Vytrácí se z naší země demokracie a máme být nervózní?

V poslední době se na mě jako na předsedu CB obrací znepokojení lidé – většinou členové naší církve s tím, že bychom se měli jako církev vyjádřit k nastalé politické situaci. Mnozí jsou znepokojeni tím, že dochází k postupnému otupování demokracie a plíživému odklonu od některých svobod, které jsme jako národ po roce 1989 nabyli. Hovoří se o tom, že církve údajně mlčeli při komunistickém puči v roce 1948 a že příliš nereagovali ani v roce 1968. nevím, toto nedokážu posoudit, ale kladu si otázku, jak se k nastalé situaci postavit dnes.

Dle mého se církev nemá příliš vyjadřovat k politickému dění a to nikoli proto, že nemá co říct, ale proto, že z principu má být otevřená pro všechny hledající a to nezávisle na té které stranické příslušnosti.

Jiná otázka ale je, kde je ona mez, kdy už nelze mlčet, protože se za některými nepohodlnými lidmi začínají zavírat brány vězení, nebo když se začínají pošlapávat některé základní pojistky demokracie. Tak daleko ještě, myslím, nejsme, ale…

V Radě CB jsem (tuším) 16 let a zdá se mi, že nikdy nebyl tak silný tlak na Radu, aby se postavila k politické situaci. Interpretuji si to tak, že určitá nezanedbatelná skupina lidí v naší zemi, nikdy nebyla po listopadu 1989 tak znepokojena stávající situací. A to i v dobách opoziční smlouvy nebo různých korupčních nebo jiných skandálů, které byly někdy dost šílené. V čem je stávající situace jiná? Proč takové znepokojení? Za sebe ještě dodám u lidí, kterých si díky jejich morálnímu profilu, ale i vzdělání, rozhledu, toho, čeho v životě docílili, prostě musím vážit?

Nedávno jsem mluvil s jedním z příznivců A. Babiše a ten mi řekl, že blbneme, že se nic neděje a že naše demokracie normálně funguje dál. Myslím, že mi onen člověk otevřel oči. Ono znepokojení mnohých lidí je proto, že demokracie v ohrožení je a toto mnozí vycítili. Co se tedy děje?

Byl to W. Churchil, který napsal následující: „V tomto hříšném a žalostném světě se zkoušely a budou zkoušet mnohé způsoby vlády. Nikdo nepředstírá, že demokracie je dokonalá nebo samospasitelná. Říká se dokonce, že demokracie je nejhorší způsob vlády, s výjimkou všech ostatních způsobů, které jsme vyzkoušeli.“ Demokracie se nakonec otiskla i do zprávy naší církve a to třeba v tom, že vedení sboru je volené, že volená je i Rada, že o rozpočtu a klíčových oblastech rozhodují členové sboru a konference atd. Na rozdíl od světského vládnutí se to děje s modlitbou, zároveň ale se tak děje. Někteří v tomto CB kritizují s tím, že by preferovali více autoritativní model, v kterém má mnohem větší pravomoci pastor nebo vedení denominace, ale tento systém jsme přebrali od našich otců a alespoň mě se zdá velmi dobrý.

Jedním z pilířů demokracie (a nyní nepíšu o církvi), je tzv. princip brzd a protivah (podle anglického check and balances), který reguluje čertovo kopyto každého vládnutí. Oním kopytem je moc. V praxi to znamená dělení moci na výkonnou, zákonodárnou a soudní. Tyto tři prvky se jednak vyvažují, jednak kontrolují a jsou na sobě nezávislé. Dalším důležitým prvkem jsou média, která všechny tři zmíněné pilíře kontrolují a občanská společnost, která nesmí být spojená se státní mocí. Eroze demokracie začíná v okamžiku, kdy se tyto pilíře začnou dostávat pod vliv jednoho člověka nebo jednoho mocenského centra anebo pokud se dokonce některé z těchto pilířů začnou likvidovat. Pak totiž kontrolní instituce již více nekontrolují, ale vytváří jednolitý systém, tak jak tomu bylo v době komunismu a v každé totalitě.

