Ruská genocida a snaha nahradit křesťanství komunismem

 

Když vypukla válka na Ukrajině spojená s brutální genocidou Ukrajinců, znovu jsem si pokládal otázku, kde s v ruském vedení bere tolik zla a bezcitnosti? Tolik lži? Proč nejen vojenská agrese, ale proč genocida? S tím souvisí další otázka – proč ani to, čeho jsme nyní svědky, nevede přívržence Ruska ke změně postojů? Jak se ještě někdo může hlásit ke komunismu? V minulosti jsem četl různé ruské autory, dějiny Ruska mě dlouhodobě zajímají, nicméně v poslední době jsem narazil na vynikající dvoudílné dílo Dějiny Ruska 20. století. Editorem je profesor Andrej Zubov, který byl nedávno nucen uprchnout ze své země, a pokud vím, žije nyní v Čechách a přednáší na Masarykově univerzitě v Brně. Na knize se podílela řada vynikajících ruských akademiků a historiků, dostáváme tedy na ruské dějiny minulého století jedinečný pohled zevnitř. A je to pohled často šílený, který ovšem zároveň čtenáři poskytne hlubší porozumění, proč Putin a spol. dělají a komunikují tak, jak to vidíme. Proč zvrácenosti, krutosti a lži nejsou problémem nebo něčím, za co by se Putinův režim styděl, nebo co by dokonce zakrýval.

To, co Rusko hluboce ovlivnilo, je jeho děsivá komunistická a bolševická minulosti. Minulost, ke které genocida patřila. Rusko se se svojí komunistickou a bolševickou minulostí ale nikdy nerozešlo, a proto ho stále hluboce ovlivňují bolševicko-komunistické kořeny. Jedna ze zásadních věcí, která vysvětluje zvrácenost komunismu, je fakt, že komunismus měl nahradit křesťanství. Jak konkrétně, to popisuje Zubov a další. Začtěme se do jejich myšlenek.

S člověkem, kterého křesťanská morálka označuje jako „nepřítele božího“, „hříšníka“, komunisté počítali jako se svým stoupencem a přívržencem. Proti přikázání „cti otce svého a matku svou“ postavili komunisté heslo „rozbití starého světa od základů“, světa, jež byl vytvořen rukama předků, otců a matek. Lásku k vlasti nahradili heslem „dělníci nemají vlast“. Proti přikázání „nepožádáš statku bližního svého“ komunisté postavili výzvu k „úplnému zrušení soukromého vlastnictví“. Tj. odebrání veškerého majetku, který nashromáždil člověk sám a jeho předci. Přikázání „nepokradeš“ vystřídalo heslo „kraď nakradené!“. Místo přikázání „nesesmilníš“ komunisté ve stopách Komunistického manifestu z roku 1848 proklamovali přání zavést „společenství žen“ a zrušit „buržoazní“ rodinnou morálku: „Buržoazní řeči o rodině a výchově, o něžných vztazích jsou odporné.“ (Komunistický manifest)

Namísto dobra, zachovávání míru a očekávání odměny od Boha komunisté vedli k nesmiřitelnému boji s nepřáteli jejich učení, k „světovému požáru“ války až do vítězství komunismu na celém světě a ke spojování všech nadějí pouze stranou a jejím vůdcem, jež jsou „rozumem, ctí a svědomím všech pracujících“.

Lež, principiálně zakázaná, neboť otcem lži je satan, se pro bolševiky stává nejen možností, ale každodenní normou. „Základ, pilíř, půdu, a především neustále fungující zbraň bolševické vlády představuje lež,“ zapsala si Zinaida Gippiusová do svého Petrohradského deníku v listopadu 1919.

Na místo absolutní božské Pravdy komunisté kladli relativní lidskou, „třídní“, „proletářskou“ pravdu. A protože „rozumem, ctí a svědomím“ je jejich vůdce, bylo pro komunisty to, co on pokládal za dobro, dobrem, to, co pokládal za pravdu, bylo pravdou a to, co pokládal za zlo, bylo zlem.

Leninovi se dělalo doslova fyzicky zle ze všeho, co bylo spojeno s Božím jménem. V dopise Gorkému v listopadu 1913 napsal: „Veškeré náboženské ideje, jakákoliv idea nějakého pánbíčka, jakékoliv koketování s pánbíčkem je absolutně nepředstavitelná ohavnost.“ V projevu na III. celoruském sjezdu Komsomolu roku 1920 řekl: „Naše morálka je plně podřízena zájmům třídního boje proletariátu. Naše morálka je odvozena od třídního boje.“

Největší překážku pro světový třídní boj tvořilo společenství upřímně a hluboce věřících lidí.

Tolik Zubov a další ruští historikové. V době, kdy se stále více ozývají pro-ruské hlasy, je třeba znovu sdílet, že současné Rusko je zlo, které stále podporuje mnoho Rusů a pochopitelně i ruští vůdci. Máme co do činění se zlem, které se nezastaví absolutně před ničím – viz uvedené texty. Se zlem, které nenávidí život a stejně tak dárce života…

Dokud se Rusko nezřekne své minulosti a neprojeví lítost, nemůže být jiné. Bude nadále páchat zlo do té míry, do které mu to projde. Proč? Protože zlo a s tím související viny již nelze změnit, ale můžeme je pojmenovat a zříci se jich. Pokud to neuděláme, budeme je dělat stále znova. Tak jako současné Rusko na Ukrajině. Dělá jen to, co dělalo vždy.