Církve by neměly být placeny z daní, ale měly by se financovat sami! Amen – toto platí pro každou nestátní organizaci. Sice v některých zemích (Norsko, Švédsko, Německo a další) jsou tzv. státní církve státem financovány, protože stát vidí jejich přínos, ale tento model je v České kotlině zřejmě neprůchodný. Jenže financování církví si církve nevymohly. Toto nevzešlo z jejich vůle, a proto nechápu, proč je za to církev pranýřovaná. Bylo jim to vnuceno komunistickým režimem po „vítězné únoru“. Z důvodů, které si inteligentní čtenář domyslí sám, se komunistický režim církve bál a viděl v ní úhlavního nepřítele, proto řada církevních představitelů byla zlikvidována, majetek byl ukraden (vlastně tehdejší terminologií převeden). Na „oplátku“ byl duchovním poskytnut státní plat a cituji: "Veškerý soukromý a veřejný patronát nad kostely, obročími, a jinými církevními ústavy přechází na stát." (č. 218/1949 Sb.) Stát se tedy zavázal spravovat na svoje náklady církevní majetek. Jak to vypadalo, asi není až na pár výjimek, třeba dodávat… Pro církev to znamenalo naprostou ztrátu finanční svobody. Před světem se ale komunistický režim pyšnil tím, že v komunistickém ráji si stát dokonce platí duchovní! Problém je v tom, že zákon z roku 1949 si jednak nevymysleli církve, jednak stále platí a žádná vláda od roku 1989 jej nezrušila. Kde ale udělala církev chybu? Přece církev nemůže rušit zákony.
Církev chce víc, než jí náleží! Odhad církevního majetku byl učiněn na základě podkladů církví a náboženských společností, Lesů ČR a Pozemkového fondu ČR. Navíc byl tento odhad ověřen studií Výzkumného ústavu zemědělského a studií společnosti Ernst & Young. Nemyslím si, že církve nastrčili do těchto společností své agenty, kteří jim přihráli více majetku. Kde udělala církev chybu? Církev byl jen jeden z více subjektů, který dodal materiály k odbornému odhadu. Částku odsouhlasila v roce 2009 také dočasná komise poslanecké sněmovny pro řešení majetkových otázek mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi, ve které své zástupce měla také ČSSD (Dolejš, Hašek, Jandák, Sobotka) a KSČM (Bičík, Koníček). Proto je divné (ale z hlediska antikatolické předvolební kampaně ČSSD a historie KSČ pochopitelné), že Sobotka a spol. nyní mění to, co odsouhlasili.
Církvím se dává dar ve výši 42 miliard Kč. Záleží, z jakého úhlu pohledu toto vidíme. Podle propočtů Národohospodářské fakulty VŠE (nikoli církve), které mimo jiné členové výše zmiňovaní komise vzali na vědomí, totiž církev díky nemožnosti hospodařit na svém majetku, přichází od roku 1948 téměř o 3 miliardy Kč ročně. Za období od roku 1948 – 2007 se jedná o částku 229,2 miliard, což po odečtení státního příspěvku církvím ve výši 60,6 miliard za toto celé období naopak znamená, že církve již daly státu dar ve výši 168,6 miliard Kč. Celý dokument najdete na http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=5&CT=858&CT1=0 Přesný citát: „Výdaje státu na činnost církví v letech 1948 - 1989 odpovídají částce 42,5 mld. Kč (přepočteno na ceny r. 2007). Kvalifikovaný odhad ušlého zisku ze zestátněného církevního majetku za období 1948 - 2007 činí 141,4 mld. Kč, a to při zohlednění průměrné míry zdanění ve výši 24 %. Hodnota patronátů, které přešly na základě zákona č. 218/1949 Sb. na stát byla vyčíslena na 87,8 mld. Kč. Celkové kladné saldo z pohledu státu tak činí 168, 6 mld. Kč).“ Pokud někdo tvrdí, že je to demagogie, potom problém je, že v naší zemi nemáme příliš erudovanějších lidí, než ty, kteří uvedené závěry spočítali. Navíc tyto údaje nespočítal Kalousek, Duka, ani Ekumenická rada církví, ale NF VŠE… že by na této fakultě působili nastrčení agenti církve?
Navíc…Současné finanční toky směrem k církvím tvoří 1,2 promile ze státního rozpočtu. V průběhu vyrovnání se s církvemi by tyto náklady činily při dohodnutém splácení částku klesající od 2,8 promile státního rozpočtu k 1,6 promile, po 30 letech by se pak staly církve ekonomicky nezávislé a státní rozpočet by již nebyl nadále tímto nákladem zatížen. Stále se jedná o miliardy, ale zároveň o promile. I zde je vidět, že hysterie, kterou rozpoutávají někteří politici, kteří takto získávají voliče, je zcestná a že s čísly se dá hodně manipulovat.
