Bible, Korán a násilí

Po posledních hrůzných událostech (v Sydney a v Péšáváru) opět propukají diskuse nad mírumilovností Islámu. Mnozí muslimové se distancují od radikálů, kteří pod praporem islámu páchají různá zvěrstva, jiní tvrdí, že islám je násilný ve své podstatě…

Určitě je pravda, že nelze podle několika šílenců soudit celou skupinu (to pochopitelně neplatí jen o islámu). Na stranu druhou je třeba posuzovat z jaké ideologie či jakého zdroje tito lidé vychází. Pokud zdroj samotný vede k násilí, máme „zavařeno“ na zásadní problém… Myslím, že někde zde je jádro problému. Islám vychází ve svém učení z Koránu a pro mnohé je otázkou, zda islám některé lidi nevede k násilí právě kvůli Koránu a jeho učení.

Na rozdíl od Bible, která je dílem mnoha osob, je Korán dílem jediného muže. I když ani to úplně neplatí… Muhammad pouze odposlouchal poselství „ducha“ někdy ztotožňovaného s andělem Gabrielem, který mu donesl poselství Alláha pro budoucí muslimské obce. Tradice zdůrazňuje, že Muhammad byl negramotný, tedy nebyl závislý na nějakých literárních předlohách. To, co si zapamatoval, bylo později zapsáno. Zde se Korán zásadně liší od Bible, kdy Bibli psali lidé, ovlivňováni Bohem, ale stále lidé, kteří do psaní vnášeli svoji kulturu, zkušenosti atd. Tedy Bible má svoji božskou a lidskou stránku. Proto je stále znovu vykládána za pomoci literární a historické kritiky. Oproti tomu Korán nemá být vykládán, protože tak jak je formulován, je už výklad. Má být hlásán a přijímán. Lidská účast na tvorbě Koránu je popřena. (více a podrobněji viz. Milan Balabán, Bible a Korán, Kostnické jiskry 1/2006)

Muslimové věří, že Muhammad, jak jsem psal, byl pouze prostředníkem a tedy že pokud člověk čte Korán, je to jakoby k němu promlouval samotný Alláh. Korán nenabízí stejný prostor pro interpretaci jako Bible.

Rozdílů mezi Koránem a Biblí je celá řada, nicméně pro naši potřebu zůstaňme u výše popsaného. 

Z toho totiž vycházel i Salman Rushidie, když se pro The Times vyjádřil, že Korán by měl být vnímán jako historický text, a ne jako neomylná kniha, jejíž poselství je předem dané. Tedy by měl být vykládán s ohledem na dobu, ve které vznikl a být interpretován s ohledem na současnost.

Problém totiž je, co si počít s verši, které vyzývají k násilí, pobíjení nevěřících, ke svaté válce atd. Je pravda, že v Koránu jsou i verše, které ctí život a které citují obhájci mírumilovnosti islámu (např. „...ten, jenž zabije jednoho člověka – nikoliv jako trest za vraždu anebo za to, že šířil pohoršení na zemi – bude souzen, jako by zabil lidstvo veškeré.“ (Korán, 5:32), ale i texty agresivní a je otázkou, co s nimi. Máme je brát stejně, jako křesťané a židé dnes interpretují některé starozákonní násilné texty? Tedy vzít z nich jen určité obecné principy, v žádném případě ale jako návod hodný následování?

Muslimové Korán interpretují. Platí, tzv. nahrazení staršího verše veršem novějším. To však neznamená, že by Alláh udělal v Koránu chybu, tento princip chápou jako proces, kdy zákony a nařízení v raných fázích islámu mají omezenou časovou relevanci a museli být tedy nahrazeny vhodnějšími nařízeními ve verších pozdějších. Korán je rozdělen na tzv. Mekkánské a Medínské súry, kdy Medínské jsou mladší. Jedna z posledních súr Medinského období nazvaná Pokání, patří k dost krvelačným textům. Např. zde čteme: A až uplynou posvátné měsíce, pak zabíjejte modloslužebníky, kdekoliv je najdete, zajímejte je, obléhejte je a chystejte proti nim všemožné nástrahy… 9:5.

Vy, kteří věříte! Bojujte proti těm z nevěřících, kteří jsou poblíže! Nechť ve vás naleznou tvrdost a vězte, že Bůh je na straně bohabojných! 9:123

Uvádím pouze dva texty z Medínského období, nicméně agresivních textů přikazujících likvidaci nevěřících je v Koránu mnohem více.

I V Bibli čteme o vyhlazovacích válkách, nicméně se jedná o specifickou historickou situaci, podle které se řídit by bylo hrubým nepochopením Bible a Ježíšova učení. Zároveň při interpretaci těchto textů standardně používáme historicko-kritickou metodu.

Problém s tím, jak interpretovat Korán s jeho agresivními texty má mnoho těch, kteří Korán četli.

V současné době je více než kdy jindy třeba vést dialog (nejen) s muslimy, zároveň pokud ho povedete, ptejte se i na tyto texty. Na mě při čtení Koránu „vyskakovaly“ dost často. A není pochyb, že k nenávisti vedou, pokud nejsou jasně interpretovány.

Katolický teolog H. Kung v souvislosti s Koránem a možností dialogu s muslimy napsal: „V křesťansko-islámském dialogu nebudeme moci jít skutečné dál, nebudeme-li si skládat účty z pochopení pravdy, jehož je zapotřebí k užití nástrojů historické kritiky. Možná není z dlouhodobého hlediska zcela vyloučeno, že v sebevědomějším islámu bude postupem doby povoleno a realizováno i historicko-kritické zkoumání svaté knihy.“ Zároveň Kung dodává, že distance mezi současným postojem k Bibli a tradičním postojem ke Koránu je nesmírná… (Kung, van Ess, Křesťanství a islám)

V duchu Kungových slov nezbývá než doufat, že historicko-kritické zkoumání Koránu povoleno bude a to nejen mezi úzkou skupinou islámských intelektuálů…