Podobenství o ztracených synech čteme tak, že v synech hledáme paralelu s námi a Otec potom vykresluje Boží charakter. Takto bylo podobenství zřejmě míněno. Nicméně pokusme se na otce podívat trochu jinak. Konkrétně jako na inspiraci pro naše „otcovství“ čímž myslím duchovní i biologické rodičovství. Zkusme podobenství vidět nejen jako výzvu k návratu, ale i výzvu k tomu, abychom se duchovními otci resp. rodiči sami stali.
14 května, 2013
Záštiplní svatí a patologie temnoty
Lk 15 – starší syn
Čteme-li podobenství o ztracených synech, potom ztracenost mladšího syna je jasná. Rozházel majetek, který mu otec dal, žil nemorálním způsobem a v určitém okamžiku prozřel. Je zde jasná rovnice – selhání a cesta zpátky. Nemusíme být křesťané, abychom věděli, že evangelium varuje před bezuzdností a prostopášností. Na ty, kteří se těchto věcí dopouští, je snadné ukázat nebo se s identifikovat. Mnohem horší je poznat sama sebe v druhém bratrovi. Jedná se o poctivého člověka, který se snaží konat všechny otcovy příkazy. Kdybyste měli ukázat na nějaké jeho morální selhání, asi byste toho moc nenašli. Přesto je ztracen – je ztracen ve své zášti.
Čteme-li podobenství o ztracených synech, potom ztracenost mladšího syna je jasná. Rozházel majetek, který mu otec dal, žil nemorálním způsobem a v určitém okamžiku prozřel. Je zde jasná rovnice – selhání a cesta zpátky. Nemusíme být křesťané, abychom věděli, že evangelium varuje před bezuzdností a prostopášností. Na ty, kteří se těchto věcí dopouští, je snadné ukázat nebo se s identifikovat. Mnohem horší je poznat sama sebe v druhém bratrovi. Jedná se o poctivého člověka, který se snaží konat všechny otcovy příkazy. Kdybyste měli ukázat na nějaké jeho morální selhání, asi byste toho moc nenašli. Přesto je ztracen – je ztracen ve své zášti.
06 května, 2013
Jednodušší život uprostřed chaosu… jde to?
Vzpomínám si, že když jsem chtěl jet před rokem 1989 lety do Finska, musel jsem vystát x front na devizový příslib, musel jsem na Čedok vystát frontu, abych se dozvěděl, jak se vůbec do Finska dostanu, protože neexistovaly mezinárodní jízdní řády atd. Když jsem chtěl volat do jiného města, musel jsem jít na poštu, spojit se s ústřednou, tam mě přepojili – trvalo to několik minut. Donedávna když jsme chtěli poslat poštu, museli jsme koupit známku, obálku, po napsání dojít na poštu… Pamatují si, jak mě šokovalo, když mi asi před rokem přišel dopis jednoho kolegy – kazatele, napsaný rukou a vložený do poštovní obálky!!! Vlastně všude se nám nabízí, že nám někdo zjednoduší život. Pojištění na tři kliknutí, srovnání cen energií, jakákoli informace do pár vteřin na internetu, nejlevnější dovolená za opět minut. Vše je rychlé, snadné, dostupné. Dokonce už ani nemusíme stát fronty, do 24 hodin nám internetové obchody doručí, co potřebujeme. Prostě život je neskutečně jednoduchý. Skutečně jednoduchý?
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)