Obrana rodiny

 Možná se jste setkali se jménem J. Sacks. Obdržel 17 čestných doktorátů a mnoho dalších ocenění, byl autorem více než třiceti knih. Dlouhou dobu zastával funkci vrchního rabína Spojené hebrejské kongregace Commonwealthu.

Kdo čtete jeho knihy, víte, že se jedná o neuvěřitelnou hlubinu moudrosti. Nicméně chtěl bych se zastavit u okamžiku, který Sacks popisuje jako zlomový okamžik života.

V roce 1967 se účastnil cyklu přednášek cambridgeského antropologa E. Leache. Popisuje, jak nastoupil do druhého ročníku univerzity a výrok Leache jím otřásl. „Rodina nejenže není základem dobré společnosti, ale svou úzkoprsou privátností a laciným tajnůstkářstvím je zdrojem vší nespokojenosti.“ Jak vidno, útok proti rodině a zlehčování jejího významu zdaleka není až tak novou záležitostí, jak si někdy myslíme.

Sacks píše: „To byl přesně moment, kdy mi došlo, že naše uznávané akademické vzory se mýlí a že se budu muset vydat na svou vlastní pouť, za vírou svých předků. V mé osobní zkušenosti nic takového jako „úzkoprsá privátnost“ a „laciné tajnůstkářství“ neexistovalo. Rodina pro mne, stejně jako pro většinu mých kamarádů, představovala domovské útočiště uprostřed světa, jediné místo poskytující bezpodmínečnou lásku. Cítil jsem se podveden. Nikdo z nás ještě nemohl tehdy tušit, jak vysokou cenu za tuto nadutou demisi odpovědnosti zaplatí následující generace dětí.“ Naše doba je svědkem toho, že Sacks měl pravdu.

Pak ještě dodává: „I kdyby jediným přínosem víry bylo ukázat nám, jak v manželství a rodině zachovávat lásku a loajalitu a jak vytvářet prostor jeden pro druhého, pokládal bych to za nesmírný a plně postačující Boží dar.“

Každý ať si tato slova tváří v tvář k současným nejrůznějším alternativám k rodině, ale i tomuto zbožnému rabínovi a zároveň intelektuálnímu gigantovi přebere sám…