10 července, 2014

Členství v církvi – přežitek či Boží vůle?

V poslední době do našeho sboru přichází řada lidí, kteří jsou hledající, někteří o sobě tvrdí, že Boha našli resp. Bůh našel je, jiní, že našli nejen Boha, ale konečně i církev. Onou „církví“ je potom náš sbor. Snažím se mít jistý přehled, kdo že to vlastně do „mého“ sboru chodí, nicméně pomalu na tuto ambici rezignuji. Znám tzv. členy sboru, je však nad mé schopnosti vést v patrnosti další a další návštěvníky. Zpočátku mě to vadilo, později mi někdo řekl, že je to vlastně dobře, horší by byl opačný „problém“. Tedy že každou neděli vidíte stejné tváře a to trvá třeba několik let. Asi nejlepší je vidět staré i nové. O tom ale psát nechci. Mám trochu jiný problém resp. otázku.


Mnoho lidí, kteří do našeho sboru přichází, hledá Boha a snad se s Ním mezi námi i setkává. Co ale nechtějí, je být součástí sboru resp. církve. Jejich víra by se dala shrnout do slov „Bůh ano, církev ne“. Jinými slovy ke svému praktikování víry, církev nepotřebuji. Někdy jejich důvody chápu – prožili v některém společenství nějakou formu manipulace nebo zákonictví, které v nich vybudovalo strach a někdy i odpor vůči jakékoli církvi. Mají naše společenství rádi, ale to, co prožili, jim brání říci ano jakémukoli sboru. Staré vzpomínky prostě nezmizely a třeba dodat, že asi ani nikdy nezmizí. Někdy dokonce ti, kdo je duchovně zneužívali, vesele káží a publikují. Ti, které zranili, nad tím jen nevěřícně kroutí hlavou. Zároveň jsem rád, že naše společenství může pro ně být novým zázemím, i když se k němu zřejmě nikdy oficiálně nepřipojí.

Jiná skupina pro připojení se k viditelné církvi nevidí žádný pádný důvod v Písmu. V Bibli se dle nich nikde nepíše slovo „člen“ a tedy ani není důvod se členem stát. Církví je prý každá skupinka věřících, nebo slovy Písma „místo kde se dva či tři sejdou v Božím jménu“. Tito lidé rádi využijí servis, který církev poskytuje v podobě večeře Páně, křtů, svateb a nevím čeho ještě, ale s institucí církve se ztotožnit nechtějí. V zásadě ale církev nepotřebují, i když proti ní nic nemají a jsou upřímně věřící.

Další skupina má odpor k čemukoli organizovanému. Představa, že jste někde evidován, že někomu musíte říci, kdy jste se narodili, že se k něčemu veřejně zavazujete, jim přijde v současné době absurdní. Již takto je člověk evidován více než je zdrávo, tak proč se nechat evidovat v další organizaci, která navíc má být především „duchovní“, jakkoli jistá pravidla zprávy jistě potřebuje. Tohoto postoje jsem si všiml především u lidí, kteří přišli „ze světa“ a chtěli se nechat pokřtít. Zmínka o členství některým navodila husí kůži.

Pak existuje ještě jedna „super-mystická“ skupina, která tvrdí, že vlastně k církvi patří, ale k té neviditelné. K tomu asi není co dodat, jen si říkám, že bych někdy tento princip rád praktikoval doma, třeba když mám jít na nákup. Manželce bych řekl, že nepůjdu, protože se nemám starat o naší viditelnou rodinu, ale především o všechny rodiny světa, včetně těch, které už neexistují. Ono vždy bylo jednodušší milovat principy, než konkrétní, viditelné lidi. Milovat lidstvo více, než souseda… Je snadné milovat neviditelnou církev, nikoli svůj, někdy pěkně upachtěný sbor.

Určitě by se důvodů proč se nepřipojit k viditelné církvi, tím, že se stávám jejím členem, našlo mnohem více. Některé dávají smysl větší, některé menší a některé žádný. Jisté ale je, že trend doby jde vůči čemukoli organizovanému, církev nevyjímaje.

Jsem rád, že do našeho společenství chodí lidé, kteří se do církve ne a ne vejít. Nutí mne to pokládat si otázku, zda jim příliš nezvyšujeme pomyslný práh vstupu (myslím ale, že nikoli). Nemyslím si, že mimo církve není spásy, stejně tak ale si nemyslím, že žít mimo církev, je Boží vůle. V jistém smyslu je to jednodušší. Podobně jako když s někým žijete „na hromádce“. Máte ho rádi, ale nevážete se. Co se církve týká, pak je správné se vázat, jakkoli je tento názor dnes nepopulární.


Přesto jsem ale vděčný za ty, kteří mezi nás chodí a vázat se nechtějí. Myslím, že v budoucnu jich bude přibývat a doufám, že mezi námi najdou svůj domov, jakkoli se v pohledu na církev a členství v ní, zřejmě neshodneme…

5 komentářů:

Martin Kop řekl(a)...

