Moudrost a čas – přemýšlení nad textem z knih Efezským a Pána Prstenů

Moudrost a čas – přemýšlení nad textem z knih Efezským a Pána Prstenů

"Dávejte si dobrý pozor, jak se máte chovat, ne jako nemoudří, ale jako moudří: dobře využívejte času, protože žijeme ve zlých dobách." (Bible, Ef 5,15)

Rozhovor s Pána prstenů
"Frodo: Přál bych si, aby se to nikdy nestalo.
Gandalf: To by si přáli všichni, kdo zažili tyto události.
Ale jediné, co musíš rozhodnout, je, co uděláš s časem, který ti byl dán."

Asi každý člověk by si přál, aby to nebo ono nezažil, aby se některé události nestaly, možná by si přál, aby vypadal trochu jinak – většinou lépe, aby byl chytřejší, aby žil v klidnější době, aby byl součástí jiného kolektivu, aby studoval jinou školu, měl jiného šéfa, učitele… těch „aby“ je celá řada. Jenže to je asi tak vše, co s mnohými věcmi můžeme udělat.
S čím ale něco udělat můžeme, je jak využijeme čas svého života. A v přesně v tom spočívá moudrost, o které píše náš text. Apoštol Pavel nijak nezatajuje, že žijeme ve zlých dobách. Jenže platí to i dnes? Osobně jsem stále znovu překvapen, kolik lidí prožívá deprese, úzkost, pocit samoty, ztrátu smyslu nebo jiné špatné pocity či stavy. Člověk si říká proč? Přece se máme v porovnání s jinými generacemi tak dobře. To co konstatuji, ukazuje na to, že i když se člověk má dobře, přesto může být – řečeno s textem, doba zlá. Člověk by svým dětem rád řekl něco ve smyslu, budete mít skvělý život, bude to pohoda, protože zřejmě nikdy nezakusíte co je to hlad, protože máte střechu nad hlavou, protože jste z rodin, které se těší slušnému sociálnímu statusu a díky těmto a mnohým dalším vymoženostem jste předurčeni k šťastnému a klidnému životu.
Přes mnohé vymoženosti naší doby, dnes mnozí staří lidé, kteří zažili mobilizaci, komunistický režim a dokonce někteří vězení někdy říkají – těm mladým nezávidím, jsem rád, že jsem už starý. Asi cítíte, že říci jim co blázníte, naše doba je snazší, protože máme MP3, mobil a faceboook, by byla odpověď nesmyslná a bláhová.
Ono je to možná nakonec jedno, zda máme mobil nebo nemáme, zde si můžeme vybrat z jednoho nebo deseti druhů mléka nebo zda stojíme frontu na banány. Určitě je úžasné, že jsme obklopeni tolika vymoženostmi, nicméně život není snadnější, protože problém velmi často není v okolnostech, ale v nás samotných. I proto je v Bibli takový důraz kladen na vnitřní proměnu člověka.
Apoštol Pavel nám neříká, pokuste si udělat život snazší, zařiďte si ho, nebo dokonce utíkejte od problémů. Stejně tak neříká, trpte a čím více budete trpět, tím jste lepší křesťané. Říká – žijte moudře a využijte čas, který vám byl dán. Nebo – řečeno s Gandalfem: „Ale jediné, co musíš rozhodnout, je, co uděláš s časem, který ti byl dán."
Strašně rád bych mladým lidem slíbil, že život, který jim byl dán, bude trvat ještě 50 let. Statisticky ano. Jenže… jsem se např. setkal s rodičem, kterému zahynulo dítě v mladém věku. Úžasné na vyznání tohoto rodiče bylo vyznání, že jeho dítě naplnilo, co v životě naplnit mělo. Dle jeho slov, setkalo se s Bohem. A tak rodič plakal a ve stejnou chvíli vyznával, že jeho dítě se má lépe než on. Chci tím říci, že člověk může promarnit život i když žije 100 let. Člověk může naplnit život a žít krátce. Nejde hlavně o kvantitu, ale kvalitu. Ježíš na jednom místě říká, že kdo by chtěl svůj život zachránit, ten jej nakonec ztratí. Vidíme zde tento princip – pokud člověk usiluje o to, aby si za každou cenu zabezpečil život, vnitřně umírá.
