Působilo a působí na mě trochu podivně, když čtu křesťanské knížky o manželství a autor se začne rozepisovat o tom, „jak to s manželkou dělají“. Stejně tak je pro mě zvláštní, když o sexu někdo velmi otevřeně přednáší v duchu "maximální otevřenosti". Obyčejně dotyčný sklidí obdiv, „že jde s kůží na trh“, že je „fakt upřímnej“, nicméně nevím… Osobně to ale považuji spíše za určitý druh exhibicionismu, který jde ruku současnému trendu, který by se dal nazvat „nic není tajemství“. Jsem rád, že na podobné rozpaky popisuje i autor, kterého vřele doporučuji – D. Bonhoeffer. V knize „Na cestě ke svobodě“ píše: „Ložnicová tajemství – abych to řekl hrubě -, to jest intimní oblasti (od modlitby až po sexualitu) se stávají lovištěm moderních duchovních pastýřů. V tom se podobají (i když jejich úmysl je zcela jiný) bulvárním žurnalistům…. Autoři románů v posledních padesáti letech (Bonhoeffer toto psal v roce 1944) se domnívají, že správně vylíčili své postavy tehdy, když je ukázali v manželské posteli. Cokoli je zahalené, čisté a cudné, považuje se od počátku za prolhané, přestrojené a nečisté.“
Nechci vršit fráze typu „sex je dobrý, protože ho stvořil Bůh“, ani argumentovat Písní Šalamounovou a explicitními popisy erotické lásky této knihy. Jistě se i touto knihou dají obhajovat otevřené popisy sexuality, nicméně tento žánr v Písmu až tak nepřevažuje.
Pochopitelně oblast sexuality je nedílnou součástí našeho lidství, pochopitelně se o ní bavit musíme a je dobře, když se z ní nedělá tabu, jak tomu možná bylo v době našich babiček. Absolutně nechci tvrdit, že bychom se měli tématu sexu vyhýbat. Jenže je opakem tabu naprostá otevřenost? Je naprostá otevřenost nutná?
Někteří rodiče se cítí vinní, když nejsou schopni se svými dětmi otevřeně hovořit o sexu. Já bych řekl, že to spíše svědčí o jejich normalitě. Hovořit s dětmi o sexu je prostě jiné, než s nimi hovořit o školním prospěchu a určité rozpaky jsou na místě. Proč? Asi proto, že se jedná o oblast příliš hlubokou, než abych ji jen tak vysmahl jako diskusní téma.
Jako pastor mám řadu tzv. pastoračních rozhovorů a to s lidmi z celé repliky (díky svému dřívějšímu celocírkevnímu působení). Připravuji lidi na manželství. Mnohokrát jsme téma sexuality otevírali, šli jsme hodně na dřeň, ale jednalo se o věci zpovědní či pastorační a to je něco jiného, než normální rozhovor či přednáška. Osobně mám zásadu po těchto věcech neslídit, protože si myslím, že slovy Bonhoeffera „podstata člověka nespočívá v jeho nejintimnější sféře“.
O sexualitě jsem měl moc a moc přednášek… Možná nejvíce ze všech témat. Naučil jsem se (snad) o ní hovořit. Zároveň jsem pochopil, že není třeba maximální osobní otevřeností, že není třeba říkat vše, že platí jisté principy a na zbytek člověk přijde sám.
Slovo sex už dávno v církvi není tabu, a jak jsem psal, je to dobře. Zároveň je ale dobře, když tato oblast zůstane určitým tajemstvím, které odhalujeme sami, bez „upřímných svědectví jak to dělat“.
Žádné komentáře:
Okomentovat