Otázka členství je velmi citlivá. Kdysi mne velmi zasáhl oddíl z Efezským 2, který popisuje popisuje sjednocení lidí v Kristu. Rozumím mu, tak že spása člověka jej vede do společenství s ostatními s stejnou zkušeností a cítímli zodpovědnost a to společenství, tak nejmenší způsob, jak to vyjádřit je, že se formálně přihlášením k členství, ne?

o autorovi tohoto blogu řekl(a)...

I já tomu rozumím tak, že spása vede člověka do společenství tedy i ke členství, byť slovo člen v Bibli není. Jenže v Bibli neni mnoho jiných věcí,které děláme a které jsou Bohu - milé a tedy správné.

JaPan řekl(a)...

Domnívám se, že jste ještě zapomněl na jednu skupinu, i když částečně to zahrnuje ta první - a to ty lidi, kteří Boha našli, čtou a studují Písmo a již si z něj utvořili jistý názor. A i když je spoustu názorů na věrouku a i proto je tolik církví, přesto daný člověk nenachází společenství, které by souznělo s jeho názory, nebo přinejmenším aby se shodli v zásadních otázkách.

Co pak v takové situaci? Dát přednost svému názoru a být bez církve, nebo nějaké věci prostě přehlížet jen proto aby byl součástí církve?

unaveny řekl(a)...

Problematiku členství v instituční církvi lze mj. analyzovat takto:
(Používám pojem "instituční církev", protože existuje mnoho různých pohledů na to, co vlastně pojem církev znamená a jak vzniká členství či vztah k ní)

1/ Rozsah kompatibility víry
2/ Férovost případného svazku
3/ Vzájemná důvěryhodnost
4/ Důvod pro členství (záměrně jako poslední, ale souvisí s 1)

Vše musí být splněno současně a někdy nebývá, a to v různém rozsahu závažnosti u jednotlivých bodů. Opominutí těchto aspektů někdy mívá vážné následky.

Zkusím napsat pár myšlenek k článku Davida:

Lidé poranění špatnou zkušeností jsou určitě citlivější a jejich případné členství je více ovlivněno důvěrou. Jsem přesvědčený, že důvěryhodný ekosystém institucionální církve zaplněný důvěryhodnými lidmi by po nějaké době dokázal získat jejich důvěru. Ne možná všech poraněných, ale některých ano. Pokud ale v ekosystému uvidí projevy toho, co je poranilo, budou se držet zpátky a nepřesvědčí je žádná argumentace. Ruku do cirkulárky prostě podruhé nestrčí. Jsou rádi, že jim zbyly alespoň nějaké prsty. To ale neznamená, že nebudou rádi chodit, protože s rozumným odstupem přijmout požehnání z obecenství mohou a mohou ho i ostatním dávat.

Skupina s odporem k organizaci: no vlastně se jim ani nedivím. Když se tak zamyslím nad historií, dost pochybuji, že by v prvotní církvi vytvářeli prvotní křesťané členství formou evidenčních listů, aby je případně jejich pronásledovatelé mohli lépe pochytat a lépe pronásledovat.

Křest samotný svou podstatou je veřejný závazek k dobrému svědomí a víře. A co ještě více po věřících chtít a hlavně proč? Aby si vzájemně pomáhali a společně šířili evangelium? No ano, ale to jako bez registrovaného členství nemohou?

Bylo by asi dobré udělat opravdu dobrý argumentační podklad, proč by věřící měli být registrovanými/evidovanými členy církve, a proč by se měli vázat na nějakou skupinu.
Samozřejmě, že za určitých politických a zákonných okolností může být pro věřící praktické se nějak společně registrovat. Stejně může být dobré při určitém množství věřících nastavit určitá organizační pravidla a procesy.

Nicméně to stále neznamená nutnost registrace/evidence členů z obecného (biblického) pohledu.

Argumentace "nemyslím, že žít mimo církev, je Boží vůle" míchá hrušky s jablky a to ve více aspektech. Žít v církvi nemusí být nutně totéž, co být někde registrovaný/evidovaný. Je také rozdíl mezi závazkem a evidencí závazku.

Že to konkrétní denominace realizuje v takové podobě, že různé související pojmy v rámci své teologie a církevní organizace na sebe neodělitelně naváže a posléze používá jako synonyma, je její právo, ale není divu, že se objeví lidé, kteří jsou s ní potom kompatibilní jen částečně.

Přesvědčovat takové nekompatibilní lidi o jediném správném chápání takového teologicko organizačního pojetí, a to bez řádné argumentace a bez zohlednění nutnosti splnění bodů 1 až 4 výše, se mi jeví jako pošetilé a zcela odtržené od reality. Tento problém myslím nelze dobře řešit bez jeho důkladného pochopení a poctivého zohlednění všech aspektů.

Pavel Kucera řekl(a)...

druhý odstavec Davidova článku mi hovoří z duše. Kdysi jsem se dostal do manipulujících spár Vody/ Slovo života. I když bych chtěl strkat prsty podruhé do cilkulárky, nejde to.