Církevní restituce – požehnání nebo prokletí?

Na úvod chci napsat, že myslím, že je dobře, že se zákon o restitucích a nápravě křivd podařilo prosadit a že se za celou kauzou udělá tlustá čára. Některá čísla a souvislosti proč restituce ano, jsem napsal v jiných článcích.  Ale… je zde řada ale, o kterých chci psát.

Před pár dny jsem na jednom setkání hovořil s několika kolegy – kazateli na téma restituce. Během rozhovoru si vzal slovo nejstarší a nutno dodat nejmoudřejší kazatel, který řekl cosi v následujícím smyslu. Církev čeká nejhorší zkouška za posledních x let.

Nepamatuji si, kolik let vyslovil, nicméně do těchto let zahrnul i dobu komunismu. Jeho reakce mě překvapila – čekal bych, že řekne, že to nejhorší tedy komunismus má církev za sebou. Jenže tento muž moc dobře ví, o čem mluví. Protestantské církve dostanou zhruba stejný obnos, který do současné doby pobíraly od státu na platy svých duchovních. Rozdíl bude v tom, že doposud se jednalo o peníze striktně vymezené na platy a částečně i na provoz ústředí, nyní si s penězi budou církve moci dělat, co chtějí. Zároveň mají 30 let na to, aby přešly na úplné samofinancování. Tedy mají před sebou dobu až neskutečně dlouhou. Peníze církve nedostanou naráz. Jiná kapitola je církev Římsko-katolická, která dostane i půdu a objekty. Před církví je řada otázek, které vůbec nebude snadné rozlousknout a které se mohou stát rozbuškou.

Zde je několik problémů.

Církve se odnaučily investovat do lidí. V minulosti jsme hovořili o krocích víry v souvislosti se stavbami modliteben nebo s různými např. humanitárními projekty. Skutečně se o kroky víry jednalo, zároveň je třeba čestně dodat, že jsme si to mohli dovolit i proto, že se stát staral o dost významnou část církevně – sborových rozpočtů – o platy duchovních. Do této doby mnohé sbory a církve nemusely dělat krok víry v podobě toho, že by se sami někomu složily na plat. Prostě s tímto fenoménem nemusely pracovat, protože je k tomu nikdo netlačil. Mentalita investovat do lidí je skoro všem etablovaným církvím v ČR cizí a v tom vidím obrovský problém. Nejsem schopen odhadnout, jak moc je nám myšlení investovat do lidí cizí, ale obávám se, aby peníze, které začneme dostávat, opět nešly jen do platů a tak neprodlužovaly výše popsaný nezdravý rys každé církve, která se nemusí a dlouhodobě nemusela starat o platy svých duchovních.

Počet věřících a některých projektů neodpovídal finančním možnostem sborů a církví. V posledních letech některé církve zakládaly nové sbory, zakládaly nové odbory zodpovědné za nejrůznější oblasti života církve, občas vytvářely další pracovní místa uvnitř svých denominací. Někdy toto došlo do zcela bizarních rozměrů jednoho duchovního na méně než 50 členů popř. duchovního, který měl jen malinko oveček. Těmto věcem se dávalo duchovní zdůvodnění typu „Pán mě/církev do této služby volá“ bez toho, aby se řeklo za B – tedy kde od Pána seženeme peníze. Nebylo nutné si tuto otázku klást. Plat zabezpečil stát. Otázku „kde na to vzít“ řeší všichni normální lidé a všechny organizace až na jednu – na státní správu. Žel, někdy některé církve státní správu začaly připomínat. Dlouhou dobu jste dostávali tolik peněz, kolik jste si nahlásili duchovních. Většina církví toto nezneužívala, ale přesto, peníze jaksi samozřejmě přicházeli. Co teď? Pojede se ještě pár let dál v těchto kolejích? Pokud ne, kdo půjde první z kola ven? Co je zbytečné? Jak začne fungovat solidarita s malými sbory, které na plat kazatele nemají?

V okamžiku, kdy církev dostane peníze zpět, bude pod velmi silným drobnohledem médií. Každá chyba bude nemilosrdně rozmáznuta.  Jako církve většinou s médii moc komunikovat neumíme… V tomto kontextu vůbec nezávidím ŘKC, že dostane zpět i nemovité majetky. Určitě má ve svém středu mnohé odborníky, ale přesto… prý se jedná o jeden z posledních nevytunelovaných majetků v ČR a prý kolem něj krouží řada „šíbrů“, kteří v tom umějí chodit. Uchránit před nimi restituovaný majetek asi nebude snadné. I před protestanty je však veliký otazník v podobě otázky, kolik peněz půjde do projektů zaměřených na pomoc potřebným a kolik zpět do platů? Někdo tuto otázku přizemnil slovy „a kolik toho prožereme“? Jiná otázka je, kdo o tom rozhodne? Expertní komise? Vedení té které církve? Nebo se peníze rozpustí na sbory s tím, ať si s penězi dělají, co chtějí? Nebo…

V okamžiku, kdy projde zákon o majetkovém vyrovnání, vzedme se další obrovská vlna nenávisti vůči církvím.  Není úplně pravda, „že nevěřícím je to jedno“. Tuto tezi zmiňují někteří (zdůrazňuji někteří) moji kolegové – kazatelé. Lidé, kteří chodí do civilního zaměstnání, mi říkají, že jejich kolegové jim to dávají pěkně sežrat. Lidé jsou na církve neskutečně naštvaní a bude hůř. Největší nenávist na sobě pocítí nikoli kazatelé, ale křesťané chodící do civilních zaměstnání. Díky vám, že jdete s kůží na trh! Vůbec to mnozí nemáte snadné a osobně vůči vám cítím jistý dluh, který asi nelze splatit jinak, než poctivou službou.

Z některých křesťanských charit mám signály, že pokud projde restituční zákon, stát je ještě více ořeže s tím, ať se postarají církve. Již tak jsou jejich rozpočty děsivě napjaté a hrozí, že se struna napne ještě více. Pokud se tak stane, co na to církve? Budeme dělat, že se nás to netýká?

A pak je zde poslední věc. Peníze, které jako protestanté dostáváme, jsou díky katolíkům. Odpůrci restitucí mohou nadávat, že mnohé protestanské církve přišly k majetku jak slepý k houslím, ale upřímně, do toho jim nic není. Pokud ŘKC majetek někomu dá, je to její výsostná volba. Můžeme spekulovat, jak moc nám peníze ŘKC dává jako úlitbu za to, že jsme spolu s nimi jednali se státem, nebo zda je to určité odškodňující gesto za dlouhodobou násilnou rekatolizaci nebo zda je to prostě nezištný dar. Nevím a nic mi do toho není. Chci věřit, že se jedná o nezištný dar. Ale… až některé „bibli věrné církve“ budou kydat na katolíky hnůj, hovořit o tom, že s katolíky do ekumény nikdy, nechť si vzpomenou, že se finančně mají tak, jak se mají, do velké míry právě díky katolíkům. Ono je hezké být zásadový, ale potom musím být zásadový ve všem – i když jde o prachy. Postoj „co se týče peněz ekuména ano, jinak nikoli“ je pokrytecký. Na druhou stranu i ŘKC protestanty k jednání se státem potřebovala, takže ono to platí na obě dvě strany.

Začínal jsem výrokem jednoho zkušeného pastora o tom, že vstupujeme do velmi ošidného období. Dodávám, že je tomu tak nikoli kvůli útlaku. Obstojíme…?