Cancel culture

 Před pár lety jsem začal psát blogy. Nevím, kolik jsem jich napsal, ale několik stovek určitě. V poslední době se mi ale chce psát stále méně. Důvodem jsou někdy až nenávistné reakce na některé moje články. Zajímavé na tom je, že tyto reakce často přicházejí od lidí, kteří o sobě tvrdí, že jsou tolerantní. Ano, jsou tolerantní, pokud s nimi souhlasíte. Pokud ne, jste zařazen pod termín fundamentalista, liberál, fanatik, konzervativec, nevzdělanec, omezenec atd. 

Možná jste se někteří setkali s termínem cancel culture. Konkrétně to znamená, že pokud považujete nebo podporujete to, co společnost považuje za urážlivé, jste za to odsouzeni, v doslovném slova smyslu „zrušeni“. V současné době se jedná především o oblasti jako je rasismus, LGBT, válka na Ukrajině, přistěhovalectví. Postupně zjišťujete, že psát o některých oblastech je skoro jako složit bobříka odvahy. Stejně tak je zakázáno o nich veřejně mluvit. 

Nedávno jsem měl přednášku na jednom vyhlášeném gymnáziu. Po přednášce následovala diskuse a studenti se mj. ptali na problematiku vztahu církve a LGBT. Diskuse byla skvělá, dokázali jsme si v něčem porozumět, v něčem jsme viděli, že máme jiný postoj. Zajímavá ale byla reakce paní učitelky. Po přednášce za mnou přišla a řekla mi, že se bojí o této oblasti veřejně mluvit… 

Před pár měsíci např. stanula před soudem finská politička, Päivi Räsänenová, protože v červnu 2019 na Twitteru zveřejnila dotaz určený vedení její církve (finská evangelická luterská) týkající se podpory tamnímu pochodu Pride pořádanému homosexuály. Hlavním obsahem jejích příspěvku byla fotografie otevřené Bible zobrazující úryvek dopisu apoštola Pavla do Říma. 

Autorka se své církve ptala, jak může církev podporovat něco, co je v rozporu se základem jejího učení, tedy poselstvím Bible. Kromě tohoto tweetu byla proti Räsänenové vznesena další obvinění: za brožuru „Stvořil je jako muže a ženu“ a za její vyjádření k tomuto tématu v jednom pořadu rozhlasové a televiznístanice Yle. Räsänenová píše, že její prohlášení vycházejí z biblického učení o manželství jako soužití muže a ženy. Stejně tak vychází z učení apoštola Pavla o homosexuálních aktech jakožto hříchu a hanbě.

Prosím, ponechme stranou žhavou diskusi o stejnopohlavních sňatcích, stejně tak nechci řešit zmiňovaný text Pavla do Říma. Jistě se ale minimálně shodneme, že na tuto problematiku jsou názory různé. Jenže posílat někoho k soudu jen za názor, za článek? Není pro veřejnou diskusi lepší napsat jiný tweet nebo raději článek s opačným postojem? Pokud platí, že žijeme v demokracii, pak reakce na zmiňovanou političku je krok vedle, navíc probouzí zbytečné vášně z druhé strany názorového spektra. 

Abychom ale nezůstali v cizině. Nedávno proběhl rozhovor s Janou Jochovou, českou konzervativní aktivistkou, na téma manželství pro všechny. Chápu, že s ní mnozí nesouhlasí, ale zde je reakce jedné české mediálně velmi známé dámy: "Dělá si z nás prdel nebo je v nějakým kultu? Guru Jára? David Koresh? Theosofisté? I am? NXIVM? Moonisté? Nebo něco jinýho?" Některé další reakce: „Je úplně blbá.“ „Chová se jak fena.“ „Církev debilistů je mocná síla a její členové o sobě ani druhých většinou právě nevědí. Její základ vychází z toho, že rozum je distribuován rovnoměrně a všichni si myslí, že ho mají dost...“

Mohl bych pokračovat, ale celá „diskuse“ by se dala shrnout do slov: "Je to…" - dosaďte si nějaké sprosté slovo a více se diskuse nevede. Prosím, aby mi bylo rozuměno. Nepolemizuji v tomto článku s názory, které padly ve zmiňovaném rozhovoru, ale s nenávistnými reakcemi na tento rozhovor. Uvedl jsem nedávnou zkušenost, ale příkladů bychom našli mnohem víc a zdaleka nejen ve výše zmíněné problematice. 

Uvědomuji si na vlastní kůži, že reakce v mediálním prostoru jsou drsnější, než tváří v tvář. Dále je dobře známé, že se uzavíráme do svých bublin, kde se nevede rozhovor, ale jen potvrzování si svého již utvořeného postoje. Pokud někdo má postoj jiný, je „zkanclován“, tedy vyrušen, vymazán nebo, jak říkají moje děti, zhejtován. 

V obecném podvědomí jsme si možná mysleli, že hrubých reakcí se dopouští skupina lidí typu těch, kteří útočili na Kapitol nebo kteří se sešli na Václavském náměstí a vzali útokem Národní muzeum. Jenže toto je jen část pravdy. I druhá strana si nebere servítky, je často arogantní, sprostá, velmi tvrdá a schopná vás dehonestovat. Přemýšlím nad tím, že někdy napíšu samostatný blog, kde budu pouze citovat, co jsem od některých lidí dostal za reakce. Možná by vám to zamíchalo představou, kdo je onen pomyslný „intelektuál schopný diskuse“. 

Jinými slovy pokleslého způsobu diskuse se dopouští i lidé, které považujeme za vzdělané a chytré. Proč? Protože ani vzdělání nebo inteligence není zárukou charakteru, schopnosti a ochoty diskutovat nebo alespoň v diskusi nepoužívat vulgární či dehonestující způsoby. Výsledkem je, že diskuse rychle skončí nebo ztratí úroveň, ale především jen málokdo má chuť jít s kůží na trh a když už ano, pak jen s líbivými nebo velmi obecnými tématy. 

Snad i proto se mnoho výrazných křesťanských osobností k některým citlivým otázkám raději nevyjadřuje nebo jen velmi nejasně a opatrně. Bojí se „cancel culture“, nechtějí, aby je mainstream onálepkoval jako fanatiky nebo fundamentalisty. Trochu mi tento stav začíná připomínat to, co jsme zde zažili za komunismu. O jistých věcech mlč, jinak si zaděláváš na problémy. 

Co s tím? Jednak v sobě najít odvahu a navzdory očekávaným reakcím okolí jít s kůží na trh. Dále svoje argumenty o něco opřít. Není třeba psát odborný článek, ale je dobré vycházet z kvalitních zdrojů. Dále se učit ukázňovat sebe sama a když už na něco reaguji, dělat to slušně a výhradně po argumentační rovině. (Protože jsem blogů a článků napsal hodně, možná nejdete nějaký, kde jsem to sám, žel, porušil.) 

Musíme se přenést přes to, že je dotyčný z té které církve, minority, majority, sociální bubliny a zastává jiný postoj. Buď se mohu pokusit s jeho postojem polemizovat, nebo se zdržet komentáře. Určitě se ale nepřipojovat ke cancel culture. Pokud tak učiníme, sice budeme mít pocit, že jsme na straně vítězů, po mravní stránce jsme ale prohráli. (psáno pro portál Proboha)