Lidem, kteří jednají špatně a svým chování ničí sebe i druhé, nekonfrontujte s tím, co dělají. Pokud by vás tlačilo svědomí, že byste se měli k jejich postojům nějak vyjádřit, omluvte si svoje pasivní chování tvrzením, že “oni přece nesou před Pánem zodpovědnost za svůj život“ a tedy vás se to netýká.
Nezapomeňte, že lidé od vás chtějí především zábavu, gurmáni potom nějakou novou intelektuální pochoutku. Určit ale nemají příliš chuť zabývat se oblastmi jako je hřích, pokání, změna života atd. Proto o těchto negativních věcech moc nemluvte, a pokud to musí být, potom jen velmi obecně a nikdy ne v osobní rovině.
Pokud proti někomu něco máte, „sestřelte ho“ (rozuměj - vyřiďte si to s ním) nejlépe skrze kázané slovo, veřejný projev, popřípadě mailem či dopisem, nikdy ale ne z očí do očí.
Obhajujte svoje názory tvrzením „všichni si to myslí“. Zároveň nikdy neidentifikujte kdo jsou „všichni“.
Obklopte se těmi, kdo s vámi souhlasí. Ostatní mají zajisté „jiného (rozuměj špatného) ducha“ a proto jim v podstatě nemá cenu naslouchat.
Pokud dojde na nějaký vážný problém, který je třeba pojmenovat, snažte se problém nepojmenovávat s tím, že se jedná o „duchovní problém“ a proto je tedy nesdělitelný. Čím větší mlhu rozprostřete okolo problému, tím větší je pravděpodobnost, že se nikdy nevyřeší.
Pokud chcete vypadat duchovně, nepojmenovávejte hříchy a problémy, ale vždy je přiřaďte k nějakému duchu. Mluvte o duchu vzpoury, duchu neodpuštění, duchu neochoty, duchu člověka, kterého nemáte rádi atd.
Pokuste se být v jednom z následujících extrémů – buď se vyjadřujte ke všemu nebo pokud možno k ničemu. Pokud trochu umíte mluvit, potom první působí zdáním, že všemu rozumíte, druhé potom působí zdáním pokory.
Namluvte si, popřípadě si svými obdivovateli nechte namluvit, že jste Bohem vyvolený, což vám dává nárok v určitých momentech dělat si téměř co chcete. Pokud se vám vkrade do svědomí pochybnost, že to už přeháníte, potom vězte, že to děláte pro Boží věci a proto je vše omluvitelné.
Hodně zdůrazňujte svoji slabost, neschopnost a říkejte tomu závislost na Bohu. Nikdy ale nebuďte konkrétní a nikdy se nepřiznejte ke své konkrétní chybě či hříchu. Chce to sice hroší kůži, ale lidé rádi podléhají pověrám. Podlehnou pověrám i o vás…
Držte si lidi od těla. Zdůvodňujte si to tím, že jako vedoucí nemůžete mít blízké přátele. Řešte s lidmi jen jejich problémy, nikdy ne svoje. Brzy začnete působit, že vlastně problémy nemáte.
Rozdělujte svět na duchovní a neduchovní a snažte se být odborníky v tom prvním. Výhoda prvního světa je v jeho neuchopitelnosti, kdy vy jediný jste v něm odborníkem, a tudíž jste nekontrolovatelný, nepostradatelný a nekritizovatelný.
Vždy se snažte až reagovat, nebuďte proaktivní a pokud možno nechte, ať za vás mluví druzí. Kritizovatelní jsou totiž většinou ti, kdo jdou s kůží na trh. To nikdy nedělejte, a pokud budete muset, potom až z druhé linie.
