale nakonec je zcela pragmaticky dobré s někým žít nebo začneme svoje potřeby naplňovat nejdříve u Boha, nikoli z jakéhosi pánbíčkářství, ale proto, že jen všemohoucí Bůh může naplnit naše nekonečné a nejhlubší potřeby.  Toto se pak stane základem, z kterého vycházím, když buduji vztah, když jsem zamilován, i když jsem v manželství. Když se díváme na Jákoba, potom si všimněme ještě jedné věci. Ráchel byla nepochybně krásná, je normální, že se do takovéto dívky muž snadno zamiluje, možná snadněji než do Ley, zároveň ale její modloslužba přivádí do Jákobova domu problémy. Jenže v okamžiku zamilování se toto Jákob pochopitelně neviděl. 

Když se podíváte na Leu – druhou Jákobovu ženu, je zde jedna charakteristická věc. Touží získat Jákobovu lásku. V kultuře, ve které se nacházíme, bylo největší poctou, když žena dala muži syna. Lea otěhotněla, porodila syna a pojmenovala ho Rúben (to je Hleďte-syn); řekla totiž: "Hospodin viděl mé pokoření; nyní mě už bude můj muž milovat." Otěhotněla znovu, porodila syna a řekla: "Hospodin uslyšel, že nejsem milována, a dal mi také tohoto." Pojmenovala ho tedy Šimeón (to je Vyslyš-Bůh) A znovu otěhotněla, porodila syna a řekla: "Tentokrát se už můj muž přidruží ke mně, poněvadž jsem mu porodila tři syny." Proto se jmenuje Lévi (to je Přidružitel). A znovu otěhotněla, porodila syna a řekla: "Zase mohu vzdávat chválu Hospodinu." Proto ho pojmenovala Juda (to je Ten, který vzdává chválu). A přestala rodit. Gn 29, 32
Po narození Rúbena si říká, snad si mě můj muž zamiluje, po dalším dítěti si řekne, tentokrát se ke mně můj muž připojí. Lea totiž ví, že ji její muž nemiluje...Ví, že miluje jinou ženu a ke změně jí nakonec nepomohou ani děti. Ví to, co ví mnoho jiných žen. Je jeho manželkou, ale není milována. Hledá způsoby, jak si lásku najít, ale nenajde. Vidíme tragédii, kdy se žena snaží jak může, ale lásku nenachází.

Nakonec v jejím postoji dojde ke změně. Narodí se jí Juda a Lea vyzná, budu vzdávat Hospodinu chválu. Nejde o to rezignovat na vztah, ale jde o poznání, že ani Jákobova láska jí nedá naplnění.  Nakonec z Ley vzejde Juda o němž je psáno, že je jeden z předků Ježíše v linii Kristovy matky. (Mt 1, 2). Z té, která byla nemilovaná, pochází ten, kdo nás miloval nekonečnou láskou. Z té, která byla určitou obětí pletich svého otce, který ji při manželské noci podstrčil Jákobovi, vychází ten, kdo se stává dobrovolnou obětí za nás všechny.

V Písni Písní se na jednom místě píše, že láska je silná jako smrt. Jakoby bylo řečeno to, nad čím jsme přemýšleli. Láska, zamilovanost, sexualita je krásná, ale pozor! Může zabíjet. Mezi láskou, zamilovaností a zároveň hlubokými zraněními a bolestí je velmi úzký předěl. Kdosi řekl, že od lásky je nejblíže k nenávisti. V příběhu Jákoba, Rebeky a Ley jsme to viděli.

Když jsem ukázal, že ze vztahu Jákoba a nemilované Ley vzejde Juda, který je v linii Krista, chci říci, že Kristus nám dal základ a příklad do našich vztahů. Zároveň nám dává sílu, abychom svoje vztahy žili tak, aby nevychladly. Přál bych nám, abychom prožívali vztah, který vám nezevšední a který se nikdy nestane pomyslnou smrtí, který naopak bude základem k životní síle. Zároveň který bude postaven na základě, kterým je osobní ale i společný vztah s Kristem. (Text je inspirován knihou T. Kellera: Counterfeit gods)