Benny Hinn v Praze

Za pár dnů čeká Českou republiku návštěva známého kazatele B. Hinna. O koho se jedná?  Na internetu o B. Hinnovi koluje mnoho informací, nicméně spolu s googlem doporučuji si od něj přečít jeho údajně klíčovou knížku „Dobré ráno Duchu svatý“. 

Budete-li si tuto knihu číst a zároveň číst i jiné články o B. Hinnovi, nebo se dívat na youtube, kdo koluje řada záběrů z jeho shromáždění, budete překvapeni určitou disproporcí. Kniha je totiž celkem umírněná. Např. končí tímto sumářem: „Největším skutkem Ducha svatého není uvést tělo do jakési nebeské extáze. Může se stát, ale jeho cílem je usvědčovat lidí z hříchu a vést je k Pánu Ježíši“ (S. 159) „Být uzdraven nebo dokonce padnout pod mocí Ducha, to člověku cestu do nebe neotevře. Jsou jen jediné dveře – Kristus Pán“ (s. 157). Nebo „Znamení, která následovala po příchodu Ducha svatého, vedla lidí přímo ke Kristu“ (s. 108). B. Hinn popisuje i „naplnění Duchem“, které spojuje     s křtem v Duchu (s. 51). Působení Ducha svatého vidí ve třech oblastech – v tom,  "že se z Bible jako knihy, stává živé Boží sovo, že se prohlubuje modlitební živit a že se mění každodenní křesťanský život". (s. 63). Podivné jsou některé Hinnovi závěry ohledně Trojice, ale řekněme, že zde se dotýká tajemství, kde všichni pokulháváme: „Bůh je jako slunce, Ježíš jako světlo a Ducha jako teplo, které cítíme“ (s. 69). (Šílené je ovšem ohledně Trojice toto tvrzení: https://www.youtube.com/watch?v=beiSK3kxh4U)   Kniha samotná ale není nijak extrémní, mnoho nebo možná většina v ní zapadá do křesťanského mainstreamu ohledně učení o Duchu svatém (viz. zmíněné ukázky). 

V této knize B. Hinn popisuje i svoji rodinu, náboženské pozadí, sny, které ho už jako malého kluka vedly k poznání Krista, popisuje zde odchod z Izraele do Kanady, kde prožil i svoji konverzi: „V tu chvíli jsem však zavřel oči a vyslovil čtyři slova, která navždy změnila můj život. „Pane Ježíši, vrať se“, řekl jsem nahlas. Nevěděl jsem, proč to vlastně říkám, ale víc jsem nedokázal. Opakoval jsem ta slova znovu a znovu: „Pane Ježíši, vrať se. Pane Ježíši, vrať se.“ Myslel jsem si snad, že odešel z mého domu či z mého života? Nevěděl jsem. Ale jakmile jsem tu větu vyslovil, cosi jsem pocítil – vrátil se mi onen zážitek z doby, kdy mi bylo jedenáct let. Mravenčení nebylo tak silné, ale cítil jsem energii téže intenzity. Projelo to mnou od hlavy až k patě. Co jsem však v tu chvíli vnímal nejživěji, bylo, že mě tato vlna energie očišťuje – v jediném okamžiku, z hloubi duše až na povrch. Cítil jsem se naprosto čistý, bez hříchu. „V tu chvíli jsem nechápal, co se vlastně stalo, ale Ježíš se pro mě stal stejně skutečný jako podlaha, na níž jsem stál. Až na ona čtyři slova jsem se ani nemodlil. Ale nade vší pochybnost jsem věděl, že se onoho únorového rána stalo cosi neobyčejného… Kdykoli jsem zavřel oči, viděl jsem Ježíše znovu. A když jsem je otevřel, byl tu také. Obraz jeho tváře jsem měl neustále před sebou.“(s. 36-37).

Podobných příběhů, kdy se někdo setkal s Kristem skrze sen nebo prožil skrze sen povolání do služby Bohu, bychom v církevních dějinách našlo celou řadu (Ignác z Loyoly, Jan Bosco a další, mnohem více toto pochází z katolické provenience).

Jedna z klíčových událostí jeho života byla prosinec 1973, kde navštívil „zázračné shromáždění“ vedené K. Kuhlmanovou. Její uzdravovací shromáždění později několikrát navštívil, a i když se s ní osobně nesetkal, měla na něj, dle jeho slov, silný vliv. Později se stěhuje na Floridu do Orlanda, kde zakládá Orlandské křesťanské centrum a začíná konat shromáždění spojené s uzdravováním. Brzy se stává známým jak v USA, tak i ve světě. Později – v devadesátých letech Hinn ovlivní argentinského pastora C. Feidzona, který po přečtení knihy „Dobré ráno Duchu svatý“ odjíždí do USA, aby Hinna poznal osobně. Zde na něj Hinn vloží ruce, Freidzon je údajně přemožen Duchem, klesá k zemi, a když se vrátí zpět do Argentiny, začnou se dít neobvyklé věci. Dochází k duchovnímu probuzení, které se mj. projevuje tím, že lidé padají na zem, nekontrolovaně se smějí, třesou se atd. Další, kdo od Hinna přijal požehnání, byl John Arnott, kazatel sboru Vinice v Torontu a otec tzv. Torontského požehnání, které jsme mohli zakusit i v naší zemi. Jednalo se o nekontrolované a mnohdy velmi dlouhé záchvaty „svatého smíchu“ těch, kdo dle svých slov byli přemoženi mocí Ducha svatého.

