16 května, 2018

Predátoři plní Ducha (ale jakého???)


Jsou v mnoha (nikoli ve všech) sborech… jsou tvrdí, mají jasné postoje, dokáží se ozvat, většinou dobře znají řád a rádi s ním operují, jsou v opozici proti vedení sboru, jsou znepokojení, jak je veden sbor a někdy i celá denominace. Většinou mají velmi dobré argumentační dovednosti, rádi vzpomínají na „starou dobrou církev, kde se lidé měli rádi, a vládl pořádek“.

Členové včetně kazatele z nich mají obavy, snad proto, že se obávají konfliktu. Přes svojí tvrdost tito lidé velmi dobře ovládají křesťanský slovník a netají se svojí láskou ke sboru a k církvi. Svoje ostré chování si zdůvodňují tím, že bojují za Boží věci, za nápravu sboru a církve. Rádi píší dlouhé maily, které bývají ostré jak břitva a ze kterých adresáti mají někdy bezesné noci. Záludné na jejich argumentaci je, že v lecčem mají pravdu, jenže způsob, jak o ní komunikují, je těžko přijatelný.

Další jejich charakteristikou je, že jsou vlastně stále nespokojení a stále vidí chyby. Běda, když kazatel nebo staršovstvo někde udělají chybu! Je to další důkaz o jejich „nekompetentnosti“, „nelásce ke sboru“, „lenosti“ atd. Jedná se často o upřímně věřící bratry a sestry, kteří to velmi dobře myslí, ale nechávají za sebou bolestná zranění a mokvající rány. Často jde o loajální členy sboru, kteří jsou přesvědčeni, že svatě slouží Bohu, ale ve skutečnosti rozdávají tvrdé rány a zůstává po nich spáleniště v mezilidských vztazích doma i ve sboru. (Draci s dobrými úmysly).

Tito lidé dokáží kazatelovi a někdy i starším udělat ze služby peklo. Dokáží ho (je) znejistit, zpochybnit vše co dělá a říká. Postupně kazatel a vedení sboru zjišťují, že až tak nejde o věc samotnou, ale o styl komunikace, o osobnostní nastavení dotyčného člověka, o nepochopitelnou tvrdost a někdy i aroganci. Většinou se snaha po smíření míjí cílem, anebo je druhou stranou vnímána jako slabost.

Pokud nevíte, co popisuji, děkujte Bohu za svůj sbor. Pokud víte, pak vám přeji upřímnou soustrast. Soucítím s vámi (i když na sboru, kde jsem, nikoho takového nemám, stejně tak v denominaci po mě žádný "drak" nejde). Dokážu pochopit vaše bezesné noci, nekonečné rozhovory s manželkou, bolesti břicha, úzkostné stavy, strach o sbor, který vedete a možná (to byl můj případ), chuť dotyčnému dát pár facek. Jiná věc je, když je takovýmto predátorem kazatel… to první je průšvih, je-li to kazatel, je to velký průšvih.

Co s tím? Nemám jednoduché řešení, ale řešit se to nějak musí. Jinak dotyčný nebo dotyční „rozhořčení svatí“ postupně rozvrátí sbor anebo vás přivedou k žaludečním vředům či depresím.

Pokusím se dát pár návrhů.

Nikdy si s dotyčnými nepište maily. Před dvěma lety mi došel velmi vyčítavý a obviňující mail. Zde je moje odpověď: Ahoj… jedna za zásad, kterou se řídím je nepsat maily, ale sejít se a pobavit se napřímo. Tvůj mail je útočný, vyčítající a občas i zavádějící a v těchto intencích komunikovat nechci. Pokud máš problém, prosím nepiš, pokud ano, pak pouze kdy se sejdeme.

Nakonec jsme se sešli, a byť jsme si porozuměli jen částečně, bylo to lepší, než množení dalších literárních skvostů. Prostě a jednoduše, mail není nástrojem k řešení konfliktů. Řešte věci napřímo, tváří v tvář, nikoli písemně. Já sám jsem toto párkrát nedodržel a byla to zásadní chyba.