Svoje spolupracovníky vnímejte jen jako nástroj k dosažení cíle. Když je z různých důvodů ztratíte, nepropadejte sentimentalitě. „Pán vám jistě přidá jiné“. Příliš o svých spolupracovnících nemluvte. Občas o nich sice něco pozitivního řekněte, ale nikdy ne moc a hlavně nic konkrétního. Když slyšíte, že je někdo pomlouvá, nic nepotvrzujte ale ani nic nevyvracejte. Veškeré uznání pak padne na vás.
Manipulujte s lidmi tvrzením „když se neprosadí můj názor, odejdu“.
Čas od času se urazte a nikdy nebuďte těmi, kdo první nabízí ruku ke smíření. Musíte být „pevní v Pánu“ a s jeho pomocí válku nervů vyhrát. Stěžujte si na to, že ti druzí za vámi ještě nepřišli.
Pamatujte, že jediný komu jste zodpovědný, je Bůh a ne člověk (natož nějaký člen sboru, farník). Lidem tudíž nic není do toho, co děláte, čímž jste zcela nevykazatelný. Navíc by vám stejně nerozuměli…
Čas od času křičte, přehánějte a vzbuzujte pocit lítosti, jak pro danou věc trpíte.
Duchovní manipulace je zlá a zákeřná věc a tak snad i tyto „rady“ někomu pomohou podobné praktiky prokouknout včas a nenechat se zblbnout. Myslím, že manipulátoři, kteří naznačené praktiky používají, se ale bojí lidí. Proto si je skrze manipulativní chování drží od těla. Mám za to, že jediná cesta jak se těchto praktik (a dodejme – i lidí) zbavit, je otevřená konfrontace dotyčného s tím, co dělá. Jenomže i konfrontace chce odvahu a bývá bolestivá. Konfrontovat manipulátora není snadné, ale stojí za to. Pokud to totiž neuděláme, postupně si přestaneme vážit sebe sama…
3 komentáře:
Text mi mluví z duše. Prožil jsem to o čem se zde píše. Nevím zda pomůže, těm jemž je určena. Nevím zda se tím sám poučím. Jsem rád, že to mohu číst. Dík.
Dobře napsané....
Ono je to ale bohužel někdy ještě horší.
Lidé, kteří manipulují, to mohou dělat, přestože se snaží něco takového nedělat. Děje se jim to proto, že nad nimi má vládu duch manipulace (mohou si za to ale sami, protože nežijí podle Písma). Mohou se tedy ze svého pohledu upřímně snažit o čisté vztahy co nejmoudřejším způsobem, a přesto nemusí rozpoznávat, že to, co se jim jeví jako nějaká kladná vlastnost či postoj, je vlastně něco zcela jiného a je to zlé.
Někdy tyto jevy nezachvátí jen jednoho člověka, ale celé komunity. Často se stává, že takové komunity uctívají osobnosti církve a teologii více než Boha a pravdu. Přestože písmo jasně učí, jakými metodami toto řešit a jak tomu předcházet, neřeší se to tak. Sbor nemusí vůbec zaniknout, stačí, že se všichni naladí na stejnou vlnu zla. V rámci sboru nikdo nemusí nic vidět. Jako v hospodě, kde jsou lidé ve smradu tak dlouho, až už ho nevnímají.
Daný jev navíc nemusí být pro danou komunitu charakteristický a může se projevit jen někdy a jen vůči někomu. Pokud jsou to občasné projevy, mohou být utajené a dotyčný viník (obvykle s vysokou prestiží) může dost dlouho být chráněný "imunitou" jako důvěryhodná osoba, která se tak určitě nechová a vysvětlení "je třeba hledat jinde a jinak", případně je potřebné najít nějaké ospravedlňující vysvětlení proč jednání dotyčné ikony bylo správné (navzdory učení písma a praxi platíci pro jiné osoby).
Důsledky mohou být katastrofické. Sem tam to někoho sešrotuje, ale "karavana táhne dál". Oběti podobného zla mají v současné době internetu výhodu v tom, že mohou zjistit, že nejsou jediní na světě, kterým tak někdo ukřivdil nebo ublížil.
Okomentovat