Jedno z tajemství moudrosti je nepřestávat prosit Boha, aby nám pomohl jasně vidět, co je naším povoláním, a aby nám dal sílu toto povolání prožít s důvěrou. Rozhodnout se, že svoje obdarování chci využít pro Boží slávu. Potom zjistíme, že být věrný ve své někdy i malé roli, je pro člověka právě tím nejléčivějším prostředkem na nemoci této doby. Někdy si člověk klade otázku a může mě vůbec Bůh použít? Existuje mnoho důvodů, proč by mě Bůh neměl povolat. Nemějte však obavy. Jste v dobré společnosti:
Mojžíš koktal. Davidovi nepadlo brnění. Marek byl zamítnut Pavlem. Timotej měl žaludeční vředy.Ozeášova žena byla prostitutka. Jediným vzděláním Amose byla škola v prořezávání fíkovníku. Jákob byl lhář. David měl milostné pletky. Šalomoun byl velmi bohatý. Ježíš byl velmi chudý. Abrahám byl příliš starý. David byl příliš mladý. Petr měl obavy ze smrti. Jan byl na sebe příliš přísný. Noemi byla vdova. Pavel byl vrah stejně jako Mojžíš. Jonáš utíkal před Bohem. Miriam, sestra Mojžíšova byla drbna. Gedeon a Tomáš pochybovali. Jeremiáš, měl deprese a sebevražedné úvahy. Eliáš trpěl syndromem vyhoření.
Jan Křtitel buřič. Marta byla příliš starostlivá. Marie mohla být líná.
Co bylo těmto lidem společné? Přes svoje nedostatky se nechali použít Bohem, dokázali uznat, že existuje vyšší vůle než je jejich. Uznali, že nejsou středem světa a stvoření. Uznali, že mají určité slabiny a nejen to, tyto slabiny odkryli před Bohem. A přes tyto slabiny se dali k Bohu dispozici.
Bůh nevyžaduje přijímací pohovor. On nenajímá a nepropouští jako většina zaměstnavatelů, protože On je mnohem více náš Otec než náš Zaměstnavatel. Existuje mnoho důvodů, proč by nás Bůh neměl povolat. Ale jestliže Ho milujeme, jestliže po Něm toužíme, On nás použije vzdor tomu, kdo jsme, kde jsme byli, co jsme prožili, či jak vypadáme!
A právě v tomto tkví moudrost – dát se Bohu k dispozici. Hledat jeho vůli pro můj život. Tento zápas se odehrává ve škole, ve službě v církvi a vlastně v každé životní situaci.
Moudrost, pro někoho možná paradoxně, neznamená nezbytně chytrost, ale schopnost obstát v životě. Tedy vysoce inteligentní člověk může být nemoudrý nebo slovy Bible hlupák a člověk nevzdělaný může být moudrý. Vrátím-li se k textu, o kterém hovořím, potom ona moudrost tkví v tom, že správně naplníme čas nám svěřený, že z mnoha voleb a možností, vyberete ty správné.
Zbývá poslední věc – jak to udělat? Aby člověk neztratil správný směr, potřebuje kompas. Kompas funguje na základě toho, že je magnetizovaný. Proto se přirozeně stáčí k severu. Člověk, který žije s Bohem a pro Boha přirozeně lne k věcem, které jsou Boží. Požijeme-li analogii s kompasem, „stáčí se k Bohu“. Mnoho lidí, jak věřících tak nevěřících marní svůj život tím, že se střelka jejich života stáčí k nim samým, maximálně k vlastní rodině. V češtině tomuto říkáme egoismus v kontextu našeho přemýšlení nemoudrost.
Smyslem, cílem a moudrostí lidského života je otevřít se Bohu s tím, že Bůh nás možná povede jinak, než si představujeme, zajisté nás ale povede dobře (což neznamená bezbolestně). To důležité je, že nás povede moudře a že čas, který mi byl dán prožiji správně.