Smiřte se s tím, že s dotyčným predátorem prostě budete muset jít do konfliktu. Obecně se konfliktu obáváme, nikdo z nás ho nevyhledává, máme být činitelé pokoje, ale někdy není zbytí. Bude to bolet, bude to těžké, ale predátor potřebuje pocítit, že nemůže řádit beztrestně. Navíc s jídlem roste chuť a budete-li mlčet, nezastaví se. Problém je, že často lidé útrpně mlčí a nechají v konfliktu vymáchat kazatele případně starší, místo aby se za ně postavili.

Občas je dobré, když je u rozhovoru nějaký svědek, nebo je-li to hodně vyhrocené, je-li u rozhovoru nějaký moderátor či prostředník.

Je-li to jen trochu možné, neneste konflikt sám anebo sám jen se svojí manželkou, manželem, ale sdílejte toto břemeno ještě s někým dalším. Sdílené břemeno bývá lehčí.

Pokud dotyčný „nemůže už ve sboru vydržet“, nepřemlouvejte ho, aby zůstal, ale berte to jako vysvobození zhůry a požehnejte mu na cestu pryč.

Obyčejně dotyční trablemakeři předstírají, že mluví za sbor, za církev, za druhé, ale v drtivé většině mluví jen a pouze za sebe a svoje zhrzené ego. Nenechte se proto jejich názory vychýlit. To, že jsou hlasití, neznamená, že mají pravdu anebo že bychom je měli brát vážněji, než jiné. Jinými slovy nenechte se ošálit křikem, nebojte se položit otázku „a za koho konkrétně mluvíš“?

Jakkoli se jedná o konkrétní lidi, stále platí, že nevedeme svůj bol proti tělu a krvi… Proto se modlete a věřte, že Pán Bůh si váš sbor navzdory tomu, co prožíváte, uchová. Zároveň se ptejte, co je za podivnými způsoby chování některých dotyčných lidí? Co nebo kdo je ovládá? Proč jednají, jak jednají? Modlete se za ně, jakkoli se vám to jen těžko dere přes rty.

Prosím, aby mi bylo rozuměno. Nevyhrazuji se proti kritice, jiným postojům a názorům, ale proti způsobu, jak se ona jinakost prosazuje.

Je smutné, že i toto se v církvi děje, zároveň se jedná o nic nového. Nakonec sám Pavel píše o vlcích, kteří nebudou šetřit stádo. Tedy hádky a rozkoly znala církev hned od počátku. Proto je úžasnou milostí a darem, pokud vládne ve sboru a církvi jednota. A pokud nikoli, je velká milost, dokážeme-li to řešit a s Boží pomocí i vyřešit.


3 komentáře:

Vítek Šťastný řekl(a)...

Bratře předsedo, napadá mě pokračování: 1) Predátoři v církvi - plní ducha, ale jakého? 2) Vetřelci v církvi - odkud se klubou? 3) Vetřelci versus predátoři - konečně klid!

Unknown řekl(a)...

:DDDDD

Jiri Aron řekl(a)...

Rád bych v úvodu napsal, že souhlasím s autorem v mnohém: v tom, že na způsobu vyjádření názoru ve sboru. Že velice smutné je, když ti, kteří se ozývají s nesouhlasem, jsou tvrdí a arogantní, když zpochybňují vše, jsou sobečtí. A že je smutné, že se toto děje v církvi. Určitě jsou sbory, kde takto popisovaní lidé existují a pro jejich vedoucí to musí být velice trpká a smutná zkušenost.

Co s tím? Máme „říkat pravdu v lásce, ať‘ ve všem dorůstáme v Krista, on je hlava, z něho roste celé tělo…“ Ef 4,15. Nejde o nás samotné, kdo z nás má či nemá pravdu, ale o růst celé církve, celého sboru do podoby Pána Ježíše Krista.

Článek neřeší otázku hlavy a autority církve, otázku jednoty pravdy ani lásky. Proto návrhy nevedou ke skutečné a pravdivé jednotě sboru.

