Velikonoce a (ne)zasloužená milost (Jan 15, 10)

Pointa tohoto podobenství (resp. verše) je docela jednoduchá – Bůh je vinný kmen a my jsme ratolesti. Když zůstáváme při kmeni, poneseme ovoce. Pokud ne, uschneme a budeme hozeni na oheň. Je otázkou, co znamená být vyhozen na oheň, nicméně je jisté, že křesťan je povolán v nějaké formě nést ovoce. Poněkud divně ale zní verš 10 – zachováte-li má přikázání, zůstanete v mé lásce. Znamená to, že Boží láska je podmíněna tím, že zachováváme přikázání? Pokud to vztáhneme na výchovu, potom bychom zřejmě neřekli svým dětem, budeš-li zachovávat moje příkazy, budu tě mít rád…

Sex - tabu nebo naprostá otevřenost?

Působilo a působí na mě trochu podivně, když čtu křesťanské knížky o manželství a autor se začne rozepisovat o tom, „jak to s manželkou dělají“. Stejně tak je pro mě zvláštní, když o sexu někdo velmi otevřeně přednáší v duchu "maximální otevřenosti". Obyčejně dotyčný sklidí obdiv, „že jde s kůží na trh“, že je „fakt upřímnej“, nicméně nevím… Osobně to ale považuji spíše za určitý druh exhibicionismu, který jde ruku současnému trendu, který by se dal nazvat „nic není tajemství“. Jsem rád, že na podobné rozpaky popisuje i autor, kterého vřele doporučuji – D. Bonhoeffer. V knize „Na cestě ke svobodě“ píše: „Ložnicová tajemství – abych to řekl hrubě -, to jest intimní oblasti (od modlitby až po sexualitu) se stávají lovištěm moderních duchovních pastýřů. V tom se podobají (i když jejich úmysl je zcela jiný) bulvárním žurnalistům…. Autoři románů v posledních padesáti letech (Bonhoeffer toto psal v roce 1944) se domnívají, že správně vylíčili své postavy tehdy, když je ukázali v manželské posteli. Cokoli je zahalené, čisté a cudné, považuje se od počátku za prolhané, přestrojené a nečisté.“