Jak to souvisí s nástupem ANO. V posledních měsících či letech jsme svědky toho, jak lidé propojení Agrofertem jsou zároveň v ANO, pracují na ministerstvech, zasedají ve státních firmách, v dozorčích radách atd. V podstatě dochází k prorůstání státu a firmy, což se nedělo u žádného klíčového politika před Babišem. Situaci vystihl sám Babiš v rozhovoru pro list The Financial Times (https://www.ft.com/content/83908fd2-d4a5-11e5-829b-8564e7528e54), když (v šestém odstavci od zdola) říká: „Strana je spojena s mojí osobou. Strana jsem já.“  Jedná se o poruchu osobnosti? Egománii? Pocit bohorovnosti? I kdyby si toto někdo o sobě myslel, je normální to takto veřejně sdělovat? Stejně nabubřele o sobě uvažovali i jiní vůdci, jejichž jména ani nemusím uvádět… Rozdíl byl v tom, že tito vůdci si svojí moc většinou urvali skrze násilný převrat, to, co děje u nás, se děje bez krveprolití.

Ono strana jsem já se ukázalo např. v roce 2017, kdy sněm hnutí ANO odsouhlasil Babišovi právo zasahovat do kandidátek, což je ale zásadní problém, protože jak můžete kritizovat svého šéfa, když ten vás následně může vyhodit z kandidátky?

Nekritická loajalita poslanců demokratického hnutí ANO se ukázala mj. tehdy, když se Babiš ve sněmovně obhajoval ohledně Čapího hnízda. Pár vteřin poté, co pronesl projev plný výmluv a nepravd vyskočili jeho poslanci z lavic a začali mu tleskat. (Tabery E., Opuštěná společnost) Nepřipomíná vám tento potlesk jistou historickou paralelu?

Dalším zásadním problémem je, že si Babiš nakoupil některá média. E. Tabery píše: „Poprvé se to výrazně ukázalo ve chvíli, kdy šéfredaktor MF Dnes J. Plesl po komunálních a pro ANO vítězných volbách 2014 vykreslil ve svém komentáři Babiše jako hrdinu stojícího proti „kartelu korupčníků“, kteří se ho marně snaží zastavit. V roce 2017 šéfredaktoři Lidových novin a MF Dnes opět svého majitele hájili tezí, že stojí proti politickému kartelu.“ Někdo mi argumentoval tím, že např. i Bakala vlastní též média, jenže Bakala není v nejvyšších politických kruzích.

Když k tomu navíc přičteme, že za Babišem stojí i prezident, pak moc, která se soustředí do jeho rukou je obrovská. Zatím se nic fatálního neděje, zatím… Jenže jeho moc roste do rozměrů, se kterými v naší zemi nemáme zkušenosti. Je to moc nejen uvnitř jeho hnutí, ale, a to je mnohem horší, v nabourávání systému brzd a protivah.

Někteří tvrdí, že Babiš si nahrabal dost, a že to nedělá pro peníze. Nikdo neví, proč dělá, co dělá, jenže moc je opojnější než peníze.

Snad dnes či včera vyšla zpráva, že Babiš vydal etický kodex pro vládu. Po tom všem, co má za sebou to zní jak vtip. Jenže kdo ztratil soudnost a kdo okolo sebe nemá kritiky, ten je schopen i podobných absurdit.

Abych se ale vrátil k úvodu článku. Zcela chápu, že nemálo lidí se obává o demokracii. Tak obrovskou moc prostě nikdo v naší zemi od roku 1989 neměl a zároveň nikdy se pilíře demokracie v takové míře nesoustředili v rukou jednoho člověka. Odolat tomu není, myslím, v lidských silách.

Zpátky k církvi. Brzy se bude církev opět přetřásat kvůli zdanění restitucí. Je to škoda, protože je to negativní téma a církev pro tuto společnost dělá mnoho skvělé a pozitivní práce. Často za málo peněz odvádí mnoho muziky. Stejně jako lidé z neziskového sektoru. Jen se o tom mlčí anebo se možná „neumíme prodat“. Nevím. Dále část křesťanstva bude slyšet, žel, díky svým jednoznačným ne. Ne migrantům, EU, islámu atd. Zde je problém, že neexistují černobílé odpovědi, jakkoli jsou svůdné. Jenže kvůli blížícímu se tématu ohledně zdanění restitucí, nebo dalším nadhozeným tématům by nám nemělo uniknout téma eroze demokracie v ČR. Na to bychom v těchto dobách  i jako křesťané měli být velmi ostražití. Tlak na tuto erozi pak není z EU, jakkoli nám v ní právem vadí některé věci, ale z naší země…

Vím, že tímto článkem nikoho nepřesvědčím a kdo je v jiné sociální bublině, se mnou nebude souhlasit. Jen jsem chtěl napsat, že zcela chápu obavy mnohých. Zároveň nemusím dodávat, v kom je naše naděje. To nás ale nezbavuje odpovědnosti za svojí zemi.