O B. Hinnovi se můžete dočíst mnoho a mnoho komentářů a to pochopitelně v angličtině, ale i v češtině. Jisté je, že se jedná o celosvětově známého kazatele, kterého prý po B. Grahamovi vidělo nejvíce lidí, kteří kdy přišli na evangelizaci. Jeho televizní program This Is Your Day, je dle wikipedie jedním z nejsledovanějších TV křesťanských programů na světě. V únoru v Brazílii bylo na jeho show údajně 100000 lidí, nejmasovější shromáždění měl v Indii před více než 7 milióny lidí.

Z výše uvedené a údajně jeho klíčové knihy bychom řekli, že přijede klasický letniční kazatel. Jenže když se podíváme na jeho vystoupení, vidíme, co káže, pak najednou více chápeme varující a kritizující články spojené s jeho jménem.

Osobně vnímám několik zásadních problémů. Nekázal jsem desetitisícům, ale stovkám a vím, jak se dá snadno zmanipulovat dav. Stačí dobře pracovat s předzpěváky (nebo chcete-li s chváliči) a když necháte stále dokola hrát pár akordů, tklivým hlasem začnete v lidech vzbuzovat pocit viny, necháte ztlumit světla v sále, efekt je zaručený. Slabší povahy nevydrží a zareagují na jakoukoli výzvu – od odevzdání peněz, po obrácení. Nejsem proti výzvám, jenže pokud důvěřuji Pánu Bohu a jeho působení v lidech, nemusím a vlastně ani nesmím používat manipulativní techniky. Pro inspiraci se podívejte např. zde https://www.youtube.com/watch?v=1i1o8Xx0suk 

Hinnova shromáždění jsou spojována s předem proklamovanými zázraky a uzdravováním. Věřím, že Bůh uzdravuje i dnes. Ve sboru kde působím, se za uzdravení modlíme, uzdravení jsme mohli několikrát zakusit a upřímně řečeno – šel mi z toho mráz po zádech – jako pokaždé, když se setkám s Boží mocí. Jenže jakmile se z uzdravení stává show, jakmile je uzdravování proklamováno jako něco, na co máme nárok, nebo dokonce jako odměna za víru, jsme vedle. Máme svoje prosby předkládat Bohu, jenže Bůh je svrchovaný a někdy je jeho cesta cestou kříže a bolesti. Sám Kristus nechtěl, aby ho lidé hledali kvůli zázrakům, ale kvůli jeho Otci a jemu samotnému. Zázraky konal, uzdravoval, ale nikdy ne na povel. Navíc když uzdravil, pak skutečně uzdravil, což se o Hinnovi a jemu podobným povědět nedá. U nich spíše funguje metoda pokus – omyl.

Další kontroverzí je na mnoha videích ukazovaný moment, kdy si Hinn sundá sako a když jím mávne, lidé po desítkách či stovkách padají „pod mocí Ducha“. Mnohokrát lidem Hinn k pádu na zem pomůže tím, že do nic – s náležitým zařváním, strčí. Jiní se válí na zemi, třesou se atd. Nevěřící si pochopitelně klepe na čelo, jenže i mnozí věřící si musí klást otázku – tak toto je moc Ducha svatého? Řev, padání, svíjení se… nebo se jedná o jiného ducha? Vím, že v dějinách duchovních probuzení docházelo k různým – někdy zvláštním projevům, kdy lidé padali, plakali atd. Jenže se jednalo o spontánní reakce, nikoli akce, kdy Duch jednal jakoby na povel jakéhosi „pomazaného“.

Další kontroverzí jsou – jako to u mnoha podobných masových evangelistů bývá, peníze. Je správné, když se v církvi o penězích hovoří, když lidé dávají, není správné, když je na lidí vyvíjen nátlak, aby dávali a vzbuzován pocit viny, když nedají.

Na youtube je dostatek videí, a tak nechť si čtenář udělá obrázek sám. Obhájci B. Hinna tvrdí, že Kristovo evangelium je bláznovstvím tomuto světu. To, co na Hinnovi mnohé pohoršuje, ale není zvěst evangelia, ale manipulativní metody, tlak na lidi, jednostranné akcentace částí evangelií, evangelium spojené s prosperitou. 

Kristus nikdy neřval, nestrkal do lidí, ale kázal a třeba dodat, kázal inteligentně. Kristus jistě i uzdravoval, ale nedělal z toho show. Nakonec kdyby na uzdravování postavil svoji službu, měl by u nohou stejné zástupy jako Hinn. Jenže Kristus touto cestou jít odmítl. Cesta do srdce člověka totiž není skrze manipulaci, řev a reflektory.

Asi si jako křesťané budeme muset v souvislosti s Bennyho návštěvu vyslechnout leccos. Zároveň není třeba věšet hlavu. Podobné věci se v křesťanstvu děly a dít budou. Pokud si někdo bude chtít udělat „závěr“ jak to s tím křesťanstvím je na základě pastora Hinna, neuvažuje správně. Nikdy se totiž  z jednoho vzorku nedá udělat celkové zevšeobecnění. 

A Benny Hinn (naštěstí) je jen vzorek, i když pořádný. Zároveň za sebe mohu napsat – tak tohle skutečně ne.