1/ nevyváženost, jednostrannost článku. Kdo je hlavou sboru?
Článek je napsán z pozice vedoucího či vedoucích sborů a je ostře vymezen vůči těm, kteří s vedoucími ostře komunikují. (S výjimkou jediné věty začínající „Jiná věc je, když“…)
Rozpory budou vždy, protože církve jsou plné hříšníků. Autor píše v jiném blogu https://david-novak.blogspot.com/2015/05/sektarske-rysy-v-krestanskych-cirvich.html?m=1 v bodě 7 o tom, že každý vedoucí občas blbne a potřebuje korekci.
Vedoucí hřeší stejně často a stejným způsobem, jako ti, kdo jsou jimi vedeni. Např. vedoucí mohou vedené dráždit k hněvu tím, že odmítají komunikovat o tom, co vnímá druhá strana jako problém, hřích. Nebo vedoucí dávají najevo vedeným duchovní či intelektuální nadřazenost, nebo používají různé způsoby manipulace. Atd. Nejednají podle 1Pt 5,2-4, kde Kristus je skutečnou hlavou sboru, ne člověk.

2/ chybí Bible jako nejvyšší autorita nade všemi
Ani jeden z návrhů výše se netýká takového podnětu, kdy by obě strany spolu studovaly Bibli, co říká o předmětu jejich sporu ona sama. Bible je přece jedinou a nejlepší normou pro řešení konfliktů v církvi, pro jednotu, např. 2 Tm 3. V posledním odstavci je sice citována biblická pasáž o vlcích, ale v tom kontextu, že vlci jsou výhradně mezi vedenými; vlci mohou být i na opačné straně sporu, v nejhorším pak na obou stranách současně.

3/ kdo má pravdu v daném konfliktu?
V článku chybí důraz na to nejdříve zjistit, která ze sporných stran má pravdu, popř. která strana je blíže pravdě. Také se mohou mýlit obě strany současně. Může být jakákoliv jednota ve sboru bez pravdy?
Souhlasím s názorem na Křesťan Dnes, že „ještě více než na způsobu komunikace záleží na tom, zda třeba dotyčný nemá pravdu.“
Pokud má druhá strana, podle autora, „v lecčems pravdu“, pak mohou některé návrhy autora (například „predátor potřebuje pocítit, že nemůže řádit beztrestně.“ a „Nenechte se proto jejich názory vychýlit“), skončit nešťastně, nepovede to k jednotě.

3/ četné argumentační fauly autora článku. A co vzájemná láska?
https://david-novak.blogspot.com/2015/07/pravidla-dialogu-komunikacni-fauly-v.html
a/ útoky na člověka: samotný titulek zpochybňuje víru lidí – jakého Ducha jsou?,
b/ zevšeobecnění: „zpochybnit vše, co dělá a říká“
c/ pitvání motivů: slova „predátor, predátoři“; „záludné na jejich argumentaci je, že…“; „předstírají, že mluví za sbor, za církev, za druhé, ale v drtivé většině mluví jen a pouze za sebe a svoje zhrzené ego“. (Navíc tento výrok ani nedává pravdivý smysl: buď má daná osoba pravdu a i když mluví sama za sebe, měl by pravdu sbor následovat. Opačně: kdyby osoba mluvila i za celý sbor a neměla pravdu, má osobou konfrontovaný vedoucí stát v opozici vůči celému sboru).
Lidově se tomuto přístupu říká „nasazovat někomu psí hlavu“. Není to v lásce ani v úctě vůči lidem.

Závěr: všichni se jednou budeme zodpovídat nejvyššímu pastýři za to, jak jsme spolu řešili konflikty. Zda naše návrhy řešení konfliktů vycházely z Krista, který je hlavou, z Božího slova, zda se všechno dělo pravdivě a v lásce.
Je smutné, co se v církvi děje. Na druhou stranu Bůh to vidí a může a chce nám v tom všem pomoci. 1Pt 5,5: oblečte se v pokoru jeden vůči druhému, Bůh se staví vůči pyšným, ale pokorným dává milost.