Co znamená číst Bibli doslova?

Ani ti neblibličtější z biblických křesťanů (tedy pokud takto vůbec někdo o sobě uvažuje) se při čtení Bible nevyhnou otázce, „co tím vlastně chtěl básník říci“. Jinými slovy v Bibli máme mnoho textů, kterým gramaticky, žánrově, kontextově rozumíme, ale které nějak musíme vyložit.
Tyto texty se týkají nejen různých básnických oddílů Písma, ale i výroků Pána Ježíše. Kdybych to řekl provokativně, potom ani některé jeho výroky nelze brát doslova. Co tím míním? Třeba to, že kdybych bral doslova výzvu k useknutí si rukou, nohou a vyloupnutí si očí (Mk 9, 43 – 45) – tedy pokud mě pokouší, potom bych (zřejmě k radosti mnohý čtenářů), nepsal tento blog, protože bych jednak na psaní neviděl a jednak bych neměl čím ťukat do klávesnic. Jistě jsou i tací, kdo s pokušeními, kvůli kterým Ježíš tuto poněkud extrémní radu dává, tolik nebojují, a proto by takto nedopadli, nicméně já bych dopadl špatně… Tím, že jsem jeho výzvu nevzal doslova, text píšu (prosím nepiště mi do diskuse škoda, že jsi to doslova nevzal…). Jeho slova – a asi nejen já, nějak vykládám a tímto výkladem se potom snažím řídit.

Kdybychom si ale nekladli otázku „co nám chce text povědět“, potom bychom mohli zrušit kázání a různé biblické komentáře. Pak by nám např. v neděli stačilo prostě číst ten který text. Jenže – zřejmě pod vlivem židovské tradice, kdy se díky potřebě interpretovat Zákon, těžiště přesunulo z oblasti posvátného jednání, obětí a pravidelné kněžské bohoslužby k výkladu textů, v nás je potřeba text vyložit, nenechat jej jen tak. Pochopitelně toto má v sobě něco dobrého a zároveň i jistá nebezpečí. Dobré je, že výklad může text osvítit, zároveň jej ale i zamotat. Další zapeklitost je v otázce, podle čeho se ve výkladu textu řídit, aby nedošlo spíše k zatemnění.

Když jsem studoval filozofii, hodně jsme interpretovali různé filozofické texty. Mimo modlitbu a prosbu o vedení Duchem svatým, jsme se řídili zcela stejnými zásadami, které nás učili na teologii a které používají ti, kdo rozebírají biblické texty. Tedy brát v úvahu překlad, kontext, žánr, dobové pozadí, vykládat pokud možno text textem atd. Na těchto poučkách není nic specificky křesťanského. Jiná věc pochopitelně byla závaznost toho kterého textu nebo jeho výkladu. Bereme-li Bibli jako Boží mluvu, je pro nás její text a nakonec i výklad závazný. Zároveň ale stejně zápasíme s napětím, jak moc je pro nás závazný biblický text samotný a jak náš výklad Bible. Vraťme se k uvedenému příkladu s useknutou rukou a vyloupnutýma očima. V tomto případě je pro mě závazný výklad tohoto textu, nikoli text samotný.

Prosím, aby mi bylo rozuměno!!! To co píšu, není žádná relativizace Písma nebo dokonce rezignace na jeho výklad. Zároveň ale existují texty, na které křesťané prostě stejný názor nemají. Není to díky tomu, že by jedni říkali, že Bible pro ně není autoritativní a druzí tvrdili opak. Důvodem je, že obě strany Bibli poctivě zkoumají a výsledek je přesto (někdy) jiný. Co mám na mysli konkrétně? Třeba křest dětí a dospělých (v tomto nemáme jednoznačné stanovisko ani v rámci naší denominace a uznáváme obě formy), jsou různé pohledy na křest Duchem (druhá zkušenost nebo jiný výraz pro znovuzrození?, dary Ducha (je jejich počet v Písmu vyčerpávající?), ztráta spasení (texty v Janovi proti textům v Židům), eschatologie a mnohé další věci a oblasti. Proč k těmto odlišnostem i po poctivém zápasu s textem dochází? Proto, že pracujeme s textem, který vykládáme, potom i proto, že pracujeme s živým textem, jehož autorem je živý Bůh. Zároveň nás text nějak oslovuje a nutno dodat, že ne vždy všechny stejně. Pokud bych mohl použít neumělé přirovnání, potom je to jako s mapou. Jednou mi dá naději, že jsem blízko domova, kde mě čeká milující rodina, jednou mi stejný bod ukáže, že jsem blízko domova, kde mně ale nečeká nic hezkého. Stejné čtení mapy, stejné místo, ale jiná osobní zpráva. Relativizuje to mapu? Nikoli! Znamená to, že se nemusím učit poznávat mapu? Naprosto ne! Může ke mně stejná mapa hovořit jinak než k někomu jinému? V osobní rovině ano. Oba jsme díky mapě blízko domova, ale ten má pro nás jiný význam, oba díky mapě stojíme na vysokém kopci, náš prožitek kopce se ale liší.

Mám za to, že některé oblasti v Bibli popsány jsou dostatečně jasně a na nás je hledat, jak jejich poselství aplikovat v kontextu své doby. Jiné texty až tak jasné nejsou, přesto k nám hovoří a proměňují naše života a postoje. Proč? Protože spolu s textem k nám přichází ten, který k nám promlouvá nikoli jen jako informace (logos), ale jako ten, kdo se rozhodl přebývat s námi a tím textu dává zcela jedinečný rozměr. A tak přes veškeré zapeklitosti textu můžeme mít jistotu, že Bůh v textu mluví. I proto jej znovu a znovu otevíráme a i proto si někdy kvůli jeho interpretaci vjedeme do vlasů. Zároveň  je ale krásné, když spolu diskutujeme o Písmu.