Nedejme se zastrašit a odradit pomoci Ukrajině

Válka na Ukrajině trvá dlouho a postupně se sune na okraj našeho zájmu, v tom smyslu, že nelze žít ve stejném napětí, jako když Rusko napadlo Ukrajinu. Zároveň bychom neměli zapomínat, že pár hodin od našich hranic zuří válka, dochází ke genocidě, obrovským ekologickým katastrofám, unášení dětí, znásilňování a zabíjení civilistů i vojáků. Ti místo toho, aby vychovávali děti a chodili do práce, musí na frontu. Doslova každý den jsou bombardovány města a vesnice.

Tyto a další hrůzy s sebou logicky nesou statisíce zoufalých uprchlíků, roztržených rodin a mnoha zoufalých osudů, které si z klidu svých domovů nedovedeme představit. Současně vidíme, že válka na Ukrajině zřejmě neskončí tak rychle, jak jsme si mnozí přáli, a že konec je z lidského úhlu pohledu v nedohlednu. Pár kilometrů od našich hranic vzniká obludný režim, který stále více připomíná jiné zrůdné režimy minulosti (i současnosti).

Tváří v tvář hroznému lidskému utrpení jsou velmi nebezpečné, zlé a hloupé poslední výroky pánů Klause, Okamury, Zemana a dalších, které se vezou na populistické protiukrajinské notě. (Pokud na to máte žaludek, není problém si jejich výroky a moudra najít.) Není jistě selháním optimalizovat pomoc Ukrajincům, a pokud se dějí chyby, pak je třeba je pojmenovávat. To je ale něco zcela jiného, než danou pomoc zpochybňovat a psát nesmysly o tom, že většina Ukrajinců nejsou uprchlíci ale emigranti, kteří sem přišli za lepším.

Stejně tak je nepřijatelné zneužívat trestnou činnost jedinců ke kolektivní vině. Je jasné, že sem nepřišli zástupy andělů, ale lidí. Stejných lidí, jako jsme my.

Možná by bylo dobré, kdyby si někteří vzpomněli na statisíce Čechů, kteří v 70. a 80. letech prchali na Západ, aniž by jim hrozila na rozdíl od Ukrajinců smrt. Šli prostě za lepším. Důvodem, proč české emigranty tehdy na Západě přijímali, rozhodně nebyly „zlaté české ručičky“, ale vědomí solidarity.

Připravme se na to, že jak bude válka pokračovat, jak bude narůstat frustrace z ekonomické a společenské reality, bude narůstat i tlak různých dalších extrémních hlasů, kteří budou štvát společnost proti Ukrajincům. Klaus i Zeman s tím mají navíc bohaté zkušenosti, protože to byli oni, kdo k radosti svého přítele Putina a v duchu Marxova Komunistického manifestu rozeštvávali národ. Konkrétně v podobě vyvolávání třídní nenávisti, která se projevovala přívlastky jako „lepšolidi“, „pražská kavárna“, rozdělování na „vesnici“ a „Prahu“ atd.

Erik Tabery ve své knize Opuštěná společnost popisuje několik bodů, které definuje slovy „předpoklady cesty do temnot“. Mimo jiné píše o těchto fenoménech: Hledá se nepřítel, někdo, kdo může za všechny problémy světa. Po nepříteli se pátrá doma i za hranicemi. Pro některé to stále více budou Ukrajinci. Píše také: Společnost se rozdělila na dvě části, které si vůbec nerozumějí, ale především se o porozumění ani nepokoušejí. Jiný názor není akceptován, protože to je projev zrady a kolaborace.

Je jasné, že mezi Ukrajinci budou i lidé zlí, úplně stejně jako mezi příslušníky jakéhokoliv etnika či národa. Je jasné, že pomoc Ukrajincům nás něco bude stát – jako ostatně stojí každá pomoc. Je přirozené, že naše pozornost ohledně konfliktu na Ukrajině nemůže být taková jako na začátku.

Když se díváme do budoucnosti, pak nás zřejmě nečeká snadná doba. O to více bude pokušením najít viníka, který za to všechno může. A Ukrajinci budou velmi snadným a zranitelným cílem, na který řada lidí snadno uslyší, do kterého bude snadné projektovat různá selhání, ale i nenávist. Dále bude velkým pokušením proti Ukrajincům poštvávat různé minority, jak se nedávno stalo v souvislosti s Romy.

Stále více bude (nejen) pro církev aktuální text, který před mnoha lety napsal Izaiáš a který opět získává na aktuálnosti: Učte se činit dobro. Hledejte právo, zakročte proti násilníku, dopomozte k právu sirotkovi, ujímejte se pře vdovy (Iz 1,17). Bude třeba nemlčet, když uslyšíme verbální útoky nejen od pánů, které jsem jmenoval, ale i při fyzických útocích, které se odehrály v posledních dnech a týdnech.

Čas od času dostávám otázku, jak může být církev solí země? Jedním ze způsobů může být nejen nešířit dál dezinformace a nenávist vůči Ukrajincům, ale také vysvětlovat, zastávat se a v neposlední řadě nadále pomáhat. V nastávajících měsících nás na této půdě nečeká snadná práce, ale nedejme se zastrašit!

Psáno pro server Proboha