Narovnání nařídil Ústavní soud. Po roce 1989 se začalo s nápravou některých křivd, které komunistický režim způsobil. Byly přijaty restituční zákony a určitý majetek byl vrácen a to zejména řádům. Jednalo se však o samotné klášterní budovy tak, aby zde řády mohly znovu začít existovat. Hospodářské budovy a pozemky se v tomto zákoně nevracely. Stát si toho byl vědom a do zákona o půdě včlenil příslib, že zbylý původní církevní majetek bude vypořádán dalším zvláštním zákonem a za tímto účelem zablokoval jeho převody. Takový zákon o vypořádání původního církevního majetku však už přes 20 let přijat nebyl. Proto Ústavní soud v roce 2010 rozhodl, že neplnění slibu po tak dlouhou dobu je proto protiústavní. Stále ještě žijeme v právním státě a rozhodnutí se s církvemi majetkově vypořádat vyšlo od ústavního soudu, kde myslím, nemá církev svoje lobby. I když „lid“ nechce nic vracet, přece jen by v tomto měl mít Ústavní soud větší slovo než ulice či politici toužící po hlasech lidu.
Proč u finančního vypořádání za zemědělské pozemky, které nemohou být vydány, se počítá s cenou 44,48 Kč za metr čtvereční? Kdo konkrétně zpracoval toto odcenění ?
Zemědělskou půdou se rozumí půda, která byla zemědělská v roce 1948. Od roku 1948 však došlo k velkým změnám. Část tehdejší zemědělské půdy je dnes v intravilánech velkých měst (Praha, Brno), kde je její cena mnohem vyšší než cena zemědělské půdy ve venkovských oblastech (např. v případě hl. m. Prahy došlo od roku 1948 k navýšení plochy intravilánu o 44%, z toho zemědělská půda činí přes 60%).
Při výpočtu průměrných cen byly použity studie Výzkumného ústavu zemědělské ekonomiky (Cena zemědělské půdy v České republice v letech 1993–2004 - Němec, Štolbová, Vrbová, Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky Praha) a Přehled cen stavebních pozemků v krajích ČR – červen 2007 Ing. Václav Dolanský, CSc., 1. katedra oboru management a marketing Fakulty strojní ČVUT. (Pokud je mi známo, nejedná se o žádné katechismy, ale standartní materiály používané pro odhady majetku)
Odhad si udělala církev sama a podvedla národ! Nikoli - ocenění původního církevního majetku sice bylo provedeno v roce 2007, a to Církevní komisí, ale ověření výpočtu nejprve provedlo Ministerstvo kultury. V roce 2008 zadala sněmovní komise prověření výpočtu společnosti Ernst & Young. Tato společnost shledala, že použitý výpočet je oprávněný a racionální. (Citace z Týdeníku Euro, 8. 2. 2012)
Závěr: Mám pocit, že v současné diskusi se zcela vytratil racionální podklad. Převládají nenávistné hlasy, do restitucí zasahuje blížící se předvolební cirkus. Myslím, že hlavním tématem by neměly být nenávistné výlevy na adresu církve – především církve katolické (podíl Církve římskokatolické na hodnotě původního církevního majetku je cca 98 %, avšak podíl Církve římskokatolické na finanční náhradě je pouze 80 %, zbytek je resp. případně bude rozdělen mezi ostatní církve), ale racionální a pokud možno věcná diskuse. Zároveň snaha, aby se v této zemi dařilo právu. Jakkoli někdo nemusí církve nebo její představitele, narovnání křivd nařídil Ústavní soud, placení duchovních je reminiscence stále platného zákona z roku 1949 a čísla související s navrácením majetku potom vychází ze standartních odhadních cen (viz. uvedené materiály). Jenže ulice nemyslí, politici potřebují hlasy a média čtenáře…. Proto se jako církev zřejmě ještě máme na co těšit. Co mě na tom všem alespoň trochu těší je, že církev často šla ke svým skutečným kořenům, až když trpěla protivenství.
Na konec si nemohu nepoložit otázku – stojí ty peníze za to? Druhá otázka zní – je třeba u některých církví tolik provokující monumentality a okázalosti? A úplně poslední otázka – ať to dopadne jakkoli, lidé uvěří, když uvidí především svědky. To platí v dnešní vyhrocené atmosféře dvojnásob. Najdou je mezi námi? Na to si už musí odpovědět každý sám.
